V listopadu 1780 nastoupil po smrti Marie Terezie na císařský trůn Josef II. Jelikož byl znám svým vstřícným postojem k právům prostých lidí, rozhodli se oderští šenkovní měšťané udělat nové kroky ve snaze zabrzdit rozpínavost vrchnostenského piva.
V březnu 1781 již do Vídně dorazila delegace měšťanů s prosbou, zda by bylo možné znovu otevřít soudní při. V dubnu roku 1781 bylo vydáno kladné rozhodnutí a následovala opět doba vleklých soudních jednání měšťanů s oderskou zámeckou vrchností o možnost čepování piva.
V červenci 1785 vydal Zemský soud rozhodnutí, ve kterém zakazuje v místech, jež nejsou ani v pásmu devíti osad měšťanů, ani v oblasti vesnic, kam se vozilo pivo zámecké, šenkovat pivo oběma stranami. Císařský dvůr v lednu roku 1786 změnil rozhodnutí soudu. Přikázal vrchnosti zdržet se šenkování piva na celém území města, ale také v nově vzniklých osadách.
Hrabě však nedbal na toto úřední rozhodnutí a ve výčepu zámeckého piva pokračoval. Navíc pod pohrůžkou zvýšení nájmu z polností nutil hospodské k prohlášení, že nevezmou pivo měšťanské. Po opětovných stížnostech v březnu 1786 Zemský soud dal měšťanům právo exekuční. Tak mohli navštěvovat šenkýře v nových osadách a nalezené panské pivo konfiskovat.
Tím ovšem konflikty neskončily.
Vrchnost osočila oderské měšťany z toho, že vaří nekvalitní pivo. Krajský soud stanovil, aby zámečtí úředníci prováděli v hostincích kontroly. Proti tomuto se vzepřeli šenkýři a tak zemský úřad tuto pravomoc přenesl na městskou radu.
Hostinští v nových osadách podali z podnětu vrchnosti žádost na císařský dvůr, aby jim byl ponechán výčep panského piva. V květnu roku 1786 byla žádost zamítnuta. Vrchnost splnila své výhružky a v nově založených osadách, kde se přestalo odebírat panské pivo, zvýšila nájem za pozemky a poplatky z výčepu piva. Osadníci z Vítovky a Nové Vsi se neúspěšně pokusili na počátku roku 1787 soudně vymáhat po měšťanech odškodnění. Krajský soud v lednu 1788 nařídil vrchnosti, aby v osadách byly ponechány poplatky a nájem původní.
V roce 1787 vybudoval kníže v nově vzniklé osadě Emauzy hostinec, který následujícího roku otevřel. Zámecký pán však nejprve musel soudu dokázat, že hospoda stojí na panském pozemku přiléhající k vrchnostenskému dvoru ve Vražném a že osada kolem ní má již 20 domů.
V únoru 1786 úřady zakázaly v zemi vařit a čepovat pivo podle pořadí. Bylo doporučeno, aby byl zaveden pronájem nebo společná správa pivovarů a sladoven. Oderští šenkovní měšťané se dohodli, že vytvoří společnou správu várečného práva. Byly ponechány hostince v Horním a Dolním Předměstí a v Neumarku. Byly zrušeny sladovny v jednotlivých měšťanských domech a přeměněny na byty. V prosinci 1786 byla povolena výstavba společné sladovny. Měšťané z tohoto důvodu v červnu 1787 koupili část zahrad přiléhajících ke hradbám za náměstím a dva domy na Hranické ulici. (Budova sladovny stávala na dnešní Pásové ulici.) Roku 1789 měšťané vybudovali odbočku obecního vodovodu do sladovny.
Měšťanská sladovna v Odrách na dnešní Pásové ulici (kresba z uvedené publikace)
V březnu 1788 vydal Zemský úřad rozhodnutí, že každý hostinský má právo kupovat nápoje uvnitř i vně panství od kohokoliv. Stejně tak poddaní mohli pořizovat pivo z kteréhokoliv pivovaru, pouze však pro vlastní potřebu, nesměli ho šenkovat. Tohoto výroku okamžitě využila oderská vrchnost a začala opět své pivo dodávat do Vítovky, Nové Vsi a nově zřídila hostinec v zámecké bráně a Panském pivovaru. Po stížnostech měšťanů soud v září 1789 vrchnosti zakázal vozit pivo do zmíněných osad a šenkovat ve městě.
Tím spory na nějakou dobu utichly.
Prameny:
Dějiny města a soudního okresu Odry, Anton Rolleder, 1903 (překlad z roku 2002)
Poděkování Historicko-vlastivědnému spolku v Odrách za pomoc
