|
Starší info (společná historie s pivovarem v Ústí nad Labem-Krásném Březně):
Také v Ústí nad Labem se vařilo pivo již v raném středověku. Zpočátku měly právo vařit pivo jen domy ve vnitřním městě, a to ještě ne všechny. V roce 1660 mělo toto právo v plném rozsahu 60 domů, později v letech 1725 a 1791 jich bylo 72. Až do roku 1792 se mezi oprávněnými domy losovalo, kdo bude vařit a používat přitom společných zařízení. Jen slad si zpravidla vyráběl každý ve vlastním domě. V roce 1598 existovala v Ústí dvě společná zařízení k vaření piva. Po zániku byl roku 1766 vystavěn pivovar přímo v centru města. Sloužil do roku 1894, kdy byl zbořen a do dnešních dnů se zachovala jen hospoda, která nese název Pivovarská šenkovna. V roce 1867 byl otevřen v Ústí nad Labem nový pivovar (Bürgerliches Bräuhaus Aussig). Nachází se v městské čtvrti Krásné Březno, hned vedle známé likérky. Nechal jej vystavět JUDr. Viktor Russ nedlouho poté, co od hraběte Ledebura koupil panství Březnice, jehož střediskem byla dnešní městská čtvrť Krásné Březno. Pozdějšími majiteli byli vždy na několik let postupně podnikatel Eduard Fritsch a berlínský pivovar Bockbrauerei. Koncem století získalo pivovar historické Ústecké měšťanské pivovárečné společenstvo, které se roku 1893 přeměnilo na akciovou společnost. Tato akciová společnost vlastnila pivovar až do roku 1945. Za její éry byl pivovar cílevědomě a systematicky modernizován a rozšiřován. Již během prvních dvaceti let se podařilo roční výstav piva zvýšit z původních 48 000 hl na 100 000 hl, kterých bylo dosaženo těsně před první světovou válkou. Severočeské pivovary užívaly za Rakouska-Uherska výhod přirozené dopravní cesty po Labi. Ústí bylo tehdy největším přístavem monarchie podle tun přepraveného zboží. Větší než Terst, Rijeka, Pula či Dubrovník. Pivo se odsud dopravovalo po vodě do Hamburgu a prostřednictvím obchodních zástupců po celém světě i tam, kam si netroufaly ani největší české pivovary. Například na Kanárské ostrovy, do jižní a střední Afriky. Do Jižní Ameriky se vyvážel Zlatopramen pod obchodním označením „Best Bohemian Pilsner Beer from Aussig“. Pivovar ve Velkém Březně byl roku 1910 dodavatelem pro britskou Sněmovnu lordů a v roce 1942 dodává Rommelově Afrika korps na Saharu pivo s roční garancí. I po roku 1918 dokázal pivovar vždy držet krok s vývojem techniky, o čemž svědčí vybudování vysoce výkonné plnírny lahví v roce 1930, která dosahovala kapacity až 5 000 lahví za hodinu. Pivovat tehdy vařil vařil 10ْ Aussiger Bürgerbräu, 12ْ Export, 12ْ Doppelbock, 14ْ Regenerator, 16ْ Edelmarzbräu, 12ْ Vollbier, Kaiserbier, Würzbűrger Bier. Léta před druhou světovou válkou však vinou hospodářských krizí neumožňovala dále zvyšovat výstav. Rekord z roku 1914 mohl být překonán teprve v šedesátých letech našeho století. Jako majetek občanů německé národnosti byl hned v roce 1945 konfiskován. Za komunistické éry bylo pivo považováno témeř za základní životní potřebu lidu a jeho cena byla dlouho státem udržována na nízké úrovni. Do modernizace výroby se však investovalo nepatrně. Pivovarům byly vymezeny úzké oblasti, kam měly pivo dodávat: pro pivovar Zlatopramen to byly oblasti Ústi nad Labem a Teplic.
Novodobá historie pivovaru ve Velkém Březně začala roku 1753. Pivo se však zde vařilo mnohem dříve – zmínka o prodeji pivovaru a sladovny se objevuje již v roce 1628. Díky vysoké kvalitě bylo pivo oblíbeno nejen doma, ale i v zahraničí, kolem roku 1900 se vyvážela až třetina produkce. úspěchy pivovaru byly korunovány oceněním dvorské kanceláře rakouského císaře, od níž pivovar získal „pro výtečnou kvalitu“ právo používat státního symbolu „rakouského orla“ na podnikové značce a pečeti. Tohoto symbolu již společnost neužívá. Místo orla zdobí dnes značku nenapodobitelná dobrosrdečná tvář pana Zippicha, místního poštmistra. Ten prý za souhlas s využitím svého portrétu dostal doživotní odměnu 30 pint piva týdně v místní hospodě Tivoli. Po vybudovaní nové pasterační linky se zde stáčejí i piva vařená v pivovaru v Krásném Březně.
Oba pivovary byly po roce 1945 součástí jedné společnosti:
1948-1949 Krušnohorské pivovary n.p.
1949-1952 Lounsko-ústecké pivovary n.p.
1953-1954 Ústecké pivovary n.p.
1954-1957 Lounsko-ústecké pivovary n.p.
1958-1959 Krušnohorské pivovary n.p.
1960-1989 Severočeské pivovary n.p.
1989-1990 Pivovary Louny s.p.
1990-1992 Ústecké pivovary s.p.
1992-2001 Ústecké pivovary a.s.
od 2001 ÚP a.s.
dřívější názvy piv
Velkobřezenský 12 % ležák (světlý ležák)
Zakládací listinou ministerstva zemědělství České republiky byla dne 20.12.1990 založena společnost Ústecké
pivovary, státní podnik, Ústí nad Labem. Na státní podnik Ústecké pivovary Ústí nad Labem, přešel veškerý majetek, práva a závazky v rozsahu určeném delimitačním protokolem o vyčlenění ze státního podniku Pivovary Louny. Na základě rozhodnutí ministra zemědělství České republiky se převedl ke dni l.5. l992 na Fond národního majetku České republiky část majetku státního podniku Ústecké pivovary Ústí nad Labem – účetní hodnota převáděného majetku, podle schváleného privatizačního projektu, činila ke dni 3l.l2.l99l výše 88 829 tis. Kčs. Privatizační projekt byl schválen ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR (včetně kontroly hodnoty převáděného majetku dle účetní sestavy) ze dne l4.4. l992. Současně s touto částí majetku přešly na Fond národního majetku ČR práva,závazky a pohledávky z hospodářskoprávních, občanskoprávních, pracovněprávních a jiných právních vztahů, které se k tomuto převáděnému majetku vztahují. Dnem 27.7.l992 ÚP státní podnik zanikl.
Společnost Ústecké pivovary, a.s. vznikla dne 01.05.1992. Jediným zakladatelem společnosti byl Fond národního majetku České republiky, na který přešel majetek státního podniku. Základní jmění společnosti ke dni vzniku činilo 75 942 000,- Kčs. Zakladatel splatil 100% základního jmění společnosti, které bylo představováno cenou vkládaného
hmotného a dalšího majetku uvedeného v zakladatelské listině. Oceněno tohoto majetku bylo obsaženo ve schváleném privatizačním projektu státního podniku Ústecké pivovary Ústí nad Labem.
ÚP v roce 1994 vystavily 460 000 hl piva (Velké Březno – 170 000 hl, Krásné Březno – 290 000 hl), čímž si udržely 2,5procentní podíl na českém trhu. Obrat činil 496 mil. Kč, čistý zisk byl 23 mil. Kč. V témže roce začaly ÚP exportovat pivo v KEG sudech do SRN. Roku 1995začaly ÚP ve Velkém Březně vyrábět tmavou desítku. Její podíl se zpočátku (plněno jen do sudů) pohyboval mezi jedním až dvěma procenty. V roce 1995 při celkových výnosech 320 mil. Kč vytvořily ÚP zisk před zdaněním 28 mil. Kč. Výstav byl 500 000 hl (Krásné Březno – 320 000 hl, Velké Březno – 180 000 hl). Na export putovalo jen 1-2 % produkce. Zisk byl použit na další rozvoj společnosti. V roce 1995 byla ve Velkém Březně uvedena do provozu nová stáčírna lahví. Přinesla prodloužení trvanlivosti ze 14 na 60 dnů, zvýšení výrobní kapacity o 20 % a úsporu pracovních sil. Na lince se uplatnil nejnovější trend pasterizace, který spočíval v pouze mžikovém ohřevu piva na 72oC a rychlém ochlazení na 3oC bez přítomnosti kyslíku. Tím se pivo zbaví všech mikroorganizmů, které snižují jeho trvanlivost. V červnu 1995 začaly ÚP vyvážet lahvové a plechovkové pivo německým a ukrajinským odběratelům. Valná hromada v červnu 1995 schválila výplatu dividend 80 Kč za akcii. ÚP byly největším výrobcem piva na severu Čech. V prvním čtvrtletí 1996 pivovary vyrobily 163 tisíc hl piva. Tím přesáhly úroveň předchozího roku. V roce 1996 vyrobily celkem 475 tisíc hl zlatavého moku. ÚP zdražily od dubna 1996 pivo v průměru o 4 – 5 %. Zdražení představovalo 20 až 25 haléřů na půl litru. Ke zvýšení cen, které bylo především důsledkem zdražování sladovnického ječmene a dalších vstupů, přikročily ÚP jako první výrobce piva na severu Čech. ÚP od dubna 1997 zdražily opět svá piva o 5 %. ÚP zvýšily tradičně od začátku února 1998 ceny Zlatopramene a Březňáku zhruba o 5 %. Majoritní podíl 56 % akcií v ÚP vlastnil do prosince 1999 stát, konkrétně dceřiná společnost centrálníí banky Česká finanční. Ústecké pivovary a.s byly majoritníím vlastníkem akciové společnosti Pivovary a sodovkárny Brno (k 1.12.1999 měly 46,75 % akcií) a z poloviny ovládaly distribuční společnost Drinks Union a.s. (Ústí nad Labem, Drážďanská 80; založena 29.9.1997). Stoprocentní podíl měly ÚP také ve společnosti KB Likér-ÚP, spol.s r.o. (přímý vlastník od 1.3.1997 do 28.7.1998, poté podíl převeden na a.s. Drinks Union). Od 1.ledna 1999 převzala a.s. Drinks Union veškerou obchodní činnost a distribuci celé skupiny. Koncem listopadu 1999 se společnost Česká finanční rozhodla svůj podíl v ÚP prodat. Jedním ze zájemců o koupi byla i obec Velké Březno, jež měla necelé dva tisíce obyvatel. „Zastupitelstvo rozhodlo o tom, že si podáme žádost o koupi pivovaru, a tu jsme již odeslali,“ řekl místostarosta Velkého Března Jiří Renner. Až ve druhém kole schválili dne 22.12.1999 na mimořádné valné hromadě akcionáři ÚP účetní závěrku za rok 1998 a návrh na vypořádání ztráty 112 mil.Kč. Dodali však, že tak činí „v zájmu zachování celkové stability společnosti“. Ze stejných důvodů přijali i návrh na vypořádání ztráty roku 1998 z příštího zisku. Zároveň konstatovali, že tak velkou ztrátu není společnost příštích několika letech schopna pokrýt. Další variantou by mohla být kapitalizace závazku vůči České finanční ve výši 200 milionů korun. O tom by však musela rozhodnout některá z dalších valných hromad.
Ve vážné krizi se ocitl největší severočeský producent piva na počátku roku 2000. Státem ovládaná Česká finanční, která držela většinový podíl ÚP, znovu oddálila prodej majoritní majetkové účasti v pivovaru. ÚP však bez vnější pomoci nebyly schopny pokrýt značné ztráty z hospodaření. Vedení firmy prosazovalo rychlý prodej akcií silnému subjektu, avšak s podmínkou, že bude zachována výroba. Tiskový mluvčí ÚP Daniel Syrovátko v únoru 2000 uvedl, že Česká finanční se už několik měsíců „nepohnula z místa“ a dodal: „Je nutné rychle uzavřít období nejistot, jinak bude ohrožena další existence společnosti.“ ÚP byly i v roce 1999 největším výrobcem piva na severu Čech. Roční výstav dlouhodobě přesahoval 500 000 hl. Ještě před dvěma lety se však Ústecký producent piva dělil o nejvyšší regionální pozici se svým velkým konkurentem Pivovarem Vratislavice. Ten však jeho vlastník – Pražské pivovary – náhle uzavřel. „Obáváme se, že Pražské pivovary chtějí zvolit stejný scénář i v ÚP. Podle neověřených informací se v České finanční ucházejí o nákup strategického balíku akcií,“ doplnil Syrovátko. Pražské pivovary kategoricky odmítly informace o tom, že se ucházejí o akcie ÚP. Spojování privatizace ÚP s Pražskými pivovary však poškozovalo tohoto největšího severočeského producenta. „S ohledem na zhoršenou finanční situaci by měl do firmy vstoupit silný subjekt,“ zopakoval Syrovátko. ÚP už od roku 1996 hospodařily se ztrátou. Z roku 1999 sice za jedenáct měsíců vykazovali zisk, avšak po započtení opravných položek se firma znovu dostala do červených čísel. Představitelé společnosti zároveň se schválením účetní závěrky roku 1999 konstatovali, že tak velkou ztrátu nemůže společnost v příštích letech ze svého zisku pokrýt. Proto považovali za jednu ze schůdných variant kapitalizaci závazků vůči České finanční ve výši 200 mil.Kč. O takovém postupu by však musela rozhodnout další valná hromada. Věřitelem dvousetmilionového dluhu ÚP byla původně Foresbank , která jej postoupila České finanční. Na ztrátě společnosti v roce 1998 se především podílely opravné položky k nedobytným pohledávkám za společnostmi Akcie Morava, Širo Trade Group a Severočeská nápojová. ÚP měly 50 % akcií ve společnosti Drinks Union, která zajišťovala odbyt nápojů. Rovněž vlastnily majoritní podíl v likérce KB Likér-ÚP v Ústí nad Labem. Novými vlastníky ÚP se stali v březnu 2000 Luděk Lehký s podílem 32,4 % na základním jmění a Miroslava Hejduková, která koupila 16,9 % akcií firmy. Akcie získali od části Agrobanky, která byla v likvidaci, a od Bohemia Holding. Podle Daniela Syrovátka, mluvčího nápojářské skupiny DU, která byla dceřinou společností ÚP, noví vlastníci do poloviny března 2000 management firmy nekontaktovali. Dalším vlastníkem ÚP s podílem nad deset procent zůstala Česká finanční s 23,4 % akcií. Noví vlastníci vstoupili do ÚP oficiálně až po dnu rozhodujícím pro účast na valné hromadě 23. 3.2000, ale podle neoficiálních informací se jejich zástupci už této hromady zúčastnili. Ta schválila mimo jiné zprávu představenstva o krizové situaci firmy, které i při dobrých obchodních výsledcích hrozil konkurs. Podle zprávy představenstva schválené valnou hromadou byl jednou z hlavních příčin konkursu „nesmyslný“ dvousetmilionový úvěr od Foresbank, z něhož samy pivovary čerpaly jen desetinu na provozní financování a zbytek se rozplynul v pochybných transakcích, z nichž většina byla nedobytná. V rámci ozdravného programu převzala úvěr od Foresbank Česká finanční, která byla stále věřitelem ÚP. Koncem roku 1999 dluh pivovarů vůči České finanční včetně nesplacených úroků vzrostl na 285 milionů Kč. ÚP si s produkcí 500 tisíc hl piva udržely vedoucí postavení na severočeském trhu, ale jejich hospodaření skončilo v roce 1996 se ztrátou 5,5 milionu, v roce 1997 to bylo minus 27,3 milionu a v roce 1998 minus 112 milionů korun. Za rok 1999 firma očekávala při tržbách 263 milionů korun zisk bez oprávek sedm milionů korun. Po započtení opravných položek v důsledku dřívějších chybných finančních operací a investic však očekávala spíše vysokou ztrátu.
Výstav za první čtvrtletí 2000 dosáhl 110 tisíc hl piva při tržbách 111 mil.Kč. Proti roku 1999 to představovalo přírůstek 4 % a zároveň rekord v tomto období za poslední čtyři roky. ÚP zdražily jednotlivé druhy piva počátkem dubna 2000 o pět až osm procent. V květnu 2000 díky teplému počasí průměrný měsíční výstav čtyřicet tisíc hektolitrů stoupl o 15 %, v červnu 2000 dokonce o 20 %. Stáčírna pracovala až na tři směny. Nejvíce se v parných dnech pila sudová jedenáctka Zlatopramen a v láhvích jednoznačně vedly desítky Zlatopramen i Březňák. Skupina DU, jejíž součástí byly ÚP, Pivovary a sodovkárny Brno a výroba likérů pod značkou KB Likér, zvýšila v prvním pololetí roku 2000 proti stejnému období roku 1999 prodej piva v hektolitrech o 7 % a lihovin o 23 %. Prodej nealkoholických nápojů naopak o 7 % poklesl. Vyplynulo to z údajů o výsledcích pololetního hospodaření, které dne 7.7.2000 tisku předala Drinks Union. Tržby DU od ledna do června 2000 za prodej 252,9 tisíc hl piva představovaly 268 milionů Kč a proti stejnému období roku 1999 byly o 12 % vyšší. Export z toho představoval asi 3 %, proti prvnímu pololetí roku 1999 se ale zvýšil o 38 %. Majetek ÚP a Pivovarů a sodovkáren Brno měl být vložen do nově založené komanditní společnosti United Trust Property. Ta poskytovala DU zařízení na výrobu piva, nealkoholických nápojů a likérů. Čestným titulem Zippich 2000 se po klání dvojníků bývalého poštmistra z Velkého Března ve dnech 19.-20.května 2000 pyšnil jednapadesátiletý Ivan Kolátor z Teplic – Prosetic. V konkurenci 93 mužů, mezi nimiž byl i jeden Němec, se probojoval na finále ve velkobřezenské restauraci Tivoli a svým vzhledem i dovednostmi tu přesvědčil porotu, že se skutečnému panu Zippichovi podobá nejvíc. Právě v restauraci Tivoli měl poštmistr Zippich na konci 19. století doživotní deputát 30 piv týdně za to, že propůjčil svou tvář místnímu pivovaru. S doutníkem a půllitrem piva se na etiketách lišácky usmívá dodnes. Vedení pivovaru se rozhodlo najít stejně bodrou tvář i mezi žijícími lidmi. Ivan Kolátor za své vítězství dostával stejnou odměnu jako pan Zippich jeden rok. ,Té podoby jsme si všimli už dávno. Dokonce jsme už chtěli reklamní tabuli přelepit Ivanovou fotografií,“ tvrdila vedoucí prosetické restaurace Apollo Jana Stárková, která vítěze do soutěže přihlásila. Jediná potíž byla, že se Ivan Kolátor těsně před tím, než se o své nominaci dozvěděl, nechal oholit. Poštmistr Zippich totiž nosil plnovous. ,Zakázali mi se holit. Skoro jsem se nemohl dotknout vlastní manželky. Že prý škrábu,“ smál se Kolátor. Soutěžit se ale nezdráhal. Jak tvrdil, pivo je jeho koníček. ,Denně jich vypiju tak šest. Zvládnu ale i patnáct,“ chlubil se. Kromě deputátu, o který se podělil s kamarády, si přišel také na 30 000 Kč za to, že ho vedení pivovaru vyfotilo na speciální sérii etiket. Titul Zippich zůstal Ivanu Kolátorovi rok. Pivovar chtěl z této akce založit tradici a bude proto soutěž vždy po roce opakovat.
