Od začátku devadesátých let začaly platit v domácím prostředí klasické tržní vztahy, které přinesly konkurenční prostředí a boj o zákazníka mezi jednotlivými postupně privatizovanými společnostmi. Tržní vztahy přestaly být regulovány a zůstalo na každé z firem, jak se nové situaci přizpůsobí.

V posledním díle vyprávění o pivovaru v Úštěku se dozvíte o době, kdy se pivovarnické dějiny ve městě chýlily k závěru.

Když jsem vyrazil do táborského pivovaru, byl ještě chladný únor a počasí nebylo nic moc. Přesto se vracím s několika řádky o tomto nádherném pivovaru.

„Slovo Třeboň má i v německém znění tak řízný zvuk, že při něm musí člověk mysliti na pivečko, které tam vaří.“
To prohlásil německý spisovatel O. Jetner v Draussen im Walde roku 1909.

Třebenice, dnes jedno z nejmenších měst ČR (1.700 obyvatel včetně osmi místních částí), mají dlouhou a bohatou historii. Město najdete na Litoměřicku, je usazeno na JZ hranici CHKO České středohoří, 7 km od Lovosic směrem na Most v malebném dolíku, chráněné mimo jiných vrchů také hrady Hazmburkem a Košťálovem. V tomto článku s lítostí pomíjím ostatní barvité děje a budu se věnovat jen tomu, co se vztahuje k vaření piva a jeho konzumaci.

V závěrečném díle povídání o historii pivovarnictví v Litoměřicích budete seznámení s poněkud smutným koncem měšťanského pivovaru.

Jak dlouho firma „Epstein a synové“ vlastnila a provozovala úštěcký pivovar zatím nebylo doloženo. Není ani známo jaké názvy pivovar měl asi obvyklé „Měšťanský pivovar.“

Zajímavým pramenem pro studium pivovarnictví za první republiky je kontingentní smlouva československých pivovarů z poloviny třicátých let. Jedná se o kartelovou úmluvu, ke které v roce 1935 přistoupilo 99 procent všech pivovarů, celkem šlo o 362 firem.

Pivní krejcar bylo lidové označení pro místní poplatek, který mohla obec uvalit na množství piva, jež prošlo hostincem.

Městské pivovarnictví bylo velmi výnosné a proto byl v roce 1839 starý pivovar od základu modernizovaný. Po získání půjčky v roce 1863 byl vybudován nový sklep na led v místech dnešní budovy čp.85 na Panském dvoře.

O úštěckém pivovaru jsem na internetových stránkách nalezl několik článků a obrázků. Ale nikde jsem nenašel ucelený obraz úštěckého pivovarnictví a vlastního pivovaru. Proto jsem se rozhodl zveřejnit jednu stať z připravované knížky o historii Úštěku, konkrétně o úštěckém pivovaru a pivovarnictví. Z poznatků, které jsem do současné doby získal.

Má cesta tentokrát směřuje po silnici E 48 do již zrušeného pivovaru Karlovy Vary.

V roce 1858 se narodila v Litoměřicích v té době prosperujícímu Měšťanskému pivovaru konkurence v podobě tzv. Labskozámeckého pivovaru. Druhý pivovar, akciový, byl úřady evidován pod názvem „Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G)“.

V okamžiku, kdy se výroba sladu a piva a jejich prodej staly výnosným podnikáním, začali na tuto činnost uvalovat města, šlechta a král rozličné daně a poplatky. Daně z piva se velmi často staly nástrojem k zaplnění vyprázdněných pokladen městských obcí, šlechtických, ale i zemských či královských. Výroba piva a jeho prodej se přímo nabízely k využití jako snadný zdroj daňových příjmů vrchnosti.

V posledním díle vyprávění o pradávných pivovarech v kraji kolem Litvínova se vypravíme do blízkých Krušných hor.