Po stopách zmizelých… pivovarů Plzeňska aneb Okolím Plas

Autor: Luděk Gasseldorfer <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 21. 07. 2011

Vážení a milí čtenáři, když jsem se loučil z říjnového putování po Tachovsku, sliboval jsem návrat někdy na jaře 2011. Leč člověk míní a okolnosti mění. Jaro je dávno pryč, prý některým z vás moje zprávy z cest chyběly, tak mám co napravovat. Na svou obhajobu musím na sebe prásknout, že jsem se během zimy a jara ponořil do několika objemných knih a encyklopedií, do bezedného internetu a výsledkem je seznam (téměř?) všech míst, kde se v Plzeňském kraji vařívalo od pozdního středověku pivo s dalšími údaji jako založení, ukončení varu, max. výstav a kde pivovárek stával. Ti, kterým jsem tento seznam v květnu ukázal nebo poslal, to vesměs kvitovali jako dobrou věc nevěda, že viděli polotovar, který jsem od té doby vybrousil takměř k dokonalosti.





Dosti chlubení a vzhůru do terénu. V dnešním povídání se budeme pohybovat zase na severním Plzeňsku – v okolí města Plasy.

Pouť krajinou začínám po opuštění autobusu via Kralovice a mířím k vesnici Žebnice (186 obyvatel). Je to kousek od zastávky, navíc z kopce. Míjím kamenný smírčí kříž u silnice a za chvíli jsem na návsi. Víska je poprvé uvedena roku 1250 v popisu majetku plaského kláštera. Významný je kostel sv. Jakuba Většího, na jehož barokní podobě se podílel J. B. Santini a který stojí v místě románského kostelíka snad z počátku 10. století. Kostel je pěkně opraven a lze si jej po předchozí domluvě uvnitř prohlédnout.

Pivovar v Žebnici měl existovat snad někdy mezi lety 1400-1600 a jeho místo dnes nelze přesně lokalizovat. Ve starých mapách je mezi kostelem a školou (postavenou koncem 19. století) jakási budova, ale že to byl zrovna pivovar, za to bych ruku do ohně nedal. Fotím tedy vedlejší faru, která možná sloužila dříve jako zázemí pivovárku, protože je to jedna z nejstarších budov v místě. Domorodci také nevěděli a podle výrazu tváře se spíš domnívali, že si z nich dělám srandu. Žebnice si tedy tohle tajemství prozatím udržela. Ves není jinak ničím zajímavá – snad jen pro soutěživé typy tu probíhá každoroční prestižní závod traktorů do vrchu, zdejší chasníci se pak věnují lednímu hokeji a nohejbalu a trápí v okresních soutěžích podobně postižené sportsmany.








































fara Žebnice


Opouštím vísku Žebnice, která od roku 1980 patří pod Plasy (2 645 obyvatel), které jsou dalším mým cílem. Cesta vede tentokrát lesem a zase z kopce, protože Plasy leží v širokém údolí Střely, zatímco to kolem je Plaská pahorkatina s celkem slušným převýšením. V lese nacházím lesní jahody, takže se zdržím a při mlsání si vzpomenu maně na Ingmara Bergmana, který tak pojmenoval jeden svůj film. Lesní jahody. Natočeno 1957.

Netrvá dlouho a jsem v Plasích. Jsou rozložené po obou březích Střely, než se dostanu k pivovaru, míjím třeba bývalý hamr, kde se vyráběla v 19. století známá plaská litina v hutích rakouského kancléře, knížete Metternicha.

A po chvíli mne vítá areál plaského konventu s kostelem, kaplí, sýpkou, prelaturou (později zámkem), hospodářským zázemím, mlýnem, ovčínem a konečně i pivovarem, co je dosud pivovaru podoben. Trochu bych měl pohovořit i o klášteru, protože cisterciáci byli první, kdo v Plasích vařil pivo a původní klášterní pivovar stál na místě, kde stojí stávající panský.

