Z dějin pivovarnictví v Novém Městě na Moravě

Historie Nového Města na Moravě začíná v 13. století, kdy se datuje fara v Noua civitate.V následujícím století držel panství rod z Lipé, tedy jeden z nejvýznamnějších moravských rodů středověku.
Již za pánů z Lipé se v městečku patrně vařilo pivo. Svědčí o tom jedna z nejstarších dochovaných listin. Jindřich z Lipé v ní v roce 1452 dává právo na dělání sladu. Jak bylo u těchto dokumentů obvyklé, listina pouze písemně potvrzuje práva dříve držená a obvyklá. V listu se výslovně píše: „jestli že by kdo, buď podruh neb s ulice, chtěl slad sobě udělati z své pšenice, to má udělati s odpuštěním (dovolením) rychtářovým a konšelským a když jemu odpuštěno bude a chce jej tu zase prodati ten slad v městečku, má přijíti dvanácte grošův mimo svůj náklad a nic víc. Pakliby přespole kam svúj slad prodal, ten prodej jakž nejlíp muož, to jemu nemá bráněno býti. Item též kdož svú sladovni má a prodává slady mimo svú potřebu domácím, též má přijíti dvanáct grošúv mimo svůj náklad nic víc.“ Předpis dále upravuje situace, které patrně nastávaly s hlavním cílem dohlížet na výrobu sladu a vybírání dávek pro vrchnost. V sladovnickém listu můžeme spatřovat jisté nastavení zdanění produkce uvnitř městečka. Jak již bylo uvedeno prodej „přespolní“ byl volný.

obecní pivovar 80.léta 19.stol., ze sbírek Horáckého muzea

Koncem 15. století dochází ke změně majitele panství, když Jindřich z Lipé (syn předchozího Jindřicha) prodává Nové Město s několika vesnicemi dalšímu významnému rodu, a to pánům z Pernštejna. Jeden z prvních nových majitelů Jan vydal 21. prosince 1534 list o braní piva, kterým výrazně zvýšil Novoměstským pravomoci. Rozšířil tak jejich lokální monopol na vaření piva. Podle listu docházelo k nežádoucímu importu piv do obcí v okolí. Šlo o Vlachovice, Rokytno, Maršovice, Pohledec, Zubří, Vojtěchov, Olešné, Mnichov (ves zanikla koncem 16. století), Křídla, Dlouhé, Německé (dnešní Sněžné), Líšnou, Daňkovice, Javorek, Lhotu, Divišov, Rovné a Petrovice. Novoměstští to nelibě nesli a žádali svého pána o nápravu. Jan z Pernštejna určil, že Novoměstští za účasti pernštejnského úředníka mohou tato piva zabavovat a „k oužitku obecnímu obraceti“, tedy patrně prodávat ve vlastní režii.

Tentýž Jan z Pernštejna vydal o třináct let později další důležitou listinu, kterou upravuje vaření piva v obci. V Novém Městě tak jako v městech jiných vznikaly spory mezi měšťany o vaření piva. Právo pivo vařit patřilo mezi základní měšťanská práva a bylo jistě jedno z nejvýnosnějších. Ne každý středověký dům však byl pivovarem. Vznikaly tak různice, které dokumentuje Pernštejnova intervence. Jejím předvojem byla právě stížnost těch, kteří za úplatu museli činit várky v domě svých sousedů. Ti původně za várku platili 3 groše, poplatek však byl z důvodů „modernizace“ pivovarských domů (především mělo jít o výstavbu komínů) zvýšen o další groš. Na tuto supliku reagovali majitelé pivovarů přípisem, v kterém vyjmenovávají zvýšené náklady na provoz (pánve, kádě a jiné potřeby) a poukazují na zvýšení platu z várek v Bystřici nad Pernštejnem a Velkém Meziříčí. Jan z Pernštejna vyřešil spor prozatím diplomaticky. Ponechal za várku plat 4 grošů a majitelům pivovarských domů určil povinnost vystavět komíny pod pokutou pěti kop grošů. Spor uzavřel v roce následujícím (v únoru 1548). Cena za várku byla stanovena na 2 a půl bílého groše a džber mláta, majitelé museli opravovat pánve a kádě. Je otázkou, zda při samotném vaření docházelo k nějakým sporům. Pán každopádně nařídil, aby měšťan měl v době své várky přístup do pivovarského domu dnem i nocí. Upraveny byly také podmínky kolem ohně. Dřeva určená k podpalu se napříště měla skládat především mimo městečko a k pivovarskému domu měla být složena pouze dávka nutná pro jednu várku.