Firma Drinks Union, a. s. od 1. července 2000 převzala v plném rozsahu výrobu piva od své mateřské firmy Ústecké pivovary, a. s. a výrobu nealkoholických nápojů od společnosti Pivovary a sodovkárny Brno, a. s.
ÚP dlužily v létě 2000 České finanční 285 milionů Kč, a věřitel proto podal návrh na konkurs pivovarů. Česká finanční (ČF) podala návrh na konkurs ÚP u Krajského soudu v Ústí nad Labem již v listopadu 1999. Vedení ÚP se však o této skutečnosti dozvědělo teprve krátce před valnou hromadou dne 29.srpna 2000. Důvodem, proč ČF vedení ÚP o podání návrhu na konkurs neinformovala, bylo to, že účinky konkursu vůči dlužníkovi působí až v době, kdy je o návrhu rozhodnuto soudem. Do tohoto okamžiku může navrhovatel vzít kdykoli svůj návrh zpět. Jelikož ČF preferovala mimosoudní vyřešení pohledávky, předpokládala uzavření dohody o jejím řešení v tomto mezidobí. Management ÚP byl podle ČF navíc několikrát upozorněn, že pokud nebude situaci ohledně nespláceného 285 milionového úvěru řešit, bude ČF nucena postupovat právě soudní cestou. Podle ČF bývalé vedení ÚP o vypořádání pohledávky s ČF téměř nejednalo. Navíc podle ČF nepředkládalo dohodnuté a potřebné dokumenty, a to i přes vydaný směnečný platební rozkaz. Představenstvo ÚP pak předložilo návrhy, které předpokládaly krytí dluhů téměř bezcennými akciovými podíly a pohledávkami za společnostmi v konkursu. „Takováto forma řešení je samozřejmě pro ČF nepřijatelná,“ zdůraznil zástupce ČF. Pivovary se však takové možnosti bránily. „Podle nás nejsou splněny podmínky pro vyhlášení konkursu, protože Česká finanční s.r.o. je jediným naším věřitelem. V současné době nemáme žádné jiné závazky po době splatnosti. S Českou finanční však stále jednáme o alternativním splacení úvěru, například o kapitalizaci, ale zatím bezvýsledně,“ řekl mluvčí ÚP Daniel Syrovátko. Podle člena dozorčí rady ÚP Daniela Syrovátka byli členové představenstva a dozorčí rady přesvědčeni, že společnost podmínky pro prohlášení konkursu nesplňuje. „To ostatně ve své zprávě vypracované speciálně pro valnou hromadu 29.8.2000 potvrdil i auditor,“ řekl. Podle něj v současnosti vykazovala společnost několikamilionový zisk. Závazek měl původ v roce 1996, kdy tehdejší vedení neúspěšně investovalo a podnik si vzal úvěr 200 milionů Kč u Foresbank (v té době byla akcionářem v ÚP). Na provozní financování firmy bylo použito jen 20 milionů. „Prakticky nás ze své pozice donutily vzít si úvěr a poskytnout z něj 180 milionů k upevnění kapitálového propojení finanční výrobní skupiny soustředěné kolem Foresbanky,“ uvedl Syrovátko. Peníze putovaly do společnosti Akcie Morava, která byla s Foresbankou finančně propojena. Částečné vyrovnání jejího dluhu vůči ÚP mělo přinést převedení akcií Pivovarů a sodovkáren Brno, které byly v jejím vlastnictví. Od Foresbanky po zavedení nucené správy převzala úvěr Česká finanční s.r.o. a stala se tak jedním z hlavních akcionářů. Další neshoda panovala na poslední valné hromadě v otázce nakládání s úvěrem, kdy Česká finanční přislíbila pozastavení úročení dluhu, což nesplnila a k úvěru přibylo dalších 85 milionů korun.
Prodej piva Zlatopramen a Březňák dosáhl v srpnu 2000 historického měsíčního maxima 52 tisíc hl, čímž byl dohnán výpadek způsobený chladným a deštivým počasím v červenci. Kumulativní výstav piva za osm měsíců roku 2000 pak téměř o 8 % převýšil objem piva prodaného ve stejném období roku 1999. Na podzim 2000 se společnost připravovala uvést na trh novinky, které uspěly na jarním brněnském veletrhu Pivex 2000. Na prodejnosti se nikoliv nepodstatnou měrou podílela kvalita nabízených produktů, osvědčená ostatně i v roce 2000 některými významnými oceněními z pivovarských soutěží. Jako nejcennější byl hodnocen zisk prestižního Zlatého poháru Pivex Pivo 2000 pro světlý ležák Březňák. Ústečtí pivovarníci však nezaostali ani v jiných kláních. V červnové soutěži o Pivo ČR 2000 v Českých Budějovicích zvítězilo ve své kategorii tmavé výčepní pivo Březňák, 2. místa obsadily Zlatopramen Premium a světlý ležák Březňák. Výborné je i 3. místo světlého výčepního piva Březňák a tmavého Zlatopramen. Zajímavé byly i výsledky z degustace organizované Chmelařským institutem v Žatci u příležitosti nedávné 43. Dočesné. V kategorii výčepních tmavých piv zvítězil Zlatopramen, Zlatopramen Premium obsadil v kategorii výčepních ležáků 2. místo.
Významný kontrakt na vývoz ústeckého piva do Švédska podepsal na konci října 2000 u příležitosti právě skončeného pivního festivalu ve Stockholmu generální ředitel společnosti Josef Vejlupek. Své výrobky Zlatopramen a Březňák tam DU dodával již od února 2000, do konce roku 2000 do Švédska dodal 1 000 hl lahvového i sudového piva. „Vyvážíme především do jižních regionu Švédska. Koupit ústecké pivo lze i přímo v centru Stockholmu.,“ uvedl tajemník generálního ředitele Daniel Syrovátko. V roce 2000 se dařilo dosahovat kladných hospodářských výsledků. „Na konci září 2000 Drinks Union vykázal zisk jedenapadesát milionů korun a tržby překročily šest set třicet milionů,“ upřesnil Syrovátko. Na konci roku 2000 zaměstnával podnik 555 zaměstnanců.
První citrónové a fernetové pivo v láhvích dne 6.listopadu 2000 sjelo z plnicí linky pivovaru ve Velkém Březně. „Průměrná spotřeba klasických piv bude postupně klesat, naopak obliba pivních speciálů a nápojů stoupá. Reagujeme tak na poptávku mladších konzumentů, kteří vyžadují něco neobvyklého,“ řekl k projektu s názvem New face ředitel marketingu DU Boris Rajdl. Neobvykle ochucená piva představil DU poprvé na jaře 2000 v Brně na veletrhu Pivex, kde New face zaujal odbornou i laickou veřejnost. Pivovar poté novinku systematicky testoval a na základě poznatků degustátorů provedl ještě řadu úprav v chuti výsledného piva. Opustil také původní záměr vyrábět i čokoládové pivo. „Byl to přílišný extrém a nesetkal se s takovým ohlasem jako Lemon a Fernet pivo,“ vysvětlil Boris Rajdl. Fernetové pivo ÚP bylo podle dostupných materiálů světovou novinkou. Jeho základem bylo pivo Zlatopramen a fernetový macerát ústeckého lihovaru KB Likér. Při vývoji novinky poprvé v historii spolupracovaly oba výrobní závody, které stojí 150 let vedle sebe a v roce 2000 spadaly do nápojové skupiny DU. Lemon pivo byl opět Zlatopramen dochucený citrusovými aromaty. DU prozatím chystala vyrobit z každého druhu 100 000 láhví o obsahu 0,33 litru. Prvních 1 000 kusů zaarchivovala a rozdala Ústečanům při oslavách příchodu roku 2001.
Poslancům Evropského parlamentu se 28.11.2000 představily některé české firmy. Mezi výrobci nápojů republiku zastupoval i ústecký DU. Dosavadní objem exportu společnosti činil asi 5 % celkové produkce. Vývoz piva směřoval nejvíce do Německa, tradičním odběratelem lihovin bylo Slovensko. Pivovaru, který dlužil České finanční přibližně 280 milionů korun, hrozila tato firma konkurzem. Na podzim 2000 Česká finanční nabídla akcie DU, které vlastnila, k prodeji. Limitovanou sérii piva Vánoční ležák Březňák uvedla společnost na trh na počátku prosince 2000. V láhvi se speciální etiketou bylo polotmavé pivo (alk.: 4,6 %), které ÚP uvařily při této příležitosti poprvé v historii. „Procházeli jsme historické anály pivovarů a nenašli záznam o tom, že by se u nás někdy vyrábělo polotmavé, tzv. řezané pivo. Proto jsme ho zvolili jako nevšední dárek k Vánocům pro naše konzumenty,“ popsal 28.11.2000 zvláštní projekt manažer marketingu DU Boris Rajdl. Pivovar vyrobil jen 200 hl tohoto piva. Etiketa měla předpoklady stát se sběratelsky vyhledávanou kuriozitou. Pro Březňák typická podobizna pana Zippicha totiž doznala podstatnou změnu. Jeho holou hlavu zakryla santaklausovská čepice.
ÚP v roce 2000 vykázaly zisk 2,4 mil.Kč po ztrátě téměř 34 milionů v roce 1999. Pivovary od poloviny roku 2000 prakticky nevyráběly a byly pouze finanční společností. Část svého majetku totiž převedly na komanditní společnost United Trust Property, která zařízení na výrobu piva pronajímala DU. Tu ÚP společně s brněnskými sodovkárnami vlastnily a převedly na ní výrobu a prodej.
Valná hromada společnosti dne 26.června 2001 rozhodla o tom, že a.s. Ústecké pivovary změní svůj název na ÚP, a.s.. Důvodem bylo podle představenstva příprava na budoucí spojení s brněnskými Pivovary a sodovkárnami do jedné skupiny DU. ÚP se v roce 2001 začaly prosazovat i v zahraničí. „Právě 14.července 2001 se s bosenskými partnery chystáme otevřít malý pivovar na výrobu Zlatopramenu v Bosně,“ potvrdil Ladislav Šimek, výkonný ředitel DU. Šimek doplnil, že nejvíce je prodej jejich produktů rozšířen především v celém Ústeckém kraji. „Poměrně dost prodáváme ještě v sousedních okresech, tedy na Českolipsku, Liberecku či Mladoboleslavsku,“ upřesnil Šimek. Malé množství, které však netvořilo významný podíl na tržbách, odebraly podle něj i restaurace na jižní Moravě. Pivovary prozatím v červenci 2001 opustily čínský a polský trh. Společnost se rozhodla, že nebude licenčně vyrábět pivo značky Zlatopramen ani v jedné ze zmíněných zemí. Podařilo se jí však prosadit v Bosně, kde otevřela s tamním obchodním partnerem licenční pivovar. Podle výkonného ředitele DU byl právě tento jihoevropský trh nadějný z hlediska budoucího růstu exportu a už teď mezi poměrně slabou konkurencí pracovali na zdvojnásobení tamní kapacity, která byla v létě 2000 asi 5 000 hl piva ročně. Firma také hodlala prodat sodovkárny v Brně. Chtěla opustit výrobu nealkoholických nápojů a plně se soustředit na pivo. Plánované založení společného podniku v Číně bylo prozatím zakonzervované. Tamní podmínky se ukázaly pro českou firmu jako nepřijatelné. Do Asie měla společnost investovat minimálně pět milionů korun, čínské výrobní kapacity by znamenaly zhruba zdvojnásobení výroby Zlatopramenu. „Čínskému podniku, který měl licenčně vyrábět naše pivo, šlo jen o to, aby do země vstoupil zahraniční partner a založil joint venture. Mohli jsme tam mít i majoritní podíl, ale to neznamená totéž jako na našem trhu. Právní prostředí a sociální podmínky jsou tam velmi nečitelné. Dodnes jsme například nedostali od asijských partnerů alespoň základní legislativní rámec a platné zákony,“ vysvětlil výkonný ředitel pivovaru Ladislav Šimek.
Česká finanční (ČF), dceřiná společnost státní Konsolidační banky, prodala celý podíl 23,42 % v ÚP společnosti S-Operations. Dne 13.7.2001 to řekl mluvčí Konsolidační banky Jiří Pekárek. Společnost S-Operations získala již v červnu 2001 od ČF pohledávku 285 milionů Kč, kterou ČF vůči ÚP měla. „V současné době jednají zástupci S-Operations s ostatními akcionáři pivovarů o možné kapitalizaci této pohledávky,“ uvedl Josef Vejlupek, předseda představenstva DU , která měla pronajatý majetek ÚP. Skupina DU patřila v roce 2001 mezi typické příklady tzv.středně velkých ohrožených pivovarů. Při ročním výstavu mírně přesahujícím 500 tisíc hl, které produkovaly dva pivovary v Ústí nad Labem, se společnost nemohla chovat obdobně jako velcí celostátní producenti. Firma totiž postrádala daňové zvýhodnění, jaké požívaly malé pivovary, a zároveň neměla dostatečnou vnitřní sílu obsloužit celostátní trh. DU se objemem výstavu nemohla spoléhat jen na regionální zákazníky, DU musela hledat odbytiště i mimo svůj region, což ji přinášelo výrazně vyšší náklady, spojené například s dopravou, distribucí, případně také s celoplošnou reklamou. Při daném výstavu pivovaru se tak snižovala jeho konkurenceschopnost. To byla typická slabina středně velkých pivovarů, které zřejmě ještě čekaly velké majetkové proměny. DU, jenž v hospodaření především spoléhala na Ústecké pivovary, z nich sice v roce 2000 vykázal zisk 2,4 milionu Kč, avšak v předcházejícím roce měly ztrátu téměř 34 milionů. Návratnost zapojeného kapitálu byla podle mínění analytiků z Komerční banky a ČSOB značně problematická. Ostatně i sami představitelé celé nápojové skupiny DU připouštěli, že uskupení čekala integrace do majetkové struktury silnějšího investora. Byl to dlouhodobý záměr, kterému však vyslovila souhlas většina hlavních akcionářů. Zásadní majetkové změně měla ale předcházet transformace samotné nápojové skupiny, kterou v roce 2001 tvořilo pět kapitálově provázaných subjektů, na jejichž čele byla akciová společnost Ústecké pivovary. Navíc valná hromada z jara 2001 rozhodla, že tento název bude zrušen a nahradí jej ÚP, a. s. Důvodem mělo být podle představenstva příprava na budoucí fúzi s Pivovary a sodovkárnami Brno do jedné nápojové skupiny DU. Brněnská firma se ale už po dva roky nevěnovala výrobě piva a akcionáři definitivně potvrdili, že ještě v roce 2001 prodají i sodovkárnu Merito. „Celá skupina se bude věnovat převážně pivu a lihovinám,“ uvedl výkonný ředitel DU Ladislav Šimek.
Na podzim 2001 oznámily spojení dva největší severočeské pivovary Drinks Union a pivovar Louny. Následovaly tak brněnský a znojemský pivovar, které zveřejnily stejný záměr počátkem října 2001. DU s lounským pivovarem se tak zařadil předpokládanou roční produkcí 750 tisíc hl piva za Krušovice na šesté místo mezi tuzemskými producenty tohoto alkoholického nápoje. „Měli bychom zaujmout asi 5 % tuzemského trhu,“ předpokládal generální ředitel DU Ladislav Šimek. Doplnil, že na spojení pracovali už několik měsíců. Tomu odpovídalo i zářijové jmenování dosavadního člena dozorčí rady lounského pivovaru Miroslava Bretšnajdra administrativním ředitelem DU. „Tímto krokem se chceme bránit tlaku nadnárodních společností. Zatím je ale spojení na počátku, takže sami nevíme, jaké konkrétní kroky budou nyní následovat,“ řekl 10.října 2001 obchodní ředitel Pivovaru Louny Radek Vincík. „Je předčasné mluvit o spojování managementu, zůstávají zachované dva právnické subjekty i značky piva,“ dodal. „Rozsahem svých podnikatelských aktivit a realizovanými tržbami, které v roce 2000 činily 1,2 miliardy, výrazně předčíme takové pivovarské skupiny, jako je Starobrno či Krušovice a zařadíme se hned za Budvar,“ tvrdil Šimek. Kromě piva vyrobila skupina DU ročně 56 tisíc litrů lihovin a 265 tisíc litrů nealkoholických nápojů.
ÚP stejně jako před rokem připravily na závěr roku 2001 soutěž Pivní Vánoce s Březňákem. Kdo našel pod zátkami levou a pravou část tváře pana Zippicha, vyhrál lahvovou 12, ale někde šlo výhru vybrat dokonce i v točené podobě. Dále byla vyhlášena soutěž o nejlepší vánoční koledu, kde se vyskytují výrazy Březňák a Zippich, 5 nejlepších obdrželo po 200 lahvích speciálního vánočního polotmavého ležáku Březňák, který byl distribuován od listopadu stejně jako v roce 2000. Největší severočeský producent piva a alkoholických nápojů Drinks Union vykázal za první tři čtvrtletí roku 2001 zisk 14 milionů korun. V roce 2000 ve stejném období však činil 50 milionů. Tržby DU od ledna do září 2001 překročily 600 milionů Kč a byly přibližně na stejné úrovni jako před rokem.
Oba Ústecké pivovarské provozy už řadu let pracovaly na pokraji kapacitních možností, když ročně produkovaly zhruba 500 tisíc hl. Proto skupina investovala do přetlačných tanků, varny a kvasných prostor. To mělo umožnit vyrábět navíc až 300 tisíc hl piva v roce 2003. „Nepočítáme s využitím celé kapacity, ale investice nám umožní soustředit se na speciální piva,“ řekl v listopadu 2001 předseda představenstva DU Josef Vejlupek. To byl i jeden z dlouhodobých strategických záměrů tohoto středně velkého českého producenta. Tlaku největších výrobců piva chtěl podnik čelit těsnějším sepětím se zákazníky a častější obměnou speciálního sortimentu. Většina producentů piva však shodně zaznamenávala, že domácí kapacity stále převyšují možnosti trhu. Miloš Kuba, který měl v DU na starosti zahraniční obchod, viděl řešení v exportu. Za poslední tři roky firma zdvojnásobila prodeje v zahraničí.
DU v roce 2001 meziročně snížila výstav piva o 3 % na 492 tisíc hl. Tržby společnosti proti roku 2000 klesly z 843 milionů na 814 milionů Kč. „Tržby klesly především v důsledku změny účtování spotřební daně,“ řekl generální ředitel společnosti Ladislav Šimek. Firma podle ředitele do poloviny roku 2000 nakupovala výrobky od Ústeckých pivovarů. V nich byla obsažena spotřební daň asi 60 milionů Kč.
V roce 2001 pivovar speciálně pro soutěž Zlatá jízda vyrobil pivo Zlatopramen Patriot (světlé výčepní; alk.: 4,0 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů). Pivo se mezi konzumenty uchytilo, pivovar pokračoval ve výrobě i v dalších letech.
ÚP hospodařily v roce 2001 se ztrátou 5,1 milionů korun. Místopředseda představenstva Milan Hagan řekl, že ztráta společnosti vznikla zejména odpisem nedobytných pohledávek a likvidací starých dluhů. Společnost v roce 2001 dosáhla tržeb 10,3 milionu korun. Rok před tím to bylo 145,4 milionu korun a v roce 1999 měly pivovary tržby přes 263 milionů korun.
