Malé, ale historicky velmi významné město Loket nemusím nijak představovat. Snad jen připomenu, že jím protéká vodácky velmi žádaná a oblíbená řeka Ohře a na skalnatém ostrohu stojí nepřehlédnutelný hrad. A nachází se tu i malý Rodinný pivovar Sv. Florian.
Mé kroky směřují do tohoto pivovaru již podruhé. Jsou to již tři roky, co jsem poprvé hovořil se sympatickou majitelkou, paní Lojínovou. Nechávám si ji zavolat od milých servírek a připomínám se jí, že jsem tady již byl a pivovárek fotil. Matně si na mě vzpomíná a ochotně mi vypráví, co je u nich v pivovaru nového. Já začnu ovšem od začátku.
Před vstupem do interiéru restaurace je velká terasa se zahrádkou. Stojí tam dlouhé stoly s lavicemi. Tady mi paní majitelka ukazuje novinku, kterou vybudovali, a to podzemní grilovačku selátka. Cituji : „Každý čtvrtek od 19:00 hodin se na terase hotelu Císař Ferdinand můžete zúčastnit otevírání slovanské podzemní pece. Tu nenajdete nikde jinde na území ČR ( je pod ochrannou známkou ).
V této peci se nejprve minimálně na tři hodiny rozdělá oheň. Topí se především břízou a bukovým dřevem. Šamotové cihly do sebe natáhnou horkost a selátko je poté naložené a podlité domácím pivem spuštěno na grilu na žhavé uhlí. Potom se celá pec zakryje a šest až sedm hodin se griluje. Výhodou je nejenom lahodná chuť, ale i to, že na rozdíl od klasického grilování je sele hotové najednou a není třeba jej postupně odřezávat.“ Tento způsob úpravy masa si nechali patentovat a jsou na to pochopitelně náležitě hrdi.
Při vstupu do interiéru mě na levé straně zaujme nádherný dřevěný bar, za ním se nachází kuchyně. Na pravé straně je pět dlouhých stolů, ke každému z nich může usednout až osm hostů. Dlouhá ulička uprostřed mě dovede až k varně o dvou měděných nádobách. Nad jednou z nádob si všímám police, na které mě upoutají staré pivní láhve. Na dalších dvou policích po levé straně jsou umístěny starobylé korbely. Za barem nalevo stojí původní sloup s klenbou, který je obezděn cihlovým pultem, na kterém je vystavena stará váha s dřevěnou basou na láhve a vysoký svícen. U sloupu jsou ještě příjemně zastrčené dva stoly. Paní Lojínová mě dále odvádí do nové místnosti, kterou nedávno otevřeli pro veřejnost. Za oknem se nachází spilka. Restaurace tak byla navýšena o další místa. Je tu rovněž bar, hodně podobný tomu prvnímu. Avšak hlavním skvostem této místnosti je celkem 11 vitrín.
V nich se nachází unikátní sbírka lázeňských pohárků určených k pití léčivých pramenů v Karlových Varech. O této sbírce si už vyprávím i s panem Lojínem. Sbírku započal tatínek paní Lojínové v roce 1951 a pan Lojín na ní navázal v roce 1984. Sbírka v současnosti obsahuje cca 1300 kusů. Paní majitelka se svěřuje, že moc nebyla pro to, aby sbírka byla vystavena v pivovaru. Nakonec však dala za pravdu manželovi a nyní je spokojena, jelikož to návštěvníci hodně obdivují.
Za zmínku ještě stojí, že než do této místnosti vejdete, musíte vstoupit na studnu, která má prosklený poklop zabudovaný v podlaze, což může některým lidem být dosti nepříjemné. Byl jsem toho svědkem, někteří návštěvníci nechtěli udělat krok do prázdna. A tak raději studnu obkračovali. Studna je cca 8 metrů hluboká.
A co by to bylo za návštěvu pivovaru neochutnat místní zlatavý mok. Pivovar v současnosti vyrábí čtyři druhy piva, a to jedenáctistupňového Floriána světlého, tmavého a polotmavého. Dále nabízejí tmavé třináctistupňové špekové pivo. Objednávám si černou jedenáctku a jdu si ji vypít na terasu. Pivo má výraznou tmavou barvu, je sladší s karamelovou chutí, pěna pěkná, hustá a drží. Jediné, co mě zklamalo, je cena, 45 Kč za 0,5 l je dosti vysoká, pro našince dát tak jedno na ochutnání. A tak pivovar s restaurací využívá spíše zahraniční klientela.
O své pivo musím venku dosti bojovat, nerad se totiž dělím s přítomnými vosami. Jsou dosti otravné a je jich mnoho. Asi bude tuhá zima. Navíc v černém pivě jsou dost špatně vidět, a tak vypijím pivo co nejrychleji.
Co se týče pivních etiket, jsem rovněž spokojený. Získávám všechny možné druhy a navíc mají i zlatou a stříbrnou pivovici, kterou jim vyrábějí v Palírně Březová u Sokolova. Dále se dozvídám, že v současnosti má pivovárek roční výstav cca 130 hl za rok.
Na závěr návštěvy hezkého pivovárku chci poděkovat manželům Lojínovým za hezké vyprávění a že mi věnovali čas, který jsem tu mohl s nimi strávit. A loučím se s nimi větou: „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří“.