obecní pivovar kol.1898, ze sbírek Horáckého muzea

I přes uvedené nařízení byla otázka vaření piva stále aktuální, protože Vratislav z Pernštejna, pozdější kancléř království českého, vydává jako majitel panství někdy před rokem 1564 pro oblast vystavovaní a vaření piva své artikule. Ty jsou poměrně podrobné a dokazují, že vaření piva bylo v Novém Městě klíčovou živností. Artikulemi se měli poddaní řídit. Vratislav z Pernštejna na každý proces vaření určil dohlížitele. Slad se neměl přešrotovat, nemělo být do něj přidáváno jiné obilí než pšenice. Stanoven byl také objem jedné várky, která měla činit 14 měřic sladu. Od spilky mělo následně vyjít 9 sudů a k výstavu 8 sudů. Bylo možné zvolit také várku poloviční. Na uvedené poměry měly vybrané osoby pečlivě dohlížet. Vratislav z Pernštejna měl pochopitelně na zřeteli také svůj osobní prospěch, proto stanovil postup jakým mají jednotlivé várky probíhat, aby „piva vždycky dostatek byl, aby se lidé neodrazili a užitek mně tudy neucházel.“ Nákladník, který v čase, kdy na něj vyšla řada, neměl dostatek surovin a prostředků, musel od své várky ustoupit a opět čekat, až na něj zase vyjde řada. Pivo bylo také prodáváno podle stáří, kdy bylo vyrobeno. Regulovány byly kromě výrobních poměrů určitým způsobem i ceny piva prostřednictvím pernštejnského úředníka, a to v závislosti na cenách pšenice. Artikule také pamatovaly na nepovolené várky, patoky a jiné nešvary. „Mnohý pivovarník, jsouc vožralec, svou nedbanlivostí v tom osobou svou a nedohlédnutím mnoho scházeti dá,“ uvádí se mimo jiné v artikulích. Na nastolení nových pořádků v pivovarské obci měli dohlížet 4 vybrané osoby – 2 nákladníci a 2 další dohlížitelé z obce. Purkmistr měl pravidelně kontrolovat, zda plní své povinnosti. Zapisoval se počet navařených sudů. Daň šlechtě tvořila 5 grošů z každého z nich.

Vratislav z Pernštejna pak v roce 1580 na Pražském hradě vydává další důležitou listinu, kterou potvrzuje Novému Městu právo várečné, tedy jistou teritoriální ochranu ve výrobě piva. Vesnice novoměstského dílu byly povinny odebírat pivo z městečka a nesměly si stavět vlastní pivovary. V listině jsou uvedeny následující vesnice: Petrovice, Křídla, Dlouhé Pohledec, Zubří, Rokytno, Olešné, Vlachovice, Maršovice, Německé (dnešní Sněžné), Herálec, Fryšava, Vejmyslice (dnes Kuklík), Studnice, Odranec, Věcov, Líšná a Křižánky. Novoměstští dostali nové zřízení, podle něhož měli „vařiti piva hodná a dobrá“ za přiměřenou cenu podle tržní ceny pšenice, bez předražování. Dále list zaručil mletí sladu v libovolném mlýně a Vratislav se zavázal, že vrchnost při městě nekoupí ani nepostaví vrchnostenský mlýn. Za tyto výhody měli platit občané důchod 80 zlatých ročně. Vratislav v té době potvrzuje Novoměstským také další privilegia. Mj. právo výkupní v případě prodeje panství.