Skupina DU se od dubna 2002 sloučila s druhým největším pivovarem na severu Čech, pivovarem Louny. „Od dubna byla DU jediným odběratelem a prodejcem výrobků lounského pivovaru,“ řekl v lednu 2002 ředitel DU Ladislav Šimek. Do září by podle ředitele měla na DU přejít i výroba pivovaru a všechny ostatní činnosti. „Fúze právních subjektů by měla být dokončena zhruba do konce března příštího roku,“ dodal Šimek. Záměr spojit se s lounským pivovarem ohlásil DU v polovině října 2001. Důvodem sloučení bylo podle představitelů DU snaha posílit tržní pozici společnosti. Firma v nejbližší době neuvažovala o slučování s nějakým dalším pivovarem. DU v důsledku vyšších investic, které se meziročně zdvojnásobily, snížila za jedenáct měsíců roku 2001 meziročně hrubý zisk na 20 milionů korun. Tržby společnosti se po očištění od vlivu změny účetnictví meziročně zvýšily o 30 milionů na 735 milionů korun.
V některých supermarketech v Sasku našel nakupující desítky druhů piva, mezi tradičními a zde oblíbenými značkami Heineken či Amstel leží i bedny s velkobřezenským pivem Březňák. Na prodej v Sasku si vedení podniku nemohlo stěžovat. Export do této oblasti stále rostl. Kdysi v obchodě našli Němci i značku Breznak. Na odbyt moc nešla, přestože v lahvích bylo stejné pivo. Němci ale nevěřili, že se vyrábí v Česku. Češi přece mají interpunkci, háčky a čárky. Breznak nekupovali. „Od naší firmy, která prodává pivo z Ústeckých pivovarů v Německu, opravdu přišel požadavek, aby výrobek měl českou etiketu. Informace v němčině jsou pak na druhé straně na menší nálepce,“ řekl v lednu 2002 Josef Vejlupek, šéf představenstva DU. Vedení si od spojení s Louny slibovalo i posílení exportu právě do Německa. „Obchodní partněři Pivovaru Louny udělali v Německu velký kus práce. Lounské pivo se v Německu velmi dobře prodává. Firma měla mnoho odběratelů hlavně v Berlíně a blízkém okolí. My prodáváme převážně v Sasku v blízkosti hranic,“ řekl Vejlupek. Němci podle něj vyžadovali z produkce DU hlavně značku Březňák, Zlatopramen odebrali v mnohem menším množství. „Proč? Asi jim více chutná, osobně si však myslím, že se jim víc líbí etiketa. Na březňáku je taková typicky česká. Je tam bodrý starší muž…Prostě Němci jsou konzervativní,“ řekl Vejlupek.
* Zaniknou některé ze značek piva, které vyrábějí Pivovar Louny či ústecká společnost Drinks Union? Co čeká spotřebitele po obchodním spojení těchto dvou podniků, jež se chystalo ještě v roce 2002?
„Pro spotřebitele bude mít propojení jen výhody, jednoznačně,“ řekl Josef Vejlupek. Právě on stál za nápadem spojení dvou pivovarů v Krásném a Velkém Březně a pivovaru v Lounech. „Podnik tak bude moci svými výrobky lépe konkurovat pivu, které do kraje přivážejí velké koncerny. V množství uvařeného piva (asi 750 000 hl) a v zisku by měl společný podnik předstihnout pivovary Starobrno či Krušovice.“
* Proč se vedení DU rozhodlo spojit zrovna s lounským pivovarem?
„Při úvahách o tom, s kým se spojíme, padalo více možností. Lounský pivovar vyšel z těchto úvah vítězně. Mimo jiné nám vyhovovala i struktura akcionářů. Jsou to všechno subjekty, které mají zájem o rozvoj pivovarnictví a nefigurují mezi nimi spekulanti. Navíc v pivovaru pracují vynikající odborníci.“
* Jak bude samotné spojení probíhat?
„Když jsme se ke spojení rozhodli a oslovili jsme akcionáře a vedení Pivovaru Louny, všichni brzy pochopili, jak je spojení pro obě strany důležité, a velmi rychle došlo k dohodě. Byl to pro nás důkaz, že jsme se rozhodli správně.Organizační, majetkové a právní kroky se připravují už zhruba osm měsíců, k obchodnímu spojení dojde letos v dubnu. Do konce září 2002 převezme Drinks Union všechny zaměstnance. Pivovar Louny ale zůstane samostatným právním subjektem i se svými akcionáři, valnou hromadou, představenstvem a dozorčí radou až do fúze, kterou plánujeme na jaro 2003.“
* Jak se dotkne spojení spotřebitelů? Nezaniknou některé značky?
„Ne, spotřebitelé by teoreticky neměli poznat vůbec nic. Já však věřím, že jim spojení přinese spíše výhody. Myslím si, že se zlepší servis pro odběratele a v konečném důsledku i pro zákazníky. Rozšíříme svoji nabídku, obchodní zástupci z Ústí budou prodávat i lounské výrobky a naopak. Stejně jako prodej budeme koordinovat i speciální akce na podporu prodeje. Každá z nyní vyráběných značek, ať už v Ústí, ve Velkém Březně či v Lounech, má na trhu svoje místo, má své příznivce, kteří se nedají ošidit. Nepočítáme proto, že by v nejbližší době některé vyráběné značky zanikly.“
* Ani ty, s nimiž jste neslavili takový úspěch, jak jste si představovali? Mám teď na mysli piva řady New face – fernetové a citronové pivo.
„Řada New face, kterou připravujeme zhruba dva roky, je trochu odlišná od toho, co vyrábíme a co znají hlavně severočeští spotřebitelé. Je třeba si uvědomit, že pivní trh je v Česku velmi konzervativní a hned tak nějakou novinku nepřijme. Značky New face se prodají řádově stovky hektolitrů, což opravdu není mnoho, ale zato se prodává po celé republice, což neplatí o našich ‚klasických pivech‘. Navíc cílová skupina jsou hlavně mladší lidé a ne zrovna typičtí ‚pivaři‘.“
* Přijde se spojením dvou pivovarů i propouštění?
„Úbytek zaměstnanců bude pouze přirozený, mám na mysli odchody do důchodu a podobně. V souvislosti s organizačními změnami nebudeme ale potřebovat současný počet administrativních pracovníků. Naopak v oblasti obchodu a marketingu budeme počty pracovníků zvyšovat.“
Poté, kdy 22.února 2002 oznámily růst cen svých výrobků dvě největší tuzemské pivovarnické skupiny, Prazdroj a Pražské pivovary, chystal něco podobného i DU. „Zdůrazňuji však, že nezdražujeme v reakci na růst cen plzeňského piva a výrobků Pražských pivovarů,“ sdělil 23.1.2002 Josef Vejlupek. Ceny by se podle šéfa společnosti měly u lahvového a točeného ústeckého piva zvednou maximálně o desetihaléře. Podobně jako v případě konkurence zvýšila i DU ceny piva na volném trhu, za kolik bude nakonec pivo k mání, bylo tedy na obchodníkovi. „Zdražení piva odráží růst cen energií surovin k výrobě a dalších vstupů,“ řekl Josef Vejlupek. Kdy přesně DU pivo zdraží, Vejlupek nesdělil. „Zcela jistě to ale nebude už v únoru.“
Výrobu nealkoholických nápojů, zejména ochucených limonád, ukončila společnost DU v Brně na počátku roku 2002. Předseda představenstva DU Josef Vejlupek dne 31.ledna 2002 potvrdil, že brněnskou firmu Merito DU v těchto dnech prodal pražské firmě Alphaduct. Dodal, že DU se nadále zaměří na výrobu a distribuci piva v pivovarech v Ústí nad Labem a Velkém Březně a alkoholických nápojů v krásnobřezenské likérce.
Nápojářská skupina DU do poloviny roku 2002 chtěla navýšit základní kapitál o několik set milionů korun. Skupina totiž jednala o výši kapitalizace pohledávky zhruba 300 milionů Kč vůči Ústeckým pivovarům, kterou od České finanční koupila společnost S-Operations. O konečné formě řešení dluhu pivovarů museli podle zákona rozhodnout akcionáři firmy na valné hromadě. Těmi byly podle databáze Ariadna Pivovary a sodovkárny Brno s 35,27 % akcií, s téměř 21 % Miroslava Hejduková a od poloviny roku 2001 také S-Operations, která koupila od České finanční podíl 23,42 %.
V polovině března 2002 pivovary uvedly na trh světlou speciální čtrnáctku Březňák (alk.: 6,1 %).
Částečné sloučení nápojářské skupiny DU a druhého největšího výrobce piva na severu Čech, Pivovaru Louny, firmy o několik měsíců odložily. Právníkům se totiž nepodařilo včas zajistit všechny právní kroky, aby sloučení mohlo být uskutečněno. Od dubna měl být DU jediným odběratelem a prodejcem výrobků lounského pivovaru.
Pivovar v Krásném Březně dal v polovině roku 2002 svému pivu nový kabát. V létě 2002 rozsvítila Zlatopramen nová etiketa. Etiketa skutečně, díky své barevnosti evokující pohár piva s čepicí pěny, zářila. Tuto prozářenou atmosféru podporovalo i zlaté slunce, symbol dobré nálady a krásného dne. Při označení piva se vrátil k tradičnímu označení stupňovitosti. Výrazné logo Zlatopramen zářilo na bílé ploše pivní pěny. Poctivou chuť tradičního českého piva podtrhoval i chmel a ječmen obepínající etiketu.
Od července 2002 většina pivařů na severu Čech pila pivo od jediného výrobce. Bývalí konkurenti, pivovary v Ústí nad Labem a Lounech, podnikaly poslední kroky ke spojení. To mělo pomoci udržet severočeské pivo na trhu v konkurenci pivovarských gigantů. Pro běžného spotřebitele se však nic nezměnilo. „Zachovány zůstanou všechny druhy, které se v těchto pivovarech vyrábějí,“ řekl Milan Hagan, generální ředitel DU. Do konce června 2002 se měly sejít valné hromady všech společností, které jsou sdružené ve skupině, tak, aby už v červenci mohlo dojít ke spojení. Fúze severočeských pivovarů se podle předsedy představenstva Josefa Vejlupka zdržela kvůli novému obchodnímu zákoníku. „Ten mnohem více respektuje takovéhle situace s ohledem na nové akcionáře. Proces zdržují odhady hodnot akcii a další právní úkony.“ Po spojení pivovarů by podle Vejlupka mělo dojít i k výraznému propojení obchodních aktivit všech tří pivovarů. Podle Hagana, který včele DU stanul na počátku května 2002, bylo prvotním cílem zisk většího zastoupení na tuzemském trhu. „Tady na severu ovládáme téměř 80 % trhu a toho chceme využít.“ Hagan prozradil, že skupina má připravenou celou řadu marketingových aktivit, mimo jiné i spolupodíl při budování kmenových restaurací a pivnic. „Nebudeme se ale bránit současnému čepování jiných druhů piv, jak to dělají některé tuzemské pivovary. Naopak porovnání vítáme.“
Společnost DU se chystala v létě 2002 proniknout na celorepublikový trh. Jako první nasadila značku Zlatopramen, kterou 18.6.2002 začal stáčet do lahví s novou etiketou. Nápojářská společnost ve stejný den také definitivně zlikvidovala starý dluh asi 300 milionů korun, jež zatěžoval společnost od roku 1996. „Dluh zakoupila společnost S-Operations a dnes jsme podepsali smlouvu o proměně pohledávky v akcie pivovarů. Tím se majitel stal jedním z našich významných akcionářů,“ vysvětlil řešení nový generální ředitel společnosti a akcionář Milan Hagan. Dodal, že nyní měl DU stabilní pozici. Po spojení s pivovarem Louny dohonil v produkci například pivovar Krušovice, který přitom zásobuje celou republiku. „Jsme připraveni zápasit na domácím trhu i s pivovarem Budvar,“ prohlásil ředitel. Pro tvorbu etikety, která měla pomoci prosadit dominantní severočeskou pivní značku Zlatopramen v celé republice, se nechala DU inspirovat v historii Ústeckých pivovarů. Nová etiketa měla oválný tvar jako na počátku 20.století, v symbolice se objevilo sluníčko, které je rovněž převzaté z dobových reklamních materiálů. Historii pivovaru pro DU mapoval přední český znalec pivovarnické historie a bývalý ředitel pivovarnického muzea v Plzni Petr Žižkovský. Na podporu propagace připravily v pivovaře Velké Březno i malé muzeum a exkursní trasy pro veřejnost. „V Ústí se vařilo pivo už ve 13. století, pivovar v Krásném Březně stál už prokazatelně v 15. století. My používáme datum založení 1642 tak, jako naši pradědové na etiketách před sto lety. Tehdy byly ústecké pivovary třetí největší exportér piva v Čechách a vyvážely například do Jižní Afriky a na Kanárské ostrovy,“ podotkl historik. Do nejmodernější historie pivovarů se zapsala degustační soutěž Pivo ČR 2002 v Českých Budějovicích, kde Zlatopramen získal první místo mezi světlými desítkami a druhé místo mezi desítkami černými a Březňák čtrnáctka zvítězil mezi světlými speciály. DU vznikla v roce 1998 zastřešením Ústeckých pivovarů (Krásné a Velké Březno), ústecké likérky KB Likér a Pivovarů a sodovkárem Brno. DU zaměstnával 400 lidí a její roční obrat přesahl miliardu korun.
Pivovary společnosti DU přestály ničivé povodně z poloviny srpna 2002 téměř bez úhony. Jak v rozhovoru podotkl Jaroslav Rottenborn, ředitel výroby piva, stalo se tak hlavně díky obětavosti zaměstnanců, ať už byli z techniky, obchodu nebo výroby. Nasadili neuvěřitelné síly a odhodlání k minimalizaci škod povodní. Během několikadenní odstávky výroby piva se ústecké značky stáčely v lounském pivovaru, který patří do stejné společnosti.
* Ohrozilo rozvodněné Labe pitnou vodu, určenou k výrobě piva?
„Vodu už nakupujeme dvacet let od doby, kdy došlo ke znečištění spodních vod v souvislosti s výstavbou v této lokalitě. Dnes odebíráme vodu z řadu z Flájí, která má lepší parametry, než naše bývalé studny. Ve velkobřezenském pivovaru byl zaplaven vrt ve Valtířově, takže tam jsme zčásti nasadili náhradní zásobování, zbytek je napojen na vodovodní řad. Dva a půl vteřinového litru vody stačí přesně na vaření mladiny. Zprovoznění původního zdroje vody se samozřejmě snažíme maximálně urychlit – nakupovaná voda se promítá do nákladů.“
* Dotknou se nějak povodně ceny piva?
„Nemyslím si to. Ale o dlouhodobých dopadech nechci hovořit, povodně mohly ohrozit jiné subjekty, které zdánlivě přímo nesouvisejí s výrobou piva.“
* Dostala se rozvodněná řeka do některého z pivovarů?
„Měli jsme vodu v kanalizaci v Krásném i Velkém Březně, ale do výrobních celků se téměř nedostala, protože jsme ji stačili odčerpávat, pomohly i bariéry z pytlů písku. Navíc jsou tyto celky stavěny ve tvaru bazénu, kam se spodní voda neprotlačila. Dostala se sice do strojovny, kde ohrozila provoz techniky. Proto jsme s předstihem demontovali motory. Trochu také prosakovala kolem průchodů vzduchu, vody či chlazení, kde se odčerpávala. V důsledku krizové situace jsme na 4 až 5 dní přestali chladit, kdy ale teplota stoupla asi jen o tři až čtyři stupně. Mimochodem, ideální teplota pro čepování piva je kolem 8 stupňů. K dobrému vyležení piva, tedy k pěnivosti a řízu, je třeba nula až dva stupně.“
* Pivovar vyráběl v době povodní pivo v Lounech. Přesto, neohrozí určité technické problémy plánovaný roční výstav piva?
„Určitě ne. Ročně vyrábíme 500 až 520 000 hl piva, lounský pivovar dalších 330 000 hl. Zlatopramen by se navíc mohl vyrábět i v tomto pivovaru s tím, že by pivo směřovalo hlavně na export. Jediný větší problém jsme měli ve Velkém Březně, kde studnu musí ještě posoudit statik.“
* Nebylo během povodně ohroženo zásobování zákazníků?
„Někteří z nich se, mimo záplavové území, snažili předzásobit. Přesto se pak obávali, že nebudou mít dost piva a byli nervózní – naštěstí zbytečně. Střekovskou stranu či Českolipsko jsme zásobovali třeba až přes roudnický most.“
DU stáčela dočasně v důsledku povodní v srpnu 2002 některá piva v Pivovaru Louny, v němž držela 66,14 % akcií. Ke stáčení do lounského pivovaru se ústecká piva Zlatopramen a Březňák převážela v cisternách. Přechodné opatření trvalo asi týden.
Dne 14.září 2002 se v ústeckém letním kině konaly slavnosti piva. K dostání byla všechna čepovaná piva kromě čtrnáctky a tmavých, včetně lounské dvanáctky.
Pivo Zlatopramen již mohli spotřebitelé koupit od září 2002 v sítích hypermarketů po celé ČR. Skupina DU realizovala expanzi, ke které využila i televizní reklamní spot.
„Společnost DU do roku 2001 obchodně spolupracovala s pivovarem v Litoměřicíích. V březnu 2002 nás oslovili noví majitelé Korunního pivovaru s nabídkou včlenění litoměřického pivovaru do naší nápojové skupiny,“ uvedl předseda představenstva společnosti DU Josef Vejlupek. Při jednáních obou stran v průběhu následujících tří měsíců bylo podle Vejlupka projednáváno několik variant vstupu DU do Korunního pivovaru, avšak jednání v červenci 2002 skončila vzhledem k rozdílným představám obou stran. Co si představit pod pojmem rozdílné představy obou stran, odmítl ing. Josef Vejlupek upřesnit s odvoláním na interní záležitosti společnosti. Litoměřický pivovar jako konkurent DU následně zanikl.
Prostřednictvím TV reklamy, kterou pro agenturu Křídla natočil Daniel Růžička, vstoupil poprvé do televize Zlatopramen. Jeho kampaň sledovala dva cíle: jednak expanzi 11stupňového piva Zlatopramenu a dále prezentaci základního benefitu značky spojeného s její „stupňovitostí“. Fullservisová agentura Křídla, jež pro klienta pracovala od roku 2002, vytvořila slogan „O stupeň lepší pivní chuť“ i hlavní motiv. V něm se nositeli sdělení „Zlatopramen 11 je o stupeň lepší pivo, které si nenecháte vzít“ stala dvojice mladých lidí, pro něž pivo představovalo neodmyslitelnou součást života. Snad proto, že se celý spot odehrával v posteli a naznačoval milostné laškování, ho firma Mag Media 99, jejímž prostřednictvím spot na TV Nova oslovil cílovou skupinu mužů a žen 25 – 50 let, označila jako nevhodný k vysílání před 22. hodinou.
DU byla v roce 2002 v tuzemsku nejvíce expandující pivovarnickou skupinou. Po získání Pivovaru Louny koupila začátkem října 2002 i Pivovar Kutná Hora. „Nebude to v žádném případě znamenat žádné velké zadlužení,“ tvrdil šéf marketingu podniku Jaroslav Lstibůrek.
* DU patří mezi nejvíce expandující české pivovary. Jaké má vaše firma na tuzemském trhu záměry? Vidíte v současnosti další možnosti expanze například formou nákupu dalších pivovarů?
