Pivovary na Litvínovsku II.

Autor: administrator <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 03. 09. 2008


V dalším díle vyprávění o pivovarech na Litvínovsku se seznámíte s pradávnými pivovarskými provozy v Záluží, Ervěnicích a Dolním Jiřetíně.





Pivovar v Záluží
Prvním dokladem o pivovaru v Záluží je berní rula z roku 1654, která uvádí, se u této obce je pivovar, který vaří na 7 sudů sedmivěderních. Znamenalo to ovšem jen obsah jediné várky, ale přesto, že počet ročních várek neznáme, můžeme říci, že patřil mezi největší pivovary v širokém okolí. Byl to pivovar vrchnostenský a ze starých matrik se dovídáme, že v roce 1661 byl zde „dvorním" sládkem jakýsi Jan Ulrich.

Po smrti Jana Jakuba Bruneaua darovaly jeho sestry statek Záluží i s Janovem své matce Lidmile.i vdově po Jakubu Bruneauovi, která se znovu provdala za císařského podplukovníka Martina Jaroslava Michnu z Vacínova, jehož vnuk Jan však roku 1701 Záluží prodal a ponechal si jen statek janovský. Novým majitelem Záluží byl Jan Antonín Vrabský Tluksa z Vrabí, který jej v roce 1715 opět prodal Janu Josefovi hraběti z Valdštejna, majiteli panství Duchcov a Horní Litvínov. V soupisu příjmů a výdajů, plynoucích ze statku Záluží, pořízeného při této příležitosti, se dovídáme, že pivovar měl v oné době všechno potřebné zařízení a že k němu náležela ještě sladovna a sušárna o dvou patrech, což vše bylo nezdaněno. Při pivovaru byly též 2 panské šenkovny.

Doklady o tom, kdy pivovar v Záluží zanikl, buďto neexistují, nebo nebyly zatím objeveny. Můžeme však bezpečně předpokládat, že zanikl ihned, jakmile koupil statek Záluží hrabě z Valdštejna, který měl již dva velké pivovary na svých panstvích v Duchově a Horním Litvínově, takže další pivovar na jeho pozemcích, tak vzdálený od jeho sídla a zároveň tak blízký Hornímu Litvínovu, stal se jistě zbytečným. Budovy pivovaru, sladovny a sušárny, byly pak bezpochyby určeny jinému účelu nebo dokonce zbořeny, neboť v dominikálním katastru z roku 1757 se již o nich nemluví.

Pivovar v Ervěnicích
Ervěnice, které byly již ve druhé polovině XIII. století trhovou vsí, byly dotčeny zmíněným již mílovým právem města Mostu, kde jsou výslovně jmenovány, ač leží již mimo tuto mez. Později však přece jen získaly právo vařit pivo, ač nevíme kdy, neboť ervěnická privilegia byla ztracena; stalo se tak jistě nejdříve po sněmovním usnesení z roku 1502. Zdá se však, že sousedé vařili pivo zpočátku jen doma, neboť nemáme žádného dokladu o existenci měšťanského pivovaru v Ervěnicích. V listině z roku 1571, podle niž tehdy Kryštof z Karlovic na Červeném Hrádku prodal Ervěnice Bohuslavovi staršímu z Michalovic, není ještě o žádném pivovaru v městečku zmínky. Michalovic to tedy bezpochyby byl, jenž zřídil zdejší pivovar, neboť když se jeho synové a vnuci v roce 1586 o ervěnické zboží dělili, připadl k jednomu dílu též panský pivovar; vrchnost v něm však v oné době nevařila a pronajímala jej ervěnickým sousedům za roční nájem 5 kop grošů českých.

Avšak nový majitel zboží, Jan Jiří z Michalovic, byl „sprostý násilník“ a kromě jiných násilných skutků stal se známým i tím, že ervěnickým sebral v roce 1592 všechna privilegia, takže ervěničtí ztratili i právo várky. Zbyla jim z dřívějších let jen varná pánev, kterou později 1621 na žádost správce panství prodali vrchnosti pro její pivovar v Novém Sedle nad Bílinou za 542 zlatých, z čehož jednu třetinu obdržela Rybářská ulice.

