Pivní poznámky z březnové Prahy

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 22. 03. 2011


Dovolte mi popsat několik setkání v hlavním městě, v nichž hrál hlavní roli chmelový mok, z pohledu lehce naivního provinčního milovníka piva.








Pivní Praha mě v předjaří letošního roku přivítala v sympatickém pivovarském lokále naproti Nuselské radnice. Nenašli jsme v nevelké restauraci místo, tak jsme se usadili u malého stolku v proskleném mezipatře na schodišti vedoucím do suterénu.Toho březnového odpoledne z pípy tekl světlý ležák Bašta (0,5 l za 33 Kč), polotmavý ležák za stejnou cenu a Mnichovská polotmavá patnáctka za 38 Kč. Opeřenec v kleci u varny pískal kankán, posléze předvedl i to, že zná některá vulgární slova. Staropražské grundle pokapané citronem byly výtečné. Ve vylisované rýze lemující vnější hrdlo baňatého půllitru jsme s překvapením uzřeli nános nechutné a odpuzující hnědé nečistoty. Mnichovský speciál ze Sousedského pivovaru mě moc chutnal. Celosladový Műnchener měl plnou karamelovou chuť, jakoby ulpívající na patře.









































Bylo by pro pivního pábitele z východu hříchem být v Praze a nenavštívit již kultovní hospůdku Zlý časy. Tak jsme jednoho večera dorazili tramvají na Náměstí bratří Synků.

Zlý časy jsou stylově vyzdobené. Starý lustr, kolo od vozu, kameninové nádoby, lyže, LP desky, staré televize ze 60.let. Toho sobotního večera sedělo v hospůdce většinou mladší osazenstvo. Stoly byly téměř všechny rezervovány. V místnosti suterénní hospůdky hrála z reproduktoru nepříliš rušivě rocková hudba. Mladé servírky byly velice úslužné, rychlé a vnímavé.

Seděli jsme naproti výčepu, nad kterým na dlouhé desce visí obdélníkové papíry s druhy točeného piva. Není tam zmíněn pouze název piva a výrobce, ale dokonce i obsah alkoholu, množství extraktu v mladině a často i stručná charakteristika zvláště u netradičních druhů. Ve třech lednicích čekaly v klidu na svou příležitost potěšit některého pivaře lahvová piva, většinou belgická. Klášterní, krieky, fairo, gueze…….









































Svou první ochutnávku v Nuslích jsem začal logovaným půllitrem světlého ležáku z Chotěboře (32 Kč). Chutnal mi, spláchl prach nuselských ulic a příjemně nastartoval mé chuťové buňky k nadcházejícím pivním zážitkům. Nabídka piv ve Zlých časech byla až depresivně pestrá. Depresivně v tom, že nebylo v lidských silách ochutnat vše, co bych si přál. Dále jsem si nechal natočit třetinku Matuškova Raptora. Pivo typu I.P.A. vyrobené ze 4 různých druhů sladů. Tmavě medová barva, mírně ovocný nádech v chuti. Lahodné, jemné. Extrakt 15,9 %, alkohol 6,2 %. Musím doznat, že to bylo mé první setkání s točeným mokem typu India Pale Ale a dopadlo velice dobře. Po této zkušenosti jsem se rozhodl zůstat u stejného druhu piva, ale z kocouřích varen. Kocour IPA byl světlejší a více hořký. Extrakt 14 %, alkohol 5,8 %.

Čas běžel ve Zlých časech tak nějak rychleji a mě nezbývalo než si vybrat poslední dnešní ochutnávku. Vybral jsem si Quarterbacka z Varnsdorfu. Extrakt 19 %, alkohol 8,6 %. Byla to jistě důstojná tečka za moji nuselskou ochutnávkou. Pivo jsem dostal ve sklenici konického tvaru na hrubé nožce s logem severočeského výrobce. Opravdu ojedinělý pivní zážitek. Intenzivní hořkost byla cítit snad na všech místech jazyka.

Samozřejmě, že jsme neopomněli navštívit přilehlé Pivkupectví. Oproti jiným podobným prodejnám zde bylo méně lahvových piv regionálních výrobců, ale více umělohmotných a skleněných lahví minipivovarů. V mém batohu se ocitl Geronimo, Černá Raketa, Hubertus, Kocour IPA Samuraj, Tambor.









































Jihoměstský pivovar naleznete nedaleko stanice metra Háje. Panelové bludiště Jižního Města pražského bylo toho nedělního poledne zaplněno slunečními paprsky, avšak velice chladný vítr zahnal myšlenky na jaro. Budova pivovárku stojí uprostřed škatulové zástavby, nenajdete na ní žádné okno, působí kapánek odizolovaně. Sál restaurace mě překvapil svou rozlehlostí. Prostor zaplňovaly dlouhé bytelné dřevěné schody. Galerie stolů byla také v prvním patře restaurace. Lokálu vévodily naleštěné měděné varny.