Společnost DU navýšila poslední akvizicí roční prodeje piva na úroveň 790 tisíc hl za rok, a tím se zařadila mezi pět největších pivovarských společností na českém trhu. Předběhli jsme například pivovar Krušovice. Dosud jsme ale postupovali podle strategie, která byla zaměřena především na udržení poměrně silného lokálního postavení, proto se naše skupina v minulých letech nesnažila působit na celostátní úrovni. Dnes jsme však přesvědčeni, že máme co nabídnout i spotřebitelům v ostatních regionech. Na této nadhodnotě, kterou přinášíme, ostatně chceme postavit i svou další strategii. Naším záměrem není honba za hektolitry, ty jsou nutné pro získání potřebné velikosti, ale samotné úspěch nepřinesou. Proto sázíme spíše na odlišnost, která je založena na tradicích a silném lokálním postavení našich pivovarů. Naším hlavním cílem není zisk tržního podílu, proto také nebudeme plošně skupovat další pivovary. Výjimku uděláme pouze v případě, že některý z pivovarů bude splňovat naše kritéria a majitelé projeví ochotu ke spolupráci.
* Kde získáváte prostředky na akviziční politiku? Jak v této oblasti chcete soupeřit s hlavními tuzemskými pivovary, které mají zahraniční vlastníky?
Akviziční politiku provádíme velice citlivě a dbáme na návratnost vložených prostředků. Finance se snažíme získávat především z vlastních zdrojů. K tomuto účelu jsme provedli restrukturalizaci společnosti, kdy jsme odprodali výrobu nealkoholických nápojů. To nám umožnilo získat potřebné finanční zdroje a soustředit se pouze na naše hlavní podnikatelské aktivity. I když zčásti využijeme i externího financování od tuzemských bank, nebude to v žádném případě znamenat nějaké vážné zadlužení.
* Chcete být vlastníkem regionálních pivovarů, nebo se budete snažit získané značky distribuovat celorepublikově?
Jak jsem již uvedl, naše značková strategie je založená především na jejich lokální podpoře. Jednu z těchto značek jsme nicméně vytipovali jako vhodnou pro celostátní rozšíření. A tou je jedenáctka Zlatopramen. Na podporu této značky probíhá v současné době celoplošná podpora. Spotřebitelé se s ní mohou v této chvíli setkat především v obchodních řetězcích.
* Například Pivovar Kutná Hora loni uvařil 70 tisííc hl piva. Podle informací tisku v blízké budoucnosti plánujete zvýšit výstav až na 250 tisíc. Jak a do kdy to chcete dokázat?
Společnost DU zprávu podobného obsahu nevydala. Bylo by to sice hezké, ale musíme být přece jenom realisty. Za cíl si klademe zastavit klesající trend prodejů značek kutnohorského piva. Pokud se nám podaří vrátit se na úroveň zhruba sto tisíc hektolitrů, budeme to považovat za úspěch. K návratu do původních pozic povede jednak důraz na zlepšení kvality piva a důraznější podpora jednotlivých výrobků. Určitě pomůže i centralizace obchodních činností a s tím související jasná marketingová strategie.
„Odebíráme výhradně tuzemský chmel. Například jedenáctka Zlatopramen je výhradně z Žateckého poloraného červeňáku,“ uvedl v listopadu 2002 marketingový ředitel DU Jaroslav Lstibůrek. „Jsme jeden z mála pivovarů, který má i své chmelnice. Samozřejmě nám to nestačí, a tak odebíráme chmel i od jiných pěstitelů,“ zmínil Lstibůrek. Podle jeho slov dávaly pivovary přednost zahraničním nabídkám, protože chmel z ciziny byl mnohem levnější. „Český chmel patří mezi nejdražší na světě, ale samozřejmě také nejkvalitnější. My jsme se rozhodli jít cestou kvality, proto tuzemským chmelem nešetříme,“ dodal Lstibůrek.
Firmy spojené v největšíí nápojářskou skupinou na severu Čech, mezi které patřily Ústecké pivovary , Pivovar Louny a Pivovary a sodovkárny Brno, postupně směřovaly ke sloučení. Valná hromada ÚP schválila ovládací smlouvu mezi ÚP a Drinks Union, o podobné smlouvě rozhodovali 17.12.2002 akcionáři PaSB. Obdobný dokument již od srpna existoval mezi DU a Pivovarem Louny. „Ovládací smlouvy mají umožnit jednotné řízení společností v koncernu, aniž by například musely být kvůli jednotlivým rozhodnutím svolávány valné hromady,“ řekl v prosinci 2002 advokát DU Stanislav Hospůdka. Podle Hospůdky byly ovládací smlouvy krokem k postupnému zprůhlednění struktury koncernu. „V příštím roce by pak měly být firmy postupně slučovány,“ uvedl. Dodal, že by to mělo do budoucna společnostem také zjednodušit přístup k úvěrům. ÚP a PaSB vlastnily po 50 % Drinks Union, který vyráběl na pronajatém majetku ÚP. DU pak na začátku března 2002 získal majoritu v lounském pivovaru. V říjnu 2002 DU koupil společnost Pivovar Kutná Hora, která provozovalauje kutnohorský městský pivovar. Celkový výstav piva společností překročil 800 000 hl ročně a skupina se tak dostala mezi pět největších tuzemských pivovarů.
Starou recepturu pivovarského archivu na konci roku 2002 „oprášil“ vrchní sládek společnosti DU, aby vyrobil speciální zlatavý mok. Ochutnat jej mohli pouze účastníci VI. jarního plesu Drinks Union dne 1. března 2003 v Interhotelu Bohemia.
Na vánoce 2002 byl opět uvařen polotmavý ležák Březňák (alk.: 4,8 %).
DU v roce 2002 po sloučení s pivovary Louny a Kutná Hora zvýšil meziročně výstav piva téměř o dvě třetiny na zhruba 800 000 hl ze 492 000 hl v předchozím roce. „Po očištění od vlivu loňských akvizic výstav pivovarů ve Velkém a Krásném Březně vzrostl o 4 %,“ řekl generální ředitel firmy Milan Hagan. Tržby společnosti se i přes růst prodeje piva pohybovaly kolem 800 milionů korun. V roce 2001 to bylo asi 814 milionů korun. Společnost hospodařila s výrazným ziskem. Nejvíce hektolitrů vyvezla do Velké Británie, Německa a Austrálie,“ uvedla Lucie Černá ze společnosti Previa, která byla mediálním zástupcem firmy DU.
Pivaři skupiny DU museli od 10.března 2003 sáhnout hlouběji do kapsy. Lounské, kutnohorské, velkobřezenské a krásnobřezenské pivo zdražilo v průměru o 50 až 60 haléřů na půllitru. Pivařům, kteří kvůli nižším cenám dávali přednost pivu z Loun, Kutné Hory, Velkého či Krásného Března, skončily zlaté časy. „Přešel jsem na lounské pivo nejen kvůli chuti, ale hlavně kvůli ceně, která byla hodně pod průměrem ostatních,“řekl Stanislav Ptáček, který si v supermarketu na pražském sídlišti Dědina kupoval dvě basy lounského ležáku. „Teď mi zhořkne kvůli ceně a budu muset přejít na desítku,“dodal. Pivovary měly pro zdražení svého moku pádné důvody. „Stejně jako konkurenci, která zdražovala již na začátku roku, nás k tomu donutily rostoucí ceny především surovin, energie a služeb,“uvedl Jaroslav Lstibůrek, marketingový ředitel firmy. „Nárůst cen není ale nijak dramatický a je obdobný jako u konkurenčních pivovarů,“dodal. Zdražení se týkalo piv Březňák, Dačický, Louny a také vlajkové lodi této nápojové skupiny piva Zlatopramen 11. U sudového piva se zvýšila cena o 50 haléřů za půllitr, u jedenáctek i ležáků o 60 haléřů. U lahvového piva bylo zdražení poloviční, tedy 20 a 40 haléřů. To platilo za předpokladu, že do cen piva nepromítnou růst nákladů i prodejci. „Důvodem ke zdražování je především nízká marže z prodeje piva, která nedovolí modernizovat. Zejména malé pivovary by neměly na rozvoj,“uvedl Jan Veselý, předseda Svazu pivovarů a sladoven s tím, že od roku 1990 se zdražilo pivo jen minimálně. „Kdo si srovná růst inflace a ceny piva, uvidí, jak pivovary stejně jako někteří další potravináři a zemědělci brzdili inflaci neměnnými cenami,“řekl Veselý. za kolik bude půllitr piva
druh piva nyní po zdražení:
Březňák 12 st. 9,50 10,10
Lounský Ležák 12 st. 9,00 9,70
Zlatopramen 11 st. 8,80 9,30
Zlatopramen 10 st. 7,40 7,90
(ceny dodávek do obchodů v korunách)
Pozici jednoho z největších výrobců piva v ČR posilovala společnost i v roce 2003. Firma chtěla zvýšit výtoč piva na 850 000 hl. Společnost vyráběla pivo značky Zlatopramen, Březňák, Jarošov, Louny a Kutná Hora. Jednou z nejznámějších značek v oblasti lihovin byla také Stará myslivecká. Pravidelně také firma vítězila v degustačních soutěžích. Poslední úspěch si připsala při 11. ročníku odborné degustační soutěže piv Zlatý pohár Pivex – Pivo 2003. Březňák se v ní umístil na třetím místě mezi světlými ležáky. Skončil tak za Radegastem a Starobrnem. „Pro naši společnost je to prestižní záležitost. Pivex je totiž jedinou soutěží, která si dodnes zachovala statut výsadnosti v objektivitě hodnocení piv,“ uvedl manažer marketingu společnosti Boris Rajdl. Spokojeností se netajila ani sládková velkobřezenského pivovaru Jana Rostová. „Jen málo piv se může pochlubit umístěním mezi nejlepšími v celé ČR potřetí za sebou,“ pochvalovala si. V roce 2003 navíc slavil Březňák již 250 let své existence a pro své příznivce proto pivovar chystal k oslavě zajímavé akce.
Dvěma hlavním značkám piva se chtěli především věnovat v DU. V blízké budoucnosti se jednička, kterou byl Zlatopramen, měla vyrábět i v dalších pivovarech. Novinářům to 2.června 2003 oznámil výrobní ředitel DU Jaroslav Rottenborn. „Především se budeme věnovat Zlatopramenu, který je naší jedničkou na trhu. Proto například značku Pivrnec, Patriot budeme vyrábět v Lounech, “ uvedl Rottenborn. Druhou značkou, na jejíž výrobu se skupina soustředila, byl Březňák. Důvodů bylo podle marketingového ředitele Borise Rajdla několik. „Nebudeme tříštit síly na prosazování každé ze sedmi základních značek, které naše pivovary vyrábí. Nosný je Zlatopramen a hned za ním Březňák, kterému stoupl export za první čtyři měsíce na dvojnásobek oproti loňsku, tvrdil Rajdl. V žádném případě to podle něj neznamenalo, že regionální značky z pivovarů v Lounech a Kutné Hoře zmizí z trhu. Ještě v roce 2003 ale všechny pivovary skupiny čekaly další změny. První bylo omezení výroby speciálních tmavých piv ve Velkém Březně. Další byla příprava na možnost vařit Zlatopramen i v jiných pivovarech. „V tom nám pomáhá podobnost technologie. Všechny naše pivovary používají klasickou techniku otevřeného zrání a mají i téměř totožné technické vybavení. Pokud se Zlatopramen bude vařit jinde, bude mít stejnou chuť,“ dodal Rottenborn.
V roce 2003 pivovar přestal vyrábět pivo Zlatopramen Extra Premium (světlý ležák, vyráběný pouze sezónně; alk.: 5,1 %; plněno jen do 0,33 l lahví; prodloužená trvanlivost 180 dní) ; Akťábrskoje pivo (světlý ležák; alk.:4,7 %, extrakt: 11 %; plněno do 0,5 l lahví) (vyráběno pro export do Německa) a dále tmavou desítku nahradil tmavou jedenáctkou.
Ojedinělých 250 let od svého založení oslavil pivovar v roce 2003. Oslavy vyvrcholily dne 7.6. 2003 přímo v pivovaru bohatým programem včetně exkurze. Veřejnost na kulaté výročí upozornila podle Petra Landy z pivovaru také speciální etiketa a pivní tácky. Pivovar vařil například v roce 1900 osmnáct druhů piv. Podle historiků ale vznikl nejméně před 450 lety. V roce 1753, tedy před dvěma sty padesáti roky, Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach postavil nový dvůr a pivovar. Například v roce 1942 firma dodávala pivo pro německé seskupení Afrika korps jen díky tomu, že vyráběla pivo s roční garancí. Sládková Jana Rostová, která patří mezi pouhé dvě ženy ve svém oboru v Česku, připomněla, že jen v roce 2003 Březňák získal první místo za světlou dvanáctku a druhou pozici v kategorii světlých speciálů v degustační soutěži Česká pivní pečeť 2003. Značka si připsala i třetí místo mezi světlými ležáky v tradiční soutěži Zlatý pohár Pivex – Pivo 2003. Oslavy nabídly kromě kultury a soutěží také ochutnávky narozeninového nefiltrovaného piva.
V roce 2003 pivovar dodval do maloobchodní síť Lidl pivo Grafenwalder (světlý ležák; alk.: 4,7 %; plněno jen do 0,5 l lahví).
Během dvou předprázdninových měsíců prodala DU celkem 53 000 hl piva Zlatopramen 11. „Je to ve srovnání s loňskem nárůst o 11 000 hl,“ sdělil v červenci 2003 místopředseda představenstva Jaroslav Lstibůrek. Ze sudů vytočily restaurace piva Zlatopramen za oba měsíce o 5 000 hl více než v roce 2002.
„Za první čtvrtletí 2003 jsme zvýšili export z loňských 14 000 na letošních téměř 33 000 hl,“ řekl místopředseda představenstva Jaroslav Lstibůrek. Nejvíce vyvezl DU v prvním čtvrtletí piva Březňák, a to 18 700 hl, což bylo o 189 % více než ve stejném období roku 2002. Piva značky Louny vyvezl 11 000 hl. Export piva Zlatopramen zůstal na stejné úrovni. Největším odběratelem bylo Německo. „K našim západním sousedům jsme vyvezli zhruba 31 000 hl piva,“ uvedl Lstibůrek. K dalším velkým odběratelům patří Švédsko, Finsko a Srbsko. Louny a Březňák pili dokonce u protinožců či v centru Kodaně. Na úspěchu českého piva se podle Lstibůrka nejvíce podílely jeho kvalita a originální chuť. Kvůli zvyšování výstavu přesouvala firma výrobu některých značek do ostatních pivovarů ve skupině. „Rozjednáno máme několik obchodních případů týkajících se licenční výroby,“ řekl Lstibůrek.
Nadprůměrné prodeje piva přinesly pivovaru Zlatopramen horka v květnu a červnu 2003. Za oba měsíce prodal pivovar celkem 53 000 hl piva Zlatopramen 11, což byl nárůst o 11 000 hl proti roku 2002. „Podle našeho názoru k tomu vedro velmi přispělo. Horko vyhnalo lidi k vodě, na chalupy i dřívější dovolené a to znamenalo rozšířený stánkový prodej a plné restaurace,“ vysvětlil místopředseda představenstva společnosti Jaroslav Lstibůrek. Podíl podle jeho slov mohla mít také televizní reklamní kampaň, která evokovala horké počasí, žízeň a touhu po pivu. Pro milovníky jedenáctky z Krásného Března připravil pivovar na léto 2003 soutěž o „auto pivního fajnšmekra“ VOLVO V40. Šťastný výherce dostal automobil, který byl speciálně vybaven, aby bylo co nejlépe postaráno nejen o pivařovo pohodlí, ale také o to, aby měl co pít. Auto totiž ukrývalu řadu překvapení – mimo jiné ledničku nabitou pivem Zlatopramen 11. Stačilo pít poctivě Zlatopramen 11, sbírat pivní víčka s písmenky, složit z nich slovo „Zlatopramen a odeslat s vyplněným kupónem do 31. 8. 2003.
O dvě procenta (ze 3 na 5 %) se za tři čtvrtletí roku 2003 zvýšil podíl DU na tuzemském trhu s pivem. Informovali o tom dne 5.11.2003 zástupci firmy. Pivovary sdružené ve skupině vystavily za tři čtvrtletí 668 000 hl piva, což bylo více než za celý předchozí rok. Skupina se tím mezi českými výrobci piva posunula na čtvrté místo za Prazdroj, Pivovary Staropramen a Budvar. Srovnání bylo však ovlivněno tím, že lounský pivovar se přičlenil od července 2002 a Kutná Hora od října roku 2002. Zlepšily se i ekonomické výsledky. Za devět měsíců roku vykázaly pivovary DU zisk před zdaněním 89 milionů korun, zatímco za celý rok 2002 to bylo asi 54 milionů. Tržby za tři čtvrtletí činily 769 milionů. Staré mosazné pípy, historické pivní láhve, reklamní cedule, etikety a další pivovarnické relikvie zaplňovaly po strop kancelář Petra Žižkovského v pivovaru ve Velkém Březně. Společnost DU najala tohoto předního českého historika pivovarnictví k přípravě exkurzní trasy s minimuzeem pivovarů Zlatopramen a Březňák. Na projektu pracoval rok a půl, za tu dobu nashromáždil na tisíc rozličných předmětů k historii pivovarů a k tomu tři tisíce archiválií. „Začal jsem prohlídkou dílen a šaten v samotných pivovarech a úlovek byl poměrně velký – třeba tahle cedule s císařskou orlicí,“ ukazoval na jeden z exponátů Žižkovský. Lidé občas historikovi nosili láhve či cedule zapomenuté na půdách, většina exponátů ale pocházela z nákupů na burzách. Ty nejcennější ze sbírek špičkových českých i německých sběratelů. Další poklady na něj čekaly v ústeckém archivu a muzeu. „Získali jsme kopii menu z hotelu v Mariánských Lázních, kde se v roce 1906 ubytoval anglický král Edvard VII. Nepil žádnou plzeň, žádný smíchov nebo budvar, ale výhradně Ústecké císařské pivo,“ popsal doklad úcty, které se pivovar těšil. Žižkovský dohledal, že Ústecké pivovary ve Velkém a Krásném Březně vyráběly před první světovou válkou šestnáct až osmnáct druhů piv, mezi nimi 14° Regenerátor, 22° Ústecký Porter, Kaiser, Senator či Priessner Urquell (Priessen je německy Březno). Z Ústí nad Labem se pivo vyváželo do takových exotických zemí, kam se neodvážila ani Plzeň, jako například na Kanárské ostrovy či do Jižní Ameriky. V Uruguayi zdomácněl obrázek maskota velkobřezenského pivovaru pana Zippicha tak, že se dodnes objevuje na etiketách tamních pivovarů. Za druhé světové války patřila pivní lahev se Zippichem k výzbroji německých pouštních jednotek Afrika-korps. Část z exponátů nashromážděných Petrem Žižkovským dostala nový život. Po zkopírování a překladu německých názvů sloužily jako současné reklamy Drinks Union. Originály mohli vidět návštěvníci připravované exkurzní trasy v historicky cenném pivovaru Velké Březno. S jejím otevřením společnost počítala v roce 2004.
Nápojářská skupina DU a pivovar v Ústí nad Labem-Krásném Březně připravily pro pivaře spotřebitelský projekt Země Zlatopramen. Pod víčkem každé jedenáctky Zlatopramen spotřebitel nalezl „první a jedinou měnu světa“ – Zlaťák. Jedenáct nasbíraných Zlaťáků byla přihláška k občanství v Zemi Zlatopramen. Další nasbírané Zlaťáky se střádaly na účet. Následně pak vše šlo směnit za ceny z Pivního menu.