V panském pivovaru ervěnickém vařila pak asi nadále sama vrchnost. Spolumajitel zboží, Bohuslav mladší z Michalovic, přežil Jana Jiřího, ale pro účast na vzpouře evangelických stavů proti císaři byl po bitvě bělohorské popraven a jeho majetek konfiskován. Roku 1622 koupil jej pak Vilém mladší z Lobkovic, a při té příležitosti činí se poslední zmínka o ervěnickém pivovaru; zanikl bezpochyby brzy nato, jelikož Lobkovic měl pivovar též ve zmíněném již Novém Sedle nad Bílinou, které koupil zároveň s Ervěnicemi, a kam zřejmě soustředil všecku výrobu piva pro celé své panství.

Pivovar v Dolním Jiřetíně
Dalším místem, které bylo postiženo mílovým právem města Mostu, byl Dolní Jiřetín; přesto mu však Vladislav II. propůjčil právo vyrábět pivo již v roce 1485, tedy ještě dlouho před usnesením sněmu z r. 1502. Později však městečko toto právo opět ztratilo, ač pro nedostatek pramenů nevíme, kdy a jak se to stalo.

Když však v roce 1682 císař Leopold I. potvrzoval městečku znovu propůjčená stará práva, nebylo již právo výroby piva obnoveno. Teprve na konci XVIII. století po dlouhém právním sporu, který způsobil obci velké výdaje, bylo dolnojiřetínským právo vyrábět pivo opět vráceno.

O existenci měšťanského pivovaru v Dolním Jiřetíně nemáme však žádných dokladů nejen z XIX. století, ale ani z konce středověku a počátku novověku. Bezpochyby i zde se pivo vyrábělo za starých dob po domácku, jako tomu ostatně bylo ve středověkých městech téměř všude. Naopak však máme z konce XVI. a začátku XVII. století zprávy o vrchnostenském pivovaru v Dolním Jiřetíně.

Doba jeho vzniku je však zahalena tajemstvím, Neboť nemáme v historických záznamech žádného opěrného bodu, podle něhož by se dalo na dobu jeho vzniku usuzovat. V době, kdy Dolní Jiřetín koupil Václav z Lobkovic a kdy byl propuštěn z manství a připojen k panství duchcovskému - tj. roku 1562, zde pivovar ještě nebyl.

První zmínka o něm se činí teprve v roce 1583, kdy bylo duchcovské panství děleno mezi Václavovy syny. Jiřetín tehdy dostal Jan Václav, který zde od té doby měl sídlo. Ale v době, kdy pivovar vznikl, v Dolním Jiřetíně ještě sídlo žádné vrchnosti nebylo, a mohla by se proto vyskytnout otázka, zda se přece jen snad nejednalo o pivovar původně měšťanský, který převzala vrchnost, když dolnojiřetínští právo várky ztratili.

V každém případě však zdejší pivovar neměl dlouhého trvání. Ač vznikl jistě teprve v rozpětí let 1562-1583, zanikl bezpochyby již v první čtvrtině následujícího století. Naposledy se připomíná v roce 1618 v listině, podle níž Václav Vilém z Lobkovic na Duchcově dává do zástavy statky Horní Litvínov a Jiřetín Šebestiánovi Žďárskému ze Žďáru a na Přívlacích. Dolnojiřetínský pivovar byl asi zrušen ihned potom, když se oba uvedené statky vrátily opět do rukou Lobkovicových, tj. tedy již následujícího roku 1619. Pro Lobkovice, který měl pivovary v obou střediscích svých panství, tj. v Duchcově a Horním Litvínově, stal se další pivovar zřejmě zbytečným a můžeme předpokládat, že jeho zařízení bylo přeneseno do pivovaru hornolitvínovského. To je snad příčinou toho, že hornolitvínovský pivovar měl v polovině XVII. století rozsah na zdejší poměry neobyčejně veliký.

zdroj: ]an Doležal ,O starých pivovarech na Litvínovsku,Regionální studie
Čerpáno ze stránek věnovaných historii Litvínovska litvinov.sator.eu