Pivní poznámky z léta 2010 – 1.díl

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 13. 07. 2010


Ač jsem si v létě roku 2009 přísahal, že do minipivovaru v Karpentné už nikdy nepůjdu pěšky, že raději využiji jakýkoliv dopravní prostředek, rok se sešel s rokem a horký červencový den mě opět našel na asfaltce vedoucí z Bystřice nad Olší směrem k hradbě Slezských Beskyd.





Rodičovské povinnosti mě jednu letní sobotu zavedly do obce Bystřice a já neodolal vábení nedalekého třineckého piva. Zpočátku jsem sice logisticky kombinoval, jak bych se snáze do Karpentné a následně do oldřichovické hospůdky Miarka dostal, nicméně nakonec jsem se vydal do kopců s optimistickým elánem pěšky.

Vedle vlakového nádraží v Bystřici je malý bufet, kde točí nošovickou dvanáctku za 24 Kč. Bylo k polednímu a na lavicích už vysedávalo mnoho podnapilých místních chasníků. Já euromoku z údolí řeky Morávky odolal a raději si koupil 1,5 PET láhev nesycené vody. V kopcích přijde k chuti a později snad bude naplněna i třineckým kvasnicovým.

Přešel jsem hlavní silniční tah směr Slovensko a pak i řeku Olši, jejichž koryto bylo drsně poznamenané nedávnou povodní.

První věc, kterou při vstupu do vesnice Karpentné uvidíte, je hřbitůvek s kostelem podivuhodné věže. Vzorně upravené pomníky většinou nesly jména v polštině. Po loňské prémiové průzkumné cestě mi letos již nedělalo žádný problém minipivovar v místní části Třince číslo XI nalézt.














































Výrobce Třineckého kvasnicového piva sídlí v bývalé kotelně mezi několika bytovkami, vybudovanými v socialistických dobách asi tehdy díky bohatým státním dotacím prosperujícím místním zemědělským družstvem. Takže zde nečekejte žádnou pivovarskou nostalgii. Duch vaření díla zde sice je, ale není tak intenzivní, jako ve starých pivovarských provozech. Nicméně, to, na čem byl zdejší minipivovar ochuzen, bylo vynahrazeno okolní skorohorskou přírodou. Dnešní den ke sledování okolních kopců skýtal ideální podmínky.

Netuším vůbec, čím to bylo způsobeno, ale musím napsat, že cesta z Karpentné do Oldřichovic, mi letos trvala nějak krátce. Snad to bylo tím, že horko bylo příjemnější, s mírným ochlazujícím větříkem.

Jako loni, jsem prošel Oldřichovicemi, pohorské vesnici pod horou Javorový (945 m.n.m), severozápadní výspou Slezských Beskyd. Popolední slunce mě již dost vyčerpalo, tak jsem byl rád, že jsem usedl k dřevěným lavicím pod rozložitým kaštanem restaurace. Objednal jsem si kvasnicové a s nedočkavou žíznivostí vyhlížel servírku, která to zde má k venkovnímu posezení kapánek déle.














































Nutno poznamenat, že host si v Miarce v rámci zdejší teplé kuchyně může vybrat mezi hranolkami s kečupem nebo tatarkou. O brambůrkách a jiných prapodivných chipsech se zmiňovat nechci.

V hasičské stanici naproti, přes silnici právě probíhala jakási zahradní slavnost s malou soutěží hasičských dobrovolných skupin z okolních vesnic. Bylo zajímavé sledovat lopocení mladíků a mužů, jak zápasili s vedrem i s technikou, která toho červencového odpoledne příliš nespolupracovala. Z řad popíjejících na zahrádce krčmy Miarka bylo jejich činění intenzivně a mnohdy škodolibě komentováno. Navíc v místním nářečí, což je kapitola sama pro sebe. Roztomilá směs češtiny, polštiny a slovenštiny.

Ale vrátím se k pivu. Faktem bylo, že v Miarce se den pil většinou pil Radegast. Tím se osvěžovala i těhotná paní vedle mě, která své matce tvrdila, že ji třinecké pivo vůbec nechutná. Z dialogu u vedlejšího stolu jsem vyrozuměl, že polotmavý mok z Karpentné se točí v pěti hospodách po okolí. Zaznamenal jsem i dialog dvou hasičů, kteří si třinecké objednali. „Je dobré jako od Koníčka? Ne, je to nějaká mýdlová voda“. Ale v portfoliu hostů bylo možno rozpoznat i takové, kteří sem na kvasnicové polotmavé pivo přímo a pravidelně docházeli.

Mě ale třinecké chutnalo. Stejně jako loni. Těžko spoléhat na rok pivní paměti, ale letos jsem měl dojem silnějšího karamelového dozvuku. Pivo bylo spíše čiré. Pěna dlouho nevydržela a nebyla moc hustá. Cena za půllitr byla 29 Kč. Tedy oproti loňsku se zvedla. Ale kde ne, že?

Rozdíl oproti loňskému roku, bylo i to, že jsem pivo dostal do originálních kryglů s logem. Jejich baculatý tvar přímo k napití piva vybízel. V roce 2009 jsem si vychutnával třinecký mok z jednoduchých sklenic nošovického pivovaru.

Milé bylo posezení na zahrádce Miarky s výhledem na Třinec a Javorový. Krásné letní odpoledne se líně přeneslo do večera a já musel autobusovou linkou č.14 Oldřichovice opustit. V batohu mě příjemně chladila petka piva z Karpentné.