Do areálu krásnobřezenského pivovaru vyjela 23. listopadu 2003 po jedné hodině ranní jednotka ústeckých hasičů. Přímo ve varně podniku dosud z nezjištěných příčin hořel kancelářský nábytek. Jednou z vyšetřujících verzí vzniku požáru byla možná závada na elektroinstalaci. Šlo o požár menšího rozsahu. V roce 2003 byla výroba piv Jarošov 10 % (světlé výčepní; alk.: 3,8 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů) a Jarošov 12 % (světlý ležák; alk.: 5,1 %; plněno do 0,5 l lahví a sudů) přenesena do pivovaru v Kutné Hoře.
V roce 2003 společnost ukončila výrobu piv New face – Fernet Pivo (tmavé ochucené pivo; alk.: 4,5 %; plněno do 0,33 l lahví) (základem bylo pivo Zlatopramen a fernetový macerát ústeckého lihovaru KB Likér, vyráběno od listopadu 2000) a New face – Lemon Pivo (světlé ochucené pivo; alk.: 3,9 %; plněno do 0,33 l lahví) (základem bylo pivo Zlatopramen dochucené citrusovými aromaty, vyráběno od listopadu 2000). Američané prý nejsou zvyklí na kvalitní pivo. Zástupci DU proto začali s osvětou: „Podepsali jsme s americkou armádou kontrakt na dodávku Zlatopramenu pro vojáky v SRN a Británii. Doufáme, že až se vrátí domů, budou se dožadovat českého piva,“ řekl v prosinci 2003 místopředseda představenstva Jaroslav Lstibůrek.
DU v roce 2003 vyvezla téměř 180 000 hl piva. Tedy o 81 % více než v roce 2002. Firma v roce 2003 zvýšila o čtvrtinu i celkový výstav. „Ve čtyřech pivovarech, které společnost sdružuje, se vyrobilo skoro 708 000 hl piva,“ sdělil marketingový ředitel společnosti Boris Rajdl. Nejvíce piva vyrobeného v pivovarech ve Velkém a Krásném Březně na Ústecku, v Lounech a v Kutné Hoře vyvezla firma do Německa, Velké Británie a Austrálie. „Zájem o naše pivo roste také v severských zemích, na jihu Evropy, v Srbsku a Kanadě,“ uvedl Rajdl. Podíl DU na českém pivním trhu činil v roce 2003 zhruba 5 %, což bylo asi dvakrát více, než v předchozím roce. Nejprodávanější značkou v rámci skupiny bylo pivo Zlatopramen 11, které se vyrábělo v Krásném Březně. Jeho výstav meziročně vzrostl o třetinu na 227 500 hl. Hlavními akcionáři DU byly Pivovary a sodovkárny Brno a Ústecké pivovary. Firmy ze skupiny na základě rozhodnutí valných hromad postupně směřovaly ke sloučení. Ještě před pěti lety byla Ústecká firma DU, která provozovala pivovary v Lounech a ve Velkém a Krásném Březně, bezvýznamným exportérem. „Za hranice jsme vyváželi pouhých 13 000 hl ročně. Rok 2003 již pro nás ale byl vůbec nejúspěšnějším v celé naší historii. Se sto osmdesáti tisíci hektolitry jsme se stali čtvrtým největším vývozcem piva z ČR,“ pochválil si situaci šéf exportního oddělení firmy DU Miloš Kuba. Oproti roku 2002 zaznamenali v této společnosti neuvěřitelný nárůst exportu piva o 281 %. „Nejvíce piva vyvážíme do Německa, dále pak do Švédska, Finska, Srbska, Španělska, Itálie, Dánska a jiných států. Za kuriózní místa můžeme označit například dodávky do Austrálie,“ doplnil Kuba. Nejúspěšnější exportní značkou byl Březňák, nejdynamičtěji rostla za hranicemi poptávka po lounském pivu. V druhé polovině roku 2003 si však velkou oblibu získával také Zlatopramen. Žádali si ho zákazníci nejen v Německu či ve Skandinávii, ale také v Rusku či Srbsku. Pivo Zlatopramen vyhodnotili degustátoři 14. ročníku odborné soutěže Zlatá pivní pečeť v Táboře v lednu 2004 jako nejlepší českou desítku. „Získali jsme tak právo po celý rok užívat v rámci propagace odbornou veřejností uznávaný titul a známku Česká pivní pečeť 2004,“ řekl k významu ohodnocení prokurista společnosti DU Josef Vejlupek. DU zastupovaly pivovary Zlatopramen, Březňák, Louny a Kutná Hora. Mezi tmavými desítkami bodové ohodnocení poroty přineslo třetí a čtvrté místo značkám Březňák a Dačický a Březňák se ještě umístil čtvrtý mezi dvanáctkami.
Severočeští pivaři, kteří byli hrdí na místní značky, měli v ruce další argument pro debaty o tom, které pivo je opravdu nejlepší. Velkobřezenský ležák Březňák na počátku roku 2004 získal v Brně jednu ze tří nejprestižnějších cen v oboru Zlatý pohár Pivexu. Jedenáctka Zlatopramen pak mezi ležáky obdržela spolu s Radegastem certifikát kvality. „Je to jednoznačně úspěch. Zvlášť si ceníme ocenění pro Zlatopramen, který se jako jedenáctka prosadil mezi ležáky. Certifikát komise udělila poprvé, a to za trvalou kvalitu piva. Porovnali vzorky odebrané v našem pivovaře na podzim a těsně před soutěží,“komentoval výsledky prokurista DU Josef Vejlupek. Zlatý pohár Pivexu pořádaly Brněnské veletrhy a pivovary jednou za dva roky u příležitosti veletrhu pivovarnictví. Soutěž zaštiťoval Výzkumný ústav pivovarnický a degustační komise pracovala pod dohledem notáře. V roce 2004 se finále zúčastnilo v kategorii ležáků 23 pivních značek, včetně zástupců všech nejznámějších českých pivovarů. Za Březňákem zůstalo na medailových pozicích Starobrno a Zubr. Pivovary DU přihlásily své značky i do soutěže výčepních piv, tam se ocenění nedočkaly. Ležák Březňák získal už druhý zlatý pohár v historii soutěže. V předešlém ročníku skončil třetí a patří mezi nejlépe hodnocená piva vůbec. Světlé výčepní pivo Zlatopramen vyhrálo v roce 2004 táborskou soutěž Zlatá pivní pečeť 2004, která je také počítána ke třem nejprestižnějším kláním v pivovarnictví.
DU podepsala v březnu 2004 smlouvu s významným distributorem piva v Německu na dodávky ústeckého piva Zlatopramen. Posílila tak svoji pozici mezi hlavními exportéry a byla třetím největším vývozcem českého piva do Německa. Jedenáctka Zlatopramen měla kromě výhodné ceny a výborné kvality také další přednosti. Podle Zdeňka Antoše, který pracoval jako číšník v Sasku, Němci nejvíce oceňovali její nezaměnitelnou chuť. „Přestože naše značky nejsou světovými značkami a nemáme distribuční možnosti největších světových hráčů, naše exportní výsledky jsou až neuvěřitelné. Dokonce překračujeme plány exportu. Nejvíce se nám daří na německém trhu, kde jsme už dosáhli zalistování ve všech nejdůležitějších obchodních řetězcích,“ komentoval exportní úspěchy ředitel exportního oddělení DU Miloš Kuba. DU dosáhla dynamického nárůstu exportu, když se dostala během šesti let z téměř nuly na sto osmdesát tisíc hektolitrů a stala se tak čtvrtým největším exportérem piva z ČR.
Úpravy cen v DU kopírovaly růst cen energií či surovin. DU podle svého obchodního ředitele Pavla Strnada upravil ceny počátkem března 2004, kdy se cena za láhev zvýšila přibližně o dvacet haléřů, u sudového piva to byl dvojnásobek. „Například prodejní cena piva Zlatopramen v marketech se pohybovala kolem 9,50 koruny. U sudového piva v restauracích bylo rozpětí v ceně široké, protože rozhodovala cenová skupina,“ řekl v dubnu 2004 obchodní ředitel. Prokurista DU Josef Vejlupek řekl, že firma má vlastní cenovou politiku a ceny upravuje podle svých nákladů, nikoli podle situace na trhu. „Navíc jednání o cenách probíhají nepřetržitě po celý rok,“ doplnil.
Ústecké pivo dne 6.dubna 2004 velmi „šmakovalo“ předsedovi saského sněmu Erichu Iltgenovi. Z rukou sládka pivovaru Krásné Březno dostal tuplák čerstvé světlé jedenáctky Zlatopramen. Do pivovaru zavítal v rámci návštěvy kraje věnované vzájemné spolupráci mezi Ústeckým krajem a Saskem. V Krásném Březně se na jaře 2004 vařila světlá jedenáctka Zlatopramen, nárazově tmavá, světlá desítka a desítka Březňák.
Na soutěži sladovníků v pivovaru Velké Březno, kterou uspořádala v dubnu 2004 DU, se utkaly dvě desítky mladých sladovníků ve znalostech a dovednostech svého tradičního poctivého řemesla. Klání se zúčastnili sladovnice a sladovníci ze čtyř pivovarů. Zcela přesvědčivě zvítězili reprezentanti pivovaru Louny. Obsadili totiž první tři místa a všichni (soutěžilo jich pět) se umístili v první desítce! Absolutním vítězem soutěže se stal Jan Kropáček, pracovník sladovny Pivovaru Louny, druhý byl jeho kolega Libor Čech a třetí místo obsadila Šárka Traxlová ze stejného pivovaru. Bramborovou medaili pak získal Jan Hejra z pivovaru Zlatopramen a pátá byla opět lounská Věra Nováková. Šestý skončil domácí David Blažej z pivovaru Březňák a sedmý Petr Hons z Kutné Hory. Podle sladmistra pivovaru Velké Březno však byli kutnohorští soutěžící poněkud v nevýhodě při praktické soutěži ve sladovně, neboť pivovar Kutná Hora nemá vlastní sladovnu. Praktická část však probíhala v celém pivovaru, takže ostatní pracoviště, jako je varna, spilka, sklep či stáčírna jsou ve všech pivovarech velmi podobné.
Od května 2004 odstartoval nový televizní spot se sloganem „O stupeň lepší zážitek“, který již tolik nesázel na komunikování hlavního benefitu 11stupňového piva, ale přesouval se k imageové reklamě. V komunikaci chtěl i nadále zdůrazňovat tradiční výrobní postupy. Kampaň běžela od května do července 2004 především na TV Nova a doprovodila ji spotřebitelská soutěž, POS materiály a roadshow Zlatá jízda. Doplňkově byla využita i tisková inzerce. Reklamu i nadále zajišťovala agentura Lowe GGK.
Za pivo, které vyráběla ve svých pivovarech skupina DU nově od června 2004 zodpovídal Jiří Štesl. Stal se marketingovým ředitelem firmy. Od roku 1994 v ní budoval divizi KB Likér, kde postupně zastával od roku 1998 pozici obchodního ředitele a od roku 2003 pozici ředitele divize.
Prorazit do Polska se severočeské pivovary snažily už v minulosti. Firma chtěla zahájit na polském území licenční výrobu Zlatopramenu v pivovaru Zelená Hora, ale jednání se nepodařilo dovést do úspěšného konce. Od úmyslu v roce 2002 česká strana definitivně ustoupila právě s ohledem na blížící se vstup obou zemí do EU. Manažer pro zahraniční obchod DU Miloš Kuba řekl květnu 2004:
* Orientace značky Zlatopramen jako 11stupňového piva je na našem trhu unikátní. Jaké jsou vůbec vaše pozice na našem trhu?
Pivovarská skupina Drinks Union se skládá ze čtyř pivovarů – Zlatopramen v Ústí nad Labem, Březňák ve Velkém Březně a pivovarů Louny a Kutná Hora. Co se týče výstavu, loni jsme byli pátou největší pivovarskou skupinou v zemi. Vyrobili jsme 887,5 tisíce hl piva, z toho 180 000 hl vyvezli do zahraničí. Naší vlajkovou lodí je značka Zlatopramen 11, která se prosadila celorepublikově.
* Jak byste definoval vaši obchodní strategii?
Jsme významnou pivovarskou skupinou na českém trhu a plánujeme dosáhnout ročního výstavu milión hektolitrů. A také se stát čtvrtou největší pivovarskou skupinou a vytvořit si předpoklady pro výrazné prosazení se v zahraničí.
* Co jste už ve vaší exportní politice dosáhli?
Všechny naše pivovary byly historicky regionální a naše značky byly známy lokálně, jak se říká, jen „kolem komína“. O to těžší bylo prosadit se na zahraničních trzích, kde tyto značky byly zcela neznámé. Před šesti lety jsme vyváželi ročně 13 000 hl, a pokud se za loňský rok můžeme pochlubit 180 000 hl, lze to pokládat za velký úspěch. Po zformování naší pivovarnické skupiny se stal Zlatopramen prioritou také na zahraničních trzích a letos jej chceme výrazně prosazovat.
* Zvýšení exportu z počátečních 13 000 na 180 000 hl je výrazný skok…
…a tato dynamika našeho exportu je příznačná zejména pro poslední období, kdy v roce 2002 naše společnost vyvezla 64 000 hl; jde tedy o nárůst exportu za uplynulý rok o 180 %. Mohu říci, že jsme se z bezvýznamného exportéra stali čtvrtým největším vývozcem piva v Česku. Na německém pivním trhu jsme dokonce třetí nejprodávanější českou značkou. Na německém trhu se nám podařilo prosadit do všech významných obchodních řetězců, známých i u nás. Pivo zde dodáváme do nových spolkových zemí a postupně se začínáme prosazovat i ve starých spolkových zemích.
* Mám tomu rozumět tak, že teritoriálně je německý trh vaše nejdůležitější zahraniční exportní destinace?
Rozhodně to je právě Německo, dále Skandinávie, především Švédsko, Finsko a částečně Dánsko. Dále vyvážíme pivo i do teritorií, jako jsou Srbsko a Černá Hora, Španělsko, Itálie, Kanada, Velká Británie, Austrálie. Jednoznačně je však pro nás nejdůležitější německý trh. Což je paradoxní, protože spotřeba piva v Německu už po několik let klesá, klesají také ceny, přitvrzuje konkurenční boj. A přesto se nám podařilo najít takzvanou díru na tomto trhu a tu úspěšně obsadit, takže se z našich neznámých značek staly značky respektované a na trhu žádané. Kde jsme v Německu se značkou Březňák a Louny na prodejním místě, tam jsme vždy nejprodávanějším českým pivem.
* Jaký je z vašeho pohledu další úspěšný trh? Zmínil jste se o Skandinávii…
Jde především o Švédsko, kde se nám podařilo dostat se jak do restaurací, tak i do státního řetězce, který má monopolní postavení na prodej alkoholických nápojů. Zde jsme se prosadili lahvovým pivem Zlatopramen, který se v tomto řetězci stal nejprodávanějším českým pivem.
* Čeho chcete ve vaší exportní politice dále dosáhnout? Loňský nárůst se bude jistě těžko udržovat.
Takový nárůst je skutečně obtížné opakovat každý rok. I když letošní čísla jsou nadějná, export za první čtvrtletí je v porovnání s loňskem opět v řádu několika desítek procent. V příštím období chceme v exportu výrazně prosadit Zlatopramen a zároveň využít vstupu naší země do Evropské unie, který nám pro export otevírá nová teritoria. Například Polsko, na jehož trh se připravujeme vstoupit.
* O co konkrétně u našich sousedů jde?
Polsko zavedlo v polovině 90. let pro dovoz piva celní bariéry, které zavřely dveře téměř všem exportérům. Pivo bylo natolik předražené, že se mohlo prodávat jen v malých množstvích. Prvního května tyto celní bariéry padly a na polském trhu se pro všechny exportéry otevírají obrovské příležitosti.
* V jakých dalších regionech očekáváte zlepšení vaší exportní pozice po vstupu do EU?
Také například na Slovensku, které sice už dříve zrušilo dovozní bariéry, nicméně polský trh je zajímavější. Je to velký trh s 39 milióny obyvatel, kde má české pivo velmi dobrý zvuk, který jako jeden z mála Evropě dlouhodobě roste.
Milovníci zlatavého moku si dne 29.května 2004 dali dostaveníčko v areálu velkobřezenského pivovaru. Uskutečnil se tam Zippichův pivní den, který navazoval na oslavy čtvrtstoletí Březňáku v roce 2003. Pracovníci pivovaru uspořádali pro návštěvníky kulturní program, při němž vystoupili nejen známé osobnosti, ale i začínající umělci. Na své si přišli nejen pivaři, ale také nejmenší návštěvníci pivovaru, na které čekala řada dětských atrakcí a soutěží. Vyvrcholení Zippichova pivního dne byla soutěž Hledáme pana Zippicha, tedy dvojníka patrona piva Březňák. Ze semifinálového klání nakonec vzešlo 12 vousatých pupkáčů. Na dvojníky čekala řada soutěžních disciplín. Nechybělo pochopitelně ani pití piva na čas. Odborná porota hodnotila nejen znalosti dvojníků, ale i celkový vzhled. Finalisty čekala mimo jiné i promenáda v Zippichově prádle. Podle Josefa Vejlupka z DU se nakonec porota rozhodla pro Vladimíra Beníčka z Těchlovic na Děčínsku, který se stal nejen novou tváří pana Zippicha, ale získal i Zippichovu pivní rentu třicet Březňáků týdně do konce roku 2004 a finanční odměnu ve výši 30 000 korun. Marketingový manažer pro pivo Březňák a šéf poroty Petr Landa upřesnil, že porotci nakonec udělili rovněž cenu sympatie Zippicha, kterou získal Karel Slavík z Českolipska.
Celorepublikovou síť vlajkových restaurací začaly UP budovat v roce 2004. První otevřel 15.července 2004 v Mladé Boleslavi. Restaurace nesla název Zlatá kovadlina a její interiér připomínal náves s kovárnou. Pípa měla tvar kovadliny. Restaurace měly pomoci pivovaru expandovat se značkou Zlatopramen do nových regionů. Do konce roku 2004 se chystal ústecká firma otevřít další čtyři hospody, v srpnu například v Liberci. Kovadliny by měly vyrůst i na Moravě.
DU stouply v prvních letních měsících roku 2004 nejen prodeje lahvového a točeného piva, ale rekordního nárůstu dosáhla i produkce piva v plechovkách. Prodej plechovek 0,5 l Zlatopramen 11 se ve srovnání s předchozím rokem ztrojnásobil. Jenom v průběhu chladného června prodal Zlatopramen 134 000 půllitrových plechovek. „Nejvyšší prodeje jsou v sezónních prodejnách a v příhraniční oblasti,“ sdělil v srpnu 2004 Boris Rajdl, manažer značky Zlatopramen. Kromě teplého počasí viděli v pivovaru hlavní příčinu úspěchu v úspěšné celonárodní reklamní kampani na pivo Zlatopramen 11, ve výrazném designu plechovek, ale zejména v klasickém výrobním postupu dodržovaném při vaření piva. Na letní sezónu Zlatopramen zařadil do výroby i malé 0,33 l plechovky. „Se stoupajícím teplem roste i spotřeba piva. Na základě reakce našich zákazníků, kteří prodávají pivo převážně v letních měsících, jsme zařadili do výrobního programu i plechovky s požadovaným menším obsahem,“ uvedl Rajdl. „Spotřebitel v letních měsících žádá dobře vychlazené nápoje a výjimkou není ani pivo, spíše naopak. Důvod, proč jsme se rozhodli rozšířit balení v plechu o 0,33 l je prostý: ve 0,33 l plechovce se pivo rychleji zkonzumuje a nezteplá. V parných dnech se doporučuje pít méně avšak pravidelně“, dodal Rajdl. Design nových menších plechovek vycházel z 0,5 l plechu a byl zcela totožný, pouze upravený velikostí. Dominantní bylo logo a zlatá podkladová barva plechu.
