Letní setkání s minipivovary – Lobeč

Autor: administrator <raberia(at)centrum.cz>, Téma: Pivní toulky, Vydáno dne: 16. 09. 2015


Mnoho chvalozpěvných článků bylo sepsáno na téma obnovy budov starého Parostrojního pivovaru v obci Lobeč. Podstatu věci však pochopíte až v okamžiku, kdy dorazíte na místo.







Lobeč se nachází na území bývalého okresu Mělník ve Středočeském kraji, najdete ji v jeho severní části asi 6 kilometrů severovýchodně od městečka Mšeno.

Podstatnou je však informace, že se Lobeč leží v oblasti Kokořínska. Ať do obce míříte autem, autobusem či na kole, vždy „jste nuceni“ alespoň částí této krajiny projet.

Malebná přírodní oblast skal, překrásných jezírek a drobně roztroušených vesniček. Kokořínsko je proslulé romantickými roklemi, unikátními pískovcovými věžemi a dalšími skalními útvary, které se v takové formě a rozsahu nevyskytují v žádné jiné oblasti České republiky.

Okouzlení krajinou se pak octnete před pivovarem, stojícím nepřehlédnutelně ve středu obce.







































Genius loci je latinské slovní spojení znamenající „duch místa“. V římské mytologii byl genius loci duch či bůžek, ochraňující určité místo. V dnešním slovníku má však tento obrat spíš význam specifické atmosféry dané oblasti.

Nebude to doufám ojedinělý názor, když napíši, že podobný pocit lobečský pivovar přináší. Mohutná budova na dně údolí vás prostě zaskočí.









































O historii pivovárku se více dočteme v knize Pavla Jákla: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska (Střední Čechy).

První písemná zmínka byla zaznamenána v roce 1654. Tehdy došlo k odnětí várečných práv měšťanům Mšena, výroba piva pro panství byla přenesena právě do Lobče.

V obci byl tehdy postaven zámek, jako sídlo panství Mšeno-Lobeč. Rekonstruovaná budova stojí dodnes v horní části Lobče. Pivovar byl součástí panského hospodářství.







































Pivovar byl desítky let pouze tuctovým vrchnostenským podnikem s výstavem nejvýše 1 000 hektolitrů za rok. Zásadní přestavba přišla na konci 19. století v období průmyslové revoluce. Pivovar tehdy získal v podstatě současnou podobu.

Zcela vlevo byla vybudována z důvodu přechodu na parní pohon strojovna s komínem, následovala varna. Navazoval patrový hvozd s komínem a sladovnou. Chladné hospodářství bylo rozšířeno ve svahu za hlavní budovou. Kapacita technologie se zvedla na 10 000 hektolitrů ročně. Nejvyššího výstavu ve své historii dosáhl lobečský podnik v hospodářském roce 1901-1905, a to 12 350 hektolitrů.

V roce 1928 byl provoz prodán společnosti vlastnící podkováňský pivovar a stal se pak spíše jen jeho pobočkou. Výroba již jen skomírala, poslední výstav byl v roce 1943 (1 502 hl).

V bývalé varně, která již jen smutně vzpomíná na technologii, je v provozu skromně vybavený výčep včetně prodeje lahvového piva a pivovarských suvenýrů. Na stěnách byly ke zhlédnutí snímky z dob, kde v těchto místech ještě vřela mladina.







































Novodobé lobečské pivo jsem bohužel neměl možnost poznat přímo v místě vzniku, odvezl jsem si ho jen v PET lahvích. Na točené světlé desítce jsem si pochutnal v mělnické hospůdce Němý medvěd (dnes již také minipivovar).

Lobeč byla rovněž působištěm spisovatele Eduarda Štorcha (1878–1956), jednoho z objevitelů zdejších archeologických nálezů. Doporučuji navštívit jeho místní muzeum. Když pak ještě vystoupíte na Suchý vrch nad obcí, dějiště Štorchova románu Minehava, naskytne se vám výhled na kouzelnou vesnici s pivovarem uprostřed, zasazenou do uhrančivé krajiny s dominantou Vrátenské hory.