Otevírání pivovarských sklepů v pivovaru Záhlinice

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 17. 08. 2010


Musím přiznat, že jsem byl na akci v Záhlinicích hodně zvědavý. Malá vesnice s mohutnou budovou pivovaru a sladovny a vedle nich pivní slavnosti za účasti několika minipivovarů….







Znám podobné „bierfesty“ většinou z větších sídel, kde jsou pivaři přecejen zvyklejší na pivní pestrost. Do malé jihomoravské vesničky nedaleko Kroměříže mi podobný typ akce jaksi neseděl. Faktem ale je, že Záhlinice mají svou pivovarnickou minulost. Navíc jsem se doslechl o skupině nadšenců, která zdejší tradici výroby piva hodlá obnovit.

Předpověď počasí slibovala horký letní den, nebyl důvod do Záhlinic nevyrazit. Bývalý Rolnický akciový pivovar a sladovna stojí přímo vedle železniční tratě Přerov-Břeclav. Ale pokud se k němu chcete dostat, nezbývá vám než projít značnou část obce. Do areálu jsme nedorazili mezi prvními návštěvníky, akce již byla v plném proudu.









































U vstupu do oploceného areálu jsme zaplatili 99 Kč. Dost dobře jsem nepochopil tohle nezaokrouhlené vstupné. Stejně většina příchozích mávla nad drobnými rukou. Žlutý pásek na rukou byl pro nás bezcenný, nebyl důvod opouštět areál a courat po vesnici. Ale pro místní jistě smysl měl. U vchodu jsme rovněž obdrželi kupon, který jsme následně vyměnili za šnyt vyškovského Džbánu. To byla má první radost toho srpnového odpoledne – přítomnost vyškovského piva. Musím doplnit, že jsem se zrovna před týdnem vrátil z týdenní dovolené z místa v dosahu Vyškova a ani jednou jsem pivo z tohoto města v točené podobě neochutnal.









































Prach cesty jsme tedy spláchli dobrou vyškovskou jedenáctkou a začali prozkoumávat areál. Pochopitelně nás nejvíce zajímaly stánky s chmelovým mokem. Byl tu minipivovar Černý orel z Kroměříže, Pivovarský dům z Prahy, Excelent z Rýmařova, minipivovar Lipník nad Bečvou, brněnský Pegas a byl tu i stánek strakonického pivovaru. Chyběly slibovaný Chotěboř a vsetínský Valášek. Což bylo první zklamání tohoto srpnového odpoledne.









































U stánku kroměřížského minipivovaru jsem si nechal natočit polotmavou dvanáctku za 30 Kč. Plné pivo, klasicky „polotmavá“ chuť, hodně nasládlá. Měli tu ještě světlou jedenáctku a tmavou třináctku. Kroměřížští také prodávali sklenice, tácky, trička i trenýrky s logem minipivovaru. U vedlejšího stánku si má nejdražší dala třetinku jejich světlého ležáku. Oproti kroměřížské dvanáctce to byl výrazně hořký šok.









































Z podia „dusila“ profláklé šlágry „z Vlachovky“ jakási dechová hudba. Na požívání chmelového moku jsem si dovezl hladkostěný skleněný půllitr s logem poličského piva. Po vypití prvního vzorku z Kroměříže nastal problém s umytím sklenice. Pivo se totiž standardně čepovalo do klasických plastových kelímků. Nakonec jsem u zdi staré kotelny nalezl korýtko s čistou tekoucí vodou.

Zaznamenal jsem, že v areálu se nachází celkem málo stánků s občerstvením. Návštěvník si mohl dopřát guláš, pizzu, chleby s tvarůžkami, škvarkovou pomazánkou, klobásu, kus selete. Chyběly oblíbené bramboráky, slané tyčinky, brambůrky. Měl jsem obavu, že v průběhu odpoledne se budou vytvářet u občerstvovacích míst fronty, ale nestalo se tak.

Následně jsem navštívil stánek rýmařovského minipivovaru. Světlý Excelent 11% překonal vše předchozí. Chutnala mi jeho vyvážená chuť. Osvěžil a obstaral chuťový zážitek. V areálu, do kterého se nemilosrdně opíralo slunce, už začalo být dost vedro. Lavice ve stanech byly obsazeny, volné prostranství neskýtalo hledaný stín. Útočiště jsme nalezli v pivovarských sklepích. Byly otevřeny dvě kóje.









































V nich byly rozmístěny těžké dřevěné lavice. Byl tu příjemný chládek. Odpočinuly si i oči stíhané venku ostrými slunečními paprsky. Hučelo to tu jako v úle. Zvuky bavící se společnosti se odrážely od zakulacených stěn, jež ještě poznaly záhlinické pivo, a mísily se v neforemný hukot.

Další ochutnaným vzorkem byl strakonický Klostermann a Nektar za 25 Kč. (U stánku točili i světlou dvanáctku) Oproti předchozím minipivovarským mokům byla chuť o něco méně výrazná. Nicméně po vyrovnání chuťových nároků musím konstatovat, že strakonické pivo, které jsem pil točené naposledy před několika lety v Brně, je stále výtečné.

První várka ochutnaných vzorků byla za námi a bylo potřeba trochu pohybu. Vyrazili jsme na obhlídku starých budov. Prolezli jsme areál v rámci možností a bezpečnostních instinktů. Budovy bývalého podniku akciové společnosti Rolnický pivovar Záhlinice jsou dodnes prakticky zachovány v původní podobě. Roku 1895 zde vznikly sladovna a pivovar, a to každý provoz v samostatné budově spojené můstkem. Uvařilo se tu ročně až 28 000 hektolitrů. V roce 1921 byl podnik konkurenčně pohlcen Prvním moravským akciovým pivovarem se sladovnou v Přerově, v roce 1925 byl pivovar definitivně zrušen. Sladovna vyrábí dodnes.









































Nicméně, ač areál zůstal vcelku zachován, zub času se činí i v Záhlinicích. Je pozitivní vědět, že se našli lidé, kterým není osud této industriální památky lhostejný. Ochutnávka přítomných piv pokračovala Lipnickou světlou jedenáctkou za 25 Kč. Hodně kvasnicové, neprůzračné pivo. Dechové kapely na podiu vystřídaly folková uskupení. Hudební produkci doplnila ukázka drezúry kobylky s její šikovnou cvičitelkou. Světlý Černý orel 11% byl asi nejméně chuťově výrazný ze všech přítomných jedenáctek.









































Domácí vyuzená tmavá klobása šmakovala a připravila můj organismus na hořkou třešničku na konec dnešní akce. Točený vyškovský Generál. Opravdu vynikající. Pivovar nabízel i světlou a tmavou jedenáctku.

Je škoda, že pivovary nedovezly i lahvové pivo. Do dovezené petky jsem si nakonec vybral rýmařovský světlý ležák.

Ačkoliv jsem byl na počátku trochu zklamán z nepřítomnosti některých výrobců piva, ukázalo se, že účastněná piva byla v dostačujícím počtu. Značné vedro, nedostatek stínu na otevřeném prostranství, přílišné konzumaci piva neprospěly. U pivních stánků se žádné fronty netvořily. Vůbec areál nebyl moc zaplněn konzumenty.

Celou akci nemohu hodnotit negativně. Měl jsem zpočátku z vesnického bierfestu trochu strach, ale nakonec se jeho komornější a klidnější atmosféra ukázala být jako velice příjemná. Našinec se zde nesetkal s nejrůznějšími výstřelky, které jsou běžné na „monster“ akcích velkých pivovarů. Zdálo se mi, že i věkový průměr návštěvníků byl vyšší.