Síť značkových restaurací ústeckého piva Zlatopramen by brzy měla vyrůst po celém Česku. Poté, co pro Severočechy známá značka prorazila v ostatních regionech díky televizní reklamě i s lahvovým pivem, chtěl DU postupně prosadit i s pivem točeným. Pivaři ve všech větších městech si dokonce měli vybrat jestli půjdou posedět do sportovní pivnice Švihadlo nebo radši zvolí tradiční restauraci Zlatá kovadlina. „Zlatopramen je nyní dostupný prakticky ve všech důležitých obchodních řetězcích po celé republice. Značkové restaurace by měly pomoci expanzi sudového piva,“ sdělil v srpnu 2004 manažer pivovaru Boris Rajdl. První restaurace Zlatá kovadlina již několik měsíců fungovala v Mladé Boleslavi. Švihadlo bylo otevřené v Ústí nad Labem a od 16.8. také v Liberci. „Nová restaurace Švihadlo v centru Liberce je určená především pro aktivní i pasivní sportovce. Až sto padesát hostů si zde může v příjemné prostředí vychutnat a přitom třeba na velké obrazovce sledovat sportovní přenos. Ve stejném duchu měly být vedeny Švihadla i v dalších městech,“ uvedl Rajdl. Sportovní a pivní zaměření Švihadla se poznalo na jeho interiéru, v něž se prolínaly sportovní pomůcky s se symbolikou značky Zlatopramen 11. Na stěnách například viselo jedenáct švihadel, jedenáct dresů, nebo jedenáct lyží. Do baru byla zase zabudovaná házenkářská branka. „Zlatá kovadlina je spíše klidnější restaurací, je určena těm, kteří si chtějí třeba odpočinout po náročném pracovním dni. Pánové sem mohou v klidu vzít své manželky na večeři,“ řekl Rajdl. Kromě světlé jedenáctky, která byla hlavním produktem pivovaru, se ve značkových hospůdkách měla točit také desítka a tmavý ležák. „Ještě letos chceme otevřít restauraci v Praze a v budoucnu počítáme s tím, že Zlatopramen bude mít svou hospůdku v každém větším městě,“ plánoval Rajdl.
DU podepsal na podzimní část sezony 2004/2005 sponzorskou smlouvu s fotbalovým klubem FK Chmel Blšany. Boris Rajdl, manažer značky Zlatopramen, očekával od sponzorství docílení její vyšší známosti. „Chceme oslovit nejširší cílovou skupinu konzumentů piva – diváky a příznivce fotbalu, právě teď, kdy se popularita fotbalu u nás ještě zvýšila po úspěšném vystoupení naší reprezentace na Euru 2004,“ řekl Rajdl. Mezi důvody, jež ho vedly ke spolupráci s fotbalovým klubem, uvedl také podobnost týmu se značkou piva. „Z původně regionální značky se snažíme vybudovat celorepublikovou značku nejvyšší třídy,“ dodal na vysvětlenou. Zlatopramen měl logo vpředu na dresech a DU mohlo mimo jiné využívat plakáty s fotografií mužstva pro reklamní účely.
Že může kvalita některých konkrétních značek klesat, to v listopadu 2004 připustil i místopředseda představenstva společnosti DU, která provozovala mj. pivovary v Lounech nebo v Kutné Hoře, Jaroslav Lstibůrek. „Někteří pivovarníci prostě jen chtějí více vydělat, a proto se snaží výrobní náklady tlačit dolů,“ řekl Lstibůrek. Naštěstí ale podle něj existovala i řada poctivých českých výrobců piva, kteří vaří svá piva klasickým způsobem.
Pivo s příchutí citronu nebo fernetu se ještě před dvěma lety objevovalo na pultech supermarketů. Experiment se však ústeckému pivovaru nevydařil a po dvou letech tato piva z trhu stáhl. A nepomohla ani Pivní kamasútra. Pivo s příchutí začal pivovar vyrábět v roce 2000. „Na pivním trhu jsme odhalili skulinku pro taková nová piva a mysleli jsme si, že se může vytvořit nový trend v pití piva. Bylo určeno hlavně mladým lidem, kteří se chtějí nějak odlišit,“ popsal v prosinci 2004 záměry Boris Rajdl, manažer marketingu skupiny DU. Poprvé se pivo objevilo v hypermarketu Makro, kde pivovar pro velkoodběratele připravil speciální akci. Ti, co nakoupili určité množství, dostali vybavení barů včetně obrazů. „Obrázky jsme nazvali Pivní kamasútra. Láhev fernetového piva představovala při souloži muže, citronové pivo ženu. Zachyceny byly v různých polohách,“ popsal Rajdl. Pivo v třetinkách stálo v supermarketech 16 korun, na diskotékách a barech, kde se hlavně objevovalo, pak přišlo na 25 korun. Po dvou letech DU tato piva stáhl z prodeje. „Přišli jsme s novou myšlenkou ve špatnou dobu. Zjistili jsme, že konzumenti nejsou na novinky připravení a že jsou velmi konzervativní. Dalším důvodem byla nedostatečná reklamní podpora,“ vysvětlil Rajdl důvody neúspěchu. Pivovar nic podobného již nechystal.
Po pětatřiceti letech začal pivovar v Krásném Březně znovu vařit dvanáctku. Navázal tak na dlouhou tradici silných ležáků, které se před sto lety z Ústí vyvážely do celého světa. S jeho výrobou skončil pivovar v roce 1969, místo něj začal vyrábět oblíbenou jedenáctku. „Jedenáctka zůstává dále naší vlajkovou lodí. Neviděli jsme ale žádný důvod, proč naši nabídku nerozšířit o poctivý silný ležák,“ řekl Josef Vejlupek z DU. Na jedné z prvních várek nového piva pracovali zaměstnanci pivovaru také 2.12.2004. „Přišli jste právě včas. Právě začínáme přečerpávat mladinu,“ přivítal reportéry MF DNES sládek Daniel Urban. Sládek musel před přečerpáním vařené mladiny odebrat její vzorek do skleněné baňky přímo z varného zařízení, kterému se říká chmelová pánev, a pečlivě ho zkontrolovat. Čirost mladiny například posoudí před plamenem svíčky. „Postupujeme podle tradičních receptur a pracovní postup také vychází z dlouholetých zkušeností. Takto se tady prostě pivo vaří již stovky let,“ říká Urban. Zařízení, ve kterém se mladina dosud vyráběla, pocházelo podle historika pivovarnictví Petra Žižkovského z roku 1931. Tehdy patřilo k nejmodernějším zařízením svého druhu. „Pro výrobu používáme slad vyrobený z nejkvalitnějších moravských ječmenů. Převážnou část chmele zase tvoří aromatický žatecký poloraný červeňák. Rozhodně se bráníme používání nějakých extraktů nebo chemie,“ řekl Urban. Mladina se přečerpá do velkých kádí v zařízení, kterému se říká spilka. „Zde se přidávají pivovarské kvasnice a nastává hlavní kvašení, při němž se většina zkvasitelného extraktu přemění na alkohol a oxid uhličitý. Trvá to deset až dvanáct dnů,“ popisoval další postup Urban. Do jedné kádě se vejde dvě stě hektolitrů tekutiny, což je zhruba jedna várka. Na hladině se tvoří hustá nažloutlá pěna. Čím déle kvašení probíhá, tím je pěny více. Z kádí ve spilce se pivo přečerpává do velkých tanků ve sklepích pivovaru. „Zde probíhá dokvašování neboli zrání piva. V ležáckých nádobách zde pivo při teplotě dva stupně celsia zraje zhruba dva měsíce,“ řekl Urban. Na zrání piva sládek dohlíží jeho pravidelným ochutnáváním. Pivo si přímo z ležácké nádoby napouští do klasického mázu, jakéhosi kovového poháru. „Na novou dvanáctku jsme byli velmi zvědaví, tak jsme ji chodili ochutnávat skoro každý den. Bylo zajímavé sledovat, jak se v průběhu zrání měnila její chuť a vlastnosti,“ uvedl Urban. Podle sládka přímo z mázu chutná pivo nejlépe. „Když jdu na pivo do restaurace, tak jdu výhradně tam, kde se točí to naše. Konkurenci nepiji. Někdy je ale pro mě velmi smutné sledovat, jak hostinský dokáže pivo pokazit. To, s čím my se tady zabýváme dva měsíce, se dá pokazit během několika vteřin,“ stěžoval si Urban. Základ receptury nové dvanáctky pochází z roku 1894. V té době ústecký pivovar zaregistroval jednu ze svých nejúspěšnějších značek – Aussiger Kaiserbier neboli císařské pivo. Z reklamních plakátů starých více než sto let se usmívá selka nosící půllitry. Stejně jako na etiketě nynější dvanáctky. „Císařské pivo byl silný, poctivý ležák, který by svojí silou odpovídal dnešním dvanáctkám. Byl také velmi úspěšnou exportní značkou. Vyvážel se i do Spojených států, kde pro pivovar pracovalo hned třináct obchodních zástupců,“ popsal historik Žižkovský.
K uvedení nového piva Zlatopramen 12 na trh málem obětoval vrcholný manažer společnosti DU Boris Rajdl rodinný život. V rámci reklamy se nechal tiskem vyfotit s údajnou milenkou, z níž se 29.11.2004 vyklubala dívka, představující selku na nové etiketě. Novou dvanáctku pokřtil na varně vrchní sládek pivovaru Jaroslav Rottenborn, který zároveň oslavil šedesátiny. Zmíněný skandál s milenkou rozhýbal i vedení města, když společnost začali svými telefonáty „bombardovat“ i náměstci ústeckého primátora, obchodní partneři firmy i samotní zaměstnanci. „Skutečnou pravdu vědělo jen pět lidí včetně mojí ženy. Přesto, když si článek v tisku přečetla, několik dní se mnou nemluvila. Přitom paparazzi, který mě s dívkou vyfotil, nebyl plánovaný,“ tvrdil Boris Rajdl a předal manželce při křtu kytici jako omluvu. Zprávy o milostné aféře nemohl šéf marketingu dva týdny dementovat, i když se dotýkaly jeho rodiny, firmy i blízkých přátel. „Jsem rád, že to už skončilo. Pro svoji práci jsem obětoval hodně, ale toto už bylo moc. Nikomu bych to nepřál,“ řekl s úsměvem manažer.
Téměř čtvrtina piva, které v roce 2004 vyrobily pivovary skupiny DU, odešlo na zahraniční trh. „Společnost si tak upevní postavení nejúspěšnějšího exportéra českého piva do Německa, ale současně potvrdí silnou pozici i ve Švédsku, Polsku, Španělsku, ve Francii či na Slovensku. Za hranice poputuje zhruba 235 000 hl piva, to je o téměř 30 % více než vloni,“ řekl prokurista firmy Josef Vejlupek. Skupina DU, do níž patřily Pivovar Krásné Březno, Kutná Hora, Louny a Velké Březno, v roce 2004 vyrobila celkem 945 000 hl piva.
Pivovary DU v roce 2004 vystavily 936 tisíc hl piva, což byl meziroční nárůst o 5 %. Ve stagnujících podmínkách českého trhu s pivem tak rostly stále nejrychleji v ČR. Nejúspěšnější pivo skupiny byl Zlatopramen 11 z Krásného Března, nejprodávanější jedenáctka v ČR, které se prodalo o 18 % více než v roce 2003. Dařilo se exportu, kdy se do zahraničí, hlavně SRN, vyvezlo o třetinu více piva, celkem 234 tisíc hl. V roce 2004 pivovary DU vstoupily do Polska a zahájily licenční výrobu zlatopramenu v Rusku.
„Pokrok nezastavíte, nic proti němu nemám. My jen nemáme na tak velké investice do výroby, a tak žijeme z toho, co nám postavili bohatí továrníci před sto lety,“ vysvětlil v lednu 2005 šéf pivovaru Velké Březno Jaroslav Rottenborn.
Po téměř roční přípravě zahájila v lednu 2005 skupina DU v Rusku licenční výrobu svého piva Zlatopramen. Přiměla ji k tomu velikost tamního trhu, dynamika růstu a obecná oblíbenost českého piva. Licencovaný Zlatopramen začal v Rusku vařit pivovar Efes, který na tamní trh zaváděl například německou značku Warsteiner. Prvořadým cílem DU bylo, aby se kvalita ruského piva od domácího originálu viditelně neodlišovala. Ruský pivní trh byl s objemem 76 milionů hektolitrů pátým největším na světě. Pro české vývozce byl ale velmi špatně dostupný, neboť byl chráněný vysokými celními sazbami. Nepříznivou roli zde hrála i vzdálenost a s tím spojené vysoké náklady na přepravu. DU se proto rozhodla získat zde partnera, který by pro ni v rámci licence vařil Zlatopramen, jenž by byl stejně kvalitní, ale cenově dostupný pro ruské spotřebitele. „Pivo musí mít kvalitu srovnatelnou se svým originálem. Je těžké udržet vyrovnanou kvalitu piva na domácím pivovaru, natož pak v zahraničí, kde k tomu přistupuje problém vody, surovin, jiného technologického zařízení a samozřejmě i lidského faktoru,“ připustil generální ředitel DU Milan Hagan. Podle něj ale společnost Efes Pilsner byla ochotna přistoupit na všechny požadavky ohledně používaného technologického postupu, surovin i kontroly kvality, a proto by měli ruští konzumenti dostat na stůl pivo k nerozeznání od originálu. Jednáním prospělo i to, že společnost Efes Pilsner měla bohaté zkušenosti právě na poli licenčních výrob. Konkrétně v Rusku úspěšně uvedla značku Warsteiner. Zlatopramen se v Rusku měl vařit v množství více než 100 000 hl ročně. Vše ale nejvíce záleželo na kvalitě ruského piva. „V žádném případě bychom nešli nikam dál, pokud by to mělo pozměnit charakter našeho piva,“ upozornil Hagan. „Na základě uskutečněné odborné degustační zkoušky lze konstatovat, že pivo vyrobené v Moskvě je od originálu prakticky nerozeznatelné“, dodal. Pivovar Efes Pilsner se řadil mezi 10 největších světových výrobců piva.
„Zahájili jsme projekt s názvem pivovarská univerzita. Prostřednictvím odborných seminářů v našich pivovarech chceme vzdělávat hostinské jako poslední článek na cestě piva ke spotřebitelům,“ popsal v únoru 2005 záměry českých producentů piva Miroslav Slaný, mluvčí skupiny DU.
I pravověrní pivaři mohou zažít opravdovou degustaci nebo chcete-li takzvanou řízenou ochutnávku. Jedna z takových akcí pro milovníky ústeckého piva se chystala na duben 2005. Příchozí si tedy i v pivovaru mohli rozšířit znalosti a při tom oblažit své chuťové buňky. Velkobřezenský pivovar připravil pro příznivce zlatého moku výletní trasu útrobami historických budov. Pravidelné zastávky na hodinové exkurzi zpestřila ochutnávka různých druhů piv. „Muži si po návštěvě již jistě odpustí bezhlavé pití piva a doušky začnou polykat s královskou grácií,“ řekl s nadsázkou Josef Vejlupek, prokurista skupiny DU. Zájemci viděli tradiční způsob sladování ječmene, vaření českého piva, kvašení, zrání v pivovarských sklepích i moderní stáčírnu. Na výstavě historických pivovarských předmětů se mohli přesvědčit, jak bylo vaření piva složité v minulosti. Během hodinové návštěvy mohli zájemci ochutnat několik druhů piva. „Výklad nebude náročný, aby ho pochopili i ti, jimž stoupne mok do hlavy,“ podotkl Vejlupek. Vstupné pro dospělé bylo 60 korun. První prohlídka v pivovaru se uskutečnila 16. dubna 2005.
Jedním ze dvou pivovarů, na které zapomněli tvůrci mapy vymezující pojem České pivo, byl i Zlatopramen a Březňák. Vzhledem k silné exportní pozici pivovaru by toto opomenutí výrobci přineslo nemalé škody. Pokud by Evropská komise schválila registraci tohoto pojmu bez těchto pivovarů, nemohl by DU České pivo vařit. Přepracovaná verze mapy už s oběma pivovary, jak v rozhovoru potvrdil v dubnu 2005 Jaroslav Lstibůrek, místopředseda představenstva DU, počítala.
* Jste tím, že se na vás zapomnělo, překvapeni?
„Ne. Víme o tom od prosince 2004, kdy jsme obdrželi příslušnou mapku. Změnu šlo provést i přesto, že žádost je už v Bruselu odevzdaná.“
* Jaké škody by mohly vzhledem k exportním ambicím pivovaru, kdyby byl pojem České pivo v EU prosazen bez vás, vzniknout?
„Takový odhad škody by byl zatížen chybou, že by se šlo spíše o spekulaci.“
* Je pojem České pivo taková značka, která otevírá zahraniční trhy?
