Pivovarské zajímavosti

Aktualizovaná galerie vánočních etiket českých pivovarů >>>



Kniha o Měšťanském pivovaru v Poličce »»»


- Odkud vzal bílovecký minipivovar své jméno
- Jak vznikl Pivovar Nová sladovna
- Proč byl uzavřen ostravský Strassmannův pivovar
- Proč byl v 19. století vydrancován královédvorský pivovar
- Pivní značka Novopramen
- Kde se vařilo Velkopražské pivo

»»» další články





»»» galerie - beergirls

Poslední aktualizace dne 10.12.2017. Právě je zde 1806 zajímavých snímků.
Top články
Energetická hodnota piva
(12. 02. 2008, 65689x)
Vznik piva typu India Pale Ale
(15. 03. 2011, 55467x)
Výroky o pivu
(21. 12. 2010, 53501x)
Hoegaarden
(12. 01. 2009, 48944x)
Historie pivovaru Heineken
(23. 02. 2010, 42560x)
Bohové piva
(17. 04. 2010, 41255x)
Spolkla globalizace České pivo?
(03. 03. 2008, 36618x)
Český chmel
(26. 05. 2008, 36457x)
Neobvyklé názvy piv
(14. 12. 2011, 35996x)
Speciální piva Samuel Adams
(09. 11. 2008, 35231x)
Pivo Tactical Nuclear Penguin
(09. 01. 2010, 34703x)
Lodní pivovar AIDAblu
(01. 11. 2010, 34593x)
Sahti
(24. 08. 2009, 33375x)
Ze světa
Historie hostinců

Pivovar Ležky a jeho záchrana


Na trase Praha – Karlovy Vary se během roku pohybuji dosti často, a tak si nelze nevšimnout dobře viditelného pivovaru v malé vísce nazývané Ležky, která se nachází od Prahy napravo mezi obcemi Petrohrad a Lubenec. A tak jsem konečně našel čas se tady zastavit, prozkoumat pivovar a podělit se s čtenáři o nevšední zážitky, které jsem prožil.





První a asi nejkrásnější místo na focení celého pivovaru jsem našel na jižní straně, kde je jasnou dominantou hvozd, na který od západu přiléhají další budovy. Moje další cesta směřuje k východní a severní straně. Od východu se odhaluje po celé své délce hvozd, kde se nachází šest větších okének v jedné linii. Nad všemi okny obdivuji secesní výzdobu. Jsou to krásné vystouplé oblouky. Mezi malými dvěma okénky se navíc vyskytují jakési šipkovité čtyři předěly.









































Ze severní strany stojí za povšimnutí okna ve čtyřech podlažích, v jednotlivých patrech je každé jiné. Liší se rovněž i výzdobou nad nimi. První patro okna zdobí asi deset centimetrů vystupující římsa trojúhelníkového tvaru, v druhém patře jsou obloučky vystupující asi dva centimetry, ve třetím patře okna zdobí ornament hranatého tvaru, ve čtvrtém patře vidíme opět oblouková zdobení a i zde jsou dvouokénka. Čeho si dále všímám, je střešní zakončení hvozdu, které podtrhuje dominantu budovy. Z ní pak vystupuje velmi zachovalý komín. Zde se mi tedy otevírá hvozd ze všech čtyř stran. Proto odhaluji, že již zmiňovaná dvouokénka najdeme v nejsvrchnějším patře kolem celého hvozdu a na západní straně jsou některá zazděná. Z mého pohledu budova od západní strany byla sladovna. Tuto část objektu zakončují nová vrata, a proto se tady něco musí dít, říkám si pro sebe, jelikož budovy jsou dobře zabezpečeny a skulinku na průzkum zevnitř nikde nenacházím. Z jižní strany si na budově dále všímám mnoha nových malých okének, která zde určitě za chodu pivovaru nebyla. Stále se nemůžu zbavit myšlenky podívat se dovnitř, a tak se vracím zpět, abych od místních obyvatel vypátral, kdo pivovar vlastní.









































Narážím na prvního člověka, který mě nasměruje na domek, ve kterém bydlí pan majitel. Vydávám se tedy k obydlí, které zahradou sousedí právě s pivovarem. Zklamaně odcházím, protože nikdo není doma. Avšak dva kolemjdoucí mě zastavují a říkají, že v podvečer bude určitě doma. A tak to nevzdávám a vyplňuji čas malým turistickým výletem na skalnatý vrch Kapucín tyčící se nad obcí. Je to jen kilometr cesty, vydávám se tedy vzhůru. Cestou v lese míjím malou kapličku a malý pěchotní srub řopík. Cesta vede krásným jehličnatým lesem, kde si krátím čas sběrem hub. Jak se říká „začínají vyrážet“. Na vrcholu mě upoutají krásné skalní útvary a výhledy po okolí. Dole stále neutichá dosti frekventovaná silnice E48 Praha – Karlovy Vary. Po malém odpočinku se vracím zpět do obce a přemýšlím, zdali bude můj průzkum pivovaru pokračovat.

