Pivovar v Jimramově

Autor: Filip Vrána <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 04. 09. 2009


Městečko Jimramov leží na soutoku řeky Svratky s Fryšávkou nedaleko Poličky, historicky i geograficky však spadá na Moravu. Známo je svým luterským vyznáním a s tím spojenou intelektuální elitou, včetně rodáků – literátů Jana Karafiáta (Broučci) a bratrů Mrštíků.





Nejstarší dějiny Jimramova jsou spojeny s hradem Skály, jehož zříceniny leží nedaleko Javorku. Hrad byl postaven v letech 1370 až 1380 Archlebem ze Stařechovic. Jeho dějiny byly krátké, ale pestré. Od roku 1415 zde byla loupežná družina Erharta Pušky z Kunštátu, po něm husité a naposledy hejtmana Jan z Brezan. Hrad byl zničen v roce 1440, kdy byl obležen a po těžkém boji vypálen. V současné době zde probíhá archeologický výzkum.

Jimramov samotný byl městečkem od roku 1392. 1 Pravděpodobně již v 15. století, zde patrně existoval obecní pivovar, původně však pravděpodobně panský. Důležitá je v tomto směru zpráva z roku 1500, kdy Vilém z Pernštejna dal výsadu svobodného šenku piva Jimramovu. Pivovar tedy zde byl založen jistě před rokem 15002. V roce 1564 je doložen v obecních účtech, stejně jako lázně, mlýn či pole. V roce 1582 z něj byly příjmy 4 kopy grošů ze 75 várek. Obec pivovar spravovala do roku 1590, respektive 1589, kdy vyhořel.



























zámek, pivovar a zámecký mlýn po požáru 1890 (zdroj: OÚ)


Obec již neměla prostředky na jeho obnovu, a proto v roce 1590 uzavřela smlouvu s tehdejším majitelem jimramovského panství Pavlem Katharinem z Katharu, podle níž vrchnosti pivovar předala i s várečným právem. Zbavila se tak možná svého nejvýnosnějšího majetku. Vždyť roční výnos pivovaru tehdy obnášel 3 kopy a 18 grošů. Vařilo se celkem 66 várek a jedna vynesla 3 groše.3

Na druhou stranu obec pivovar nedala lacino. Pavel Katharin výměnou obci odpustil dluhy a poskytl vápno i cihly na vystavění nových domů. Dále daroval obci zakoupené spáleniště na stavbu radnice, potvrdil vlastnictví lesů a osvobodil Jimramov od roboty.



V textu listiny se mj. píše, že Jimramovští svému pánu várečná práva „na časy budoucí a věčné jsou zase se všemi potřebami náležitými postoupili. 4 Aby on Pavel Katharin jakožto dědičný pán jejich, toho pivovaru a vaření piva v tomž městečku vesnice své dědice budoucími svými podle své vůle a libosti užívati mohl a moci měl, jak se jemu zdáti a kolikověji líbiti bude na časy budoucí a věčné, však mimo starodávné krčmy a hostinské domy žádný z obyvatelů Jimramovských k šenku připuštěn býti nemá.“ 5



























pivovar po požáru 1928 (zdroj: OÚ)


V další historii již není zmínky o tom, že by pivovar v Jimramově vlastnil někdo jiný než vrchnost, která držela kromě pivního i šenk vína a kořalky. Je možné, že to souvisí i s faktem, že od konce 16. století vrchnost sídlila již v Jimramově, zatímco do té doby, zde vládu pána vykonávali dosazení úředníci.

Z trochu jiného soudku jsou zprávy o „pivovarském dění“ ze století sedmnáctého. Podle smolné knihy jimramovské byl k trestu smrti odsouzen v roce 1613 „kočí pana Dubského“, který opustil svou ženu a děti, ukradl koně a jimramovskému sládkovi „šaty uzmul.“. 6 Ve stejném století je doložena v Jimramově řada cechů. Společný byl pro kováře, zámečníky, koláře a bednáře.



























v roce 1941 hořela část – sladovna – v té době sklad poličského piva, varna je za štítem (zdroj: OÚ)


Pivovarský sládek je zmiňován v listině o pronájmu jimramovské vinopalny židu Westenheimrovi z roku 1715. Podle smlouvy byl povinnen židovi odvádět z každé várky mláto a horní i spodní kaly, za což musel nosičům platit ročně 6 zlatých. V polovině 18. století byl sládkem František Štaud, bednářem Václav Kubík.

Panské nápoje tehdy prodával také nájemce panského hostince, kterým byl podle smlouvy z roku 1728 Ignát Libra. V pachtě byl koncem 18. století, tedy k roku 1798 podle odhadu Jimramova a panství, i pivovar, přičemž roční příjem z něj činil 2659 zlatých. To již na panství vládl rod Belcredi, který sídlil v místním zámku a je s Jimramovem spojen dodnes. V majetku vrchnosti tehdy byly mj. i sýpky „U Floriána“ jejichž součástí byly pivovarské sklepy, domek bednáře a jiné. To vše v bezprostřední blízkosti zámku, kde většina budov dodnes stojí. Hodnota panství činila v té době 140 tisíc zlatých. 7



























varna a sladovna dnes (č.p. 59) – nevyužité – pohled z Panské ulice (snímek autora)


Jak již bylo zmíněno, pivovar byl pronajímán. Jako nájemci jsou koncem 19. století uváděni František Fröhlich (1882-88), Bohdan Polz (1889-99) – za něj pivovar v roce 1890 vyhořel, dále pak František Langer 1900-5, Alfred Öhler 1905-6. Výstav konce 19. století činil kolem 1000 hektolitrů a ani v dalších letech se významně neměnil. 8 V roce 1906 místní pivovar převzal největší konkurent v regionu, právovárečné měšťanstvo v Poličce. Od roku 1913 pivovar provozoval Antonín Richter, výstav se však snižoval. Po první světové válce došlo zase k mírnému nárůstu, původní výše však nedosáhl.



























panské sklepy dnes – dům č.p. 303 (snímek autora)


Pivo se v Jimramově vařilo až do požáru roku 1928. Po obnově bylo vystavěno poschodí. Byl zde sklad a stáčírna poličského piva a panská sýpka. V roce 1941 zde opět hořelo a pivovar už obnoven nebyl. Hlavní budova byla využívána jako sýpka velkostatku.

Po roce 1948 převzal budovy státní statek a nechal je ve špatném stavu. Později zde byly kanceláře JZD. Družstvo budovu opravilo a vybudovalo výstavní síň. Nyní je budova č.p. 59 nevyužitá, panské sklepy č.p. 303 byly přeměněny na obytný dům s prodejem vína z Moravy.

fotogalerie pivovaru Jimramov

Pozn.:
1 Hosák, L. Historický místopis země Moravskoslezské, Praha 2004, s. 76.
2 Podle Z. Likovského dokonce v roce 1420.
3 Still, F. Paměsti městečka Jimramova, Polička 1899, s. 9.
4 Odtud je patrné, že pivovar nebyl vždy obecní.
5 Still, F. Paměsti městečka Jimramova, Polička 1899, s. 92.
6 Čermák, E. Kronika Zubří země, Jimramov, Hollywood, Řím 1979, s.136.
7 Čermák, E. Kronika Zubří země, Jimramov, Hollywood, Řím 1979, s.173.
8 Likovský, Z. Pivovary československého území 1900-1948, Praha 2006, s. 316-7.

přetištěno se souhlasem autora z časopisu Kvasný průmysl ročník 55 /2009, číslo 7-8,str.220-221