Jak jsem fotil staré pivovary

Autor: Marek Kodeda <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 24. 10. 2007


Fotografování starých zaniklých pivovarů, tedy zaznamenávání svědků dávné minulosti naší země, je záležitostí neskonale zajímavou, zábavnou a mnohdy i dobrodružnou.



Výchozím bodem téhle mojí výpravy bylo vlakové nádraží (jak jinak) Opava-východ, kam jsem dorazil „jesenickým“ rychlíkem od Ostravy. (V nádražce se již delší dobu točí „velkopopovické“ pivo. ) Ïhned jsem si zkontroloval na zastávkovém jízdním řádu vedle nádraží internetem zjištěný odjezd autobusu. Souhlasil a já měl tudíž ještě půl hodiny času k dispozici. Rozhodl jsem se nečekat u východního vlakového nádraží, nýbrž projít se probouzejícím se centrem Opavy a nastoupit až u bývalého pivovaru.

Opavský pivovar na mě působil zchátralejším a zchátralejším dojmem. Areál slouží snad už jen k uskladnění středomoravského pivo značky Zlatovar. S originálním opavským pivem se již rozloučili i ti největší optimisté. Udělal jsem pár smutných snímků pivovaru. Logo „G“ na Pivovarské hospodě působilo na mě děsivě.



























Autobusová zastávka „Nákladní – Zlatovar“ je přímo pod areálem pivovaru. Mohl jsem si tedy dosytosti „vychutnat“ pohled na zarůstající budovy. Kdo ví, co zde ještě zbylo z technologie ?

Koupil jsem si jízdenku do zastávky Stěbořice-škola. Vystoupil jsem v liduprázdné vesnici. Musel jsem se asi kilometr vrátit zpět. Odbočka k pivovaru se nalézá mezi Stěbořicemi a osadou Zlatníky, jež je ještě součástí Opavy.

Budovy bývalého původně Obecního pivovaru z roku 1775 stojí v místě zvaném V Podhájí, nedaleko Stěbořického rybníka. Zde se vařilo v minulosti až 10 000 hl piva ročně a dováželo se do nejrůznějších koutů Slezska a Moravy. Poslední majitelé byla rodina Dittrichů. V roce 1913 pivovar vyhořel. Zachovala budova sladovny, ve které býval sklad obilí, nicméně v současné době vypadala nevyužitě. Rovněž se zachovaly sklepy, které slouží dnes firmě Horský pramen jako sklady.



























Stěbořický pivovarský areál je vcelku zachovalý a minulost na vás tady nádherně dýchne. Celkem snadno jsem si představoval, jak po pivovarském dvoře táhnou objemní valaši valník s pivními sudy do vesnice.

Součástí areálu je i stará původní Pivovarská hospoda, napůl obydlená, napůl vybydlená. Za ní se pak nachází moderní restaurace Rybářská bašta s točeným Bernardem.

Sklad Horského pramene funguje pouze ve všední dny, takže sklepy zůstaly pro mne za mohutnými kovovými vraty nedostupné. Nezbývalo než nafotografovat stěbořícký pivovar a pokračovat dále v pouti.

Málo frekventovanou silničkou, přes obce Březová a Sádek jsem šlapal k Heralticím. Kraji vládnul kužel Velkého Roudného, bývalé sopky. Opavsko, tedy bývalý okres Opavy, je vlastně rozdělen do dvou odlišných částí. Úrodná nížina kolem meandrující řeky Opavy a jejich přítoků, náhorní plošina Nízkého Jeseníku s množstvím drobných, mnohdy zapadlých vesnic. Osady byly téměř liduprázdné, ani na zahradách nikdo nepřipravoval zemi na zimní spánek. Teď už chápu, kým se zaplňují o víkendech obchodní centra ve velkých městech.

Cesta ubíhala až na ostrý vítr hladce a brzy jsem už uviděl před sebou Velké Heraltice. Obec se nachází ve vzdálenosti asi 13 km východně od města Opavy při hlavní silnici mezi Opavou a Bruntálem. První písemná zmínka je z roku 1250.

