Od samotných prvopočátků královského hraničního města Domažlice znamenala výroba černého piva jeden ze základních zdrojů pravidelného vskutku "tučných" příjmů. Můžeme s určitostí předpokládat jeho vyváření v jednotlivých měšťanských domech už v poslední čtvrtině X III. století.
Jak známé bylo domažlické pivo v sousedním Bavorsku, o tom svědčí bezprostředně zatím neověřená zmínka o něm v účtech nedalekého kláštera v Chamműnsteru z roku 1316. Je to rok narození pozdějšího císaře a českého krále Karla IV., který prý byl také velikým ctitelem domažlického piva.
Nespornou písemnou zprávou o nejlepší pověsti domažlické chmeloviny je pergamenová listina krále Jana Lucemburského z roku 1341, kdy byla už v Domažlicích obecní varna piva ve čtyřech obecních pivovarech. Trvalo ovšem zřejmě hodně dlouho, než bylo úplně zamezeno podomnímu, nepovolenému vyváření piva.
Stará lidová pověst vypráví, že Domažličtí byli někdy v XV. století zakladateli proslulého pivovaru v nedaleké Koubě (Chamu) a průběhem dalších století, zejména v XVIII. a XIX., se z Domažlic rozšířilo pivovarnictví do několika míst v sousedství (např. Kout, Staňkov, Kanice, Horšovský Týn, Stod.)
Dnes každého velmi překvapí, že královské město si pěstovalo nejméně v XVI. a XVII. století svůj vlastní chmel. Berní rejstříky z let 1616, 1617, 1618 se výslovně zmiňují o platech z "chmelniček a chmelnic". O jistém úspěchu domažlického pěstování chmele se dočteme už ve starších dokladech z domažlického archivu, kupříkladu v knize obecních počtů (účtů) z roku 1523, což je doba ještě Jagellonská.
Původní, starodávný městský pivovar se nacházel až do sklonku minulého století na Dolejším předměstí, za příkopy pod Dolejší bránou. Příkazem krále Jana musely být pivovary i čtyři městské kovárny za branami a brankou, aby se předešlo vzniku zhoubného požáru. Součástí této rukodělné výrobny byla i proslulá "Svatá stunce", dodnes dochovaná u zbytků původní pivovarské budovy, která byla z části rozbořena teprve před několika lety, v době rozšiřování okružní městské vozovky.
Nejpodnikavější a zámožní měšťané vlastnili tzv. "pravovárečné" domy - většinou stojící na náměstí - a měli nároky na podíl z jednotlivých várek, ale i pivovarského odpadu, vyvařeného mláta ke krmení a hnojení.
Nový pivovar, vybavený krásně klenutými suchými sklepy a prostorným příslušenstvím, byl postaven v 80. - 90. letech XIX. století po zasypání hradební stoky a příkopů na severní straně městských hradeb, v prostoru Týnského předměstí. Po zániku veškerých okolních pivovarů po druhé světové válce se stává domažlický pivovar zase úplně monopolním, právě jako ve svých prvopočátcích.
Prameny:
Městské kulturní středisko Domažlice
