Pivovar Bystré

Autor: Filip Vrána <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 15. 05. 2010


Městečko na pomezí Čech a Moravy skrývá zajímavou pivní historii. Jeho dějiny se navíc snoubí s nejednou známou postavou. Za všechny jmenujme básníka Jaroslava Vrchlického či rakousko uherského císaře Františka Josefa I.









Krása a malebnost Vysočiny právě v okolí Bystrého padla do oka jednomu z nejvýznamnějších režisérů české kinematografie Vojtěchu Jasnému, který ji navždy zvěčnil v opusu Všichni dobří rodáci. Bystré ležící na české straně Vysočiny nedaleko Poličky zde nahrazovalo Jasného rodné Valašsko. Hrálo přitom spíše roli vesnice, z čehož je jasné, že nějaká zmínka o zdejším pivovaru by do děje příliš nezapadala...

Bystré je dodnes nevelkým městečkem, které si zachovává vesnický ráz, i když již od středověku bylo sídlem nevelkého panství obsahujícího dále osady Korouhev, Limberk, Jedlovou Čtyři Dvory, Stašov, Hlásnici, Trpín a Hartmanice. Koncem 16. století byl na místě někdejší tvrze za pánů z Kolovrat vystavěn renesanční zámek, pod kterým se rozprostíralo jeho hospodářské zázemí, mezi které patřil poměrně rozlehlý rybník, na němž se ledovalo1, a hned vedle něj na tomtéž místě dodnes stojící pivovar. Tuto propojenou hospodářskou soustavu později doplnil ještě mlýn vystavěný vedle pivovaru poté, co ten původní vyhořel. V mlýně se šrotoval slad pro pivovar a palírnu. Nositelem prvotního rozmachu Bystrého byl Jan Bezdružický z Kolovrat, který rovněž přikoupil vsi Lačnov, Zářečí a Dlouhou. Právě u těchto vsí pak mj. můžeme předpokládat odbytiště pro bysterské pivo. Zda Bystré ve svých počátcích samo disponovalo vlastním měšťanským pivovarem není jisté, ale spíše pravděpodobné. Velice brzy však začalo dominovat panské hospodářství s nucenými odběry.
































K prvním pramenům, odkud můžeme čerpat sporé informace o počátcích bysterského pivovarnictví patří mj. i urbář z roku 1592, kde je mezi jinými občany uváděn Mikuláš Sladovníků a Jiří Bednář. Jména tehdy odpovídala prováděné profesi. Podobně v knihách smolných je z pozdější doby zmínka o dceři Adama Sládka.

Za Jana Bezdružického z Kolovrat vedl správu Bystrého Matěj Švenda Svojanovský, jehož postoj k občanům městečka nebyl zrovna ideální. Vydal několik nařízení. V jednom z nich zakázal prát prádlo v příkopě – potoce, který směřoval na sádky, k mlýnu a pivovaru. Další nařízení bylo pro měšťany mnohem citelnější, protože zvyšovalo nucené odběry v té době dosti nekvalitního panského piva. Bysterští proto sepsali k majiteli panství supliku, v níž si na tuto skutečnost stěžovali. Jejich dosavadní týdenní odběr činil tři sudy piva, které se šenkovalo patrně pořádkou. Matěj Švenda tento přísun zvýšil o půl sudu. Poddaní si stěžovali, že v “městečku jest lid velmi chudý a několik chudých vdov, které když přijde na dělení piva, co se ho do týhodne vyšenkovati nemůže, pláčí, že ho nemají čím platiti... A sedláci, když do městečka přijdou, žádný za peníze piva nevypije a když se ho šenkýřka zeptá, chce-li piva, praví že ho má doma dosti. Ale pokud přespolní a cizopanské pivo šenkovali, po několika sudech do týhodne jeho vybejvali a tak skrze to a jejich příčinu selskou jest takové pivo k uložení (rozdělení) přišlo,”2 píše se v suplice. Bysterští zároveň dodávají, že vždy věrně čepovali panské pivo z místního pivovaru, ač se jim často patrně kvůli jeho kvalitě sedláci vysmívali.

Jak případ dopadl nevíme, každopádně panské pivovarnictví bylo Bysterským trnem v oku ještě z několika dalších důvodů. Jednalo se zejména o roboty, které se postupem času zvyšovaly a týkaly se jak prací v pivovaru, tak na chmelnici, a to i v zimě za chumelenic. Bysterští se podíleli v sedmnáctém století i na ledování. Jedna várka v panském pivovaru tehdy činila 16 sudů a tři vědra a dávalo se do ní dva korce pšeničného sladu a tři korce a dvě čtvrtě ječmene a dva korce chmele.

Pivovar společně s panským mlýnem v roce 1871 vyhořel a vzhledem k tomu, že zrovna v té době přestalo platit propinační právo a trh se otevřel konkurenci, mohli bychom předpokládat, že podobná událost přinese spíše konec panského pivovaru.

