„Slovo Třeboň má i v německém znění tak řízný zvuk, že při něm musí člověk mysliti na pivečko, které tam vaří.“
To prohlásil německý spisovatel O. Jetner v Draussen im Walde roku 1909.

Třebenice, dnes jedno z nejmenších měst ČR (1.700 obyvatel včetně osmi místních částí), mají dlouhou a bohatou historii. Město najdete na Litoměřicku, je usazeno na JZ hranici CHKO České středohoří, 7 km od Lovosic směrem na Most v malebném dolíku, chráněné mimo jiných vrchů také hrady Hazmburkem a Košťálovem. V tomto článku s lítostí pomíjím ostatní barvité děje a budu se věnovat jen tomu, co se vztahuje k vaření piva a jeho konzumaci.

V závěrečném díle povídání o historii pivovarnictví v Litoměřicích budete seznámení s poněkud smutným koncem měšťanského pivovaru.

Jak dlouho firma „Epstein a synové“ vlastnila a provozovala úštěcký pivovar zatím nebylo doloženo. Není ani známo jaké názvy pivovar měl asi obvyklé „Měšťanský pivovar.“

Zajímavým pramenem pro studium pivovarnictví za první republiky je kontingentní smlouva československých pivovarů z poloviny třicátých let. Jedná se o kartelovou úmluvu, ke které v roce 1935 přistoupilo 99 procent všech pivovarů, celkem šlo o 362 firem.

Pivní krejcar bylo lidové označení pro místní poplatek, který mohla obec uvalit na množství piva, jež prošlo hostincem.

Městské pivovarnictví bylo velmi výnosné a proto byl v roce 1839 starý pivovar od základu modernizovaný. Po získání půjčky v roce 1863 byl vybudován nový sklep na led v místech dnešní budovy čp.85 na Panském dvoře.

O úštěckém pivovaru jsem na internetových stránkách nalezl několik článků a obrázků. Ale nikde jsem nenašel ucelený obraz úštěckého pivovarnictví a vlastního pivovaru. Proto jsem se rozhodl zveřejnit jednu stať z připravované knížky o historii Úštěku, konkrétně o úštěckém pivovaru a pivovarnictví. Z poznatků, které jsem do současné doby získal.

Má cesta tentokrát směřuje po silnici E 48 do již zrušeného pivovaru Karlovy Vary.

V roce 1858 se narodila v Litoměřicích v té době prosperujícímu Měšťanskému pivovaru konkurence v podobě tzv. Labskozámeckého pivovaru. Druhý pivovar, akciový, byl úřady evidován pod názvem „Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G)“.

V okamžiku, kdy se výroba sladu a piva a jejich prodej staly výnosným podnikáním, začali na tuto činnost uvalovat města, šlechta a král rozličné daně a poplatky. Daně z piva se velmi často staly nástrojem k zaplnění vyprázdněných pokladen městských obcí, šlechtických, ale i zemských či královských. Výroba piva a jeho prodej se přímo nabízely k využití jako snadný zdroj daňových příjmů vrchnosti.

V posledním díle vyprávění o pradávných pivovarech v kraji kolem Litvínova se vypravíme do blízkých Krušných hor.

Pivovarnictví na Litoměřicku se může chlubit mnohaletou tradicí. Je pochopitelné, že bylo spojeno s rovněž tradičním pěstováním chmele v okolním regionu. Zatímco chmel se na Litoměřicku pěstuje dodnes, na vaření piva se již jenom vzpomíná.

Když jsem směřoval do tohoto kraje, nevěděl jsem přesně, jak se jmenuje ulice, kde stojí starý chrudimský pivovar. Zadával jsem do navigace klasické názvy ulic: U Pivovaru, Pivovarská, ale nic takového neexistovalo. Jelikož jsem se chtěl podívat i do města, zašel jsem tedy rovnou do infocentra, kde mi sympatická mladá paní ukázala ulici a místo, kde se starý chrudimský pivovar nachází.

V třetí části povídání o pivovarech na Litvínovsku poznáte historii dvou pivovarů fungujících v minulých dobách na území dnešního města Litvínov.