„Pro nás je pojem České pivo významný. Při prodeji piva je velice důležité, pokud se můžeme opřít u vhodné vjemy, které mají spotřebitelé již ve svých myslích. U Českého piva tomu tak skutečně je. U zlatavého moku byly nalezeny fyzikálněchemické charakteristiky, na základě kterých můžeme určit, zda bylo pivo vyrobeno v Čechách. Právě pitelnost piva je velice významnou vlastností „Českého piva“. Je to tedy pojem, který jsme schopni poměrně přesně popsat a proto také věříme, že šance na jeho registraci na úrovni Evropské unie je poměrně vysoká.“
Bodrá tvář velkobřezenského poštmistra Zippicha trůnila na pivní etiketě Březňáku už devadesát devět let. Tato obchodní značka dosáhla takové oblíbenosti, že ji používaly i pivovary až v Uruguayi či v Kostarice. Samozřejmě bez svolení majitele původní ochranné známky, pivovaru Velké Březno. Dobře živený a svátečně oděný padesátník s vysokým čelem a pečlivě upraveným plnovousem si nahýbá z plného půllitru, jehož dno lehce podpírá levou rukou se zapáleným doutníkem. To je hrubý popis legendárního portrétu ze současné etikety Březňáku. „Vypadá jako správný piják, vyzařuje z něj pohoda a klid,“ vypočítával hodnoty této známky přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský. Dnes šlo o samozřejmou a ceněnou relikvii velkobřezenského piva. Ale za socialismu upadla téměř na 40 let v zapomnění. Její historie začíná roku 1906, kdy si pivovar Velké Březno zaregistroval ochrannou známku ‚tvář pivaře‘. Značka začala postupně dominovat etiketám piv s názvy Korunní, Výčepní, Svatojiřské a Březňák. Objevuje se i na táccích, reklamních plechových cedulích a na hlavičkovém papíře pivovarů. Vláda pana Zippicha se ještě utvrdila po vzniku Československa, kdy musel pivovar ze všech reklamních a úředních materiálů vymazat rakousko-uherskou orlici. Privilegium k jejímu užívání mu udělil v roce 1901 sám František Josef I. Březňák byl dvorním dodavatelem piva. Orlici tedy roku 1918 zastoupila pivařova tvář. Už před první světovou válkou pomáhala prodávat ústecká piva na zahraničních trzích. A to jak z velkobřezenského pivovaru, tak z majetkově spřízněného v ústecké čtvrti Krásné Březno. „To byl naprosto kuriózní a v českých podmínkách ojedinělý případ výměny loga mezi pivovary. Zippich se objevuje na exportních etiketách Měšťanského pivovaru Ústí nad Labem -Krásné Březno a propaguje i Ústecké plzeňské, což byla značka povolená k prodeji v Německé říši,“ poukazal na zahraniční angažmá značky Petr Žižkovský. Ústecké pivovary měly zastoupení až v Kapském Městě či v Daar es Salaamu, tam všude reprezentoval české země i Zippich. Ani 2. světová válka expanzi nezastavila. Pivovar dokonce dodával pivo pro německé jednotky Afrikakorps. Až znárodňování po roce 1945 znamenalo pro Zippicha nucený odpočinek. Zmizel z etiket na dvacet let. „Pak přišlo Pražské jaro, uvolnění poměrů a v pivovaře si někdo vzpomněl na zajímavou předválečnou etiketu. Jenže v roce 1969 už zase musela z lahví dolů. Někomu prý Zippich moc připomínal Lenina,“ popsal krátké intermezzo šéf pivovaru Jaroslav Rottenborn, stojící za znovuvzkříšením značky v 90. letech. Pár minut slávy, přesně řečeno 14 dní, bylo dopřáno Zippichovi ještě i uprostřed tvrdé normalizace. V roce 1981 se dočasně zvýšil odbyt piva a nedostávalo se etiket. „Byly tu právě zbytky z osmašedesátého, tak jsem je dal do oběhu. Bylo vidět, že to zákazníci vítali. Lahve se nám vracely bez etiket,“ vzpomínal Rottenborn na svůj partizánský čin. Plné restituce se značka dočkala až roku 1990. Ale to neznamenalo, že by Zippich čtyřicet let spal. Desítky let se usmíval a mnohde se i dodnes usmívá na pivaře v Uruguayi, Itálii, USA, Rumunsku či Kostarice. Druhý život Zippicha vypátral významný český sběratel pivních etiket Antonín Tupý, který na nápadně podobný obrázek ústeckého pivaře opakovaně narazil na zahraničních sběratelských burzách. „Třeba v Itálii se začal Zippich používat už před válkou a okopírovali ho zřejmě z exportního Březňáku. Ovšem do Jižní a Střední Ameriky ho nejspíš přivezli s sebou odsunutí sudetští Němci,“ vysvětlil záhadu Petr Žižkovský. Inspiraci Březňákem tyto zahraniční etikety nijak nepopíraly. Například na kostarickém pivu je obrázek takřka do detailu shodný. Na současném uruguayském pivě chyběl Zippichovi jen doutník, tamní starší etikety obsahovaly ale i tento detail. Nynější majitel pivovaru, firma DU, si obchodní značky Zippich velmi cenily, ale její nelegální používání za hranicemi ji příliš neznepokojuje. „V Kostarice či Uruguayi to naše zájmy neohrožuje, bereme to spíš jako kuriozitu. Kdyby to ale bylo třeba v Německu, kam vyvážíme desítky tisíc hektolitrů piva, to bychom se bránili. Evropské trhy si musíme hlídat. Proto se možná začneme brzo zabývat i situací v Itálii či Rumunsku,“ reagoval prokurista firmy Josef Vejlupek. Pohled na portrét z etikety velkobřezenského pivovaru nevyvolával jen chuť na pivo. Tvář vyzařovala i určité tajemno. Jaroslav Rottenborn přiznal, že když v roce 1990 oživoval značku, neznal ani jméno dotyčného pivaře. V archivech o něm nebylo zmínky a lidé, kteří mohli něco pamatovat, už nežili nebo patřili k odsunutým českým Němcům. „Na začátku 90. let přišel jeden důchodce, že by si chtěl prohlédnout pivovar, že tam pracoval jeho tatínek. Byl to sudetský Němec a uměl obstojně česky. Když viděl v pivovaru starou reklamní ceduli, vyřkl jméno Zippich a vyprávěl mi o něm legendu, která se prý v pivovaru za jeho dob tradovala,“ poodhlalil tajemství ředitel pivovaru. Legenda tvrdí, že Zippich byl velkobřezenský poštmistr a za to, že na věčné časy propůjčil svou tvář etiketám, získal od pivovaru doživotní rentu 30 piv týdně. DU na legendu navázal a každý rok hledal Zippichova dvojníka, jemuž také udělil pivní rentu. Pivaři si kvůli tomu holí hlavy a pěstují plnovous. Kdo ale byl pan Zippich a existoval vůbec? Teprve v roce 2005 se pustil do pátrání po majiteli nejslavnější české pivní tváře Petr Žižkovský. „Ještě nejsem v bádání u konce, ale už teď můžu říci, že archivy potvrdily, že ten člověk žil ve Velkém Březně. Objevil jsem i detaily z jeho života, které legendu doplňují a částečně i opravují.“
Češi jsou v pití piva konzervativní a stálí, domnívali se sládkové z DU. Firma před čtyřmi lety zkoušela prodávat ochucená piva, brzy však s jejich výrobou skončila. Tradiční chuti piva dávají Češi přednost před mixy s limonádou, jimž holdují Němci. „Mysleli jsme si, že získáme nové zákazníky, když začneme vyrábět ochucená piva, ale to se nesplnilo,“ uvedl. Ústecký pivovar vyráběl několik měsíců piva s citrónovou a fernetovou příchutí. „V červnu však na celostátní trh uvedeme novou dvanáctku Zlatopramen, ležák se silným řízem, který vaříme podle receptury z roku 1896,“ uvedl v květnu 2005 Vejlupek. DU utržil v prvním čtvrtletí 2005 za prodej piva 231 milionů korun.
Výsledky prodeje piva pivovarů DU za květen 2005 překročily očekávání. Společnost posílila své postavení čtvrtého největšího prodejce za tradiční trojicí Plzeň – Staropramen – Budvar a podařilo se jí prodat přes 87 000 hl piva. Pivovary skupiny DU dosáhly v měsíci květnu rekordního objemu výstavu a prodeje piva ve své historii. Pivovary v Krásném Březně, Velkém Březně, Lounech a Kutné Hoře v měsíci květnu uvařily a prodaly celkem 87 221 hl piva. To byl výstav srovnatelný s celoroční produkcí řady menších českých pivovarů. Na překonání stávajícího rekordu se podílel jak tuzemský trh, tak i vývoz do zahraničí, kam z pivovarů skupiny DU směřovala čtvrtina veškeré produkce. „Rekordní výstav je pro nás potvrzením správnosti našeho přístupu k vaření piva,“ uvedl ing. Jiří Štesl, obchodní a marketingový ředitel DU. „Obhájení čtvrtého místa mezi českými pivovarnickými skupinami je také výsledkem dalších aktivit, s nimiž jsme zaujali české pivaře,“ doplnil.
Stovky návštěvníků si dne 25.června 2005 dopoledne na Pivovarských slavnostech prohlédlo výrobu piva Březňák. „Nemáme co tajit, tajemství výroby dobrého piva spočívá v kvalitních lidech. Prohlídky pořádáme pravidelně a nyní, když jsme otevřeli novou exkurzní trasu, ještě přibudou,“ řekl Jaroslav Rottenborn, ředitel Pivovaru Velké Březno. Sobotní lidová veselice s panem Zippichem – tvář Březňáku – nabídla dětské atrakce včetně minimotorek, kulinářské speciality i opečené vuřty, kapelu Ústečanka, country Kliďánko i show Las Vegas. Nejzajímavější ovšem byly právě exkurze po výrobní trase pivovaru, který v roce 2006 oslaví 400 let. Už v roce 1900 vyráběl 18 druhů piv, měl zastoupení v Londýně, Vídni, Hamburku, Kapském městě a desítkách dalších míst světa. V roce 1910 dokonce dodával pivo do anglické Sněmovny lordů. Na začátku trasy ředitel uvedl, že se ve Velkém Březně vyrábí pivo plzeňského typu. „Děláte tedy velkobřezenskou Plzeň,“ ptal se Petr Anotoška, který žije v Březně 35 let, ale v pivovaru byl poprvé. „Není to napodobováním Plzně, ale jeho charakterem,“ vysvětlil Rottenborn. Cesta vedla okolo sladovny do varny z roku 1933, nejstarší části pivovaru. „Pivo vzniká kvašením obilovin, vymyslela ho sama příroda. Postupem času se do něj začalo přidávat koření, v našem případě chmel,“ řekl ředitel. Přesto je základem výroby kvalitní voda – velkobřezenská 12 jí má 88 %. Ležák zraje ve speciálních tancích ve sklepě na úrovni hladiny Labe 50 dní. „Proto je tak zdravý,“ soudil další návštěvník. Do sklepů vedla trasa přes spilku, kde vzniká při 7st. C z uvařené mladiny mladé zelené pivo. „Nezbytná je při výrobě piva čistota a láska,“ uvedl ředitel. „Zajímalo mě, jak pivo vzniká. Nikdy jsem v pivovaru nebyla, je to poučné,“ tvrdila Šárka Machátová z Dolních Zálezel, pracovnice ústecké univerzity. „Je super, že nás provází právě ředitel,“ řekl. Na návštěvu výroby Březňáku, končila v moderní, počítači řízené stáčírně láhví z roku 1995. Ředitel vysvětlil, že pivovar je jedním z mála, který si ještě slad vyrábí. Je to spíše nerentabilní, ale Velkobřezenští vědí, co dělají. „Naše pivo se v Krásném Březně plní do sudů, my zde Zlatopramen stáčíme do láhví,“ prozradil Jaroslav Rottenborn.
V ulici Komunardů v pražských Holešovicích byl v létě 2005 otevřen další podnik sítě značkových restaurací spojených s pivem Zlatopramen, Zlatá kovadlina. Hosté se mohli těšit na kulinářské speciality, jejichž základ tvoří tradiční staročeská kuchyně, zajímavý interiér, kterému vévodilo exkluzivní výčepní zařízení ve tvaru kovadliny i kovářská výheň, a zejména na světlou i tmavou jedenáctku Zlatopramen na čepu. O tom, že kouzlo kovárny fungovalo se na slavnostním otevření přesvědčila řada prominentních hostů, mezi nimiž nechyběl ani finalista Superstar Julián Záhorovský, moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý, „hospodští štamgasti“ Jiří Krytinář a Zdeněk Srstka, nebo country legendy ze skupiny Fešáci. „Stále rostoucí úspěchy a obliba Zlatopramenu nás nyní přiměly k tomuto kroku. Rozhodli jsme se vybudovat pro všechny příznivce našeho lahodného zlatavého moku síť profilových restaurací, kam jistě vždy rádi vyrazí za svým oblíbeným Zlatopramenem. Profilové restaurace chápeme jako referenční místo pro spotřebitele. Chceme našim věrným zákazníkům přinášet stále více hodnoty a neustále zvyšovat kulturu pití výborného českého piva“, uvedl Boris Rajdl ze společnosti DU. „Do budoucna připravujeme i propojení našich profilových restaurací s naším věrnostním programem Země Zlatopramen. Občané Země Zlatopramen by v budoucnu měli v těchto restaurací získávat nejrůznější výhody „, dodal Rajdl.
Již druhé lůžko pro dětskou jednotku intenzivní péče ústecké nemocnice bylo zakoupeno v létě 2005 z prostředků věnovaných fondem Občanská volba zaměstnanců DU. Zaměstnanci mezi sebou již poněkolikáté vybrali prostředky na zlepšení zdravotní péče svých spoluobčanů. Po zakoupení speciálního lůžka pro ústeckou nemocnici, infúzní pumpy pro nemocnici v Motole a vybavení pokojů dětské jednotky intenzivní péče v Ústí nad Labem televizí a DVD přehrávačem, bylo rozhodnuto, že další prostředky budou použity pro nákup druhého speciálního lůžka pro ústeckou JIP. Z prostředků věnovaných zaměstnanci společnosti DU byly tak již kompletně zařízeny dva pokoje na dětské JIP. Kromě nezbytných speciálních lůžek bude Dětským pacientům jejich pobyt v nemocnici zpříjemňovat televize a DVD přehrávač, jimiž byly pokoje vybaveny.
DU pronikla v roce 2005 i na trhy, které doposud nebyly pro české výrobce piva právě obvyklé. Točený Zlatopramen si tak bylo možné objednat v liberijské Monrovii, stejně jako v tradičních vinařských hospůdkách na pobřeží Francie. DU počátkem června 2005 vyvezla první kontejner svého piva do africké Libérie. V hlavním městě Monrovii tak měli místní pivaři i návštěvníci možnost ochutnat světlou i polotmavou jedenáctku Zlatopramen. „Dodáváme KEG sudy i lahvové pivo do jedné z nejlepších restaurací ve městě,“ uvedla Jana Kačírková z exportního oddělení. „Většinu zákazníků tvoří vojáci mírových sil OSN, kteří jsou v Libérii na dlouhodobé misi,“ doplnila. Pivo Zlatopramen se tak vrátilo na kontinent, kde slavilo velké obchodní úspěchy již před první světovou válkou a proslavilo se v období druhé světové války, jako jediný dodavatel dostatečně kvalitního trvanlivého piva pro africké jednotky maršála Rommela. Liberijský kontrakt byl uzavřen na základě osobních kontaktů a na doporučení českého honorárního konzula v Monrovii. Osobní kontakty stály i za zahájením vývozu piva do Francie. Zlatopramen byl do sítě restaurací kolem Calais dodáván světlý a polotmavý, v sudech, lahvích i plechovkách. Velkou popularitu získala jedenáctka Zlatopramen na soukromých oslavách a večírcích. Francouzský partner začal podle českého vzoru půjčovat malé pípy s chlazením, které si místní velmi oblíbili. „Vzhledem k celkovému poklesu prodeje piva na francouzském trhu jsou pro nás pravidelné odběry Zlatopramenu do sítě místních restaurací slušným úspěchem,“ hodnotila vývoz Jana Kačírková.
DU zastřešující pivovary v Krásném Březně, ve Velkém Březně, v Lounech a v Kutné Hoře dosáhla za první pololetí roku 2005 tržeb ve výši přesahujících 565 miliónů korun. Meziroční nárůst tržeb tak v prvním pololetí dosáhl hodnoty takřka 45 miliónů korun. Hospodaření společnosti se v prvním pololetí tohoto roku oproti výsledkům roku 2004 výrazně zlepšilo. Hospodářský výsledek za 1.pololetí 2005 představoval zisk ve výši 32,8 miliónů korun. Tržby společnosti dosáhly nárůstu o 8,5% vůči srovnatelnému období roku 2004. „Do výsledku se promítla řada našich kroků, jimiž jsme učinili naše hospodaření ekonomičtější,“ uvedl Miroslav Bretšnajdr, finanční ředitel společnosti. „Například na osobních nákladech jsme oproti loňskému roku zaznamenali úsporu takřka 11 miliónů korun,“ dodal. „Dobře víme, že některé investiční kroky by byly z ekonomického hlediska velice efektivní a vysoce ziskové, ale nechceme je realizovat, protože dlouhodobá strategie všech našich pivovarů a jejich konkurenční výhoda je založena na dodržování klasického výrobního postupu, který je pro nás limitujícím faktorem ve vztahu k některým investicím“, říká RNDr. Milan Hagan, generální ředitel skupiny. „Jsme přesvědčeni, že právě tato strategie se nám nakonec vyplatí i z dlouhodobého ekonomického hlediska. Naše dosahované výsledky nám dávají za pravdu“, dodal.
Známý karikaturista a sáňkař Petr Urban byl kmotrem i otcem piva Pivrnec, novinky roku 2005 z DU. Proto etiketu výčepního piva s obsahem alkoholu 4,1 % zdobil hrdina českých hospod Ruda Pivrnec s šálou, resp. dlouhým účtem s pěti čárkami. S nápadem dělat pivo podle receptu babičky Rudy Pivrnce přišel Petr Urban. Jeden český pivovar na to přistoupil, když ale získal nového majitele, pivo zaniklo. Kreslíř se ovšem nevzdal – zkoušel to dál. Také proto, že s jeho pivem přímo souviselo na 150 hospod U Pivrnce po celé ČR. Originální pivo, i díky ceně určené širokému okruhu lidí, od roku 2005 vyráběl pivovar v Kutné Hoře. „Využili jsme jeho volných kapacit,“ řekl na Pivrncově křtu ve Vrak Beach Baru Josef Vejlupek z DU. Pivo představili vrchní sládek DU Jindřich Chejn, Boris Rajdl, marketingový manažer pivních značek a Petr Urban, Rudův duchovní otec. „Pivrnec je chutné, lidové a kvalitní české pivo díky klasické technologii vaření. Cenu jsme stanovili kolem 6 korun, aby odpovídala charakteru konzumentů a jejich způsobu zábavy. Je to naše historicky druhá značka, která bude od září dostupná po celé ČR,“ řekl Rajdl. „Nejlepší spojení je pivovar a správný pivař – a tím Petr Urban je,“ chválil si Josef Vejlupek spolupráci s kreslířem. Ten také Pivrnce ve skle podpořil. „Lahváč je dobrý, když se nemůže do hospody. Čeká na vás na 7. schodu, až si pro něj přijdete,“ smál se aktivní pivař i sportovec. Pivovar i sáňkař věřili, že se Pivrnec chytne.
Zlatopramen 11°se stal v roce 2005 nejlepším licenčně vařeným pivem v Rusku. Toto ocenění si pivo, které v Rusku v licenci vyráběl pivovar Efes Moskva, přivezlo v říjnu 2005 z tradičního pivního festivalu v moskevském parku kultury a oddechu Lužniky. Že nešlo jen o nevýznamnou „medaili“, dokládalo výsadní postavení festivalu, který co do počtu návštěvníků a vystavujících pivovarů neměl v Rusku konkurenci. Prestižní ocenění korespondovalo s nárůstem prodejů, které posouvaly licenčně vařený Zlatopramen každý měsíc výš na pomyslném žebříčku ruské pivní hitparády. „Mezi ostatními licenčně vařenými pivy je Zlatopramen již od třetího měsíce trvání licence v „Top 10“ a jeho prodeje ho s jistotou posouvají na první místa, což je vzhledem ke krátkému trvání licence nevídaný úspěch,“ pochvalil si Jindřich Chejn, hlavní technolog společnosti DU. Na ruském trhu se z ostatních českých značek v licenci vařil také Velkopopovický Kozel, Plzeňský Prazdroj a Staropramen. „Vzhledem k přítomnosti světových značek – jako třeba Carlsberg, Beck’s, Stella Artois nebo Heineken – můžeme vítězství Zlatopramenu chápat jako potvrzení výjimečnosti chuti a kvality našeho národního nápoje ve světovém měřítku,“ dodal Jindřich Chejn. Úspěch ústeckého piva byl výsledkem společné práce pivovaru Efes Moskva a pivovaru Krásné Březno. Krásnobřezenský sládek prováděl v Moskvě pravidelné čtvrtletní kontroly a hlídal dodržování podmínek licenční výroby, která musela odpovídat podmínkám, ve kterých se Zlatopramen vařil u nás. České i ruské pivo muselo mít shodné chuťové vlastnosti. Moskevský sládek proto posílal svému krásnobřezenskému kolegovi z každé várky vzorky stočeného piva, aby je mohl porovnat s originálem. Partnerský Pivovar Efes patřil v Rusku mezi největší a nejmodernější firmy. V roce 2005 byl co do objemu výroby piva na čtvrtém místě.
