Toulky po zaniklých pivovárcích Ostravska díl.3. – Strassmannův pivovar

Rukovětí k mému putování se stala především stať Milana Starce „Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. – Pivovary na Ostravsku“ (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.). Mým cílem nebylo zmíněný obsáhlý text přepisovat do internetové podoby, chtěl jsem jen s jeho pomocí navštívit místa, kde dávní sládkové vařívali svá díla, chtěl jsem se pouze podívat do lokalit Ostravska, kde pivovarnictví otisklo svá historická razítka.
Historii pivovarnictví v Moravské Ostravě jsme v předchozím článku opustili ve chvíli, kdy se Markus Strassmann stal majitelem Měšťanského pivovaru.

Přejděme nyní Pivovarskou ulici a vnořme se do areálu Černé louky, dříve velice oblíbeného cíle zábavy a kultury Ostravanů, dnes pouze přežívající nesourodé směsi podnikatelských aktivit. Sem vrýplo pivovarnictví významný historický otisk, neboť činnosti spojené s výrobou chmelového moku zde probíhaly až do 50.let 20.století.

Když se Markus Strassmann stal nájemcem Měšťanského pivovaru, dosahoval roční výstav 1 500 hektolitrů chmelového moku. V době, kdy se podnikatel stal vlastníkem provozu, uvařilo se v něm již přes 40 000 hektolitrů piva za rok.

Ambicióznímu majiteli bylo jasné, že chce-li udržet kvalitu svého piva a trend rostoucího prodeje, chce-li uspět ve stále tvrdší konkurenci, musí nezbytně pivovar zásadně modernizovat. Tak se stalo již v roce 1890. V místech dnešní Černé louky tak vyrostl jeden z nejmodernějších pivovarských podniků na celé Moravě.

Jen těžko tomu uvěříte, když procházíte těmito místy v současné době. Kdyby Markus Strassmann jen tušil, co z jeho pivovarské chlouby za pár desítek let zbyde, asi by neměl klidné spaní. Z původních technologických staveb se do dnešních časů zachovala pouze přestavěná budova chladného hospodářství. Nachází se vedle tržnice.

Podnik byl posléze, dle níže uvedených pramenů, přeměněn na akciovou společnost s kontrolním balíkem v držení rodiny Strassmannů. Roční výstav piva na počátku 20.století úspěšně atakoval hranici 100 000 hektolitrů. V té době byla rovněž vybudována nová moderní sladovna, její monumentální budovu můžeme obdivovat na Fifejdách dodnes.

Zásadní událostí pro další vývoj pivovaru byl vznik Československé republiky v roce 1918. Strassmannovi se nikdy netajili svými proněmeckými postoji a své chování neprozíravě nezměnili ani v novém státu. Což zní trochu paradoxně, když si uvědomíme, že měli židovský původ. Stejně jako mnozí ostatní Židé o dvě desetiletí později, ani zde Strassmannové jakoby správně nepochopili dějinný vývoj. Původně značně vlivná rodina začala v Moravské Ostravě ztrácet své společenské pozice. A jak už to tak bývá, politika je úzce svázáná s ekonomikou. Pivovaru začaly ubývat odbytiště. Výroba klesla až na polovinu rekordních výstavů z přelomu století.

Vedení podniku se snažilo ztráty regionálních odběratelů nahradit exportem piva do vzdálenějších míst. Tato obchodní politika však byla velice nákladná a vedla ke značnému zadlužení akciové společnosti. Hospodářská krize v 30.letech 20.století pak dokonala dílo zkázy. Strassmannové byli věřitelskými bankami přinuceni svůj podíl v podniku prodat a pivovar se tak dostal do rukou finančních institucí.

Tak trochu smutně skončila éra rodiny Strassmannů v moravsko-ostravském pivovaru. Jako historická vzpomínka na tyto židovské podnikatele se na Černé louce zachovala jejich rodinná vilka, nazývaná Terezie.

V době Protektorátu Čechy a Morava pivovar vlastnily banky německé. Jak uvádí Milan Starec, během druhé světové války sem byla přesunuta i výroba z Českého akciového pivovaru v Moravské Ostravě a výstav povyskočil až téměř k 200 000 hl piva za rok.

Osud však tomuto pivovaru nebyl příliš nakloněn. Průmyslový areál v centru města byl příliš nápadný a tímpádem i vyhledávaným cílem pro nálety spojeneckých letadel. Tak v květnu 1945 byl pivovar v neprovozuschopném stavu.

Válečné škody byly natolik rozsáhlé, že zdejší výroba piva již nebyla nikdy obnovena. Některé technologické sekce, zejména stáčírna, však byly ještě několik let využívány pro potřeby pivovaru Ostravar. V polovině 60.let 20.století ale byla většina budov bývalého Strassmannova pivovaru zbourána.

Milan Starec ve své stati uvádí, že další ze dvou budov, které si na Černé louce můžeme prohlédnout jako pozůstatek po bývalém velkopivovaru, je zaměstnanecká ubytovna. Nachází se téměř na břehu řeky Ostravice. Snad symbolicky památník na ty, jež se v provozech lopotili, aby připravili nápoj, který zažene žízeň tisícům znavených dělníků a horníků průmyslové aglomerace.

Prameny:
Milan Starec Po stopách zaniklých a existujících pivovarů severní Moravy a Slezska II. – Pivovary na Ostravsku (Práce a studie muzea Beskyd 2011,č. 23.).
Bohuslav Navrátil: Ostravské pivovarnictví (Repronis 2007).
Zbyněk Likovský: Pivovary československého území.