Parostrojní pivovar Košíře – Praha 5

Autor: Jiří Pertlík <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 20. 06. 2009


Má cesta do tohoto pivovaru začíná na stanici metra linky „B“ Anděl. Odtud směřuji ulicí Plzeňská, kterou popojedu tramvají číslo 4 dvě zastávky. Vystupuji na zastávce U Zvonu a vydávám se pěšky ulicí Starokošířská.







Z mých zjištěných pramenů jsem se dozvěděl, že v Košířském pivovaru v současné době sídlí Národní bezpečnostní úřad ČR. A tak jako předzvěst tuším nepříjemnost. Při průchodu ulicí Starokošířskou se mi nádherně otevírá tento monumentální pivovar, který fotografuji od semaforu ulic Vrchlického a Na Popelce. Když se dostávám k těsnému kontaktu s hlavní budovou, všude mě zaujmou kamery mapující i boční ulici. Sotva vyndám fotoaparát a zachycuji architekturu oken s výzdobou, už se otevírá okno a policista mě důrazně upozorňuje, že tady nemám co fotit. Snažím se mu vysvětlit, že mě zajímá jen architektura pivovaru, ale marně. Z boku od vrátnice mě jde zpacifikovat druhý policista. U něho též nenacházím pochopení, a tak radši zařazuji zpátečku. Pochopil bych, kdybych fotil uvnitř, mají právo mě zarazit, ale venek budovy…? Nevím, proč to tak vadí.



























Nenechávám se však odradit a i přes tuto nepříjemnost pořizuji slušné snímky z ulice Vrchlického. Dále obcházím celou budovu a vystupuji na návrší, odkud pořizuji celkový pohled pivovaru s nádherným komínem. Pomalu opouštím Košířský pivovar a zamýšlím se, že jsem snad neohrozil národní bezpečnost státu svými fotografiemi, které jsem pořídil. To aby měli nadšenci pivovarnictví větší možnost vidět Košířský pivovar z jiných úhlů, než je ten hlavní z návrší. Ovšem je plus, že díky Národnímu bezpečnostnímu úřadu je tento pivovar nádherně zrekonstruován a je jisté, že zde bude stát hodně dlouho. A to je dobře!

Na závěr kus historie z knihy „Pražské pivovary a pivovárky“ od Milana Poláka.
V Košířích a jejich okolí stávala řada vinic, ale podle písemných pramenů je doloženo, že zde roku 1587 bývala i chmelnice. Přesné datum založení košířského pivovaru není známo, ale jisté je že roku 1798 pachtýř statku Jan Tuskani žádal zemský výbor o úhradu nákladů, mezi nimiž uvedl i zřízení bytu sládka. Roku 1806 pak žádal Tuskani o úpravu činže za vodu a lednici pro pivovar.



























Na počátku třicátých let 19. století se pivovar přestavoval. K roku 1835 jsou známa jména košířských sládků: Bubeníček, Jansa a Neuder. Ve druhé polovině 19. století zde pracovali sládkové Libický a Reitler. Za jejich působení se pivovar dále přestavoval a rozšiřoval.

Kolem roku 1880 koupil pivovar Alexander Lanner, který se přičinil o jeho největší rozkvět. Roční výstav se vyšplhal až na 40 000 hl desetistupňového a tmavého jedenáctistupňového piva a vážně konkuroval smíchovským pivovarům, a to Staropramenu i Stejskalovu U čísla 1. První světová válka znamenala ale pro pivovar v Košířích katastrofu, přestože sládkem a ředitelem byl v té době František Tesař, zkušený pivovarský odborník. Výstav klesl až na polovinu předválečné produkce a zlepšení situace nenastalo ani v poválečných letech. K zamyšlené fúzi s nuselským pivovarem nedošlo a akcionářský pivovar ( Staropramen ) svou rozpínavostí přivodil neodvratný konec Parostrojního pivovaru v Košířích. Stalo se tak roku 1934. Většinu košířských restaurací získal krušovický pivovar, který v bývalém pivovaru zřídil stáčírnu lahvového piva a sklad. Varnu koupil pivovar Lobkowiczký ve Vysokém Chlumci, kde byla instalována v roce 1939, a po úpravách je v provozu dodnes.



























Po Alexandru Langerovi se stali vlastníky parcel č. 1368 a 1669 a budovy čp. 2 v katastru Košíř Zdenka a Valerie Langerovy. V roce 1906 patřila každé z nich jedna polovina pivovaru. V roce 1931 zdědila Valerie, provdaná Rýznarová, i polovinu Zdenky Lannerové.

V roce 1956 připadly nemovitosti jako odúmrť státu, tedy ONV Praha 4. Následujícího roku, 25. června 1957, se staly správci košířského pivovaru Sodovkárny, podnik hl. m. Prahy. V roce 1962 se podnik přejmenoval na Pražské cukrárny a sodovkárny, národní podnik. Následujícího roku, 28. srpna 1963, byla uzavřena dohoda správy národního majetku na Elektropodnik hlavního města Prahy v Praze 7. V roce 1994 se stala majitelem společnost Eltodo, spol. s.r.o., která se v roce 1996 transformovala na akciovou společnost. V roce 1997 převedla firma Eltodo, a.s., nemovitost na společnost Triola, která pak změnila obchodní jméno na ECM Real Estate Investments, k.s. Pivovarské budovy byly citlivě zrekonstruovány a nyní slouží Národnímu bezpečnostnímu úřadu.