Teď ještě najít budovy starého pivovarského provozu, říkal jsem si. Hned jsem je zahlédnul. Stojí v lesnatém údolíčku potoka přímo pod zámkem a byly součástí hospodářského dvora. Část dvora nyní slouží jako autodílna, část asi jako bydlení pro „nepřizpůsobivé občany“ a část (pivovar) chátrá.

Pivovar ve Velkých Heralticích byl provozován jako Panský či Zámecký až do roku 1907. Vařívalo se tu nejvýše 2 000 hektolitrů moku ročně.



























Nejdříve jsem absolvoval s úmyslem pořizování fotosnímků strmý sestup lesnatou skalnatou strání. Přes „uvadlý“ drátěný plot jsem se dostal k plácku přímo k budově s typickým komínem. Na střechu pivovaru právě dopadlo podzimní slunce. Pak mě napadlo sejít k budovám pivovaru z druhé strany ze zámeckého svahu. Prodral jsem se lesem, překonal potok a mířil k areálu velkostatku. Jenomže právě ve chvíli, když jsem přiblížil k pivovaru, byl jsem odchycen jakousi nedůvěryhodnou dvojicí a s odkazem na soukromé vlastnictví pozemku mi bylo naznačeno, že zde nemám co pohledávat. S myšlenkou na cenu fotoaparátu a cenné snímky v jeho paměťové kartě jsem zanechal vyjednávání a odporoučel se.

Mrknul jsem se také na rozsáhlý místní zámek. Velké Heraltice je obec plná starodávných hospodářských budov, dvorů, dílen apod., zejména v oblasti kolem zámku.

Nenašel jsem ve vesnici žádné restaurační zařízení, jež by mě zaujalo a tak jsem se s prázdným žaludkem vydal asfaltkou směrem na Brumovice.

Prošel jsem vesnicí a začal kousat do dvoukilometrového koláče, jež mě ještě dělil od vlakového nádraží ve Skrochovicích.

Brumovský pivovar opět nestojí v obci, ale asi 0,5 km za její hranicí ve směru na Skrochovice. Pivovar vznikl jako panský, posléze se stal majetkem Rolnické akciové společnosti. Dosahoval produkce až 10 000 hl piva ročně. Na počátku 20.století jej koupila opavská Měšťanská pivovarská společnost a jako konkurenci pravděpodobně v roce 1907 uzavřela a přeměnila na sklad piva. Mohutné, účelově přestavěné budovy, jsou komerčně využity.



























Abych pořídil fotografie z jižní strany, musel jsem absolvovat trmácivý pochod čerstvou oranicí. Trochu jsem měl obavy, že právě pracující traktorista mé divné chování uprostřed pole nepochopí a bude mít výčitky, co se týče maření jeho pluhového snažení.

Ve Skrochovicích jsem se dozvěděl, že vlak na Opavu pojede až za hodinu. Využil jsem tedy pohostinství hospůdky U čápů při hlavní silnici Opava-Krnov. Pojedl jsem srnčí na smetaně a zapil jej humpoleckým pivem. Pivo Bernard je na Opavsku hodně přítomno a to nejen v pivních barech, jak to znám třeba v Ostravě, ale i v běžných vesnických hospodách.

Ze skrochovického nádraží mě pak osobní vlak převezl do stanice Opava-západ. Odtud jsem se slunečním odpolednem prošel do centra metropole českého Slezska. Musel jsem se zděšením konstatovat nebývalou přítomnost (ve srovnání s Ostravskem) piva s písmenem G v logu. Nu což, ať Opavským chutná, když pohrdli Zlatovarem !

Toulku za pivovarskou historií Opavska jsem zakončil v opavské pivnici U mnicha, kde jsem se při pročítání denního tisku osvěžoval výtečným kvasnicovým Bernardem.