Cisterciáci přišli do Plas na pozvání knížete a později krále Vladislava II. z Bavorska roku 1144 a poloha jejich sídla nebyla náhodná – podle tradice si vybírali lokace u řeky a v údolí. O Sechuticích s pivovarem už byla řeč dříve, zájemcům doporučuji navštívit i další „satelitní“ statky Plas jako jsou například Kalec, Býkov, Hubenov, Třemošnice, Robčice, Lednice, Lomany, Rohy – barokní tvář jim vtiskl zhusta opět Jan Blažej Santini. Klášter byl po léta ve velké oblibě a přízni přemyslovských knížat a králů jako přední český, pozvolný úpadek přišel až v novověku a roku 1785 byl zrušen císařem Josefem II. Roku 1826 kupuje areál už zmíněný Metternich a hospodářsky oživuje místní kraj včetně pivovaru, který je díky tomu nově vystavěn. To už se ale nacházíme až na konci 19. století, kdy se zcela proměňuje podoba a dispozice místního pivovaru.








































pivovar Plasy


První zmínka o pivovaru je z roku 1550 a v té je pivovar již veden jako fungující. Předpokládám, že mniši vařili především pro svou potřebu, protože Plasy jako takové byla dlouhá léta malá osada a příliv trvale osedlých nastal až v 19. století za metternichovské éry. Pivovar se až v této době stal jedním z největších v okolí a dosahoval postupně výstavu téměř 33 000 hektolitrů. Také byl poslední funkční na okrese Plzeň-sever, než byl koncem roku 1966 uzavřen a zrušen. Pivovar dodával svoje pivo, ponejvíce 10° a 12° po okolních vsích a místní mu mnohdy dávali, k velké nelibosti Plzeňanů, přednost. Po 2. světové válce a před uzavřením v pivovaru pracovalo okolo dvaceti zaměstnanců. Po svém zavření se z části pivovaru stal velkosklad, z hvozdu kanceláře. Domek sladovníka byl prázdný a chátral, stejně jako mlýn na druhé straně.

A jsme v současnosti. Národní technické muzeum Praha chce v Plasích rekonstruovat objekty sýpky, statku a pivovaru s mlýnem a vytvořit zde Centrum stavitelského dědictví. Případný zájemce si může dohledat k tomu zpracované studie – nechci na ploše tohoto článku zabíhat do podrobností. Tak jako v Rochlově nebo Čeminech v minulých dílech (pozorný a pamětlivý čtenář už tuší kam mířím), se i v Plasích hovoří o možnosti postavit v areálu bývalého klášterního a pak panského malý pivovar. Zda-li k této realizaci skutečně dojde? Uvidíme. Rozhodně to bude až po roce 2015.



Ještě poslední věc k Plasům – na některých webech je uveden pivovar J. Hanzlíček Plasy – existuje i skleněná láhev s litým nápisem. V tomto případě se jednalo o stáčírnu plaského piva v jednom domku směrem na sousední obec Babinu.

Je čas opustit Plasy, údolí Střely a táhlým stoupáním se dostat dál. Osojno čeká. Z Plas je to dlouho lesem, občas projede auto, chodec nižádný, dobrodruh na kole jeden. Borůvky nevidět, z hub jenom nejedlé, nic tedy nebrání projít vesničkou Korýtka. Jo, kdyby byly ještě scezovací. Za vsí míjím hnízdo sršáňů u silnice a jejich vrátný mne napadne, neboť jsem mu asi nepadl do jeho hmyzího oka. Chvilku dává najevo bzikotem nelibost a po chvilce se vrací do hnízda. Pak už čeká jen další malá ves Pláně, konečně je tu taky rovina nebo dokonce klesání a z dáli už vidím střechy osady Osojno, kde se rovněž kdysi dávno pivovařilo.








































místo, kde stával pivovar Osojno


Osojno (11 obyvatel) patří nyní pod obec Dražeň. Byly doby, kdy to byla na svou dobu lidnatá a velká obec, někdy též zvaná Solníky – nebýt třicetileté války. První zmínka o vsi je z roku 1169, kdy je přidělena komendě johanitů v Manětíně. První údaj o pivovaru se váže k roku 1548, kdy je poplužní dvůr s pivovarem v majetku rodu Švamberků. Pivovaru nebylo dopřáno dlouhého trvání, protože kolem roku 1620 jsou ves i pivovar vypáleny, ves byla sice později obnovena, zatímco pivovaru to již nebylo dopřáno. Některé prameny uvádějí konec pivovaru již okolo roku 1580, kdy je majitelem Jeroným Hrobčický. Cituji ze stížnosti poddaných: „…dále si stěžovali na špatné pivo, které po zrušení místního pivovaru museli od Hrobčického za osm grošů odebírat – než pivo z Manětína dovezou, všechno zoctí a nelze je pít, přičemž o svátcích letničních dostávali o sud více, než mohli vypít…“. Pozdější majitel panství hrabě Lažanský rozhodl, že místní budou popíjet už jen a právě manětínské. Toto rozhodnutí vzbudilo nejen v Osojnu hádky, nevoli a nedobré nálady.

