Pivní poznámky z léta 2008 – díl 1.

Autor: Marek Kodeda <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 08. 08. 2008


Během posledního týdne letošního července jsem opustil rodnou severomoravskou hroudu a vydal jsem se za památkami a přírodou jihu Čech. Nedá mi to samozřejmě, abych se nepodělil o pár pivních postřehů.




Kácovská dvanáctka byla prvním pivem mé letošní letní dovolené, neboť plechovkovým budvarem jsem si v pendolinu nechtěl kazit vysoce postavené představy. Poté, co jsem musel své útroby zvyknout na poněkud nižší teplotu piva natočeného v Čechách ve srovnání s Moravou, mi ležák z pivovaru Hubertus opět po roce zašmakoval. Roční odmlka byla doslovná, protože kácovský mok jsem naposledy popíjel přímo u zdroje, zrovna když v roce 2007 probíhal v obci na řece Sázavě oblíbený Fest.
































Po živé atmosféře rychlovlaku, který většinou přepravoval na severu Moravy takřka zabydlené Jihokorejce k ruzyňským terminálům, bylo posezení „ve stínu pankrácké věznice“ velni uklidňující a veskrze příjemnou záležitostí. Jakoby sem doprostřed velkoměsta s kácovským pivem dolehlo cosi i z venkovské atmosféry sázavského údolí.

Zvolili jsme interiér hospůdky. Což se zanedlouho ukázalo jako dobrým rozhodnutím, neboť Prahu toho sobotního odpoledne osvěžila typická letní, nicméně vydatná přeháňka.

U Klokočníka tu poslední červencovou sobotu točili desítku filtrovanou i kvasnicovou za 15 Kč a dvanáctku za 17 Kč. O ceně piva v šenku U Klokočníka bylo již napsáno dost, tedy nemělo by smysl opakovat, že je vyjíměčně nízká.
































Ptal jsem se na jednolitrové PET lahve, které se tu dle jedné zprávy na netu daly koupit. Ochotný vrchní mi řekl, že toto balení kácovského piva dovezli z Posázaví jen jednou a poté již nikdy. Ačkoliv vytrvale PET lahve objednával.

Mou dceru velice zaujal tvar a samotný design tácku posázavského pivovaru. Musím se připojit k názoru, že jejich erbovní tvar je velice zdařilý a takříkajíc neotřelý. Navozuje ve mně dojem tradice a návratu k pevným hodnotám staletí prověřeného a proslaveného umění českých pivovarníků.

Zarámované fotografie pradávných pivovarnických provozů na stěnách mě (amatérsky mapujícího historii pivovarnictví) pochopitelně zaujaly.
































Nebyl jsem v pankrácké hospůdce s kácovským pivem poprvé, ale musím přiznat, že pokaždé se mi zde konzumuje hezky. Je to sem pár kroků od rušného centra metropole a přitom tu naleznete až domácký klid a pohodu.

Toho dne jsem si v Praze vypil ještě jedno pivo. A litoval jsem toho. Do odjezdu vlakového spoje, jenž nás měl přesunout dále k jihu, zbylo ještě trochu čas a tak jsme se šli osvěžit do nedaleké poloprázdné restaurace Ferdinanda.

Špatný pocit z tohoto restauračního zařízení se ve mě prohloubil, když jsem viděl mladou servírku či výčepní točit mou benešovskou dvanáctku. Mok očividně dosti pěnil a tak holčina odlévala pěnu do vedlejších půllitrů, kde asi čekala na další návštěvníky hospody.
Benešovský ležák zde stál 29 Kč a ten den byl zjevně nakyslý.