Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Města Touškova díl 2.

Autor: Luděk Gasseldorfer <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 25. 11. 2010


Milí čtenáři, dlouho jsem v náznacích nebo přímo mluvil o městě, o němž se v jedné místně známé lidové písničce pěje, že jeho "věž převyšuje kopce" (rozumějte o katedrále sv. Bartoloměje v Plzni). Po zastavení v Čeminech, kde se možná v blízké budoucnosti opět začne vařit pivo, se na okraje Plzně podíváme...






Čemínskou ulicí v Touškově se mírným a pak prudším kopcem přesouvám do asi dva kilometry vzdálených Čemin, dříve Čemín. Čeminy mají v dnešním povídání společnou jenom blízkost Města Touškova, od řeky Mže leží tak jako Úlice bokem, za terénním zlomem a mimo říční nivu. Místní pivovar, podle nejznámějšího majitelé též zvaný Starckův, z jihozápadu ukončující poměrně rozlehlý areál, byl založen koncem 17. století, pravděpodobně roku 1670. Ze všech, které dnes představuji, byl s největším výstavem – dlouhá léta přes 10 000 hl, maximálně pak dokonce 20 340 hl. I na něm se podepsaly světové války – ta pro císaře pána znamenala, že po ní už výstav klesal ke 4 tisícům hektolitrů, ve 30. letech potom ke dvěma. Ta proti Hitlerovi, která přinesla následně změnu poměrů, jeho uzavření v červnu 1949. Objekty pak sloužily místnímu státnímu statku, po roce 1989 pak bezprizorně chátraly a pustly. Roku 1998 zámeček se zázemím zakoupil pan Josef Vít s rodinou, postupně ho opravuje, přímo v zámku už bydlí, a jak jsem se dočetl v posledním čísle plzeňského čtvrtletníku „Vítaný host“ (letos v září), uvažuje v Čeminech o obnovení varu piva. Paráda, držím palce a ať se to časem povede!









































Bývalý pivovar bohužel zatím chátrá dál – v jeho části se ale bydlí, podle svinčíku zřejmě sociálně vyloučení občané. Takže bych to tipoval, pokud bych byl majitelem a opravdu chtěl začít vařit, na malý pivovar někde blíže u zámečku. Tento původní by měl u mě poněkud smůlu. Budov je tam dost.

Vzor by si mohli vzít z pěkně opraveného, v období baroka vystavěného statku Komberk, který míjím za chvíli, jedouc z Čemin dál. Pravda, ten je ale rozlohou a počtem budov výrazně menší.

Netrvá to dlouho a jsem v Plzni. Jak jsem psal počátkem tohoto článku, Plzeň se stále, pomalu, ale jistě rozrůstá. Zabírá okolní, dříve samostatné obce, které se referendem rozhodly připojit, a tak roku 2003 to „odnesly“ Malesice a Dolní Vlkýš (neplést s Vlkýší v Heřm. Huti!, a Lhota, kde se vaří pivo Žížák) a 30 let předtím Křimice, o nichž ještě bude řeč. Tím pádem tyto pivovárky bývalého okresu Plzeň-sever nyní lze nalézt pod Plzní-městem, i když okresy jsou formálně zrušeny. Původ názvu obce Malesice se traduje historkou, že jsou „malé sice, ale v krásné krajině položeny…“. Byla a je to obec převážně zemědělská a dříve i známá chovem dobytka. O jejich znamenitém ovčím sýru se po blahé zkušenosti z chebských selských trhů zmiňuje ve svých poznámkách i básník Goethe.









































Malesický pivovar stával na pravé straně silnice pod zámkem, kousek pod ní, pokud ves opouštíme směrem k Radčicím. Přímo u silnice po něm zbyly pivovarské sklepy, sloužící za minulého režimu ještě jako sklady státního statku. Samotná budova pivovaru byla zbořena někdy v 50. letech, teď tam místo něj stojí ohyzdné plechové monstrum připomínající časy, kdy všechno patřilo všem a nikomu zároveň. Měl jsem kvůlivá pivovaru slíbenou schůzku s bývalým místním kronikářem, panem Morgensternem, ale pro jeho velké zdravotní problémy k ní doteď nedošlo. Čili počet historických záběrů z Malesic se limitně blíží nule. Žádný nový poznatek mi nepřinesla ani kniha „Dějiny obce Malesice 1239-2009“ od Marie Hálové, kterou jsem si prolistoval na obecním úřadu. Snad ani nemá cenu psát historky o tom, že z několika náhodně oslovených osob po vsi ohledně lokace pivovaru nebo sklepů věděl jenom jeden starší pán…

