Rukovětí k mému putování se stala především stať Milana Starce „Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. - Pivovary na Ostravsku“ (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.). Mým cílem nebylo zmíněný obsáhlý text přepisovat do internetové podoby, chtěl jsem jen s jeho pomocí navštívit místa, kde dávní sládkové vařívali svá díla, chtěl jsem se pouze podívat do lokalit Ostravska, kde pivovarnictví otisklo svá historická razítka.
Předchozí díl povídání o prehistorii pivovarnictví v Moravské Ostravě skončil konstatováním, že právováreční měšťané provozovali ve městě v polovině 18.století svůj vlastní podnik. Historikové tento pivovárek umístili na současnou Pivovarskou ulici, v podstatě do míst za budovou tehdejší radnice (nyní Městské muzeum). Opustíme tedy novodobě upravené Jiráskovo náměstí, které starší obyvatelé města nenazvou jinak než Kuří rynek, přejdeme Masarykovo náměstí, kam se po letech vrátila replika morového sloupu a sochy sv.Floriana, a podél historicky cenné budovy Staré radnice s torzem podloubí dorazíme do míst, kde stával v 18.století Měšťanský pivovar. Milan Starec ve svém historickém textu lokalizoval nejstarší doložený podnik právovárečníků do míst, kde za budovou Staré radnice odbočuje z Pivovarské ulice proluka ve směru k tržišti na Černé louce.
Měšťanský pivovar byl několikrát přestavován a jednotlivé technologické části měnily svá umístění. Z původního provozu tak pravděpodobně nezbylo vůbec nic, ale za historický artefakt spojený s Měšťanským pivovarem by se daly považovat sklepy pod Starou radnicí, které právovárečníci používali pro ležení a skladování piva. V jednom ze sklepů dnes funguje restaurace, takže si můžeme aspoň vzdáleně představit, jak zde dřevěné sudy „odpočívaly“ před další cestou k žíznivým pijákům.
Po tereziánských reformách na konci 18.století začali ostravští měšťané svůj pivovar pronajímat, většinou zde působícím sládkům. Propinační okruh zásobování moravskoostravským právovárečným pivem zabíral okolní obce Přivoz, Čertovu Lhotu (dnešní Mariánské Hory) a Vítkovice.
První pivovar byl dle historiků technologicky velice primitivní, až středověkého rázu. Proto měšťané v letech 1842-1843 přistoupili k výstavbě nového podniku.
Milan Starec uvádí, že budova nového Měšťanského pivovaru měla klasický, na tu dobu moderní, dvoukřídlý charakter se sladovnickým a pivovarským křídlem. Nechyběl zde hostinec. Autor výše zmiňované statě lokalizoval nový provoz do míst těsně vedle jeho předchůdce. Tvar budovy bychom si mohli představit jako obrácené písmeno „U“, kdy nejužší část tvořila restaurace se sálem v Pivovarské ulici, a směrem k areálu Černé louky se odkláněly technologické sekce.
Rovněž po zbytcích „druhého“ Měšťanského pivovaru bychom dnes již marně pátrali. Stavby zmizely z povrchu země jednak při dalších rekonstrukcích a rozšiřování stávajícího provozu a později při přestavbě lokality na výstavištní a zábavní areál. Na místě dnes stojí prosklenná budova s obchodním využitím.
Nový Měšťanský pivovar v Moravské Ostravě provázel podobný osud jako desítky podobných podniků v jiných městech Čech a Moravy. Střídání epizodních nájemců, konzervativnost právovárečníků, tahanice o cenu piva, posléze po zrušení propinačních omezení i konkurenční boj s okolními pivovary. Výsledkem byla stagnace provozu jak po stránce technologické, tak v oblasti odbytové.
Pivovar měl do budoucna dvě možnosti: buď zanikne, neboť se svou zastaralostí nebude schopen v poslední třetině 19.století uspět na trhu obsazovaném moderními průmyslovými provozy, nebo se najde majetný a podnikavý nájemce, jež bude mít odvahu vložit svůj kapitál do cizího majetku a věřit v návratnost své investice. Ostravskému Měšťanskému pivovaru dopřál osud tu příznivější variantu.
V roce 1857 se stal nájemcem pivovaru mladý obchodník Markus Strassmann.
Nový nájemce, který měl již určité podnikatelské zkušenosti, včetně pivovarských, začal ihned s investicemi do technologie provozu s cílem vylepšení kvality měšťanského piva.
Nejenže byly modernizovány a kapacitně rozšiřovány jednotlivé výrobní části provozu, Markus Strassmann zkupoval i pozemky kolem pivovaru a do jeho majetku přešlo mnoho hostinců. Obvyklým způsobem byla zlikvidována i nejbližší konkurence – za řekou Ostravicí stojící Zámecký pivovar ve Slezské Ostravě. Markus Strassmann si ho pronajal, ukončil výrobu a přestavěl na sladovnu.
Konec 19.století byla vůbec doba, kdy se celý region Ostravska velice dynamicky rozvíjel. Vznik nových černouhelných dolů, vybudování železničního spojení s ostatními částmi Rakouska-Uherska, prosperita Vítkovických železáren přivedly do rozrůstajícího se města stovky a tisíce žíznivých pijáků piva.
Pivovarská hospoda v centru města, v těsném sousedství radnice, byla jistě určena „lepší“ klientele, ale pivo z Měšťanského pivovaru statní valaši vozili i do okrajových částí Ostravy, kde se rychle rozšiřovaly hornické a dělnické kolonie. Není složité si představit ty tisíce bezejmenných duší, udřených po mnohahodinové pracovní šichtě, pokrytých nezdravým prachem uhelných slojí, s tvářemi osmahnutými od žáru železnorudných pecí, jak při sobotním večeru utápějí v harendách u piva své „ostravské“ sny, kvůli kterým opustili svou rodnou ves.
Odbyt Měšťanského pivovaru v Moravské Ostravě rychle rostl a jeho nájemce začal jednat s majiteli o tom, aby mu pivovar odprodali. Právovárečníci vcelku dlouho odolávali, nicméně okolnosti je nakonec k prodeji podniku přinutily.
To se stalo v roce 1889 a končí tím éra měšťanského pivovarnictví v Ostravě.
Prameny:
Milan Starec Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. - Pivovary na Ostravsku (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.).
Bohuslav Navrátil: Ostravské pivovarnictví (Repronis 2007).
Čtěte také:
Toulky po zaniklých pivovárcích Ostravska díl.1. – Moravská Ostrava prapočátky
Toulky po zaniklých pivovárcích Ostravska díl.3. – Strassmannův pivovar
Rozloučení se vsetínským pivovarem
Historie pivovarnictví v Litoměřicích I.
