Historie pivovarnictví v Rusku 1.

Autor: Petra Krchňáková <(at)>, Téma: Zahraniční zajímavosti, Vydáno dne: 21. 08. 2013


Výraz „pivo“ je společný pro všechny slovanské národy a svědčí o jeho dlouhé historii. Pro Rusy pivo bývalo v historii vždy spíše potravinou a ne alkoholickým nápojem.








První zmínky o pivu na území dnešního Ruska byly nalezeny během vykopávek ve starověkém Novgorodu na svitcích z březové kůry. Na jednom se psalo o silném, opojném nápoji připraveném z medu a piva, tzv. pěrevaru. Byl velmi ceněn a sloužil dokonce jako prostředek k úhradě daní.

Pivo společně s medovinou byly rituálními nápoji. Připravovaly se společně pro celou komunitu a následně se konzumovaly při větších náboženských svátcích. Vařilo se v měděných kotlích a hliněných hrncích především v březnu a listopadu a poté je v sudech uložili do ledu, aby vydrželo. Centry vaření piva se pak staly, podobně jako na katolickém západě, kláštery.

V 9. století bylo pivovarnictví rozšířeno v Kyjevské Rusi a v okolí Novgorodu. Legendy vypráví, že když za kyjevským velkoknížetem Vladimírem přijeli islámští misionáři s nabídkou konvertovat k islámu, ten odmítl, neboť Islám zakazuje pití alkoholických nápojů a svého oblíbeného chmelového moku se nechtěl vzdát.

První oficiální zmínka o pivu pochází z carské vyhlášky z doby panování Ivana III. (1462- 1505), kdy právo vařit pivo si přivlastnil stát, ostatním bylo zakázáno. Během jeho panování se pivo začalo prodávat v hospodách.

Car Boris Godunov (1598 - 1605) zavedl u chmele a sladu povinnost platit daň, ale také vyhlásil první prohibici v Rusku (tzv. "suchý zákon"). Zakázal využívat obilí na výrobu alkoholu kvůli hladomoru. Car Alexej Michajlovič (1645 - 1676) umožnil vařit a konzumovat pivo několikrát do roka – o Velikonocích, na Dmitrijevskou sobotu (poslední sobota v roce, kdy se uctívali předkové), na masopustní úterý a na Štědrý den a na křty a svatby. Petr I. byl velkým milovníkem piva, a to především holandského a anglického. Do hlavního města proto pozval vyhlášené zahraniční pivovarníky, aby přinesli nové zkušenosti a technologie a uvařili v Rusku dobré pivo holandského typu. Nechal vystavět pivovar s hlubokými sklepy a pivo bylo dodáváno nejen ke dvoru, ale i námořnictvu a do nemocnic, jako ochranný prostředek proti kurdějím. Pivo se záhy stalo nedílnou součástí všech slavností a shromáždění a po celém Petrohradu vznikaly nové hostince, hospody a taverny.

Za vlády Kateřiny Veliké byl v roce 1795 v Petrohradě Abrahamem Friedrichem Krohnem založen první průmyslový pivovar nesoucí jméno Alexandra Něvského. Produkoval pivo anglického typu, neboť právě takové bylo v té době velmi populární a na svou dobu to byla největší továrna, která každoročně vyprodukovala 1700 hl piva. O něco později byl založen Petrem Kazaletem Kalinkinský pivovar, který se specializoval na výrobu kvalitnějších druhů piva. V roce 1848 Krohn a Kazalet spojili své provozy a v roce 1923 tento závod dostal jméno Stěpan Razin.








































Kalinkinský pivovar (Калинкинский пивоваренный завод)


Na přelomu 18. a 19. století v souvislosti s rozvojem průmyslu vznikaly v Rusku malé, soukromé pivovary, zejména v Moskvě jich bylo až dvěstě.

Za vlády Alexandra I. (1801- 1825) bylo povoleno prodávat v maloobchodě.

Ve 40. letech 19.století si získávalo čím dál větší popularitu bavorské pivo. Petrohradský pivovar okamžitě reagoval na změny na trhu a začal pracovat s kvasinkami spodního druhu kvašení.

V roce 1863 byl založen rusko-bavorský pivovar Bavorsko (Bavarija), který se stal dodavatelem pro carský dvůr. V roce 1872 vznikl rusko-rakouský pivovar Vídeň (Vjena) a v roce 1876 Slovanský pivovar (Slavjanskij), přejmenovaný v roce 1886 na Nové Bavorsko (Novaja Bavarija).

V roce 1875 začal příběh moskevského Tříhorního pivovaru (Trjochgornovo), v současnosti známého jako Badajevský. Moskevský kupec B.A.Givartovskij a mladý sládek A.A. Kempe se rozhodli vystavět nový, moderní pivovar. S pomocí několika bohatých investorů založili podnik, který již po roce produkoval své výrobky a na Národní průmyslové výstavě v roce 1882 v Moskvě se velkolepě prezentoval. Vláda pivovaru propůjčila nejvyšší ocenění – právo zobrazovat státní znak – dvouhlavého orla na jeho výrobcích. Nicméně revoluce v roce 1917 zasáhla i do osudu tohoto podniku.








































Tříhorní pivovar (Трехгорное пивоваренное товариществo)


V roce 1881 začal v Samaře rakouský šlechtic Alfred von Vacano vařit vídeňský ležák (Vjenskoje, které název na Žigulevskoje změnilo v roce 1934).To se stalo se nejprodávanějším pivem v zemi. Jeho syn Albert otcův podnik modernizoval a dále rozšiřoval. Jeho sklady se nacházely v 59 městech Povolží, Uralu, Střední Asie, Sibiře a pivo se dováželo dokonce do Persie. Suchý zákon z roku 1914 však na nějakou dobu produkci piva ukončil, neboť v prostorách závodu byl zřízen lazaret a spuštěna výroba granátů.









































Ke konci 19. století pak počet pivovarů v Rusku dosáhl čísla 1500. Zhruba třetina pivovarnických závodů byla vybavena parními stroji a některé z nich začaly také využívat elektřinu. Nicméně, v důsledku zvýšení spotřební daně po roce 1880 a malého odbytiště, množství vyprodukovaného piva klesalo. Pivo se konzumovalo především ve městech a továrnách, zatímco rolníci na venkově dávali přednost vodce.

Rok 1914 přinesl ránu pro pivovarnictví a alkoholový průmysl vůbec, neboť byl vydán další „suchý zákon“.


Pokračování….


(Zpracováno ze zahraničních materiálů.)