Smrkové pivo

Autor: Petra Krchňáková <(at)>, Téma: Zahraniční zajímavosti, Vydáno dne: 28. 05. 2009


Ačkoli je obtížné určit prapůvod vaření smrkového piva, z historicky doložitelných materiálů vyplývá, že toto pivo má v severní Evropě opravdu letitou, již několik staletí trvající tradici. Dnes je však „spruce beer“ populární a známé převážně ve Spojených státech a Kanadě.





Smrkové pivo se vařilo především v severnějších zeměpisných šířkách severní polokoule, tzn. tam, kde se smrky hojně vyskytují, a tudíž mohly při výrobě piva lehce nahradit chmel, který je v těchto oblastech surovinou zase naopak těžko dostupnou. Kromě tohoto využití smrkových přísad jako možné náhražky, se toto pivo ale vařilo i z jiného důvodu - jako prevence vojáků a námořníků proti otravě z kontaminované vody a proti kurdějím.

Ačkoli je smrkové pivo dnes ve většině případů, i přes svůj název, nápojem nealkoholickým, původně se jednalo o skutečné pivo s určitým podílem alkoholu. Toto, bylo buď vařeno ze sladu, chmele a smrkových ingrediencí nebo smrkové výtažky zcela nahradily chmel.

Existují záznamy o dovozu smrkového piva do Británie z 16. století, kam bylo
pivo pravděpodobně dováženo z Německa. Zachovalo se zde také mnoho historických popisů a receptů na výrobu tohoto piva z různých období (16.-18.stol).

Již první Evropané, kteří osidlovali Ameriku, tento nápoj prokazatelně znali. Má se za to, že to byli Finové a Švédové, kteří smrkové pivo do Ameriky přivezli. K výrobě používali dva druhy smrku – červený a černý (dnes se využívá převážně smrk sitka). Protože tento nápoj byl jen lehce fermentovaný a obsahoval velmi malé procento alkoholu, stal se oblíbeným i mezi abstinenty a dokonce i dětmi.

Smrkové pivo se objevilo v mnoha variantách - s příchutí ovoce, květů, citrusů, pryskyřice či dokonce koly. Tato různorodost byla dána především druhem smrku a formou smrkové přísady (mohlo se jednat o čerstvé větvičky, výhonky, jehličí, pupeny, květy či jen extrakt z nich), ale také obdobím, ve kterém byly tyto přísady ze stromů sklizeny a samozřejmě i samotným způsobem přípravy piva.

Vědci zjistili, že smrk (a samozřejmě i další jehličnany) obsahují velké množství flavonoidů, vitamínů a jiných zdraví prospěšných látek. Současná medicína využívá silic smrku především pro jejich expektorační účinek (schopnosti zkapalňovat hlen v dýchacích cestách a usnadňovat tak odkašlávání; inhalace u zánětů horních cest dýchacích), a dále pak pro antiseptický a antibakteriální účinek (dezinfekční účinek, potlačují růst mikroorganismů).

Zde uvádíme dva z receptů na toto unikátní pivo:

Recept z 19.stol.
„Natrhej ihned na jaře mladé výhonky smrku, když vyrážejí z bočních větví smrku a nakrájej je na půl nebo 1 coulové díly, nasyp do skleněné nádoby a nalij vodu, která vytáhne všechnu hořkost a pryskyřici. Výhonky přelož do kotle, nalij na ně vodu, aby je zakryla a přes hodinu vař, potom odvar přeceď a na každé 2 vědra čili 8 hrnců (1 hrnec = 4 litry) dodej sešrotovaného ječmenového sladu jeden hrnec a na hmotu utluč mrkve funtů 6 (1 funt = asi 45 dkg), potom celou masu znovu vař přes půl hodiny, znovu sceď a nalij do sudů. Po úplném vychladnutí dodej droždí, aby se povzbudila fermentace. Po jejím ukončení sud zašpuntuj obvyklým způsobem a po 4–6 týdnech pivo nalívej do lahví. Takto vyrobené pivo je zdravé, dobře se uskladňuje a čím déle stojí, tím je chutnější.“

Současný recept
5 galonů (cca 19 l) vody
1 libra (0.45 kg) konečků smrkových větviček 1/8 liber chmele
¾ galonu melasy
½ šálku sušeného drceného zázvoru
½ šálku teplé vody s rozpuštěnými kvasnicemi

V kotli smíchejte vodu, chmel, zázvor a smrkové větvičky. Vařte, dokud všechen chmel neklesne na dno. Slijte a sceďte tekutinu do velké nádoby a smíchejte s melasou. Poté, co směs vychladne, přidejte kvasnice. Nádobu přikryjte a nechte stát 48 hodin. Potom plňte do lahví, zavíčkujte a na teplém místě nechte po dobu 5 dnů (70- 75 °F, tj. 21-24°C). Po té, bude již pivo připraveno k podávání. Mělo by být skladováno ve vzpřímené poloze na chladném místě.