U dopravní značky Konec obce jsou nepatrné terénní vlny, tam stával bývalý osojenský pivovar. Pohovořím s místními lidmi, od kterých si nechávám poradit zkratku před další cestou. Kolem přírodní rezervace Osojno a vesničku Dražeň kvapím lesem k dalšímu dříve pivovarskému punktu. Volá Bělá. Dolní.








































místo, kde stával pivovar Dolní Bělá


Dolní Bělá (440 obyvatel) je středisková obec uprostřed severního Plzeňska s plným občanským vybavením (hospoda, česká prodejna, vietnamská prodejna, nefunkční kino, letní kino s parketem na hradě, fotbalové hřiště, dětské hřiště, vrakoviště atd.), která se v minulosti neúspěšně pokoušela získat titul městyse. Hrad Bělá nad říčkou Bělou je zmíněn poprvé roku 1315, ves 1318, pivovar ve vsi 1659. Majiteli panství byli Hroznatovci. O něco výš, cestou k hradu, stávala pivovarská krčma (dnes č.p.4), pivovar se tísnil pod hradní skálou za dnešními domy č.p.8 a č.p.49, v sousedství mlýna a Zámeckého rybníka. Ve skále byl asi 15 metrů dlouhý pivovarský sklep, ještě v polovině 20. století užívaný jako sklad. Dnes bohužel zasypán sutí a rumem. Zkoušel jsem po dobrém se dostat na dvorek, kde budova údajně rozměrově malého pivovárku stávala. Současní majitelé přilehlé chalupy byli, kulantně řečeno, nekompromisní a z vizity zbytků po pivovaru nebylo nic. Prý je tam okolo haraburdí a tam, co stál pivovar roste tráva, tak jakýpa okounění a zevling.

Pivovar byl činný do roku 1815 a pak se stal historií. Budova pivovaru byla zbořena někdy počátkem 20. století. V brožurce o Dolní Bělé z pera M. Novobilského (edice Zapomenuté hrady, tvrze a místa, svazek 8) se lze dočíst, cituji: „…pod zámkem pivovar s pánví na osm a půl věrtele již spotřebovaná, kádě a jiné nádobí, hvozd, spilka klenutá, sladovna se štokem klenutým, světnička pro sládka, vše od kamene, proti chalupa bečvářská. Odhad 400 kop. Chmelnice tři: u hořejšího sadu, k Loze a za sádkami. V nich obrodí se chmele 30 kop…“.

Dnešní putování se chýlí ke konci, zbývá už jenom jedna zaniklá lokalita. Přes vesničky Loza a Bučí mám namířeno do… Ale není to tisková chyba? Ne, Krušovice to opravdu nejsou. A Krašovice na Sedlčansku, kde se také vařilo pivo, rovněž ne. Krašovice (361 obyvatel) leží na Bělé, v obci se narodil pro Plzeň významný architekt Hanuš Zápal a nějaký čas zde byl v provozu menší pivovar, jehož majitelé se poměrně často střídali.

Nejstarší zpráva o něm je z roku 1620, poslední var pak přichází s rokem 1895. Pivovar vystavoval nejvýše 1 020 hektolitrů. Budova pak slouží coby obecná škola a ještě později místnímu JZD jako sklady. Čas budovy bývalého pivovaru se naplnil roku 2003, kdy byla bez milosti zbořena a dnes po ní zbyly jen základy u silnice a travnatá plocha. V místě, kde byly stáje a další hospodářské prostory (nedaleko stávala menší tvrz) stojí hospoda U krmelce, nabízející pijáky vyladěné výčepní pivo z Českých Budějovic a devítkový pivní mor z Plzně.








































místo, kde stával pivovar Krašovice


Je čas vyrazit domů. Autobus přijíždí po chvíli a já už spřádám plány na návštěvu dalších zaniklých pivovarů nedaleko města Plasy, tentokrát jihovýchodním směrem od něj.


Děkuji paní Štruncové z Hadačky, bývalé zaměstnankyni pivovaru Plasy, za poskytnutí historické fotodokumentace.



další snímky místa, kde stával pivovar Žebnice >>>


další snímky pivovaru Plasy včetně historických >>>


další snímky místa, kde stával pivovar Osojno >>>


další snímky místa, kde stával pivovar Dolní Bělá >>>


další snímky místa, kde stával pivovar Krašovice >>>