Zámecký Schönbornův pivovar v Malesicích je poprvé připomínán v souvislosti s dědickým řízením roku 1594 spolu se sladovnou a chmelnicí a uzavřen byl roku 1906. V mezidobí vystavoval obvykle okolo 2 000 hl, v dobách své největší slávy téměř 4 500 hl. Po uzavření sloužila budova pivovaru jako maštale pro koně, protože rod Schönbornů pořádal počátkem 20. století na tzv. Ostrově u řeky Mže koňské dostihy.



A zbývají lobkowiczké Křimice. Tohle slovní spojení platí necelých 200 let, od roku 1830, ale platí opět. Cestou před Radčicemi, stále v Plzni, zatočím vpravo a po chvíli jsem tam. Vpravo hned vedle zámku stojí budova bývalého tzv. starého křimického pivovaru, který má jako datum svého založení rok 1694 – někdy se uvádí i 1550 - a ukončení provozu rok 1902, kdy jeho funkci v obci převzal pivovar nový, parostrojní. Výstav tohoto staršího pivovárku byl do 5 000 hl. Dnes je objekt částečně přestavěn a jeho východní půlka vypadá, že je občas obývaná. Pod pivovarem je restaurace místních rybářů U Mže, která využívá část sklepů pivovaru jako svoje zázemí.









































Pivovar novější byl postaven počátkem 20. století na druhém konci návsi, protilehle k zámku, díky tomu stavebně náves uzavírá. Roku 1902 počali křimičtí vařit pivo v Parostrojním pivovaru Křimice, tedy v té době progresivním, moderním způsobem. Pod tímto česky vyvedeným nápisem „Parostrojní pivovar“ ve fasádě, který je vidět ze silnice či z chodníku, bývával německý nápis „Dampfbrauerei“ - je sice ve štítu sloupnutý, ale jako na potvoru kazisvětům i tak stále čitelný. Výstav tohoto pivovaru parostrojního byl i 15 000 hl počátkem 20. let, pivovar přestal vařit po celkem krátké době existence již roku 1942 a o 6 let později byl zrušen. V pivovaru se vařilo světlé a tmavé pivo Königsquell (Králův nebo Králo- pramen či zdroj). Dnes slouží jako zelárna, tedy výrobna známého křimického zelí. Kdo ho nezná a jakživ neochutnal a je Západočech, nechť se prudce zastydí, zamyslí nad sebou a zjedná sobě nápravu. Už jenom proto, kde toto zelí zraje. Když jsem tam byl, zrovna probíhala zelinářská kampaň, vozily se hlávky, krouhalo a šlapalo zelí, ve vzduchu poletoval blahodárný a zdraví libý vitamín C.

Oslovil jsem asertivně jednoho pána, podle vzezření a způsobů chování předáka zelné kampaně, a ten mi dovolil vlézt i na dvůr, nakouknout dovnitř budov, zkrátka to tam trochu prošmejdit. Co z toho vzešlo lze popatřit v poslední sadě snímků. Bývalý pivovar by sice nějakou tu drobnou opravu zvenku možná potřeboval, ale stav uvnitř se jeví být i po letech velmi obstojným. Zelárna zjevně neprodělává, takže snad má tento stodesetiletý pivovarský staříček před sebou ještě mnoho let služby. I když - zde uvařené pivo by nám tu chutnalo jistě neméně dobře jako chutnává křimické zelí. A mohlo by se hezky z kulinářského pohledu vzájemně doplňovat.









































Po chvíli opouštím na svém kolmém oři i Křimice a mířím okolo Kalikovského mlýna a kilometrovkou k domovu. Být to před dvěmi staletími, mohl bych ochutnat na malém prostoru, pěšky či koňmo, několikero různých piv, pravda, asi i různých kvalit. V době současné budu rád, pokud se pivo začne vařit alespoň v Čeminech. Rád si počkám a pak se nechám mile překvapit!



fotogalerie pivovaru Čeminy >>>


fotogalerie sklepů pivovaru Malesice >>>


fotogalerie starého pivovaru Křimice >>>


fotogalerie nového pivovaru Křimice >>>