Pivovar v Koryčanech

Autor: Filip Vrána <(at)>, Téma: Historie pivovarnictví, Vydáno dne: 07. 09. 2011


Jednou z pozapomenutých pivovarských "památek" na jižní Moravě je objekt sladovny a pivovaru v Koryčanech na Kroměřížsku. Objekt byl kdysi jednou z hlavních dominant obce. Dodnes jeho větší část stojí. Málokdo by ale hledal v bytovém domě jako vystřiženém někdy z poloviny 20. století bývalý pivovar. Také pivovarské weby v tomto směru ještě nedávno tápaly a na historických snímcích ukazovaly pohledy na obec (s pivovarem) nebo detaily lihovaru, jehož zbytky jsou v jiné části města.






Koryčany leží v malebné oblasti Chřibů ve Zlínském kraji poblíž hradu Cimburka, který je spojen se začátky osídlení v oblasti. Ve 14. století se o rozvoj místa zasloužil Bernard zvaný z Cimburka, který dostal krajinu v chřibských horách někdy po roce 1320 náhradou za svůj původní Cimburk nad dnešním Městečkem Trnávka u Moravské Třebové. Oba hrady jsou dnes spíše zříceniny. Obce si pak zachovaly až do konce 19. století i pivovarskou tradici. V obou případech zbylé objekty pivovarů ještě stojí, nicméně zmínek o jejich historii je pramálo.

Vraťme se však do Koryčan. Obtížné je alespoň částečně zrekonstruovat historii pivovarnictví v období do 19. století. Začátky hledáme někde kolem roku 1600. Roku 1570 koupil panství maďarský velmož Gabriel Majláth, po němž dědila jeho manželka Anna Bánffy, které bylo panství roku 1588 připsáno. Zápis v Moravských zemských deskách z tohoto roku popisuje poměrně detailně, co k panství Cimburk patřilo, o pivovaru ale nemluví. Anna Bánffy téhož roku koupila od Mikuláše staršího Kobylky z Kobylí tvrz, dvůr a osadu Jestřabice s farou. Oba statky nakonec skončily v rukou její dcery Aleny. Zápis v zemských deskách k roku 1603 pak už mluví o panství s pivovarem v Koryčanech, šenkem pivním a vinným atd. Začátky pivovarnictví v Koryčanech jsou tak jistě o několik let starší než rok 1611, který uvádí například Z. Likovský. Tento rok se přitom váže k dalšímu přesunu místního zboží do rukou Jana Horeckého z Horky a nemá žádnou spojitost se založením pivovaru.

O rozsahu a významu koryčanského podniku můžeme pouze spekulovat a bez bližšího studia pramenů se uzavřít do tradičních konstatování, že provoz obhospodařoval pouze samotné panství včetně jeho vesnic. V hornatém terénu bychom asi jen těžko mohli očekávat více.

Přejděme ale do století devatenáctého. Průvodcem nám bude kniha P. Fabiánka Kapitoly z historie Koryčan a statistiky výstavů, které zpracoval Z. Likovský. Fabiánek znovu opakuje omyl o založení pivovaru k roku 1611. Přitom je jasné, že ani zmínka v moravských zemských deskách (navíc ne první) nemůže znamenat založení provozu, který jistě byl na místě již před tímto datem. Více informací nabízí kniha o Koryčanech ke konci 19. století a pozdějšímu vývoji.








































foto současného stavu pivovaru v Korýčanech


Ještě ale několik zmínek o majitelích panství. Střídali se tu velkoprůmyslníci. V polovině 19. století Rotshildové, následně Wittgensteinové. U těchto podnikatelských rodin bych osobně hledal důvody, proč v pivovarských statistikách nacházíme k rokům 1870 a 1871 výstav úctyhodných 10.000 hektolitrů, což je dvakrát více než měšťanský pivovar v Uherském Hradišti, kterému ale jistě odebíral klienty blízký Jarošov. Také Kyjov byl proti těmto číslům poloviční. Koryčany byly na výsluní a co bylo příčinou jejich pozdějšího pádu nevíme. Podle Fabiánka bylo v roce 1891 vybavení pivovaru zastaralé a nerentabilní. Sládek Fischer měl tehdy odejít do Kyjova, což ale Likovského přehledy nedokládají. Pán na Koryčanech Wittgenstein patrně roku 1893 pronajal pivovar Janu Richterovi, jeho rodina je s Koryčany spojená až do konce pivovaru v roce 1913. Výstav klesal, na přelomu století na cca 4000 hl, v sezoně 1908-9 na 2000 hl. Zrušen byl o pět let později, skončil patrně ale už smrtí Jana Richtera v roce 1910. Pivovar provozovala poté jeho manželka jako sklad a obchod s pivem, a to až do roku 1916.

Fabiánek v této souvislosti uvádí, že ke konci koryčanského pivovarnictví nemuselo dojít. Wittgenstein už měl prý připravené plány na modernizaci včetně ekonomické rozvahy o návratnosti investice. Koupil také několik hostinců. Svůj záměr ale přehodnotil. Z pivovaru se za první světové války stala cikorkárna, protože spotřeba kávových náhražek byla za války značná. Její výroba v pivovaru skončila v roce 1924, budovu koupila vdova po sládku Richtrovi a udělala z ní do další světové války sklad piva. Po válce byl objekt přestaven na byty, čemuž slouží dodnes.

Velkému množství nemovitostí v Koryčanech po roce 1989 hrozily restituce ze strany rodiny Salzerových (spřízněných s Wittgensteinovy). Podle bývalého starosty Koryčan pana Kočího rodina učinila jen jeden pokus o vrácení majetku, ale neuspěla.

Objekt bývalého pivovaru v Koryčanech stojí dodnes hned pod zámkem, kousek od koryčanského náměstí za farskou zahradou. Dnes slouží jako bytový dům. Rozdělen je na dva vchody, jeho majitelem je bytové družstvo. Do dnešních časů se tak zachovala jen část na malé panství poměrně velkého pivovarského provozu. Současná situace zachovává původní rozdělení objektu na dva celky. K prvnímu z nich byl dříve při pohledu ze silnice připojen klasický sladovní hvozd. Ostatně hlavní část budovy z historických snímků tvoří především dojem velkokapacitní sladovny. Na druhé straně byla směrem ke sklepům menší budova, jejíž funkce není jasná. Každopádně nejde o byt sládka, ten bydlel na náměstí v bývalé palírně.








































foto vstupu do sklepů pivovaru v Korýčanech


Pivovarské sklepy se zachovaly částečně do dnešních dnů ve svahu pod zámkem. První z nich slouží stále jako malé sklepní hospodářství majitelům bytů. Jen pivovarské sudy vystřídaly brambory. Další dva sklepy jsou patrné ve svahu za vzrostlými kopřivami.



Literatura a prameny:
Fabiánek, P. Kapitoly z historie Koryčan, Koryčany 2011.
Likovský Z. Pivovary Moravy a rakouského Slezka 1869-1900, Praha 2000.
Moravské zemské desky, III., Praha 1953.