Několik poznámek ze Svatováclavských slavností piva v Ostravě-Zábřehu

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 29. 09. 2010


Jelikož jsem letos v době, kdy probíhaly srpnové Pivní slavnosti ve Štramberku, dle mého názoru, nejpestřejší minipivovarská podívaná na Severu Moravy a ve Slezsku, absentoval v regionu, nechtěl jsem si nechat ujít Svatováclavské slavnosti na zámku v Ostravě-Zábřehu. A nenechal jsem se odradit ani nevlídným počasím.







Nezpochybnitelným lákadlem bylo rovněž plánované seznámení s doposud pro mě neznámým novinkovým pivem Franc. Tedy správně s písmeny c.k. Samozřejmě jsem se také utápěl ve zvědavosti, jakéže speciality na zábřežskou slávu přivezou sládkové jednotlivých minipivovarů. Také mě zajímalo, jestli organizátoři i letos ponechají poněkud průserové vymývaní třetinkových sklenic v umělohmotných kbelících.

Už několik dnů předem bylo jasné, že se letos nebudou opakovat nesnesitelně dlouhé fronty u jednotlivých stánků. Počasí totiž mělo být ryze podzimní.

A když jsem toho dne koukal z oken kanceláře do šedavého sychravého dne, má natěšenost se velice zmírnila, věděl jsem, že dnes to na delší vysedávání u piva bez rizika nachlazení nebude. Teploměr se lehce přehoupl přes desetistupňovou hranici a jako bonus přineslo počasí na konec září déšť a silný vítr. Představoval jsem si, jak se voda v kyblících na vyplachování sklenic ředí kapkami deště.









































Poté co jsem dorazil deštěm kropenými ulicemi Ostravy k zámku ve čtvrti Zábřeh, s údivem jsem zaznamenal, že areál se stánky na parkovišti před nádvořím je již vcelku slušně zaplněn. Koupil jsem si „tradiční“ třetinkovou sklenici s logem Pikard a jal se ochutnávat. Ještě než jsem si nechal sklenici zaplnit prvními deci chmelového moku, zaznamenal jsem, že organizátoři vyřešili problém s vymýváním sklenic instalováním samoobslužných ručních myček. Cena piva byla jednotná - 20 Kč.

První má zastávka byla u „domácích“, kteří nabízeli standardní světlou jedenáctku Pikard a třináctistupňové ale. Nemám přílišně zkušenosti s pivy typu „ejl“, avšak když jsem se napil zábřežského, musel jsem konstatovat, že asi takhle bych si tento nápoj představoval.









































Má další zastávka, stejně lako loni, byla u stánku Minipivovaru Slezan. Sládek René Binar zde osobně točil zázvorovou a mandlovou třináctku a ke dni Svatého Václava speciálně uvařenou světlou osmnáctku. Samozřejmě, že jsem si nejdříve řekl o nejsilnější pivo. Mok byl hutný, těžký, nasládlý. Ideální pro toto sychravé počasí. U výčepu pana Binara jsem ještě toho večera ochutnal mandlového Slezana. Opět se mi potvrdilo, že ochucené speciály z „dílny“ sládka Minipivovaru Slezan jsou opravdu poctivé a jejich chuť je neodbytá, naopak hodně výrazná. Pochutnal jsem si. Zázvorové jsem si již natočit nenechal, neboť jsem se s ním již osobně seznámil před několika týdny přímo v lesích nad slezským Leskovcem.

Pro pivo s chutí zázvoru jsem si zašel ke stánku, který řídil sládek Marek Pietoň. Ten před třemi měsíci uvedl v život svůj projekt c.k. Franc. V hlučínské varně chystá zajímavá ochucená piva. Dne 27.9.2010 v Ostravě-Zábřehu nabízel světlé zázvorové a pomerančové a tmavé švestkové a višňové. Kromě toho zde čepovali i světlého a tmavého originálního hlučínského Avara. Sympatické bylo, že obsluha nabízela i naplnění jakéhokoliv piva do litrové PET lahve (což jsem posléze využil i já). Zázvorový výtvor sládka Pietoně mě příliš neuchvátil, až příliš jsem v něm cítil jakousi citronovou kyselost. Podstatně více mi chutnal mok s názvem c.k. Franc Hořký pomeranč. Citrusová vůně, zprvu i nakyslá pomerančová chuť přecházela do výrazné hořkosti. Myslím, že mok se povedl. Nutno ještě dodat, že všechna piva, která nabízel sládek Pietoň, byla filtrovaná.









































Když jsem o tom tak u třetinky pomerančového France přemýšlel, napadlo mě, že je to lehce zvláštní kombinace – na jedné straně spíše konzervativní „prajzský“ Hlučín s mnoho let neměnným sortimentem, na druhé straně sládek Marek Pietoň, odborník otevřený nápadům, tvůrce mnohých neotřelých pivních speciálů. Určitě sympatický projekt, přeji mu hodně štěstí. Měl jsem již před časem možnost ochutnat speciál švestkový a byl opravdu výtečný.

Mé další kroky vedly k vojkovickému stánku. Zde čepovali světlého Ryzáka, polotmavého Grošáka a šestnáctistupňového Klaďase. Celý sortiment nabízeli i v 1,5 l PET lahvích s vlastní etiketou. Má třetinka zde byla naplněna oblíbenou polotmavou čtrnáctkou, do tašky jsem vložil nejsilnější pivo sládka Mojmíra Velkého.









































Z Prostějova „ječmínci" do Ostravy zaslali světlou čtrnáctku a višňovou jedenáctku. Sládek Jiří Štverka z ostravského Hobitu točil standardní polotmavou třináctku a dvanáctistupňový ležák uvařený s příměsí nakuřovaného sladu. Z Dolního Sklenova do zábřežského zámku dorazily tradiční světlá Hukvaldská dvanáctka a polotmavá Hukvaldská čtrnáctka. Rovněž Rýmařov zastupoval standardní sortiment, tedy světlá jedenáctka a polotmavá třináctka. Ze Vsetína přijel čtrnáctistupňový a švestkový Valášek.









































Velké pivovary na ostravských slavnostech zastupovala Černá Hora s Kvasarem, Modrou lunou a nealkoholickým Formanem a Polička s točeným tmavým Hradebním a Závišem. Poličské pivo bylo možné koupit i v lahvovém balení.

Organizátoři před podiem postavili velký stan s dlouhými dřevěnými lavicemi, jak jsou známy z Oktoberfestu. Menší stan s lavicemi byl také na nádvoří zámku. Mezi výčepními stany byl krytý prostor pro pijáky „na stojáka“. Takže i přes pokračující déšť bylo se kam s chmelovým mokem ukrýt. Večer se areál zábřežského zámku již prakticky zaplnil. Lidé ochutnávali a ochutnávali, nedbaje na vrtochy podzimního počasí.