Batelov ležící na historických hranicích Čech a Moravy je připomínán díky faráři Leopoldovi již v 13. století, zatímco první zmínky o držitelích panství známe až o téměř sto let později. K roku 1400 mluvíme o pánech z Batelova. Ty vystřídal rod z Prostého, který vymřel roku 1543. Šlechta se dál střídala v rychlém sledu. Roku 1546 panství prodávají bratři Jindřich a Karel Radkovci Augustinu Mackovi z Čížova. Převod majetku se tak dostává do moravských zemských desek. Je zde zmiňována tvrz s dvorem, městečkem, mlýnem, mýtem a také pivovarem. K Batelovu také patřily tři vsi, u kterých můžeme očekávat povinný odběr batelovského piva.
Čížovští panství prodali po bitvě na Bílé Hoře Hynku Ladislavovi z Weitmile. Majitelé se v Batelově ovšem střídali dál. Roku 1735 je za 105.000 zl. získal dvorní rada Burkhard, svobodný pán z Klee. Jeho syn pak prodal panství hraběti z Blankenštejna.
Informace o pivovaru v Batelově jsou poměrně kusé. Z přelomu 18. a 19. století mj. víme, že zde sládkoval Jan Dvořák, který do Batelova přišel z Třeště a později odešel do blízké Horní Cerekve. Jan Dvořák je členem významného sladovnického rodu Dvořáků, který sládkoval v několika desítkách míst Vysočiny a jeho příbuzní následně od šlechty jednotlivé provozy i kupovali (Semín, Borová) či zakládali i pivovary zcela nové (Prostějov). Osoba Jana Dvořáka je také zajímavá tím, že byl dědem známého českého národního buditele a spisovatele Karla Havlíčka Borovského, neboť jeho dcera Josefa se roku 1818 provdala v Horní Cerekvi za Matěje Havlíčka a právě z tohoto manželství se roku 1821 v Borové u Přibyslavi narodil syn Karel. Zhruba ve stejné době, tedy někdy kolem začátku 19. století sládkoval v Batelově další z Dvořáků Karel – bratr Jana, který pak přešel do Jihlavy, kde i tragicky zemřel.
V roce 1848 utrpělo městečko Batelov významně požárem, kdy přes 60 stavení v městečku lehlo popelem. Tato událost se však nijak nedotkla ani zámku, ani poblíž stojícího pivovaru, jehož výstav v roce 1880 činil 924 hektolitrů. Posledním sládkem byl v letech 1874-1907 František Krecht
1.
Představu o objemu výroby z posledních let existence batelovského pivovaru si můžeme udělat z dochovaných statistik. V roce 1895 byl výstav mírně větší než 1000 hektolitrů. K dispozici máme i jednotlivé nákladové položky. Například v srpnu se vyrobilo 192 hektolitrů piva. Evidováno je dále kromě sladu, 189 kilogramů chmele, 59 kg smoly, 90 hl kvasnic, dále mláto, dříví a další položky. V roce 1896 celkový výstav společnosti Batlelauer Bierbrauerei Graf Blankenstein činil 958 hektolitrů sudového a 243 hektolitrů lahvového piva. Naprostou většinu z cca 30 odběratelů obhospodařoval přímo batelovský sládek František Krecht, jehož prostřednictvím bylo prodáno 677 hektolitrů. List odběratelů zahrnuje patrně především provozovatele hostinců v regionu, mezi jmény s odběry nad 10 hektolitrů měsíčně najdeme jména jako Kadlec (hostinský č.p.55), Vondráček (nájemce Na Mýtě), Doležal (č.p. 71) či Stoklasa (č.p.33). Prostřednictvím sládka bylo pivo distribuováno i mezi „zedníky“ či „hudebníky“. Jednalo se zřejmě o příležitostné akce na panství. Pro zajímavost zedníci v červnu 1896 odebrali a patrně i vypili 2 a půl hektolitru piva a hudebníci ve stejném měsíci 25 litrů. Plných 100 hektolitrů piva bylo v roce 1896 vedeno jako deputát, určený pro pána a jeho hospodářské zaměstnance, mezi které patřil kromě sládka např. kovář, mlynář, zahradník a řada dalších. Nejvyššího výstavu dosahoval pivovar v letních měsících, kdy vyrobil přes 100 hektolitrů piva.
Výroba batelovského provozu se v průběhu let mírně snižovala. V roce 1897 činila 878 hl sudového a 221 lahvového piva, za které majitel utržil 9243 rakouských korun. O rok později se výstav opět mírně zvýšil na 926 hl sudového a 151 lahvového piva v celkové ceně 11.488 korun. Deklarovaná prodejní cena za jeden hektolitr přitom byla 8,20 korun. Podle neúplných dokladů z roku 1900 činil výstav sudového i lahvového piva batelovského pivovaru opět kolem 1000 hektolitrů
2.
Panský provoz se držel ještě několik let nad vodou. V konkurenci s vznikajícími průmyslovými „kolosy“ v regionu pak definitivně skončil v roce 1907. Dále zde byl provozován sklad pelhřimovského piva.
Budova panského pivovaru je v obci známou stavbou tzv. Mýta, které se zde přestalo platit v roce 1783. Objekt se nachází v bezprostřední blízkosti zámku a byl tedy jeho přirozeným hospodářským zázemím. V období první republiky byla v objektu směrem k silnici otevřena restaurace Na Mýtě. Vlastní pivovar tvořilo křídlo směřující k dnešní železniční trati. Na jeho samotném konci při vstupu do areálu hospodářského dvora je také dodnes patrný komín varny. Protilehlé budovy tvořily maštale a obecně hospodářské zázemí dvora. Nad železniční tratí poblíž tzv. Stupníku se rozprostíraly batelovské chmelnice. Roku 1949 na Mýtě začalo působit strojnické družstvo, které se stalo základem pro JZD. V současné době je objekt stávajícím majitelem přestavován na byty, restaurace je stále v provozu.
Pozn.:
1 Likovský, Z. Pivovary Moravy a rakouského Slezska 1869-1900, Praha 2000, s.5.
2MZA, F138 Velkostatek Batelov, ič.112.
