Kapitulní pivovar v Podolí u Brna

Autor: Filip Vrána <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 20. 11. 2009


Obec Podolí leží v těsné blízkosti Brna mezi Šlapanicemi a Líšní, přímo u dálnice D1 na Olomouc. Ves patřila od středověku ke zboží brněnské kapituly u sv. Petra. Původně se jednalo o dvě vsi Křičeň (něm. Kritschen) a vlastní Podolí.





V roce 1566 statek sv. Petra kromě sloučeného Podolí obsahoval mj. dnešní části Brna Dolní a Horní Heršpice, Komárov, Bohunice, dále vsi Bedřichovice, Nebovidy, Praci, Hartlůvku, Mokrou, Zvonovice a mj. také Velešovice, kde byl dvůr a pivovar. 1 Pivovar v Podolí zmiňuje poprvé listina z roku 1592, která se týká blízké Prace. Kapitula Praci postoupila Janu Jergerovi, vymínila si však, že se zde bude vystavovat pivo z Podolí. 2



























Listina tak podtrhuje význam podolského pivovaru, který byl vystavěn patrně někdy v druhé polovině 16. století a vyráběl pivo pro celé panství. Jak uvádí kněz Jan Tenora ve své práci o Statku sv. Petra v Brně, která je hlavním zdrojem tohoto článku, byla u pivovaru též sladovna i chmelnice. Jedna várka pak činila třicet sudů.

Tenora ve své práci cituje k roku 1599 zajímavou „rajonizační“ smlouvu. Kapitula uzavřela dohodu s klášterem Králové (cisterciačky na Starém Brně – později je zde vystřídali Augustiniáni, kteří na dnešním Mendelově náměstí v blízkosti pivovaru Starobrno sídlí dodnes). Tato dohoda platila od roku 1600 a stanovovala, že poddaní kláštera v Tvarožné a Velaticích mají brát a šenkovat pivo z blízkého Podolí. Naopak kapitulní poddaní z Ořechova, Bohunic a Nebovid, tedy obcí ležících na jihozápadním okraji Brna, mají brát pivo klášterní. Oba pivovary měly dodávat pivo „hodné a slušné“. Pokud by pivo brali odjinud, byla stanovena pokuta pěti kop grošů vídeňských. 3



























Podobně byla uzavřena v roce 1605 smlouva s klášterem sv. Anny v Brně, ohledně šenku piva v Ořechově a Ořechovičkách. Obě vrchnosti se o tyto vsi dělily, takže musely najít shodu i v organizaci výnosného šenku piva. Bylo sjednáno, aby místní šenkýř na radnici šenkoval střídavě pivo z Podolí a Blažovic, kde byl pivovar zmiňovaného kláštera. Produkce z těchto pivovarů se v Ořechově měla dle smlouvy střídat po 13 týdnech, střídala se ovšem sud po sudu. 4

Z uvedeného je patrné, že podolský pivovar prosperoval. Špatné časy ovšem přišly s třicetiletou válkou, takže v roce 1650 musel být obnoven. Kapitulní pivovar byl považován za vůbec nejvýnosnější část zboží. Pivo se vařilo z panské pšenice, výjimečně z ječmene. Teprve v roce 1724 se začalo vařit z ječmene i pro pány. Co se týče výstavu, uvádí literatura a prameny následující čísla: v roce 1750 bylo uvařeno 1467 sudů, statistiky z let 1753-5 jako roční průměr uvádí 849 sudů v 41 ½ várkách. Šenk obstarávala obec, vrchnost v jednotlivých vesnicích stavěla hospody, nebo určovala, kde se bude šenkovat. Dohlížela také, aby pivo bylo k dispozici, aby se jej vyšenkovalo co nejvíce a musela také sladit šenkování piva s vínem, případně pálenkou.



























V podolském pivovaře se vařili piva i pro faráře ze Šlapanic a kláštery františkánů a dominikánů v Brně. Ti dávali na jeden sud piva 2 měřice pšenice. Příjem z pivovaru činil v polovině 18. století 5300 zlatých. Z této sumy je však nutné odečíst především vydání za suroviny a dříví.

Podobně jako výstavy, byla v průběhu let proměnlivá i kvalita piva. Pokud bylo pivo špatné, mohlo to vést až k propuštění sládka. Zkažené várky měly být v roce 1683, 1693, 1713, 1728. Naopak výborné pivo se mělo údajně vařit v roce 1680.



























Složité časy přišly s napoleonským tažením a bitvou u Slavkova v roce 1805. Francouzští vojáci v Podolí rabovali, což nakazilo i místní. Stranou nezůstali pochopitelně ani produkty z pivovaru. Ve stejném roce stihla panství ještě jedna pohroma, když vyhořela panská stodola ve Velešovicích. Pivo se tedy vařilo výjimečně z pšenice, aby nebylo nutné kupovat ječmen. V horších časech se pšenice používala i nadále a sladovala se. Na várku 25 sudů se tak použilo 30 měřic ječmenného a 10 měřic pšeničného sladu. 5 V některých obcích na panství se již neudržovala stará středověká práva. Jednotlivci si kupovali hospodu nebo ji získávali do nájmu. Hospodský v Komárově dokonce chtěl odebírat pivo odjinud než z Podolí a za to byl ochoten platit větší finanční odvody.



























V roce 1822 byl samotný pivovar společně s palírnou dán do nájmu. V roce 1835 se však vrátil do režie kapituly. K polovině 70. let 19. století je jako nájemce uváděn J. Wotzilka6. Od roku 1892 byl objekt pivovaru využíván již pouze jako sladovna, která byla také pronajímána. Např. v roce 1893 Rudolfovi Jappovi. Sladovnu kapitula sv. Petra v roce 1922 prodala starobrněnskému pivovaru. O dva roky později však objekt kupuje místní obec sokolská, která zde vybudovala prostory se zázemím pro pořádání sportovních a společenských akcí. V této podobě objekt v historickém centru obce Podolí najdeme i dnes.

fotogalerie pivovaru Podolí u Brna

autor: Filip Vrána
Starší fotografie jsou z archivu kronikáře obce, kterým je pan Jiří Čalkovský. Současný stav zdokumentoval autor textu.

Poznámky:
1 Tenora, J. Statek sv. Petra v Brně, díl. I., Brno 1934, s. 12.
2 Tamtéž s. 31
3 Tamtéž, s. 39
4 Tamtéž s.39,40.
5 Tenora, J. Statek sv. Petra v Brně, díl. II., Brno 1937, s. 216
6 Židovská rodina tohoto jména založila v r. 1885 pivovar ve Znojmě.