Náchodští měšťané měli již od středověku právo várečné a pivo vařili v jednotlivých právovárečných domech. Nejpozději na konci 15. století si postavili vlastní měšťanský pivovar v severozápadním rohu náměstí (poprvé zmiňován v roce 1495) a uchránili ho i na počátku 16. století, kdy se pivovarnictví, velmi lukrativní odvětví výroby, stalo předmětem mocenského sporu mezi šlechtou a městy.

V září roku 1633 kníže Maxmilián z Liechtensteinu založil vranovský konvent Narození Panny Marie a dne 27. května 1635 jej přijal řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. Již roku 1643 dostal klášter povolení od knížectví ke stavbě pivovaru.

Má dnešní cesta směřuje do města, kde se také již dlouhá léta pivo nevaří. Přijíždím vlakem do stanice Votice, odkud se vydávám dva kilometry pěšky do města. Když dojdu k autobusovému nádraží, otevírá se přede mnou úžasný pohled na Starozámecký Votický pivovar.

Od začátku devadesátých let začaly platit v domácím prostředí klasické tržní vztahy, které přinesly konkurenční prostředí a boj o zákazníka mezi jednotlivými postupně privatizovanými společnostmi. Tržní vztahy přestaly být regulovány a zůstalo na každé z firem, jak se nové situaci přizpůsobí.

V posledním díle vyprávění o pivovaru v Úštěku se dozvíte o době, kdy se pivovarnické dějiny ve městě chýlily k závěru.

Když jsem vyrazil do táborského pivovaru, byl ještě chladný únor a počasí nebylo nic moc. Přesto se vracím s několika řádky o tomto nádherném pivovaru.

„Slovo Třeboň má i v německém znění tak řízný zvuk, že při něm musí člověk mysliti na pivečko, které tam vaří.“
To prohlásil německý spisovatel O. Jetner v Draussen im Walde roku 1909.

Třebenice, dnes jedno z nejmenších měst ČR (1.700 obyvatel včetně osmi místních částí), mají dlouhou a bohatou historii. Město najdete na Litoměřicku, je usazeno na JZ hranici CHKO České středohoří, 7 km od Lovosic směrem na Most v malebném dolíku, chráněné mimo jiných vrchů také hrady Hazmburkem a Košťálovem. V tomto článku s lítostí pomíjím ostatní barvité děje a budu se věnovat jen tomu, co se vztahuje k vaření piva a jeho konzumaci.

V závěrečném díle povídání o historii pivovarnictví v Litoměřicích budete seznámení s poněkud smutným koncem měšťanského pivovaru.

Jak dlouho firma „Epstein a synové“ vlastnila a provozovala úštěcký pivovar zatím nebylo doloženo. Není ani známo jaké názvy pivovar měl asi obvyklé „Měšťanský pivovar.“

Zajímavým pramenem pro studium pivovarnictví za první republiky je kontingentní smlouva československých pivovarů z poloviny třicátých let. Jedná se o kartelovou úmluvu, ke které v roce 1935 přistoupilo 99 procent všech pivovarů, celkem šlo o 362 firem.

Pivní krejcar bylo lidové označení pro místní poplatek, který mohla obec uvalit na množství piva, jež prošlo hostincem.

Městské pivovarnictví bylo velmi výnosné a proto byl v roce 1839 starý pivovar od základu modernizovaný. Po získání půjčky v roce 1863 byl vybudován nový sklep na led v místech dnešní budovy čp.85 na Panském dvoře.

O úštěckém pivovaru jsem na internetových stránkách nalezl několik článků a obrázků. Ale nikde jsem nenašel ucelený obraz úštěckého pivovarnictví a vlastního pivovaru. Proto jsem se rozhodl zveřejnit jednu stať z připravované knížky o historii Úštěku, konkrétně o úštěckém pivovaru a pivovarnictví. Z poznatků, které jsem do současné doby získal.

Má cesta tentokrát směřuje po silnici E 48 do již zrušeného pivovaru Karlovy Vary.