Na počátku 18.století získal oderské panství rod Lichnovských z Voštic. Jméno rodu je odvozováno od
vesnice Lichnova na Bruntálsku, a Voštic, nacházejících se v dnešním Polsku nedaleko města Rybnik.
První z těchto pánů, Franz Leopold von Lichnovský, s cílem zvýšit výnosy z panství přistoupil k řadě opatření ve smyslu utužení poddanství a okleštění práv města. Omezoval rovněž šenkovní práva měšťanů. (V roce 1720 bylo v Odrách 50 právovárečných domů.)
Násilím dovážel vrchnostenské pivo do devíti „měšťanských“ vesnic. Nastala opět doba vleklých sporů měšťanů se zámeckým pánem.
V listopadu 1722 vynesl Vrchní soud ve Vratislavi rozsudek, ve kterém se zdůrazňuje, že v roce 1712 potvrzené várečné právo měšťanů vrchnost nesmí porušovat ani v Odrách, ani v přilehlých osadách. Přímo byla zamítnuta žádost vrchnosti, aby jí bylo přenecháno zásobování pivem pro celé oderské panství.
V prosinci 1722 ještě bylo upřesněno, že vrchnost se má zdržet šenkování piva v nově vzniklých osadách v rámci pásma devíti vesnic, kde se prodávalo pivo měšťanské.
Franz Leopold von Lichnovský se však nevzdal hledání cest ke zvýšení prodeje moku ze zámeckého pivovaru na úkor měšťanů. Například prosadil, aby jeden z jeho bývalých úředníků koupil právovárečný dům. Tím byla samozřejmě jednotnost v rozhodování šenkovních měšťanů ve prospěch zámeckého pána narušena. Navíc se v domě čepovalo panské pivo. Hrabě začal zakládat nové hostince například přestavbou budov, jež sloužily k jiným účelům.
Když císař Karel VI. věděl, že je s největší pravděpodobností posledním mužským potomkem habsburského rodu, že slavný rod vymře po meči, snažil se zachovat jednotnost monarchie a tzv.pagmatickou sankcí rozhodl, že veškerá císařská práva přejdou po jeho smrti na dceru Marii Terezii. Po smrti císaře v roce 1740 se však sousedé Rakouska-Uherska, tedy zejména Prusko a Bavorsko, vrhli na monarchii jako supi se svými územními požadavky. Proběhla tzv.válka o rakouské dědictví. Jako součást tohoto celoevropského konfliktu byly i dvě tzv. slezské války. Rakousko-Uhersko a Prusko se vojensky střetly v letech 1740-1742 a 1744-1745. V důsledku tohoto válečného konfliktu byla většina Slezska připojena k Prusku (včetně Kladska), monarchii zbyly jen Opavsko, Krnovsko a Těšínsko.
Pro celý region měly války pochopitelně zkázonosný dopad. Většina bojů probíhala severněji, Odry sloužily většinou jako ubytovací a proviantní základna. I tak panství trpělo neustálými přesuny vojsk.
V srpnu 1747 byl proveden z důvodu úpravy zdanění soupis šenkovních domů ve městě. V Odrách bylo stále 50 domů s právem výčepním, z toho počtu bylo 24 zcela ze dřeva, 18 bylo zčásti dřevěných a 8 bylo již úplně zděných. U devatenácti právovárečných domů byla sladovna.
V roce 1747 si oderští šenkovní měšťané zajistili císařské potvrzení pro svá práva vařit a šenkovat pivo.
V květnu 1751 se hraběnka Barbora Kajetána, vdova po hraběti Franzi Leopoldovi von Lichnovský, zasadila o to, aby se právovárečný dům na náměstí, ve kterém se šenkovalo zámecké pivo, vrátil zpět do rukou měšťanů. Potomci současného majitele byli povinni jej prodat šenkovní obci.
Za rok 1751 vrchnost zaplatila 38 zl.56 kr. pivního groše, město 92 zl. 48 kr.
V roce 1752 nechala hraběnka zřídit výčep svého piva přímo v areálu zámku, v oboře a v tzv.Slepičím dvoře. Po stížnostech měšťanů u úřadů musela vrchnost hostinec na zámku zrušit.
V letech 1756-1763 proběhla třetí slezská válka, řečená sedmiletá. Rakousko-Uhesko se nesmířilo se ztrátou území Slezska. Odry v prvních letech válečného konfliktu sloužily pouze k ubytování vojska a zásobování. Kraj střídavě obsazovaly rakouské nebo pruské oddíly.
Dne 27.října 1758 došlo k požáru panského pivovaru. Budova lehla celá popelem. Na shromáždění rychtářů si poté vrchnostenský správce Unger stěžoval, že „poddaní při požáru velmi špatně osvědčili svoji věrnost a nedostavili se ani jeden“. V listopadu 1758 se začal stavět nový zámecký pivovar.
Na konci války se boje přenesly i do blízkosti Oder. Mnoho vesnic bylo poničeno, zdevastována byla všechna pole. V roce 1763 se vzdala Marie Terezie naděje na opětovné získání celého Slezska a souhlasila s uzavřením míru.
Prameny:
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)
Poděkování Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách za pomoc.