Toho dne zde točili světlou dvanáctku (0,5 l za 32 Kč), polotmavou jedenáctku Jihoměšťan za stejnou cenu, tmavou čtrnáctku (36 Kč), weissbier (37 Kč), šestnáctku Bock (0,3 l za 35 Kč) a devatenáctku Salvator Doppel Bock (0,3 l za 38 Kč).
Pivovarský guláš s plátkem slaniny, cibulí, křenem a karlovarským knedlíkem mě vcelku zklamal. Už jsem jedl lepší guláše. A zvláště karlovarské knedlíky.

Restaurace sice zaplněná nebyla, ale stejně jsem měl lehkou obavu, že dvě mladé servírky se v širokém lokále budou ztrácet a že budeme na jídlo a pití čekat dlouhou dobu. Zmýlil jsem se, každé naše přání bylo během chvilky splněno.









































Polotmavá jedenáctka z místní varny mě neurazila ani nezaujala. Světlá dvanáctka v nelogovaném půllitru již byla podstatně zajímavějším pivem. Jihoměstský bock splnil naprosto mé očekávání, jaká bych od tohoto typu piva čekal. Vhodný mok do chladu letošní dlouhé zimy. Polotmavé, nasládlé, hutné, těžší pivo. A to mě ještě čekal „dvojitý kozel“….. Devatenáctistupňový Salvator byl výtečný, ale více než jednu třetinku bych vzhledem k tomu, že bylo půl druhé nedělního odpoledne, nezvládnul. Navíc mě již dosti hřály dva „jednokozly“. Salvator bylo téměř tmavé silné pivo, lehce čokoládové chuti. Vyšší obsah alkoholu naštěstí nezahnal chuť piva do kouta a na jazyku se „buket“ nádherně rozevřel.

Návštěva Pivovarského klubu v Karlíně pro mě nebyla žádnou novinkou. Zajímal mě sortiment nabízených jak lahvových, tak točených piv. Žízeň jsem zde zahnal 0,5 litrovou logovanou sklenicí světlého ležáku Štěpán. Pepřový speciál z Velkého Března jsem už požil dříve, ale ani toho dne jsem mu neodolal. Na závěr jsem se těšil na Matuškovo pivo Bruggy, což byl mok belgického typu witbier. Nemohl jsem si pomoci, ale lokál v Křižíkově ulici na mě už poněkolikáté zapůsobil tak nějak sterilně. Vytvořit stůl ze dvou na sebe postavených sudů je sice ocenitelný nápad, ale nestabilita konstrukce je nasnadě. Zvláště, když ji zatěžují postupně donášené lahváče. Neosobní prostředí dokonal mladý čísník, který si více než hostů všímal svých známých na barových židlích vedle výčepu.

Nicméně stejně jsem se toho dne v Pivovarském klubu usmál. To když si k vedlejšímu stolu přisedla skupinka maďarských pivních nadšenců. Jeden z nich obezřetně prohlížel vystavená česká lahvová piva a kontroloval jejich kurunky (víčka) s obrázky v mobilním telefonu. Vybral si asi 12 piv. V jednu chvíli s pivem v ruce vykřikl na své kolegy svým nesrozumitelným jazykem větu, ve které vynikalo slovo „čodovar”.

Nechali jsme se také jedno všední poledne nalákat na akční nabídku Novoměstského pivovaru. Polední menu od 79 Kč, kvasnicová jedenáctka za 19 Kč. Novoměstský ležák byl hodně kvasnicový, dosti studený a chuť se jaksi v tom všem ztrácela. Na jídlu, obzvláště poctivé česněkačce, jsme si pochutnali. Posezení vedle výčepu bylo příjemné. Bylo vidět, že Češi polední nabídku hojně využívají. Běžná cena piva je tu 38 Kč.

Svůj stůl tu mají i „polední” štamgasti, tedy pánové důchodového věku, kteří se sem u půllitru prozatimně levného piva přišli přečíst nové vydání Blesku a vyměnit si s vrstevníky drby z běžného života v centru Prahy.









































U dvou koček mi při první náhodné návštěvě natočili PET láhev s etiketou se světlým ležákem za cenu 72 Kč. Tedy pivo nebylo nalahvované, číšník naplnil láhev čerstvým mokem z pípy. Nabízeli pouze světlou a tmavou Kočku. O tom, že zde vaří chmelový mok se v podloubí náměstí dozvíte jen stěží (pouze ve výloze je strohý výčet vařených druhů), o to větší je na domě reklama na plzeňské pivo. Což je určitě škoda, protože pivo z místní varny bylo dobré. Tedy nejen z umělohmotné lahve, ale i to točené další den. Zamířili jsme totiž ke Kočkám druhý den na oběd. Atmosféru staropražského hostince zde nebylo nutno umělě vytvářet, měl jsem pocit, jakoby U dvou koček stále ještě zůstala z minulých dob. Zasnil jsem se, koukal se na ruch Uhelného trhu a v paměti pátral po zbytcích vzpomínek na dávné prázdninové pobyty v pavlačovém domě v přilehlé Havelské ulici.