Starozámecký pivovar Votice

Autor: Jiří Pertlík <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 03. 01. 2009


Má dnešní cesta směřuje do města, kde se také již dlouhá léta pivo nevaří. Přijíždím vlakem do stanice Votice, odkud se vydávám dva kilometry pěšky do města. Když dojdu k autobusovému nádraží, otevírá se přede mnou úžasný pohled na Starozámecký Votický pivovar.





Počasí mi přeje je nádherný podzimní den. Při průchodu ze západní strany mě okamžitě překvapí, že vedle starobylé budovy pivovaru, je tak šesti metrová mezera mezi ní a panelovým domem. Vypadá to hrozivě, jak to k sobě nezapadá. Procházím kolem této budovy a po chvilce mě zaujme, jak toto křídlo je s dalšími budovami propojené klenutou branou.





























Je mi jasné, že je to ještě dochovaný originální vjezd do pivovaru a do zámku. Na této bráně je ještě též zachovalý nápis „Starozámecký pivovar“. Obě budovy mají nad branou zajímavé architektonické ukončení ve tvaru trojúhelníku, které vystupují přes okraje střechy. Klenutí těchto budov umocňuje jejich zajímavé uspořádání.

Od brány se vracím zpět před hlavní budovu pivovaru, kde na mě vykukují dva komíny. Jeden vystupuje klasicky, jak to tak bývá, z hvozdu a druhý z vedlejší části budovy. Z budovy hvozdu se ještě tyčí už zdevastovaná železná konstrukce, která sloužila jako přístřešek. Jak se tak procházím okolo budov, na všech dveřích vidím visací zámky, což mě mrzí, protože nemůžu prozkoumat vnitřní prostory. A tak si na boku hvozdu všímám pojistkové skříně, kde by se ještě nějaká pojistka našla.

A jak tak koukám, všimnu si uličky mezi pivovarem a přiléhající budovou, kde je bazar nábytku, že z boku jsou železné schody. Když po nich vystupuju vzhůru, zjišťuji, že dveře jsou vyvalené dovnitř. Začínám tušit, že průzkum pivovaru bude pokračovat.





























Hned v první místnosti mě zaujme uspořádání nosných trámů, které nesou celé další patro nade mnou. Podlahy jsou k mému překvapení poměrně v dobrém stavu, a tak se vydávám do dalších prostor. Zde spatřuju železnou konstrukci nad hlavou s řetězem uvnitř. A když spatřím roury, které z toho vystupují, je mi jasné, že se v těchto místech skladoval a sušil ječmen.

Jak tak postupuji dále, všímám si velmi starých dřevěných dveří, které se zde ještě zachovaly. Dále nalézám plastovou ceduli „ Zákaz kouření“ psanou psacím písmem. Nemůžu si nevšimnout na zdi visící listiny „Požární řád“ z roku 1984. Proto se domnívám, že se ještě nedávno, 24 let zpět, využívala sušírna ječmene.

Přestože pivovar ukončil výrobu v roce 1955, fungoval dále pravděpodobně jako sladovna. Moje přesvědčení se umocňuje, když po schodech scházím o patro níže a uvidím zachovalé stroje, které tu dosud stojí, a pod nimi hromadu obilí. Dále si všímám detailů, např. mě zaujme starý vypínač, který ještě znají dříve narození (STISKEM VYPNI, TAHEM ZAPNI), velmi staré jsou i svorky, které drží kabely na zdech. Takové se dnes už nevyrábějí.

Po velmi důkladném profocení starých strojů od FIRMY SPP Olomouc sestupuji ještě o patro níže, kde se nachází sklepení. Připadám si, jak v Jiříkově vidění, protože zde nacházím ještě dřevěný povoz, poměrně zachovalý trakař s dřevěnými obručemi na kolech. A nechápu, proč už není někde v muzeu.





























Navíc zde nacházím ještě kolečko, napůl dřevěné s velikým železným kolem. Takové skvosty tady chátrají, určitě by se našel nějaký nadšenec, který by je dokázal zrekonstruovat. Ve vrstvě prachu se povalují pivní láhve, které předcházely dnešním pistolovým, na nich etikety piva Ferdinand z benešovského pivovaru.

Po důkladném probádání sklepení se vracím zpět do nejvrchnějšího patra, kde ještě cestou spatřuji hlavní rozvodovou skříň s deseti hlavními jističi. Konečně se dostávám do posledního patra a mám možnost vyfotit komín hvozdu zespodu. Tady se nachází kromě jiného velká spleť trubek různých průměrů, které sloužily k přesunu obilí. Pomalu se ve spleti přestávám orientovat, ale hlavní princip si dovedu představit. Nedá se nevšimnout kupodivu řemenového převodu, u kterého ještě visí řemeny z té doby. Je tu celkem 6 řemenů, které se v době provozu musely hodněkrát protočit.

Z tohoto místa je hezký výhled na okolní budovy. Spekuloval bych, abych určil, co se v nich vyrábělo, ale je mi jasné, že některé určitě patřily k pivovaru. Které to ovšem byly, nedovedu určit.

Vzhledem k tomu, že to byl zámecký pivovar, seskupení budov se určitě postupně časem měnilo. Některé určitě musely ustoupit výstavbě panelových domů. Přesto dle mého úsudku to musel ve své době být rozsáhlý komplex pivovar na svou dobu byl velký. Pomalu opouštím nádherný pivovar a na závěr ho fotografuji od severní strany, odkud je na něj nejzajímavější pohled.





























Na závěr přikládám přepis cedule, která visí na zdi u hlavní brány – vjezdu do pivovaru. Byla tam umístěna městem Votice:
„ Původní tvrz s vodním příkopem z 15.století přestavěl hrabě Ferdinand František z Vrtby na zámek s 25 komnatami, 13 komorami, pivovarem, kašnou a maštalí pro 30 koní. Renesanční stavbu dnes připomínají pouze dva štíty spojené klenutou branou. Vrtbové začali od 17.století užívat zámek ve Vrchotových Janovicích a zde byly zřízeny byty pro úředníky. Po roce 1948 zámek užíval státní statek, který jej zcela zdevastoval.
Kulturní památka chráněná státem“

autor snímků: Jiří Pertlík