Jak se pátrá po starých pivovarech

Autor: Marek Kodeda <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 09. 10. 2007


Ostravsko je z hlediska historie pivovarnictví oblastí vcelku opomíjenou. Přesto všechno je nutno poznamenat, že ve zdejším regionu se za dávných dob vařilo pivo na mnoha místech.



Ostravsko je z hlediska historie pivovarnictví oblastí vcelku opomíjenou. Přesto všechno je nutno poznamenat, že ve zdejším regionu se za dávných dob vařilo pivo na mnoha místech.

Podnětem k „výpravě za pivovarnickou historii Ostravy“ se asi stala kniha Ostravské pivovarnictví autora Boleslava Navrátila, kterou vydalo v letošním roce nakladatelství Repronis.

Má maličkost byla pouze společníkem (z pozice znalce místopisu města) na této badatelské akci, neboť hlavním iniciátorem byl Milan Starec, odborník na slovo vzatý.

Sešli jsme se na vlakové stanici Ostrava-Kunčice. Tady měl začít první díl našeho hledání. Z nádraží jsme vyrazili vilkovou čtvrtí k Frýdecké ulici, vedle které stojí rozpadlina starého kunčického zámku.

Zámek byl vystavěn v letech 1630 – 1634 majitelkou panství Evou Čelovnou z Čechovic. Dnešní klasicistní podobu získal v 18. století a v první polovině 19. století. V roce 1999 vyhořel a od té doby se proměnil v ruinu.

Pro nás byla v tu chvíli důležitá informace, že v 17. století se zde vařilo pivo. Samozřejmě, že nikoliv přímo ve zdech zámku, ale v hospodářském dvoře, jež v sousedství stával. Prvořadé bylo tedy najít místo, kde stál dvůr. S nadějí, že z areálu hospodářských staveb ještě zůstalo cosi zachováno, jsme obloukem obcházeli zarostlý a opuštěný prostor vůkol zámecké zříceniny. Bohužel, kromě hromad odpadků, jsme nic zajímavého nenašli.

Pustili jsme se do obhlídky vnitřku rozpadlé stavby zámku. Člověku bylo líto, když si uvědomil, že tady nenávratně a definitivně mizí jeden ze svědků minulosti naší země.



























Milan pojal rozhodnutí prozkoumat podzemí zříceniny. Aby tak mohl učinit, musel se protáhnout velice úzkou štěrbinou ve zdivu. Já nabídku k prohlídce sklepů s díky odmítl a zůstal na denním světle. Milan se zanořil do zaprášených útrob kunčického zámku a já pohledem laika zkoumal pevnost opěrných zdí.

Výsledkem průzkumu bylo zjištění, že sklepy s největší pravděpodobností sloužily k uskladnění potravin. Otázka, zda-li se v podzemí uskladňovalo i kunčické zámecké pivo, zůstala nevyřešena. V naší fantazii jsme však už viděli vonící dřevěné sudy plné moku.

Trochu zklamaní jsme se poté vraceli k blízké autobusové zastávce, abychom pokračovali v putování. Následná epizoda potvrdila v praxi pravdivost starého přísloví, že „líná huba, holé neštěstí“. Náhodně kolemjdoucí nám přesně zaměřili místo, kde stával kunčický hospodářský dvůr a dokonce si vzpomněli, že část budov ještě zůstala v přestavěné podobě stát. S radostí jsme rezignovali na přijíždějící autobus a vydali se ke zmiňovanému místu. Našli jsme pneuservis se zářící bílou omítkou. Část budov sice opravdu působila starodávným dojmem, ale důkaz minulé sladovnické nebo pivovarnické činnosti nalezen nebyl.

Na mapě Kunčic jsem nalezl nedaleko odsud dvě ulice sympatického názvu – Bednářská a Sladová. Neváhali jsme a zamířili v tu stranu. Na Bednářské ulici stály pouze rodinné domky, kraťoučká Sladová byla zakončena vjezdem do malé autoopravny. Navzdory bojově vyhlížejícího psa se Milan vydal na zvědy dovnitř. S majitelem servisu si porozuměl a ten nám na své zahradě ukázal mohutnou starodávnou studnu.



























Zda stará, v současnosti nepoužívaná, studna sloužila minulosti pro výrobu sladu nebo se z její vody dokonce vařilo kunčické pivo, zůstalo prozatím nezodpovězeno. Potřásli jsme si s bodrým vlastníkem autoopravny, jejíž budovy prý dříve sloužily jako stáje, rukou a vyrazili na zastávku autobusu číslo 21. Ten nás za několik minut převezl do centra Ostravy. Dalším našim cílem byla obec Rychvald a zejména zdejší zámek.