panský pivovar budova vpravo, ze sbírek Horáckého muzea

Je zřejmé, že za Vratislava z Pernštejna dosahuje alespoň co se týče práv novoměstské „pivovarnictví“ určitého vrcholu. Pernštejnové svůj zdejší majetek prodávají v roce 1585 Vilému Dubskému z Třebomyslic, za něhož byl v roce 1587 pořízen nový urbář, který uvádí pivovar v domě č. 4. Dubský začal vařit pivo v areálu svého zámku (dříve tvrz) a dal svému úředníku Želechovskému výsadu na provozování obecního pivovaru se sladovnou v č. 118 (pozdější Obecník). Zdá se, že stará měšťanská práva tímto byla na nějakou dobu ztracena. Situace se změnila až po porážce českého stavovského povstání na začátku třicetileté války. Dubského majetek byl nakonec zkonfiskován a za cenu 28.500 tolarů „odevzdán“ kardinálu Dietrichštejnovi, který novoměstské panství připojil ke žďárskému. Kardinál v roce 1635 povýšil město na městečko a potvrdil ve své listině z 30. listopadu právo „piva ječná, tak i pšeničná dáti vařiti a doma šenkovati.“ To vše za daň vrchnostenskou 5 bílých grošů z každého čtyřvěderního sudu. Obecník však město získalo pro sebe až v roce 1636, kdy jej novoměstské obci prodává za 1500 zlatých společně se sladovnou a polnostmi Jiří Vilém Dubský (vnuk první majitele panství z rodu Dubských), který dům získal z pozůstalosti Želechovského v roce 1623. Skončilo tak nejasné období vaření piva z hlediska obce a pro příště se obecní produkce soustředila právě do domu č. 118. Spory s vrchností však pokračovaly.

Fotografie modelu Obecního pivovaru, jak vypadal před rokem 1887, než byly zbourány přistavěné pekařské krámky vpravo. Model je ze sbírek Horáckého muzea – má rozměry 12 x 23 x 7 cm – do muzea byl dán buď v roce 1907 nebo 1908.

Maxmilián kníže z Ditrichštejna totiž v roce 1638 prodal panství svému regentu Šimonu Kratzerovi z Schönsberku, za jehož panování vznikl v Novém Městě konkurenční vrchnostenský pivovar. Šimon Kratzer byl zabit v roce 1646 Švédy a panství převzal jeho syn František Maxmilián. Právě jemu v roce 1651 nařizuje hejtmanský úřad v Brně, aby ihned navrátil právo vaření piva městu. Spory mezi měšťany a Kratzerem pokračoval nadále. V roce 1659 občané žádali, aby jejich purkmistr a konšel byli propuštěni z vězení. Kratzer chtěl asi také omezit vaření piva na panský pivovar. V roce 1671 však povolil, aby ustanovené úřední osoby dostávaly z obecní pokladny z výtěžku pivovárečného „náhradu za promeškání svých živností“, a to primátor 13 zl.20kr rýnských a 11 purkmistrů po 6 zlatých a 40 korunách. Jednalo se o roční příjem vzešlý z várek a šenkování piva ve městě.

Vaření piva sloužilo také k řešení císařských kontribucí. Město mělo dostávat příspěvek na berně od vesnic v podobě ječmene, který se snažilo zhodnotit tím, že uvařilo kontribuční pivo, které zpeněžilo. Od roku 1711 se objevují tedy várky kontribuční. Na jednu tuto várku (ročně kolem 30) připadala 1 nákladnická a 2 obecní. V roce 1716 byla ujednána závazná smlouva, kterou vedle primátora, purkmistra, 7 radních, mladšího a staršího rychtáře, dvou obecních starších, podepsalo i 23 měšťanů. Smlouva sama hovoří o obecním pivovaře.

