Expedice Hungary

Autor: SPT Jihlava <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 25. 09. 2007



Jednoho krásného rána v půli září bylo možno vidět výpravu Svazu pivních turistů Jihlava, kterak odjíždí na historicky první výpravu do dalekého Maďarska. Sedm členů SPT s dvěma hosty vyrazili na pozvání maďarského pivního hnutí SBNYK mapovat situaci na pivním poli sousedního státu.





Kolegové z SBNYK nás v poledne přivítali na maďarsko-rakouské hranici jakousi národní pálenkou, následně proběhla standartní výměna pivních darů a my se mohli přesunout do 20 km vzdáleného města Sopron. Po ubytování na koleji jakési dívčí školy :-) jsme vyrazili za poznáním. V krásném historickém centru jsme nejdříve navštívili místní vyhlášenou vinárnu (což je údajně povinností každého návštěvníka města), kde my, zavilí pivaři, jsme si dali pivo Soproni Kinizsi, které po dlouhé cestě vyloženě zachutnalo.





























Pak nás čekal pochod na předměstí města, kde se nachází místní pivovar Soproni – součást sítě Heineken. Po nezbytné uvítací proceduře se nás ujal průvodce a provedl nás celým provozem. Počáteční zákaz focení nám prominul ihned, jak jsme zmizeli z dohledu vrátnice, takže jsme mohli naši exkurzi zdokumentovat. Prohlídka začala zmodernizovanou varnou, kde snad ani mistr sládek nevychází ze svojí kukaně s měděnou střechou ve tvaru pivovarské pánve a celý provoz řídí jen mačkáním nějakých knoflíků (něco podobného bylo ve filmu Marečku podejte mi pero – zkrátka sci-fi).





























Následoval přesun přes pivovarský dvůr do ležáckých sklepů :-) (plechová hala s 25 m vysokými CKT, kde pivo kvasí a leží po nezbytně dlouhou dobu), dále nás očekávala plně automatická linka na plnění lahví a sklad prázdných pivních plechovek.

¨ Byli jsme celkem v šoku ze zjištění, kolik známých druhů piv se tady vyrábí a plní do lahví či plechovek. Vrcholem exkurze bylo posezení v konferenční místnosti, kde nám bylo nabídnuto asi nejlepší maďarské pivo – Soproni 1895 a na speciální přání našich maďarských kolegů jsme dostali ochutnat i jeho kvasnicovou variantu. K zakousnutí uzené vepřové koleno a k dokreslení atmosféry ještě filmová prezentace pivovaru, která jen potvrdila dojem z této ryze profesionální akce.





























Po dopití poslední slzy piva jsme byli vyprovozeni z pivovaru a my se zrychleným přesunem přesunuli do útulné hospůdky Bschaden, kde k našemu překvapení čekali zbývající členové SBNYK Eva, Erzi a Pek, kteří vyzdobili tento lokál nápisy v češtině a objednali na naše zdraví sud piva. Zde jsme ve velmi příjemné atmosféře vydrželi až do pozdních hodin, kdy nás už méně příjemný personál vyprovodil na ulici a poslal spát.

Ráno jsme se vzbudili do krásného dne, posnídali řízek, kafe a pšeničné pivo a vyrazili vstříc dalším zážitkům. Na druhý den nám Laci domluvil návštěvu minipivovaru Tichy na předměstí Györu. Asi hodinový přesun autem proběhnul bez problémů a my se po ubytování na koleji vydali na místní nádraží. Vlak do Rábaszentmihaly jel za chvíli a cesta nám příjemně ubíhala při procvičování nových maďarských slovíček. V pivovárku na nás čekalo překvapení v podobě pana Mokoše ze Sence (sběratele pivních kuriozit), který nám celou prohlídku tlumočil do češtiny. Dvěstělitrová varna, ve které se pivo vaří infuzním způsobem nás velmi zaujala svojí rodinnou atmosférou i dobrým 12° pivem, kterým pan Tichy zásobuje několik hospod v okolí a část výstavu stáčí do pet lahví pod názvem Family. Perfektně jsme si popovídali s panem Mokošem o pivu a o všem okolo něj, ochutnali kvasnicové pivo z ležáckého tanku, ke kterému jsme přikousli vynikající domácí sýr vlastní výroby. Příjemné odpoledne rychle uteklo a my se museli vrátit zpátky do Györu. Loučení bylo srdceryvné, ale nebylo zbytí a vlak už houkal v zatáčce.

V Györu jsme byli cobydup (jakpak se to řekne asi maďarsky?) a my vyrazili, jak jinak, za pivem. Cestou městem se nabízelo hned několik sympatických hospůdek, ale přece nebudeme pít Heineken nebo Amstel, takže jsme nakonec skončili v jakémsi podniku u Dunaje, kde čepovali Borsodi. „Gambáč“, okomentoval to Laci a my museli uznat, že byl blízko.





























Po dvou pivech jsme konstatovali, že by to chtělo změnu a ta se nabídla v podobě lahvového speciálu Bivaly (6,5% alc) z pivovaru Borsodi Böcs. U této dobroty jsme zůstali po celý zbytek večera a ani moc nevadilo, že někteří z nás začali mluvit ve verších ba i recitovat celé básně. K zlomovému rozhodnutí došlo v momentě, kdy jsme naše maďarské kamarády začali učit maďarsky. To i nejotrlejší z nás uznali, že je načase večírek rozpustit a jít spát.

Po příjemně strávené noci nás čekala návštěva místního blešího trhu, kde si Moris zakoupil do sbírky nádherný půlitr, ostatní posnídali klobásu s pivem a mohli jsme jet domů. S Lacim a Evou jsme si domluvili do příštích let další společné akce, rozloučili se a vyrazili na sever. Domů, kde se vaří dobré pivo bez kukuřice, které máme všichni rádi a ke kterému se vždycky rádi vracíme.

Dej bůh štěstí
Martin