Toulky po pražských pivovarech : 2.díl

Autor: Jiří Pertlík <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 28. 06. 2008


V dalším díle toulek po pražských pivovarech budete zavedeni do uliček pražského Starého Města.




Moje kroky směřují dále k dalšímu pivovaru, a tak se vracím pěšky zpět na Palmovku. Odtud jedu až na stanici Národní třída do centra Prahy. Tady vystupuji a mířím pěšky do ulice Na Perštýně, kde vcházím do minipivovaru U Medvídků. Tento minipivovar na mě opravdu udělal velký dojem. Mají to tu velmi hezky zařízené. Několik sálů, každý jiný, velmi pečlivě procházím a fotografuji vše, co mi přijde do cesty. Na konci tří sálů mají ve vitrínách krásné suvenýry, a když jako sběratel zjišťuji, že zde prodávají pivní etikety, neváhám ani minutu a jdu si je zakoupit. V dalším patře spatřuji dvě malé varničky a různé pivovarské předměty, které mě nenechávají v klidu, a ihned opět fotografuji. Při cestě zpátky se ještě dostávám do recepce, kde je obrovská varna.



































V ulici Na Perštýně, čp. 345/7 stojí dům pocházející z roku 1400. Prvním doloženým majitelem byl Pavel Hubený, pak Jan Byhal (Běhal), od roku 1433 sladovník Mikuláš, po něm sladovník Jakub Starostka. Již v polovině 15. století se dům honosil znamením U medvěda, neboť náležel Šimonu Múdrému, který v té době vlastnil dům U černého medvěda v Železné ulici.

Od roku 1466 nesl pozdně gotický objekt u staroměstských hradeb, u brány sv. Martina, jméno podle Jana Nedvídka – U černých medvídků. Je ale je rovněž možné, že ten jméno získal jako přezdívku až podle domu. Po Janovi vlastnili pivovar jeho potomci Václav a Jan. Roku 1510 pivovar koupil sladovník Matěj. Koncem 16. století byl pivovar přestavěn a pak ještě upraven na přelomu 18. a 19. století. V roce 1826 zdědily dům dcery Jana Musila Alžběta Hájková a Marie Venduláková. V rukou Vendulákova rodu pak zůstal téměř až do konce 19. století.

V sezoně 1897-98 vystavoval 4 320 hl nahořklého žaludečního piva. Posledním majitelem byl Karel Vendulák, jenž byl iniciátorem a posléze i prvním ředitelem tehdy nově založeného Prvního pražského měšťanského pivovaru v Holešovicích. Pivovar U medvídků byl zrušen roku 1898.

Pivnice U medvídků se stala na dlouhá desetiletí oblíbeným místem setkávání pražských měšťanů, radních a umělců. Rovněž zde v roce 1878 vznikl první ambulantní šantán a pražská noční tančírna se stálým souborem. Na velké vývěsní tabuli před restaurací lákal šantán návštěvníky upoutávkou: „První český tingltangl, který řídí Bachmann a Frankl.“ Když zlatý věk pražských kabaretů skončil, popularita pivnice přetrvávala.

Dnes vyhlášená restaurace byla rekonstruována v roce 1965 a pak ještě roku 1979. Povzbuzující je informace, že existují plány na obnovení pivovarské výroby v tomto objektu včetně vybudování pivovarského muzea.

Můj další cíl je vzdálen jen pár kroků a nachází se ve stejné ulici. Zde už dávno pivo nevaří, je zde galerie obrazů. Přesto tento pivovar a zajímavý dům neunikne mému fotoaparátu.

Na Perštýně také stojí rozsáhlý pivovarský dům čp. 352/18 U Sladkých. Původně se mu říkalo U Krakovců podle měšťana Jana Krtka, který jej vlastnil od roku 1405.

Pivovar je uváděn již roku 1466. V letech 1484-87 patřil staviteli Matyáši Matěji Rejskovi z Prostějova. Jméno U Sladkých získal roku 1523, kdy jej koupil Jan Sladký. Nízký pivovarský dům pak držel do roku 1607 rod Kozlů z Peclinovce. Roku 1607 koupil dům u Sladkých s pivovarem za 2 600 kop míšenských Melichar Haldius z Neuenberka. V době pobělohorské patřil pivovar dcerám po Melicharu Haldiusovi z Neuenberka, Kateřině Karbanové a Ludmile Haldiusové, jeř jej prodaly roku 1629 písaři při berni Jiřímu Reichovi. V průběhu dalších staletí se zde střídali další majitelé.

