Letní setkání s minipivovary – Zadní Třebaň, Lety

Tentokrát mě přivítaly minipivovary při dolním toku řeky Berounky.
Vlaková stanice Zadní Třebaň byla postavena až na kraji obce, takže k pivovaru Bobr se musíte pár set metrů podél trati vrátit.

U blízkého splavu se šplouchaly ve sluncem vystříbřené vodě otužilejší děti. Rybáři číhali ve stinných úkrytech pod starými stromy na svůj očekávaný úlovek.

Minipivovar naleznete v suterénu bývalého mlýna. Přilehlý tok náhonu vytváří spolu s Berounkou tzv. Ostrov, na kterém funguje kemp s romanticky vyhlížející hospůdkou.

Technologie je umístěna téměř na úrovni hladiny náhonu a řeky, což se majitelům již při povodni vymstilo.

Ve vedlejší budově, v restauraci U mlýna, také zdejší pivo můžete ochutnat čepované.
Točí ho rovněž v přilehlém venkovním občerstvení.
Bohužel, kvůli stavebním pracím byla otevírací doba obojího zařízení posunuta na čtvrtou hodinu odpolední. Smůla! Do časového itineráře toho dne mi vůbec tahle změna nezapadla.

Takže na mě „zbyl“ pouze nákup PET lahví přímo v místnostech pivovárku. Právě se zde rodila další várka Bobra. Piva tu měli vzorně nestáčené do lahví a na zdi vedle vchodu přehled toho, co se dá koupit.

Jedna várka zde má objem 5 hl, roční kapacita pivovaru je cca 500 hl piva.

Název Bobr vznikl spontánně, když majitelé minipivovaru vymýšleli jméno piva. Chtěli, aby jméno bylo zvíře, díky blízkosti Berounky zvíře, které má k vodě také blízko.

Vůbec mi stavební ruch trochu pokazil dojem z místa. Věřím však, že se tady musí u půllitru natočeného Bobra sedět na dřevěných venkovních lavicích hezky.

Podél toku Berounky jsem se vydal směrem k Řevnicím. Řeka tady již ztratila zádumčivou lyričnost Oty Pavla, nicméně je stále krásná.

Po několika kilometrech mě přivítala obec Lety. Tedy, vesnice těsně sousedící s Dobřichovicemi. Asi každý ví, jaká lokalita Dobřichovice jsou. Ukazatelé mě ze stezky podlé řeky mezi moderními vilkami dovedly k areálu MMX.

Ultra moderní budova hotelu s restaurací a pivovarem stojí při frekventované silnici mezi Dobřichovicemi a Řevnicemi. Její krabicovitost mi trochu připomněla pražský Hostivar.

Mohutná místnost restaurace plná skla, kovu a betonu působila vzdušné, prostorově, ale alespoň na mě neútulně. Dřevěné lavice situaci nezachránily.

Světlá dvanáctka (38 Kč za 0,5 l) sice po procházce kolem Berounky při poledním slunci osvěžila, ale jinak jsem cítil pouze prázdnotu, bez výrazu. Ve srovnání s plnou chutnou jedenáctkou z Třebaně, kterou jsem okoštoval cestou z PET lahve, u mě neuspěla. Na čepu byla ještě světlá desítka, tmavá třináctka a pšeničné pivo.

Pivo čepováno do baňatých půllitrů s uchem bez loga. Na stolech tácky s emblémem MMX.
Varnu mohou hosté vidět ve výklenku při vstupu k recepci „pivotelu“. Nádoby o objemu 10 hl jsou nerezové, bez obvyklého měděného opláštění na efekt.

Tmavá třináctka (45 Kč za 0,5 l) se svoji stoutovskou suchosti mě chutnala.

Klienty si podnik MMX bez pochyby našel, nelze se divit, zdejší kraj patří k těm bohatším.
Obsluha mladá, nicméně profesionální. Ocenil jsem i to, že restaurace je nekuřácká a že mě při pobytu nerušila reprodukovaná hudba nějaké rozhlasové stanice.