Ve městě krále Ječmínka

Autor: Marek Kodeda <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 26. 01. 2008


Prostějov je město s velmi bohatou a starou pivovarnickou tradicí. . Na počátku 20.století zde vařily tři pivovary. Je úžasné, že se vůně vařeného díla z města neztratila.



Prostějov je město s velmi bohatou pivovarnickou tradicí. Tradice prostějovského pivovarnictví sahá až do 14.století, kdy na prostějovském rynku vařilo a šenkovalo pivo 31 krčemních domů. Do roku 1633 to již bylo 69 právovárečných domů. Na počátku 20.století zde vařily tři pivovary. Je úžasné, že se vůně vařeného díla z města neztratila, že se místní opět naučili chodit na své pivo (i když z minivaren).

Na jaře roku 1897 bylo započato ve čtvrti Vrahovice se stavbou Akciového pivovaru v Prostějově. Již dne 21.prosince 1897 byla hotová stavba předána k plnění svého účelu. Pivovar byl vybaven nejmodernějším na tehdejší dobu strojním zařízením. Během první republiky se pivovar proslavil speciálním ležákem Černozdroj.
V dobách socialismu pivovar vyrobil zhruba 100 000 hl piva ročně. Vařily se tu značky Ječmínek, Prostějovský ležák, Záhořan, Košíř, Baltazar či Haná.




























V roce 1994 podnik vyprodukoval už jen 68 000 a v roce 1995 již jen 53 000 hl piva (při kapacitě 180 000 hl). Poslední šance, kdy se pivaři mohli setkat s pivem z budov Akciového pivovaru byla na jaře 1999, kdy podnikatel Jiří Petr prodával lahvový prostějovský mok před branou podniku. Bohužel tehdá již renomé zdejšího piva bylo minimální. Krajský obchodní soud v Brně dne 2. 7. 1999 svým usnesením prohlásil konkurz na majetek dlužníka Pivovar Prostějov a. s. Následovalo uzavření pivovaru a jeho komerční využití.
Není nic smutnějšího než pohled na nefunkční budovy pivovaru. Navíc v tomhle vrahovickém ve srovnání s ostatními prostějovskými vychladly varní pánve vlastně nedávno.
Je otázkou, zda-li by vrahovický pivovar vůbec obstál v dnešní době, obklopen hospodami gigantopivovarů či skupiny PMS.

Nedaleko centra (Dykova 8 ) naleznete tzv. Dvořákův (Binkův) pivovar. Rodina Dvořáků jej založila někdy kolem roku 1875. Posléze se dostal do vlastnictví rodiny Binků. Pivovar vyprodukoval nejvíce kolem 30 000 hl moku za rok. Varny pivovar naposledy vařily v roce 1943. Po znárodnění byl do areálu přestěhován lihovar. Palírna U zeleného stromu tu sídlí dodnes. Původní stavby byly postupně nahrazovaný novými, z pivovaru zbyly již jen sklepy.




























Ještě blíže centru Prostějova (Blahoslavova 13), vlastně v sousedství Dvořákova pivovaru, se setkáte se zajímavou stavbou sladovny Castello. V těchto místech stával snad již od 16.století pivovar právovárečného měšťanstva. V 19.století měšťané prodali svůj pivovar rodině Winterů. Provoz uvařil kolem 10 000 hektolitrů piva ročně. Bratří Winterové svůj pivovar uzavřeli v roce 1913 a provozovali v areálu již jen sladovnu. Ta zde funguje dodnes.




























Je zajímavé, že k oběma pivovarům vedla jedna železniční vlečka. Dnes již asi není používána, ale koleje a výhybnu těsně před branami obou firem si stále můžete prohlédnout.

V roce 2000 byla tradice prostějovského pivovarnictví obnovena vznikem minipivovaru U krále Ječmínka (zpočátku byl název První domácí hanácký pivovar Fenix). Restaurace U krále Ječmínka oproti mým posledním návštěvám doznala změny – rozrostla se o další prostory. V současné době jde již o typický restaurační minipivovar. Tedy zdůrazňuji restaurační, neboť většina hostů sem spíše zamíří za výtečným jídlem. Klasické pivaře jsem tu moc neviděl. Ale ti se tu scházejí asi až navečer. Trochu mi to tu připomínalo pražský Novoměstský pivovárek, rozdíl byl však hlavně v tom, že v Prostějově se mluvilo česky. Prostě, pokud se budete chtít v Prostějově dobře najíst a porci jídla zapít skvělým pivem, doporučuji Ječmínka.




























Sortiment prostějovského minipivovaru U krále Ječmínka zůstává podobný: světlá desítka (0,5 l za 20 Kč), světlá dvanáctka (0,4 l za 19 Kč), weissbier (0,5 l za 24 Kč), tmavá třináctka Černý anděl (0,4 l za 20 Kč) a višňové pivo.
V rámci mé soukromé ochutnávky mě nejvíce oslovilo tmavé pivo. Pivo je zde stále točeno do sklenic bez loga, na stole jsem použil tácky minipivovaru. Našince trochu mate, že jednotlivé druhy piva jsou točeny do sklenic o různých objemech.

První dojem, jež vás po vstupu do Pepovy hospody napadne je, že se ocitáte v jakési „zaplivané čtyřce“. Avšak to je pouze první dojem a ten nebývá, jak je známo, většinou blízký pravdě. Nemoderní pivař po rozkoukání pozmění svůj původní soud. Už k zamyšlení stojí nabídka piva. V době naší návštěvy tu čepovali Krakonoše ve světlé desítkové (13 Kč) a dvanáctkové (17 Kč) podobě, svijanského Máze (17 Kč), Pokrkonošský tmavý speciál (20 Kč) a polotmavého sedmnáctistupňového Opata (24 Kč).
Na stěnách plakáty, loga, diplomy malých pivovarů. Když nám pak slečna Maruška přinesla půllitry svijanské jedenáctky o ideální teplotě a chuti, srdce jen zaplesalo.




























Před hospodou visela loga Broumova, Vysokého Chlumce, Nové Paky, Krakonoše, Svijan, Pelhřimova. Nicméně učiněný poklad jsem zahlédl v lednici vedle výčepu. Chladily se tu lahváče z Benešova, Hlinska, Havlíčkova Brodu, Svijan, Vysokého Chlumce, Jihlavy, Nové Paky, Broumova.
Teplo v hospůdce zajišťovala originální kamna hnedle vedle výčepu. Osazenstvo onoho sobotního rána tvořili štamgasti, jež tu snad vysedávají neustále. Dle vývěsky je tu otevřeno od 7 do 24 hodin. Přítomen byl i vlastník výčepu, na kterého hosté pokřikovali „Pepo !“. Do celkové atmosféry šenku naprosto zapadal.
V Pepově hospůdce se vám bude líbit i skutečnost, že požadované pivo obdržíte natočené do půllitru s logem dotyčného pivovaru. Tmavý Podkrkonošský speciál mi moc šmakoval.
V ten sobotní podvečer se U Pepy sedělo moc hezky. Vůbec se nám nechtělo opustit jak zdejší „malopivovarský“ šenk, tak Prostějov.