Skutečnost však byla přesně opačná. V krátké době byla postavena nová sladovna, dále pak varna s chladícími štoky, velké topeniště a hluboké sklepy s velkými sudy. „Nastala doba pivovarské slávy. Pivo se vyváželo do blízkého i vzdáleného okolí. V Brně-Králově Poli byla dokonce Bysterská pivnice, kde se čepovalo výborné bysterské pivo,“ popisuje úspěšné roky tohoto provozu Jaroslav Gloser v knize Bysterské proměny. To vše za majitele z nejslavnějších Františka Josefa I., který je v pivovarských statistikách uváděn k rokům 1868-1916. Je logické, že habsburský mocnář, na kterého bysterský majetek přešel po vymření rodu Hohenembsů po meči i po přeslici – tak jako dnes přechází v případě úmrtí bez potomků majetek na stát – v Bystrém osobně dohled nevykonával. V tomto se velice lišil od svého předpokládaného nástupce Ferdinanda d´Este, který osobně provozoval pivovar v Konopišti, aby jej posléze nechal zbořit a koupil větší provoz v blízkém Benešově, který dodnes nese ve vínku jeho jméno Ferdinand.

Na rozmachu pivovaru v Bystrém se dost možná nepřímo podílel i konec měšťanského pivovaru v Olešnici, který byl uzavřen počátkem 80. let 19. století. Blízkost Olešnice a Bystrého jistě hrála významnou roli. Podstatný mohl být i fakt, že posledními nájemci byla v Olešnici rodina Skuteckých, která prakticky výrobu piva ukončila a budovu dál provozovala jako hostinec. Zda Skutečtí v Olešnici začali čepovat bysterské pivo nevíme, každopádně židovská rodina Skuteckých v Bystrém v té době provozovala panskou vinopalnu, takže minimálně tvrdý alkohol byl i v Olešnici zřejmě servírován ze stejného zdroje. Vztah Olešnice Bystré ještě jednou – pivovar v Bystrém se v roce 1893 pokusil získat do nájmu hostinec Na pivovaře stojící na náměstí v Olešnici hned vedle kostela. V roce 1893 za roční nájem nabídl hned 330 zlatých, což byla druhá nejvyšší nabídka. V nájmu však pokračovala znovu rodina Skuteckých.

Ale zpět k samotnému pivovaru v Bystrém. Provoz významně rozšiřoval výrobu, která k roku 1880 činila pouhých 180 hektolitrů. O pět let později to již bylo úctyhodných 5 076 hl3 a v sezoně 1904-5 rekordních 6 500, tedy zhruba polovičku výstavu měšťanského pivovaru v Poličce. Mezi sládky jsou uvádění v letech 1881-5 Alois Černý, po něm Josef Fischer a v letech 1891-1908 Václav Duspiva. Následoval nakrátko František Mlynář, v letech 1909-1917 Julius Wolf a v letech 1917-20 jako zástupce sládka Josef Kraumann.

Tak jako v řadě jiných míst, byl bysterský pivovar dějištěm společenského života. Na panské šalandě se scházeli sousedé a byl zde zřízen i kulečník. Kuželky se hrály v nedalekém a dodnes majestátním Panském domě. Pivo v Bystrém konzumovala nejedna slavná osobnost, příkladem budiž známý český básník Jaroslav Vrchlický. Podle jeho zetě Gabriela Imanuela Čápa „Vrchlický psával obyčejně ráno, jak vstal, mezi 10. a 11. hodinou zašel si do městského hostince Na radnici na čtvrtku vína neb na sklenici bysterského piva, o němž říkal, když se někdo ptal, zda mu neuškodí pivo dopoledne, že je tak slabé, že nemůže slabostí vytéci ze sudu a aby vyteklo, že se musí vypumpovat.“ Mistr měl v této souvislosti patrně na mysli, že bysterské pivo neškodilo jeho múze, nikoliv nedostatečnou kvalitu pěnivého moku.

S odchodem Jaroslava Vrchlického (zemřel 1912) na věčnost, jakoby se shodou okolností začala naplňovat také historie bysterského pivovarnictví. Zdejší provoz čekal podobně jako ten jimramovský rozhodující souboj s měšťanským pivovarem v Poličce. Jimramov i Bystré nakonec regionálnímu „gigantu“ podlehli. Bysterský provoz si v konkurenčním boji dlouho vedl vítečně. Ještě před válkou vystavoval necelých 5 000 hektolitrů. Po vzniku Československa spadl provoz pod majetek nově vzniklé republiky a byl až do roku 1927, kdy byla výroba piva definitivně ukončena, státním pivovarem s výstavem přes 2 000 hektolitrů. Posledním sládkem byl v letech 1925-7 Ferdinand Pohlreich.

Po skončení vaření piva se objektu využívalo k různým účelům, nejdříve jako skladů měšťanského pivovaru v Poličce, dále například jako skladů Zemědělského nákupního a zásobovacího závodu. Po roce 1989 byla větší část pivovaru prodána do soukromých rukou a sídlí zde společnost podnikající v železářství. Bývalá stáčírna je rodinným domkem, další stavení areálu pod zámeckým rybníkem, tedy zejména bývalá sladovna, jsou v dezolátním stavu.

fotogalerie pivovaru Bystré

autor: Filip Vrána

Archivní fotografie pochází z archivu obce Bystré.

Poznámky:
1 Místní led byl exportován až do Vídně.
2 Elčkner, F. Kronika města Bystrého, Bystré 1948, s. 23.
3 Likovský, Z. České pivovary 1869-1900, Praha 2005, s. 25.