Ve druhé polovině devatenáctého století zde provozoval vyhlášenou kavárnu U Sokola kavárník Čáslavský. Častými hosty zde byli literáti Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk a další. Na počátku dvacátého století byla v domě Rubešova restaurace. V pivovaru U Sladkých dosahoval sládek V. Rubeš ročního výstavu 4 200 hl piva, posledním sládkem byl v letech 1895-1902 Jaroslav Rubeš. Svého času náležel pivovar pražské bohaté a vlastenecké rodině Kittlů.. Emanuel Kittl vlastnil třiadvacet pražských domů a několik pivovarů. Oženil se s operní pěvkyní Jindřiškou Šrutovou. Dne 26. února 1876 se jim narodila dcera Emilie, kterou celý kulturní svět poznal pod přejatým jménem Ema Destinová. Dnešní raně barokní a klasicistní vzhled dům získal přestavbami v letech 1844 a 1861. Zachovaly se fragmenty románského domu a gotické sklepy. Objekt prastarého pivovaru je jedním z mála staropražských pivovarských podniků, který si v podstatě zachoval svoji původní dispozici a nebyl nijak zvlášť přestavován.



































Postupuji opět jen o kousíček, prakticky jen o pár metrů, kde na mě čeká další bývalý pivovar. Známý pivovar U Halánků stojí na Starém Městě, na Betlémském náměstí č. 1, čp. 269.

První zmínka o domě je z roku 1440, kdy byl znám jako Sezemských, podle majitele Sezemy, komorníka zemských desek za krále Václava 1. Dům zdobil obraz patrona sladovníků sv. Václava. Již tehdy se k němu totiž pojilo právo pivovárečné a při domě byla i sladovna. Sladovnická živnost se v něm udržela až do devatenáctého století. Současný jednopatrový objekt vznikl postupně z pěti středověkých domů. Spojené domy nechal přestavět koncem 16. století pražský primátor Václav Krocín z Drahobejle. Po Krocanovi budova často měnila majitele, až ji ve druhé polovině 17. století získal sladovník Jan Halánek z Jičína, po němž dodnes nese název U Halánků. Skoro celé 18. století zde hospodařila rodina Jana Hanuše z Greifenthalu, po ní sládek Antonín Langvara a v roce 1826 zakoupili dům za 27 500 zlatých manželé Antonín a Anna Fingerhutovi.



































Antonín Fingerhut pocházel z ryze české rodiny Náprstků, žijících v Truchlovicích u Kladna. V Praze se vyučil sladovníkem a v roce 1822 se oženil s Annou Novákovou, vdovou po malostranském pivovarníkovi. Narodili se jim dva synové, starší Ferdinand Pravoslav a mladší Vojtěch. Po smrti Antonína Fingerhuta padla veškerá tíha starostí o rodinu i o živnost na „panímaminku od Halánků“, jak se paní Anně říkáválo. Vojtěch Náprstek se výrazně zapsal do našich národních kulturních dějin. Roku 1862 v domě U Halánků zřídil České průmyslové muzeum – dnes Náprstkovo. Budovy muzea byly vystavěny podle návrhu A. Bauma a B. Munzberga. Působil zde rovněž legendární Americký klub českých dam, přitom pivovar i vinopalna byly stále v provozu.

Roku 1873 zemřela stará paní Náprstková a majitelem živnosti se stal Vojta Náprstek. Téhož roku zde bylo vystaveno 4480 věder, tedy asi 2 535 hl piva. Halanovský pivovar však stejně záhy zanikl, někdy kolem roku 1875. Vojta Náprstek zemřel po krátké těžké nemoci 2. září 1894. Jeho manželka Josefa ( rozená Křížová ) podporovala pokračování snah svého manžela. Zemřela 13. září 1907.

Tolik pár slov o historii pivovaru, samozřejmě jsem pořídil několik fotografií a pomalu opouštím Betlémské náměstí, abych se vydal na zteč k dalším pivovarům. Má cesta ještě bude pokračovat centrem města, ale o tom si povíme až v dalším díle…

Zdravím všechny milovníky pivovarů