Historie hostinců – podsudnictví

Autor: Marek Kodeda <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 23. 01. 2010


Podsudnictví dosáhlo svého největšího rozmachu na konci 19.století a na počátku 20.století. Bylo produktem doby, která byla ve znamení průmyslové revoluce. Vznik technických vynálezů přispěl k dynamickému rozvoji technologií ve všech oblastech průmyslu, tedy i v pivovarnictví.






Doposud fungovaly ve městech a na venkově malé staré panské pivovary, založené na ruční práci. Vedle nich, ve větších sídlech pak právovárečné měšťanské provozy. Odbyt těchto pivovárků byl přesně vymezen většinou dle svých vlastníků. V druhé polovině 19.století však nastala změna. Propinační právo, které omezovalo možnost založení pivovaru, bylo minulostí. Pivovary začali zakládat příslušníci nově vzniklé sociální vrstvy – novodobí zbohatlíci, podnikatelé, kterým v době průmyslové revoluce přinesly investice značný zisk. Tito investoři buď budovali pivovarnické provozy sami, nebo se spojovali, s cílem získání ještě většího kapitálu, do akciových společností.

Jako houby po dešti tak rostly v Čechách a na Moravě nové moderně vybavené pivovary. Volný trh s prodejem piva přinesl do tohoto odvětví nemilosrdný konkurenční boj. Malé i velké pivovary chrlily hektolitry a hektolitry chmelového moku a začal být vážný problém s umístěním takové nadprodukce piva.



Výrobci se začali více soustředit na odbyt, tedy na hostinské. Staré přátelské vztahy mezi šenkýři a pivovarníky byly nahrazeny ryze ekonomickým přístupem. Konkurenční boj pivovarů o možnost čepování svého piva často přestupoval hranici slušnosti v podnikání. Majitelé nebo nájemci hospod museli čelit soustředěnému tlaku výrobců piva.

Na počátku hostinským výrobci nabízeli různé výhody, předháněli se v cenových pobídkách a rafinovaných slibech. Pokud se hostinský zdráhal využít nabídek obchodního zástupce pivovaru a nevyměnil svůj stávající zdroj nákupu chmelového moku, přistoupili mnohdy draví „prodejci“ k méně vybíravým cestám k dosažení svého cíle.

Tehdy se začalo využívat principu podsudnictví.
Šlo o dosazení osoby do funkce hostinského, která byla bezpodmínečně loajální vůči určitému pivovaru. Pivovar tuto uvolněnou pozici získal tím, že hospodského, který měl v nájmu šenk a vzepřel se tlaku pivovaru, nenechal si vnutit jeho pivo, vypudil. Například tím, že majiteli nemovitosti navrhnul vyšší nájem nebo odkoupil dluhy hostinského. Nebo pivovar přímo zakoupil hospodu i s právem výčepu piva.

Provozovatel, jež byl do hostince dosazen, byl nazýván podsudník. Tento člověk sepsal s výrobcem piva tzv.podsudnickou smlouvu, ve které stvrdil svou bezvýhradnou závislost na dotyčném pivovaru. Samozřejmě, že to znamenalo odebírat pivo pouze z jednoho zdroje.

Na přelomu 19.a 20.století dosáhlo podsudnictví svého rozkvětu. Podsudníků bylo takové množství, že se dokonce sdružovali do Zemského svazu hostinských podsudníků.

Je pochopitelné, že zkušení a úspěšní hostinští, kteří ctili svou „šenkovní čest“ na takovéto diktáty nepřistupovali. Takže podsudníci bývali většinou zkrachovalí hospodští, s minimem zkušeností, nebo dokonce neodborníci, lidé bez koncese (tu měl pivovar).
Pivovar platil za podsudníka nájemné hospody, takže v případě neposlušnosti hostinského byla osoba vystřídána jiným podsudníkem.



námět: Josef Staněk: Blahoslavený sládek