Tam, kde se rodí Skřečoňský žabák

Autor: Nemoderní pivař <(at)>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 26. 03. 2012


Na konci roku 2011 se v Bohumíně objevila nová pivní značka - Skřečoňský žabák.







Osobní vlak směr Čadca mě na bohumínském železničním nádraží vysadil do nepříliš vlídného sychravého předjarního podvečera. Musím přiznat, že jsem tentokrát trochu přecenil svůj intuitivní kompas nasměrovaný k srdcím pivovarů a nedocenil řádnou kartografickou přípravu. Slovy klasiky: „Bylo to sice dál, zato horší cesta“. Odnesly to zablácené boty a bahnem zacákané kalhoty. Nakonec jsem přes všechny útrapy a nástrahy podmáčeného terénu do okrajové bohumínské čtvrti Skřečoň oklikou dorazil.

Ulice protkávající oblast rodinných domků byly ještě po zimě neuklízené, ale díky nechybějícímu značení jsem ulici Blatnou snadno našel. Už se téměř snášel soumrak, když jsem dorazil k místu, kde se vaří Skřečoňský žabák. Zelené světelné logo pivovárku nad vraty vilky jistě přitahuje oči kolemjdoucích.









































Na brance domku byly 3 zvonky, u toho nejspodnějšího byla cedulka se slovem „minipivovar“. Ve chvíli, když jsem tlačítko mačkal, štěkal na mě ze zahrady pes. Nečekal jsem snad ani minutu, když zpoza rodinného domu přišel k vrátkům majitel a sládek Marián Janoszowski a s úsměvem mě pozval dovnitř. Svého psa zavřel do kůlny a poté jsme již mlčky vešli do jeho království.

Technologie minipivovaru je umístěna v místnostech nevelkého domku přilepeného k vilce ze směru zahrady. Pan sládek mě provedl všemi třemi základními částmi svého svépomocně vyrobeného pivovárku a já musel obdivovat jeho nadšení. Nejdříve jsem kouknul na spilku a obdivoval nadýchanou peřinu na hladině nerezových van.









































Ve vedlejší místnosti pak bodře stály naplněné ležácké tanky. Na velikonoční svátky zde právě dozrával mimo jiné také Medový speciál.









































Varna má svůj vlastní vchod ze dvora. Ve skřečoňské varně se příliš neexperimentuje, i vzhledem ke skromné kapacitě technologie. Světlá jedenáctka a polotmavá třináctka zde mají výsadní postavení.









































Kvasnice dřív brával bohumínský sládek z Vojkovic, vzhledem k jejich "lenosti" si je nyní kupuje přímo z výzkumného ústavu.

Bohužel toho dne byla v PET lahvích naplněna pouze světlá jedenáctka. Várka polotmavé třináctky zatím ještě čekala na svou příležitost potěšit pivaře v ležáckých tancích. Vodu pan Janoszowski používá z obecního bohumínského vodovodu, co se týče kyselosti a tvrdosti, nemusí ji prý nijak upravovat.

Skřečoňský žabák se v současné době v žádné hospodě pravidelně neobjevuje, jen nárazově. Pivo koupíte přímo v místech jeho zrodu v 1,5 litrových PET lahvích, sudech, můžete si ho nechat naplnit do „párty“ soudků.

Umělohmotná láhev naplněná světlou skřečoňskou jedenáctkou mi byla prodána na 47 Kč.

Na nezájem si Skřečoňský žabák nemůže stěžovat, lidé se naučili do Blatné ulice pro pivo chodit a jezdit. Majitel před nedávnou dobou rozšířil kapacitu o dva ležácké tanky, ale i tak je výroba plně využita. Celý výstav je vždy zcela a včas prodán a vypit.

Vzhledem k tomu a k omezené kapacitě se skřečoňský sládek příliš nehrne do žádných pravidelných dodávek do šenků. Ale jak se mi pan sládek pochlubil, pravidelně si pro jeho chmelový mok jezdí provozovatel jakési „pivní galerie“ v polském Krakově.

Když jsem se za nepříjemného mrholení vracel ze Skřečoně do Bohumína na vlak, měl jsem na duši vřelý pocit z milého setkání s člověkem, jehož koníček těší jiné lidi. Z nadšeného vyprávění pana Janoszowského bylo poznat, jak moc ho tahle činnost baví.

A jak mi skřečoňská jedenáctka chutnala ? Jde o originální, netuctové pivo nevšední chuti.


Čtěte také:
Pivní poznámky z léta 2011 – Lomňan
Pivní poznámky z léta 2011 – Krmelínské pivo
Pivní poznámky z březnové Prahy