Zajímavým pramenem pro studium pivovarnictví za první republiky je kontingentní smlouva československých pivovarů z poloviny třicátých let. Jedná se o kartelovou úmluvu, ke které v roce 1935 přistoupilo 99 procent všech pivovarů, celkem šlo o 362 firem.

Pivní krejcar bylo lidové označení pro místní poplatek, který mohla obec uvalit na množství piva, jež prošlo hostincem.

Městské pivovarnictví bylo velmi výnosné a proto byl v roce 1839 starý pivovar od základu modernizovaný. Po získání půjčky v roce 1863 byl vybudován nový sklep na led v místech dnešní budovy čp.85 na Panském dvoře.

O úštěckém pivovaru jsem na internetových stránkách nalezl několik článků a obrázků. Ale nikde jsem nenašel ucelený obraz úštěckého pivovarnictví a vlastního pivovaru. Proto jsem se rozhodl zveřejnit jednu stať z připravované knížky o historii Úštěku, konkrétně o úštěckém pivovaru a pivovarnictví. Z poznatků, které jsem do současné doby získal.

Má cesta tentokrát směřuje po silnici E 48 do již zrušeného pivovaru Karlovy Vary.

V roce 1858 se narodila v Litoměřicích v té době prosperujícímu Měšťanskému pivovaru konkurence v podobě tzv. Labskozámeckého pivovaru. Druhý pivovar, akciový, byl úřady evidován pod názvem „Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G)“.

V okamžiku, kdy se výroba sladu a piva a jejich prodej staly výnosným podnikáním, začali na tuto činnost uvalovat města, šlechta a král rozličné daně a poplatky. Daně z piva se velmi často staly nástrojem k zaplnění vyprázdněných pokladen městských obcí, šlechtických, ale i zemských či královských. Výroba piva a jeho prodej se přímo nabízely k využití jako snadný zdroj daňových příjmů vrchnosti.

V posledním díle vyprávění o pradávných pivovarech v kraji kolem Litvínova se vypravíme do blízkých Krušných hor.

Pivovarnictví na Litoměřicku se může chlubit mnohaletou tradicí. Je pochopitelné, že bylo spojeno s rovněž tradičním pěstováním chmele v okolním regionu. Zatímco chmel se na Litoměřicku pěstuje dodnes, na vaření piva se již jenom vzpomíná.

Když jsem směřoval do tohoto kraje, nevěděl jsem přesně, jak se jmenuje ulice, kde stojí starý chrudimský pivovar. Zadával jsem do navigace klasické názvy ulic: U Pivovaru, Pivovarská, ale nic takového neexistovalo. Jelikož jsem se chtěl podívat i do města, zašel jsem tedy rovnou do infocentra, kde mi sympatická mladá paní ukázala ulici a místo, kde se starý chrudimský pivovar nachází.

V třetí části povídání o pivovarech na Litvínovsku poznáte historii dvou pivovarů fungujících v minulých dobách na území dnešního města Litvínov.

V dalším díle vyprávění o pivovarech na Litvínovsku se seznámíte s pradávnými pivovarskými provozy v Záluží, Ervěnicích a Dolním Jiřetíně.

Pivovarnické kroky, které mě vedly k tomuto pivovaru, nastartovaly pivní etikety, které jsem v nedávné době získal, a hlavně architektura tohoto skvostného pivovaru.

V současné době není na celém území Litvínovska ani jediný pivovar, neboť ani samo město Litvínov již pivovar nemá a pivo se sem dováží. Avšak ve středověku a počátkem novověku bylo ctižádostí každého města i městečka, aby mělo svůj vlastní pivovar.

V posledním díle toulek po starých pivovarech naší metropole vás autor zavede mimo centrum města na Vltavě.