Pivo a pivovarnictví v Úštěku díl. 1.

Autor: administrator <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 23. 10. 2008


O úštěckém pivovaru jsem na internetových stránkách nalezl několik článků a obrázků. Ale nikde jsem nenašel ucelený obraz úštěckého pivovarnictví a vlastního pivovaru. Proto jsem se rozhodl zveřejnit jednu stať z připravované knížky o historii Úštěku, konkrétně o úštěckém pivovaru a pivovarnictví. Z poznatků, které jsem do současné doby získal.




To, že se na úštěcku pěstoval chmel od nepaměti, je všeobecně známo a kde se dařilo chmelu určitě se vařilo i pivo. Jedním doloženým údajem je zápis z roku 1380, kdy majitelé úštěckého panství Berkové potvrdili městu Úštěk mimo jiné i „Várečné právo“ v té době bylo v městě 63 právovárečných občanů. Jelikož zařízení pro var piva bylo malé, vařilo se pivo pro každého právovárečného občana samostatně. O pořadí jednotlivých varů právovárečníci každoročně losovali. Losování o pořadí se musela účastnit i vrchnost.

Za každý var v roce 1583 musel právovárečník zaplatit do městské pokladny za každý var 7 grošů. Vrchnost však byla od tohoto poplatku osvobozena.

Jelikož se více uvařilo než bylo vypito, bylo nařízeno, že další var bude proveden až předchozí pivo bylo doprodáváno. Prodávající musel upozornit svého následníka v pořadí varu, že doprodává svůj var a až po tomto upozornění směl další v pořadí vařit pivo. Vařilo se pivo ječné a žitné. Dovoz piva z jiných pivovarů byl zakázán.

Pivo si nevařil každý sám doma, pivo bylo vařeno ve varně, ve které se připravoval i slad.
Varna byla v majetku města a stála na náměstí. Její obsluhou byli pivovarník a sládek. Každý právovárečník si uvařené pivo skladoval ve sklepě svého domu. Že je v domě na prodej již čerstvé pivo upozorňoval kolemjdoucí vyvěšený věnec. Vrchnost prodávala pivo ve svých třech hostincích.

Do kdy původní varna sloužila nevíme, ale v roce 1626 bylo zaznamenáno, že vaření piva bylo obnoveno a že v roce 1629 byla zakoupena nová varná pánev. Co se dělo dále je historickou otázkou, ale v záznamech z roku 1645 je uvedeno, že švédští vojáci ukradli ve Verneřicích varnou pánev a prodali ji v Úštěku. Až do ledna 1648 se verneřičtí dohadovali s úštěckými o tuto varnou pánev, avšak pře dopadla v prospěch Úštěka.

Úštěcký hrad, který byl sídlem vrchnosti, byl po Bílé hoře 1620 krátce využíván jezuity, kteří postupně získali úštěcké panství Sezimů a Gersdorfů. V roce 1680 byla všechna privilegia tedy i právo varu městu z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. odebrána za účast úštěckých měšťanů na selském povstání. Úštěk se tímto rozhodnutím stal vesnicí. Jelikož jezuitská vrchnost měla zájem, zejména ekonomický, aby Úštěk byl i nadále městem, žádala a dostala od císaře souhlas obnovit Úštěku městská práva ještě do konce roku 1680.

Pivo se nadále vařilo v městské varně za skoro stejných podmínek jako v nedávné minulosti. Pivovar – varna přešla z majetku města do vlastnictví jezuitské vrchnosti a ta si vymínila poplatek 40 kop za var a 40 kop za vodu. Měšťané mohli prodávat své pivo jen ve městě v domech kde bydleli a třech hospodách. Vrchnost prodávala ve své hospodě „Panský dům“ /dnes hospoda Podloubí/ a i mimo město.

Tato pravidla platila až do zrušení Jezuitského řádu v roce 1773 papežem Klimentem XVI. Úštěcké panství převzal do správy stát. Varnu dostali zpět úštěčtí právováreční měšťané, kteří v roce 1779 přikoupili i úštěcký hrad za 600 zlatých a upravili jej na sladovnu.

Pozn.: snímek znázorňuje úštěcký hrad, později sladovna.

autor: Bohuslav Košťál
Čerpáno ze stránek Muzea pohlednic Úštěk