Pivovar Sedlec – Prčice

Autor: Jiří Pertlík <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 19. 07. 2010


Myšlenka, proč napsat pár skromných vět a poznatků o tomto novém restauračním pivovaru, byla naprosto jednoduchá. Jako žádný rok, tak ani tento nebyl výjimkou v tom, že chodím třetí květnovou sobotu populární pochod Praha – Prčice. A tak když se letos blížím k cíli a k vytoužené botičce, narazím cestou na novou hospůdku pojmenovanou Vítek z Prčice.





A jelikož nejdu sám a máme s kamarádem už dost velkou žízeň, zajdeme na jedno. Uvnitř se dozvídám, že hospůdka je právě vznikající „Restaurační pivovar“. Nebyly zde ještě ani stoly a židle, a tak stojíme u baru. Nakonec je to dobře, aspoň se po tolika kilometrech nerozsedíme. Sedět se dá akorát venku, ale my zůstáváme uvnitř a kocháme se.

































Restaurační pivovar je vybudován ve stylu staré doby rodu Vítkovců. Dokonce i sociální zařízení má masivní dřevěné dveře usazené ve dřevěných trámech. A jelikož zde pobíhá i pan majitel, prohodím s ním pár vět. Dozvídám se, že své pivo ještě nevaří, a proto zatím točí jen třeboňského Regenta. Na místo činu se vracím až v červenci, kdy Sedlecký pivovar navštěvuji podruhé, abych si dal již uvařené „Vítkovo pivo“.

Zrovna je na čepu dvanáctistupňový kvasnicový nefiltrovaný ležák „Vítek z Prčice“. Pivo má výborný říz a velmi hustou pěnu. Jsem přece jen vyznavač spíše sladších piv, ale hořký Vítek přesto nemá chybu. Je výborný. Obdivuji, že po vypití celého půllitru na něm zůstává odshora až ke dnu stále zbytek pěny tvořící kroužky podle toho, jak jsem upíjel. Na rozdíl od května je zde již mnoho stolů a židlí ve dvou místnostech. Vše je upraveno ve stylu staré krčmy. Mají tu i jedno velké křeslo s velmi vysokým opěradlem, takže když se do něj posadím, připadám si jako král. Na opěradle je pečeť rodu Vítkovců.

Již zmiňovaná dvanáctka zde stojí 28 Kč, což je přijatelná cena, když si na něm člověk pochutná na rozdíl od jiných velkých výrobců, u kterých po pár minutách je pivo prakticky bez pěny a člověk by si ho barvou spletl s čajem.

































Když jsem hovořil s panem majitelem, bylo příjemné, jak zapáleně vypráví o historii Vítkovců, Rožmberků a Vítka z Prčice, hned jsem poznal, že to je člověk velmi zapálený do toho, co dělá. A takovým lidem můžeme přát, ať se jim jejich dílo daří. Pro sběratele suvenýrů je tu ráj na zemi. Takže i já jsem tu už pár peněz pustil za půllitr a hlavně pivní etikety.

A ještě drobný poznatek na závěr: pravda je, že venku touhle dobou bylo sice 33 stupňů celsia, ale nevěřil bych, jak pouhé jedno pivo mi stouplo do hlavy. Přesto jsem odcházel s novými vědomostmi a pestrými zážitky a hlavně s dvoulitrovou pet – lahví nefiltrovaného kvasnicového ležáku. Na úplný závěr přeji majiteli, ať se mu dobře vaří lahodné pivo, a loučím se s větou „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří“.


топшоп топ шоп украина více fotografií z minipivovaru