Auto před domem stojí, a proto mé kroky zrychlují. Najednou mě zbystří pán ve středních letech venčící malého pejska a ptá se, co potřebuji. Představuje se mi jako pan Šefl, majitel pivovaru. Představuji se mu rovněž a povídám mu o mém záměru a touze podívat se do pivovaru. Pan Šefl je velmi ochotný a vede mě dovnitř. Od této chvíle začínám tušit, že to bude můj nevšední zážitek. Vedle hvozdu vcházíme do první místnosti a pan Šefl začíná vyprávět, že se pomalu snaží dávat pivovar dohromady. Má zde truhlárnu a opravnu aut a jeho záměrem je do roka vybudovat hospodu a ubytování třeba pro nadšence, kteří lezou na skalní stěny za obcí. Vede mě přímo do sladovny, která se nachází na nejzápadnější straně. Můj odhad byl tedy správný. Sladovna je bez omítky, a proto dobře vyniká, jak je postavena jen z červených cihel. Velmi pěkné jsou právě cihlové klenby, kterých tu je nesčetně.









































V rohu sladovny je už vybudován pěkný bar a za ním kuchyně, která je zařízena tak, aby si případní turisté mohli vařit i sami. Bar je obložen přírodním kamenem kombinovaně se dřevem. V této místnosti najdeme spousty malých okének, která jsem již popisoval zvenku. Vedle každého okénka visí na dřevěném podkladu namalované znaky vlastníků Ležského pivovaru. Pan Šefl mi vypráví, že všechny maloval on sám. Nevěřícně kroutím hlavou a už mě odvádí do místa, kde již vybudoval sociální zařízení, a dokonce bezbariérový vstup. Je tu dlouhá chodba, na jejíž stěně pan Šefl namaloval dvanáct rodových znaků majitelů pivovaru s letopočty, kdy jej vlastnili, a s dalšími popisy. To už jsem opravdu v dobrém smyslu slova nechápal, jaké nadšení v panu Šeflovi dřímá. Navíc muselo být obtížné vše vypátrat. Při návratu do sladovny mi ukazuje, kde zůstaly betonové přepážky po zemědělském družstvu, které zde sídlilo. Musel je samozřejmě vybourat, aby dal cihlovým klenbám původní vzhled. Byly zde chovány krávy, po kterých zbyl kus betonového žlabu. Ten byl zabudován do komplexu baru a zbytek byl též odstraněn. Můj průvodce vypráví nadšeně dál, že Ležský pivovar vlastnilo do roku 1990 již zmiňované zemědělské družstvo. Pivovar měl dost na kahánku a následujících 10 let až do roku 2000 chátral. Na střeše to odneslo několik tašek a dosti dovnitř zatékalo. V roce 2000 pan Šefl část pivovaru koupil a začal s nejnutnější záchranou. Tehdy pivovar vlastnili ještě další dva majitelé, kteří o něj neprojevovali zájem a po dlouhé strastiplné cestě se až v roce 2006 podařilo odkoupit pivovar celý. Od této doby je již pouze jeden majitel, a to pan Šefl. Pomalu opouštíme sladovnu a po schodišti, které vede hvozdem, se dostáváme do prvního patra nad sladovnu. Tady se nachází soukromá výstava, která má být rovněž zpřístupněna veřejnosti. Pan Šefl hovoří šesti jazyky, a tak pátral po světě, aby rozvedl pokud možno kompletní a ucelenou historii pivovaru a obce Ležky. Zavěsil tady obrovské čtyři nástěnky s texty a obrázky. Uprostřed má dlouhou tabuli s dalšími informacemi. Část je v češtině a část v němčině, jelikož vše ještě nemá do češtiny přeloženo.









































Práce je to vskutku mravenčí a času není mnoho. Vědomosti pana Šefla jsou ovšem nekončící, stále zarytě vypráví a já nestíhám všechny informace pojmout. Tušit, co mě čeká, tak si vezmu s sebou diktafon. Tato místnost je přepažena a ve druhé části je sklad. Dlouhou místností procházíme do nejvyššího patra. Tady pan Šefl nemá nic, ale ocitli jsme se v prostorách, kde se dříve sušil ječmen. Jediné, co tu můžeme vidět, jsou vosí hnízda, která pan Šefl nestačí likvidovat. A pak ještě zde nestíhá vyměňovat střešní tašky. Ve třech podlažích jsou dlouhé místnosti a pan Šefl se pousměje a povídá, že když začne zametat na jednom konci, druhý týden na opačném teprve končí. Trámy jsou nahoře původní, avšak některé opravy musely být učiněny. Scházíme dolů a pan majitel mě zavede na schodiště vedoucí do hvozdu, kde hovoří o tom, že musel vybudovat nová patra, jelikož komínem hodně zatékalo a stěny byly dosti podmáčené. Zkoušel i různé varianty omítek a s malováním to nepřeháněl, protože nevěděl, co po čase stěny udělají. Nyní je rád, že zdi jsou suché a netvoří se plíseň. Při výstupu do druhého patra mi ukazuje svou kancelář a pokoj správce, který celý objekt hlídá.









































