Pivní poznámky z léta 2010 – 4.díl

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 13. 09. 2010



Pivní poznávací a ochutnávací sezónu letošního léta jsem završil ve středních Čechách.










Horkým sobotním odpolednem jsem poklidnými benešovskými uličkami došel k Pivnímu klubu Melodie. Otevřeno toho srpnového dne měli mít od tří hodin. Můj první pokus o proniknutí do nitra hospůdky byl ve čtvrt na čtyři neúspěšný. O půl čtvrté jsem před uzamčenými dveřmi narazil na číšníka, který mi sdělil, že majitel „jel pro plyn“. Ten se prý v téhle chvilce ve městě nesežene.

„Tolerantní“ je mé druhé příjmení, tak jsem si další půlhodinku užíval poslední teplotně letní víkend roku 2010 couráním po rozpáleném středočeském městě.

Právě předchozí den byla Melodie „znovuotevřena“ po instalaci mnohokohoutového výčepu a já se těšil na neobvyklé pivní zážitky. Ty se mi posléze splnily.









































Tu srpnovou sobotu zdejší velkopípa nabízela: Čouda (35 Kč), Pacov 12 (39 Kč), Ferdinand světlá 11 (19 Kč), Prazdroj (30 Kč), Ferdinand tmavá kvasnicová 11, Ferdinand 10 světlá kroužkovaná, Holba 11, Herold 10 (24 Kč), Kácov 12 (28 Kč), Démon (30 Kč), Litovel nealko.

Premiéru pro rok 2010 v Melodii obstaral mok s označením Staročeskej Čouda. Šlo o lehce nakuřované pšeničné svrchně kvašené pivo z varen v nedalekém méně známém pivovárku. Výtečné ! Jako reakci na mé dotěrné dotazy mi číšník přinesl leták, ze kterého jsem se dozvěděl o moku povícero. Extrakt původní mladiny byl 14,5 %. Alkoholu bylo minimálně 6,0 %.

Majitel každý den aktualizuje seznam piv, které jsou obsaženy v kohoutech pípy. Místní štamgasti se tu však spíše věnují pivu se zkratkou F11. Zaznamenal jsem ale, že lidé sem na ochutnávání rozličných chmelových moků chodí.

Melodii jsem v následujících dnech navštívil ještě několikrát. Dvanáctka z Pacova byla hutná, nasládlá, lehce do polotmava. Pochutnal jsem si například i na kácovské kvasnicové dvanáctce, stejně jako na březnickém tmavém ležáku.

Vždy jsem si zde pivařsky užil. Nutno poznamenat, že všechna ochutnaná piva v Melodii byla dobře ošetřena, bez jakéhokoliv náznaku vyčichlosti či nakyslosti.


K dalšímu pivnímu poznání mělo během letošního srpna dojít v minipivovaru Vítek z Prčice. Výchozím bodem byla malebná středočeská vesnice Heřmaničky. Krásné jméno, co říkáte ….

Odtud jsme museli překonat skoro šestisetmetrový kopec Vápenka. Výstup jsme si zpestřili sběrem hub. Bylo dusné teplé dopoledne a okolní pahorkatinová krajina zalitá sluncem byla nádherná.

Prčice nás přivítala poklidnou atmosférou letního dne a ospalým náměstím, jež se zove po Vítkovi. Na náměstí mě zaujala Hospoda U škrpálu s točeným Vévodou. Líbil se mi tento šenk, téměř zaplněný hladovými stavebními dělníky. Bohužel čas nás tlačil a já se zde jen zeptal na další cestu. Dozvěděl jsem se, že minipivovar je až v Sedlci.

Cestou jsme ještě minuli svijanský Hostinec V Prčicích.

Přešli jsme historický most a byl tu Sedlec.

Náměstí 7.května v Sedlci bylo úplný opak Prčického. Živé, plné lidí a obchodů. Přítomnost vysokochlumeckého piva tu byl zřejmá na každém kroku. V trafice ochotná paní po delším hledání nalezla dřevěnou turistickou známku a poslala nás na další cestu na okraj Sedlce. Až tam jsme našli Minipivovar Vítek z Prčice.









































Uvítala nás liduprázdná restaurace a zjištění, že kuchyně není ještě v provozu. Mé vyprahlé hrdlo ale nejdříve zajímal zdejší chmelový mok. Světlý ležák Vítek stál 28 Kč a první půllitr ve mně jen „zasyčel“. Pivo bylo hořčí, nepříliš výrazné, čiré, voňavě domácí. Stříbrná barva varny působila trochu studeně. Vlevo je okénko do místní spilky.

Žaludek si kromě nápoje žádal i jídlo. I když, jak se říká v jednom oblíbeném seriálu, pivo zasytí. Dcera si dala nakládaný hermelín, já klasické utopence. Obé bylo dobré.

Restaurace ve stylu vzpomínky na historický rod Vítkovců se během našeho pobytu nijak nezaplnila. Čepují tu i Regenta, ale já místní pivo ničím jiným nehodlal nahradit.

Podnik je dost zastrčený, museli jsme ho hledat. Historický styl na mě působil neupřímně, nějak jsem mu neuvěřil.









































Nicméně věřím, že restaurace má budoucnost teprve před sebou a že se stane vyhledávaným cílem turistů ze širokého okolí.

S plným břichem sedleckého piva se mi do svahů Vápenky moc nechtělo a tak jsme oželeli hezké výhledy na kraj a využili služeb autobusového přepravce.

Třičtvrtěhodinku do odjezdu vlaku v Heřmaničkách jsme strávili v nedaleké klasické vesnické hospůdce. Točili tu benešovskou desítku za 18 Kč. Vládla ti klidná atmosféra. Starší vrchní-servírka si tykala s hosty a bavila se s nimi o příbuzných. Koukal jsem na poletující vlaštovky za okny a sledoval, jak pomaleji tu čas plyne.