V roce 1858 se narodila v Litoměřicích v té době prosperujícímu Měšťanskému pivovaru konkurence v podobě tzv. Labskozámeckého pivovaru. Druhý pivovar, akciový, byl úřady evidován pod názvem „Litoměřická pivovarská společnost u Labského zámku (Leitmeritzer Bierbraugesellschaft zum Elbschloss A.G)“.

V okamžiku, kdy se výroba sladu a piva a jejich prodej staly výnosným podnikáním, začali na tuto činnost uvalovat města, šlechta a král rozličné daně a poplatky. Daně z piva se velmi často staly nástrojem k zaplnění vyprázdněných pokladen městských obcí, šlechtických, ale i zemských či královských. Výroba piva a jeho prodej se přímo nabízely k využití jako snadný zdroj daňových příjmů vrchnosti.

V posledním díle vyprávění o pradávných pivovarech v kraji kolem Litvínova se vypravíme do blízkých Krušných hor.

Pivovarnictví na Litoměřicku se může chlubit mnohaletou tradicí. Je pochopitelné, že bylo spojeno s rovněž tradičním pěstováním chmele v okolním regionu. Zatímco chmel se na Litoměřicku pěstuje dodnes, na vaření piva se již jenom vzpomíná.

Když jsem směřoval do tohoto kraje, nevěděl jsem přesně, jak se jmenuje ulice, kde stojí starý chrudimský pivovar. Zadával jsem do navigace klasické názvy ulic: U Pivovaru, Pivovarská, ale nic takového neexistovalo. Jelikož jsem se chtěl podívat i do města, zašel jsem tedy rovnou do infocentra, kde mi sympatická mladá paní ukázala ulici a místo, kde se starý chrudimský pivovar nachází.

V třetí části povídání o pivovarech na Litvínovsku poznáte historii dvou pivovarů fungujících v minulých dobách na území dnešního města Litvínov.

V dalším díle vyprávění o pivovarech na Litvínovsku se seznámíte s pradávnými pivovarskými provozy v Záluží, Ervěnicích a Dolním Jiřetíně.

Pivovarnické kroky, které mě vedly k tomuto pivovaru, nastartovaly pivní etikety, které jsem v nedávné době získal, a hlavně architektura tohoto skvostného pivovaru.

V současné době není na celém území Litvínovska ani jediný pivovar, neboť ani samo město Litvínov již pivovar nemá a pivo se sem dováží. Avšak ve středověku a počátkem novověku bylo ctižádostí každého města i městečka, aby mělo svůj vlastní pivovar.

V posledním díle toulek po starých pivovarech naší metropole vás autor zavede mimo centrum města na Vltavě.

Od samotných prvopočátků královského hraničního města Domažlice znamenala výroba černého piva jeden ze základních zdrojů pravidelného vskutku "tučných" příjmů. Můžeme s určitostí předpokládat jeho vyváření v jednotlivých měšťanských domech už v poslední čtvrtině X III. století.

V rámci třetího dílu toulek po zaniklých i fungujících pražských pivovarech se projdete po Novém Městě.

Panský nebo knížecí či zámecký pivovar v Horažďovicích spolu se sladovnou byl zřízen za Václava Švihovského roku 1570 ze tří domků, které kdysi patřily k faře.

Vesnička Třebel je známa nejen jako dějiště jedné z velkých bitev třicetileté války a bývalou existencí rozlehlého hradu, ale i místem, kde se pro široké okolí vařilo dobré pivo.

Pro rozvoj středověkých měst mělo obrovských význam tzv.právo mílové. Tato starodávná výsada byla později zvána jako právo obvodové.