Ve třetím patře hvozdu je vybudována kuchyně s pokojem a ve čtvrtém buduje další pokoje, které ještě nejsou dokončeny. Tady chce pan Šefl zřídit ubytování pro turisty. Ze čtvrtého patra se mi nabízí nádherný výhled do okolí a také mi ukazuje, kde se ještě dochoval původní sklep patřící k pivovaru. Je ovšem nepřístupný, je totiž dosti zanedbaný. Problém se zateplením místnosti ve čtvrtém patře vyřešil lišácky. Jelikož nemůže díky secesní výzdobě zateplit zvenku, prostor tedy zateplil zevnitř. Druhou místnost používá jako svou trucovnu, kde má stůl se starobylou pohovkou. A tady přemýšlí o dalších plánech. Hned si všímám otvoru s dřevěným poklopem proti zatékání z komínu. Dále pan Šefl vypráví, že tady měl i komínáře, kteří komín zaregistrovali na webové stránky o komínech České republiky. Obdivuji, jak je komín zachovalý, a tak se ptám, kdy byl komín rekonstruován. Pan Šefl se zasměje a povídá, že je původní a nikdy žádnou opravou neprošel, což mi připadá neuvěřitelné podle toho, jak krásně zachovale vypadá. Dokonce i komínáři byli z této informace velmi překvapeni. Pomalu scházíme zpět do třetího patra, kde vidím bývalou strojovnu výtahu, který zde fungoval v době slávy pivovaru. Dnes už z něj nezbylo nic. Pomalu opouštíme interiéry pivovaru a zastavujeme na dvorku před pivovarem. Upozorňuje mě na porušené zdivo, podle kterého vypátral, kde byla varna. V areálu spatřuji rybník, který se mu rovněž podařilo koupit. Dříve patřil k pivovaru. Pozemky před pivovarem jsou velmi rozlehlé, a tudíž je jejich údržba obtížná. Jenom sekání trávy musí zabrat dost času. Pan Šefl se svěřuje, že měl na výpomoc pouze jednoho zedníka, jinak veškeré práce na obnově pivovaru si dělá úplně sám. K tomu mu pomáhá truhlárna, kterou si záměrně zřídil uvnitř objektu. Za těch pár let je vidět obrovské úsilí, které musel vynaložit, aby to v současnosti takhle vypadalo. Přesto ho čeká ještě hodně práce, aby vše bylo, jak si pan Šefl předsevzal. A opakovaně mě ujišťoval, že rád by to příští rok zprovoznil pro veřejnost.

Setkání s panem majitelem bylo velmi příjemné, je to velmi vzdělaný člověk a zároveň i zručný manuálně. Takových opravdu moc není. Já takového člověka neznám. A navíc je to nadšenec zapálený pro věc, která ho baví. Ještě se od něho dozvídám, že je ve spolku, který zařídil rekonstrukci místní malé kapličky na návsi. Pomalu se loučím s panem Šeflem a přeju mu moc štěstí při dalších pracích na pivovaru a za rok se určitě pojedu podívat, jak pokročil. Přeju mu i štěstí v soukromém životě a osobně ho obdivuji. Nasedám do auta, pan Šefl naposledy zamává a směřuje na pivo do místní hospůdky na návsi. Já opouštím Ležky s obrovskými pocity a zjišťuji, že jsem tady strávil skoro neuvěřitelných pět hodin.

Na závěr chci moc poděkovat panu Šeflovi za zpřístupnění interiérů pivovaru a za krásné povídání s ním. Bez něj bych takhle obsáhlý článek nesepsal.

| Autor: Jiří Pertlík | Vydáno dne 20. 09. 2011 | 7624 přečtení | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Vánoční speciály r.2017
Galerie pivních etiket



Právě je zde 10 474 etiket českých pivovarů. Průběžně doplňováno. >>>

Galerie pivních přepravek Jirky Pertlíka


Je zde 154 originálních snímků. »»» vstupte do galerie

Tácky pivovarů


»»» galerie tácků českých pivovarů

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR Tento web je archivován ve WebArchivu, je zkatalogizován a zařazen do České národní bibliografie a do online katalogu Národní knihovny ČR.

Copyright © Pivovary.Info 1999 - 2017

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím Web site powered by phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. TOPlist

NAVRCHOLU.cz