Situaci v Novém Městě popisuje potvrzení starých městských práv ze strany císaře Karla VI. v roce 1730, otce Marie Terezie. Podle tohoto spisu a supliky městských orgánů vrchnost (Ditrichštejnové postoupili v roce 1699 panství Ústavu šlechtičen Škole Panny Marie v Brně na vyrovnání dluhu) čepovala pivo na panském domě a mimo to vařila pivo v dalších dvou právovárečných domech, které si snad neoprávněně přivlastnila.

panský pivovar, ze sbírek Horáckého muzea

O dva roky dříve vydalo město pivovarní instrukci, kterou obnovilo v březnu 1747, protože ta předchozí nebyla řádně plněna. Instrukce podrobně popisuje systém várek a jejich kontrolu. „Předjmenovaní hospodáři, když na ně hospodářství dokročí, při fasování sladu do mlejna buďto sami aneb mládek proti 10kr při každé várce záplatě, pak přivezení zase do pivovaru též k vystírání téhož, neméně následovně při celé várce dnem nocí až do vyspílání piva ustavičně přítomni byli a aby všechno věrně, spravedlivě, bez fortele a ošemetnosti se řídilo, slad a chmel všechen ten, který se odměří do várek obrácen a spotřebován byl, pivo navařené před ani při rozdělování na chladící štoky, též také před a po vychladění piva až do vyspílání ani vejstřelkem, ani kaly hejbáno a co z toho na žádný způsob ustraněno nebylo. Podobně kolik hranic dříví při várce se spotřebuje, bedlivě pozorováno bylo.“ Instrukce dále popisuje kontrolu při várkách obecních a kontribučních a obsahuje i tabulku, kde je uvedeno komu má být z dané várky kolik piva, patoků, splachů a mláta odvedeno. Mezi těmito odběrateli jsou primátor, purkmistr, písař, radní, nákladníci, sládek, učitel, varhaník, mlynář, servus, bednář, vodák, mládek, pomahači, sudomilka, hlásný a právní posel.

Město dále řešilo své spory s vrchností, která měla výčep svého piva v bývalé pazderně. Město vrchnost žalovalo a dokládalo své výlučné právo ještě z dob Pernštejnů a později Dietrichštejnů, s čímž nakonec koncem 18. století uspělo.

Dne 20.5.1801 postihl město požár, kterému padly za oběť oba pivovary. Jejich další historie není detailně zmapována. Panský pivovar měl být vrchností pronajímán od roku 1822. Znám je seznam pachtýřů (nájemců) od roku 1848. Podle údajů z konce 19. století byl výstav obou pivovarů nesrovnatelně rozdílný. Po roce 1885 fungoval v Novém Městě již pouze panský s výstavem kolem 3 tisíc hektolitrů ročně. Podle pachtovní smlouvy mezi Ústavem šlechtičen a Josefem a Magdalenou Puttovými z 90. let 19. století byl pivovar zařízený na várku 30 hektolitrů. V roce 1900 Josef Putta vážně onemocněl a pivovar řídil jeho švagr Václav Šubert, sládek z Motola u Prahy. Dějiny panského pivovaru končí za nájemce Ladislava Urbánka. Ten v roce 1907 vedl s vedením velkostatku soudní spor ohledně zaplacení náhrady škody. Žaloba však byla zamítnuta. K tomuto roku se patrně váže i historie vaření piva v Nové Městě na Moravě. Pivovar již nebyl obnoven a jeho objekty byly 30. září 1909 pronajaty Hospodářskému družstvu v Novém Městě na Moravě. Posléze stál na místě bývalého vrchnostenského pivovaru poštovní úřad, dnes jsou v domě obchody. Tzv. Obecník, v němž byl po ukončení provozu měšťanského pivovaru hostinec „U zlaté hvězdy“ byl zbořen v roce 1931. Na jeho místě byla vystavěna budova spořitelny, dnes EON.

současný stav budovy bývalého panského pivovaru

Zdroje informací:
J.F.Svoboda aj. J. Fiala. Novoměstský listinář, Nové Město na Moravě 1937 a 1939.
J. Vykutil. O tom jak se v Novém Městě hodná a dobrá piva vařila, Novoměstský zpravodaj, 1984, září, s. 20-22, říjen s.20-22.
Z. Likovský. Pivovary československého území 1900-1948, Praha 2006
L. Hosák. Historický místopis země moravskoslezské, Praha 1938.

Velké poděkování za zpřístupnění pramenů a dobových fotografií patří paní PhDr. Sylvě Tesařové, vedoucí Horáckého muzea v Novém Městě na Moravě

autor: Filip Vrána