Rychvald leží již za hranicemi moravskoslezské metropole, nicméně s Ostravou je spojen autobusy městské hromadné dopravy.

Ještě však, než jsme se stali cestujícími linky č.23, prošli jsme kolem budov sladovny starého pivovaru v Ostravě-Radvanicích. Zde zůstaly pivovarské sklepy zachovány. Jenomže ten den se již ocitaly za nepřístupnou branou dalšího autoservisu. Pocit hladu a žízně nás zahnal do nevelké hospůdky přímo naproti míst, kde se radvanické pivo vařilo. Tady jsme vídeňský gulášek zapili chutným Ostravarem a plánovali v mapě další postup.

Autobus s číslem 23 nás pak zavezl za severní okraj Ostravy. Poměrně frekventovanou silnicí, na které nás auta téměř nutila vrhati se do příkopů, jsme pak došli z obce Rychvald k budově chátrajícího zámku.

Zámek někdy také zvaný Starý Dvůr byl postaven po roce 1577 Bernardem Barským z Barště. Hlavní zámecké budovy tvoří půdorys písmene "U" a čtvrtá strana je uzavřena přízemními stájemi. Zámek má nádvorní arkádovou chodbu v přízemí a vstupní renesanční portál. Ve 20. století byl využíván jako sklady a byty. Hospodářský dvůr byl zbořen. Dnes je zámek v soukromých rukou. Majitel se zřetelně pustil do nutných oprav budov zámku. I zde bylo podezření, že se tu pivo v pradávnu vařilo.



























U brány Milan odchytl jakéhosi hlídače či správce, jež zrovna pouštěl do interiéru zámku rádoby dělníky. O tom, že by do budov šli pokračovat v opravách, nemohla být ani řeč. Tentokrát Milanova výřečnost úspěch neslavila. Hlídač s odkazem na domnělého majitele nám vstup do rychvaldského zámku neumožnil. Nicméně telefonní kontakt na vlastníka objektu Milanovi přece jen poskytl. Ten však odmítl do Rychvaldu přijet a sekundovat při prohlídce svého zámku.

Nezbylo nám, než uskutečnit jen zběžnou prohlídku okolí zámku. Na chátrající mohutné stavbě byly znatelné dřívější snahy o obnovu památky.

S dalším mírným zklamáním jsme se vydali polem k okrajové ostravské čtvrti Heřmanice. A odtud nás trolejbus zavezl do centra města. Přímo pod starou radnicí byla totiž před časem otevřena restaurace v prostorách starých pivovarských sklepů. Klenby byly opravdu mohutné a historie z nich jen čišela. Na stěnách zde visely starodávné fotografie Masarykova náměstí ještě s kouřem z komína přilehlého Strassmanova pivovaru.



























Chvíli jsme zde poseděli, udělali několik fotografií. Den se již pomalu chýlil k večeru a nás ještě čekal zámek zábřežský. Tam nás přemístila tramvaj č.2.

Ve dnech 29.-30.9.2007 v areálu obnoveného zámku v Ostravě-Zábřehu probíhaly slavnosti, jež souvisely s oficiálním otevřením zařízení a pokřtěním pivovaru. Když jsme tam dorazili, slavnost již byla v plném proudu. Byly zde, kromě samozřejmých stánků s pivem, i prodavači rozličných pochutin a napodobenin historických předmětů. Na podiu hrála dobová kapela.

Přes davy návštěvníků na nádvoří jsme zamířili k přízemní budově s technologií minipivovaru. Měli jsme štěstí, sládek byl právě v akci. Pán Starý, Václav Baron se nás vcelku ochotně ujal a ukázal místnost se spilkou a tanky. (Varna je vedle restaurace). Dostalo se nám i odbornějšího výkladu o výrobě piva Pikard.



























Sládek nás pak ještě zavedl do rekonstruovaného sklepení pod zámkem, jež bude sloužit jako vinárna. Zbytek sklepů je prý již z dřívějška nenapravitelně zasypáno.

Bohužel během rozhovoru se sládkem byl vypit i poslední ze sudů se Svatováclavským zámeckým speciálem. Což bylo kupodivu, když ještě nekončil první den slavností. Světlé a zejména tmavé pivo Pikard jsme potom do pozdních nočních hodin střídavě testovali ve stanu na nádvoří a v zámecké pivnici.

Závěrem dlouhého badatelsko-historického dne jsme museli konstatovat, že se nám nepodařila prokázat existence žádného ze zmiňovaných pivovarů. Nicméně putování za historií bylo skvělým dobrodružstvím.