DU v září 2005 prodala na domácím trhu rekordních 63 000 hl piva. V roce 2004 ve stejném období společnost prodala přibližně 58 tisíc hektolitrů piva. „Na trhu, kde spotřeba piva dlouhodobě stagnuje, považujeme tento nárůst za výborný výsledek, kterým se mnohé pivovary pochlubit nemohou. Spotřebitelé oceňují především tradiční způsob výroby, který se promítá do jedinečné chuti našich piv,“ řekl obchodní a marketingový ředitel společnosti Jiří Štěsl. Hlavním tahounem růstu byla vlajková loď DU, pivo Zlatopramen 11°, kterému přichází na chuť stále více konzumentů. „Prodej Zlatopramenu 11° v září meziročně vzrostl téměř o čtvrtinu. Zvýšil se prodej v obchodní síti, kde se prodává především v lahvích, ale i v restauracích, kam naše společnost dodává především sudy,“ dodal Štesl.
DU zvýšila za tři čtvrtletí 2005 tržby o deset milionů na 850 milionů korun. Na tržbách měl velký podíl především vývoz, který se dařil skupině sdružující čtyři pivovary zvyšovat. Roku 2005 se totiž kvůli chladnému létu výrazněji v domácí spotřebě piva neprojevil prodej v zahradních restauracích. Od ledna do září 2005 skupina vyvezla necelých 180 000 hl piva, což bylo zhruba o 10 000 hl více než ve stejném období předešlého roku. Nejvíce piva se z Ústí nad Labem vozilo do sousedního Německa. Chmelový mok ze severu Čech mohli pít lidé i ve Švédsku, Španělsku, Francii, Slovensku, Polsku nebo Austrálii. Na českém trhu nebylo už podle ředitele skupiny Milana Hagana příliš mnoho místa pro zvýšení odbytu, proto se DU zaměřovala na export. Skupina DU se sídlem v Ústí nad Labem sdružovala v roce 2005 pivovary v Krásném a Velkém Březně, Lounech a Kutné hoře. Pivovar v Kutné hoře měla společnost pouze v nájmu. „Nadále máme zájem o koupi kutnohorského pivovaru, jednání probíhají,“ uvedl místopředseda představenstva Jaroslav Lstibůrek. Podnik zaměstnával 560 lidí. Do skupiny patřila ještě ústecká likérka KB Likér. Hlavními akcionáři DU byly s padesátiprocentními podíly Pivovary a sodovkárny Brno a Ústecké pivovary.
Není zcela obvyklé, aby kvalitu pěnivého moku hlídala něžná žena, ale oblíbené ústecké pivo Březňák z Pivovaru Velké Březno si už před lety zcela vzala pod svá křídla podle odborníků suverénně nejlepší sládková v zemi, Jana Rostová. Jako vrchní sládková tohoto pivovaru totiž získala cenu Sládek roku 2005 v soutěži, kterou vyhlásilo Sdružení přátel piva. Tuto prestižní a veskrze významnou cenu udělovalo sdružení od počátku 90. let a vůbec poprvé v historii se tímto titulem mohla pochlubit žena. Cenu získala Jana Rostová u příležitosti vyhlášení nejlepších piv, pivovarů a dalších kategorií za rok 2005, které sdružení každoročně organizovalo. „Také ona se velkým dílem podepsala pod skutečností, že i velký hráč na trhu s pivem se může držet tradiční technologie,“ komentovali důvod udělení titulu Janě Rostové zástupci Sdružení přátel piva. „Cenu, kterou jsem získala, považuji za potvrzení kvality piva Březňák, na niž se svými spolupracovníky dohlížím jako sládková již 13 let,“ konstatovala velkobřezenská sládková. Také díky ní se Březňák v posledních letech umístil čtyřikrát na prvním místě v nejvýznamnější degustační soutěži PIVEX. „Celkem se ale můžeme pochlubit asi čtyřiceti oceněními,“ přiznala pivovarnice. Podle Jany Rostové spočívá umění sládka především v dokonalé kontrole a organizaci výroby piva. „Postup výroby piva, především v pivovarech, kde se vaří tradiční metodou, je po dlouhá desetiletí jasně daný. Důležité ale je, aby se tyto postupy skutečně dodržovaly a důsledně kontrolovaly. To má na starosti právě sládek či sládková,“ dodala. Ve Velkém Březně, stejně jako v ostatních pivovarech skupiny DU, se pivo vyrábělo tradiční metodou. „To je právě to, co mě na mojí práci baví. Na pivo je totiž v průběhu jeho výroby stále vidět, můžete si ho téměř kdykoliv osobně zkontrolovat pohledem či ochutnávkou. Moderní výroba v některých jiných pivovarech je uzavřená a zcela řízená počítači, to už není ono. Klasika je klasika…“ byla přesvědčena hvězda soutěže. Počítače sice řídí i část výroby ve Velkém Březně, například sušení sladu, ale podle Rostové nehrozilo, že by zcela nahradily sládka. „Tradiční výroba prostě sládka potřebuje,“ konstatovala.
Za pěveckého doprovodu a s modelkami oslavila dne 29. listopadu 2005 společnost DU 100 let od získání licence pro vývoz do Německa. V roce 1905 hamburský soud rozhodl, že tehdejší Měšťanský pivovar v Ústí nad Labem smí v okolí města prodávat pivo pod značkou Plzeňské a Ústecké Plzeňské. „Jednalo se o světlý ležák vyráběný podle plzeňského typu,“ řekl historik Petr Žižkovský. Oproti současné době vyráběl pivovar i více druhů piv, lidé tak mohli ochutnat čtrnáctistupňové pivo Regenerátor či dvaadvacetistupňový Ústecký porter. Německý trh je pro skupinu velmi důležitý. V roce 2004 sem vyvezla 219 500 hl piva.
Na konec roku 2005 pivovar připravil Vánoční polotmavý ležák Březňák 11%.
Finanční a personální ředitel společnosti DU Miroslav Bretšnajdr řekl:
“* Na ostře sledovaném českém trhu s pivem jsou už vytvořeny pozice jednotlivých producentů. Jak si na něm stojíte?
V roce 2005 jsme se díky prodejům v tuzemsku a exportu včetně licenční výroby Zlatopramen 11 v Rusku, stali čtvrtým největším tuzemským producentem piva, s celkovým výstavem vyšším než jeden milión hektolitrů. Tedy zhruba dvakrát vyšším než na konci roku 2002. Jednoznačně se potvrdilo významné postavení Zlatopramene 11 na domácím pivním trhu. V tomto segmentu jsme jasnými lídry a některé jiné velké pivovary se námi inspirují. Navíc jsme v roce 2005 obhájili pozici číslo jedna mezi českými dovozci piva do Německa. Podařilo se nám rovněž výrazněji prorazit v Bavorsku, kde jsou konzumenti piva jedněmi z největších patriotů. Již druhým rokem také aktivně působíme na polském trhu prostřednictvím vlastní dceřiné společnosti.
* Uspokojily vás hospodářské výsledky DU ?
Rok 2005 byl pro nás jedním z nejlepších z pohledu výsledků hospodaření a růstu celé společnosti. Vykázali jsme zisk 76 miliónů korun. Dosáhli jsme toho především díky přijetí řady úsporných opatření v oblasti nákladů a velmi zodpovědnému přístupu k realizaci každé investice. Počítáme s mírným nárůstem tržeb za prodej piva a s výrazným růstem tržeb za prodej lihovin. U piva vzrostly v prvních deseti měsících roku 2005 meziročně tržby o více než dvanáct miliónů na 794 miliónů korun. Ve stejném období stouply naše tržby za prodej lihovin o 33,5 % na 173 miliónů Kč.“
DU v roce 2005 vykázala zisk před zdaněním téměř 83 milionů korun, což byl nejlepší výsledek v historii firmy. Tržby společnosti se v roce 2005 pohybovaly na úrovni 1,2 miliardy korun, což proti roku 2004 představovalo pětiprocentní nárůst. Výstav piva společnosti se pohyboval na úrovni nad 920 tisíc hektolitrů, což bylo zhruba stejně jako v roce 2004. Přibližně čtvrtina produkce směřovala na export a DU si udržel pozici největšího domácího exportéra na německý pivní trh. Při započítání licenční výroby piva Zlatopramen v Rusku se však celkový výstav poprvé v historii společnosti přehoupl přes milion hektolitrů piva. „Stagnaci na domácím trhu zaznamenávají všechny domácí pivovary. Jejich aktivity proto stále více směřují za hranice,“ řekl generální ředitel společnosti Jaroslav Lstibůrek.
Vyznavači ústeckého piva Březňák mohli mít své kultovní místo. Ústecký archivář Vladimír Kaiser totiž objevil opuštěný hrob muže, jehož tvář už celé století zdobila etiketu této pivní značky. Od úmrtí legendárního pana „Březňáka“ neboli pana Zippicha uplynulo 25.ledna 2006 přesně devadesát let. Teprve teď se historikům dařilo postupně odhalovat jeho tajemný příběh. Dobře živený a svátečně oděný padesátník Zippich s vysokým čelem a pečlivě upraveným plnovousem si nahýbá z půllitru a kouří doutník. Tak byl zobrazen na etiketě piva Březňák. Zippich je ve světě je asi vůbec nejznámější tváří českého piva. Záhadnou cestou se dostal i na etikety místních piv v Itálii, Rumunsku, dokonce až v Kostarice. Není ale sporu, že pochází právě z Velkého Března. Ochrannou známku s panem Zippichem si velkobřezenský pivovar zaregistroval v roce 1906 a pivním lahvím vévodila až do poloviny 20. století. Za socialismu ale portrét zmizel, prý moc připomínal Lenina. Vrátil se až po roce 1989. V té době už nikdo nevěděl, zda šlo o skutečnou postavu či smyšlenou legendu. Pak jeden z pamětníků vyprávěl o velkobřezenském poštmistrovi panu Zippichovi, který prodal svou tvář pivovaru za doživotní rentu 30 piv týdně. „Dostal jsem za úkol od majitele pivovaru firmy DU prověřit legendu a archivy potvrdily, že ten člověk skutečně žil. Objevil jsem i detaily, které legendu doplňují a částečně i opravují,“ podotkl přední český historik pivovarnictví Petr Žižkovský. DU zatím výsledky bádání tajilo. Některé informace však pronikly. Například to, že se jméno dotyčného nepsalo německy Zippich, nýbrž prostě Cibich. Proto až nyní mělo šanci na úspěch hledání hrobu slavného pivaře. Archivář Kaiser si na velkobřezenské radnici prošel historické záznamy pohřbených a našel jméno Victor Cibich s datem úmrtí 25. ledna 1916. Pak se vydal na hřbitov do blízké obce Valtířov. „Číslo hrobu jsem našel. Předpokládal jsem, že náhrobní deska bude dávno zničená. Taky tam ležel jen odlomený střep. Když jsem ale z něho odhrábl sníh, objevil se nápis …ste Cibich. Jeho žena se jmenovala Auguste,“ popsal nález ústecký archivář. Pan Victor Cibich se narodil roku 1856, nedožil se tedy ani šedesáti. Zemřel obvyklou „smrtí požitkářů“, na infarkt. Odpočívá v hrobě na dohled od velkobřezenského pivovaru. „Určitě máme zájem o hrob pečovat a nějak ho vhodně pietně upravit,“ komentoval objev prokurista DU Josef Vejlupek. Ke stému výročí registrace etikety se chystali historici uspořádat v Ústí konferenci. Ta by měla přinést odhalení dalších detailů ze života Cibicha jako člověka i jako úspěšné obchodní značky.
DU měla v úmyslu v roce 2006 zdražit pivo kvůli růstu nákladů na výrobu. „Musíme kompenzovat růst nákladů, “ řekl 2.února 2006 místopředseda představenstva DU Jaroslav Lstibůrek.
Pivovar Zlatopramen ukázal svou masopustní tvář dne 18.2.2006. „K dobrému pivu patří dobrá zábava. Masopustní veselí je tradiční českou oslavou, stejně tak jako Zlatopramen je tradičním českým pivem. Zlatopramen prostě k masopustu patří. A kde jinde uspořádat masopust než tam, kde pivo vzniká – v pivovaru,“ poznamenal Josef Pouzar z DU. V pivovaru mohli návštěvníci již od rána zhlédnout ukázky lidových řemesel. „Speciálně pro tuto akci otevřeme v pivovaru pravou českou hospodu, kde budou moci návštěvníci ochutnat piva z naší produkce. Ale nejen to, k dispozici bude i něco ostřejšího na zahřátí,“ lákal výrobní ředitel pivovaru Miloš Baumruk. Pivovar také doslova otevřel své brány. Součástí masopustu byla totiž jeho prohlídka. „Lidé tak budou mít jedinečnou možnost seznámit se s tím, jak pivo vzniká a kolik práce je za tím, než si mohou v klidu ve své oblíbené hospůdce vychutnat správně vychlazené pivo Zlatopramen, “ podotkl Baumruk. V pivovaru se uskutečníily pravé české vepřové hody. Po celý den hrála Plukovní hudba 36. pěšího pluku Hraběte Kolowrata a se staročeskými písněmi se představily Čupr Baby. „Vrcholem odpoledního programu bude od 13.00 hodin maškarní masopustní průvod se spoustou masek. Průvod projde nejen pivovarem, ale také ústeckou čtvrtí Krásné Březno,“ uzavřel Pouzar.
Export piv Zlatopramen, Březňák, Louny a Dačický z produkce DU nově řídil v roce 2006 Viktor Audrlický. Audrlický od Nového roku nastoupil na pozici manažera exportu firmy. „Pan Audrlický je expertem především na německý trh, ale nejen na něj v oblasti gastro. Jeho angažováním chceme dále posílit naši pozici jedničky mezi českými exportéry piva na německý trh,“ řekl Petr Herynek, ředitel marketingu divize pivo DU, která v roce 2005 na německý trh vyvezla přes 230 tisíc hektolitrů piva. Export se pro domácí pivovary stával stále více klíčovým. „Na domácím trhu předpokládáme z dlouhodobého hlediska spíše stagnaci prodejů piva. Šanci a potenciál pro růst, stejně jako další domácí pivovary, tak vidíme především v rozšiřování exportu, “ řekl Audrlický. Dodal, že DU chtěla dále posilovat svou pozici na silném trhu v Německu. „Pozice největšího domácího exportéra na německém trhu si chceme dlouhodobě udržet. Chceme však zvyšovat objem exportu na tento trh,“ dodal. Viktor Audrlický absolvoval hotelovou ekonomickou školu v Hamburku. V Německu žil 35 let.
DU oznámila v březnu 2006 personální změnu ve vedení společnosti. Ve funkci generálního ředitele vystřídal Milana Hagana místopředseda představenstva Jaroslav Lstibůrek. „Zůstávám šéfem představenstva firmy. Změny směřují k posílení manažerského týmu,“ sdělil Hagan. Z funkce ředitele marketingu představenstvo odvolalo Jiřího Štesla. V úseku marketingu a exportu piva jej nahradil Petr Herynek, vedením úseku tuzemského prodeje piva byl pověřen Jiří Čulík.
Vánoční pivní speciál Březňák z pivovaru Velké Březno dne 12.října 2006 začal zrát v kvasných kádích. „Letošní Vánoční speciál je opět polotmavé pivo, které vaříme pouze jednou ročně. Je to jakási třešnička na dortu, kterou připravujeme pro naše zákazníky, kteří mají Březňák rádi a zůstávají mu po celý rok věrni,“ řekl Jaroslav Rottenborn, ředitel pivovaru Velké Březno. Vánoční speciál vařil pivovar již čtvrtý rok za sebou. V roce 2006 uvařil tolik piva, které se vejde do dvou milionů láhví. Pivo, které sládci uvařili v noci na středu 11.10.2006, mělo poté zrát zhruba osm až deset dní v kvasných kádích. „Poté jej stočíme do ležáckých sklepů, kde bude dokvašovat a zrát dalších zhruba 35 dnů,“ doplnil. Následně se pivo stočilo do láhví a na začátku prosince se již speciál objevil na pultech obchodů.
Možnost vyhrát až 150 000 korun měli od 9. října do konce listopadu 2006 milovníci piva Březňák, kteří v průběhu téměř dvou měsíců nasbírali a odeslali 25 uzávěrů z piva této značky. Se soutěží se lidé setkali ve většině obchodů pěti bývalých okresů kraje – Teplice, Ústí nad Labem, Litoměřice, Děčín a Česká Lípa. „Právě v těchto regionech pivo Březňák, které je známé svou lahodnou chutí a lahodnou hořkostí, našlo opravdové znalce,“ poznamenal Jan Sedláček, marketingový manažer piva Březňák. Částka 150 000 korun však nebyla jedinou výhrou, která čekala na sběratele zátek. „Mezi další hlavní výhry patří 3x poukázka v hodnotě 5 000 Kč na konzumaci v restauraci čepující pivo Březňák a 6 x 200 piv Březňák,“ řekl Sedláček. Pivovar dalším 5 000 sběratelů zátek rozdal speciální Březňákovské mariášové karty, multifunkční kleště, korbely na pivo a alkohol tester, to vše potištěné logem piva Březňák. „V soutěži samozřejmě nejde jen o sbírání víček, ale o naše pivo Březňák, pivo skutečných znalců. Chceme, aby jeho lahodnou chuť a lahodnou hořkost, kterou již stovky let vyrábíme klasickým způsobem, skutečně ochutnali,“ podotkl ředitel pivovaru Jaroslav Rottenborn.
Společnost DU si jako jediný z domácích výrobců piva pro svou značku Zlatopramen pěstovala vlastní chmel. Právě v říjnu 2006 se již žatecký poloraný červeňák připravoval na zpracování. „Chmel z naší desetihektarové chmelnice je již sklizený a připravujeme ho pro zpracování,“ řekl koncem říjnu 2006 Petr Kozák, chmelmistr a technolog společnosti. Téměř sedm tun chmele poputovalo do Chmelařství, družstva Žatec, jediného zpracovatele chmele v tuzemsku. „Nejprve chmel zbavíme příměsí, dosušíme, následně rozemeleme a vyrobíme granule. Díky zpracování do granulí a uzavření do neprodyšných obalů s inertní atmosférou si chmel uchová mnohem déle své původní vlastnosti a aroma,“ řekl Jaroslav Urban z Chmelařství Žatec. Chmel se do piva Zlatopramen přidával celkem třikrát. Pro závěrečnou fázi se využíval pouze vlastní chmel z Děčan na Lounsku. „Díky tomu má tato značka neopakovatelnou lahodnou a nahořklou chuť, kterou se odlišuje od všech ostatních,“ popsal Petr Kozák. Český žatecký poloraný červeňák, který se pro Zlatopramen používal, byl specifický svou příjemnou hořkostí a aromatem. „V závěru procesu chmelení jej do Zlatopramene přidáváme především pro zachování vůně,“ vysvětlil Kozák.
Krajský živnostenský úřad zamítl v říjnu 2006 stížnost na společnost DU, kterou podal Milan Berka z kulturního sdružení Kontext kvůli Pivovarským slavnostem Zlatopramen. Pan Berka si stěžoval na reklamu, měla podle něj nabádat k nestřídmému požívání alkoholu a opíjení. Sdružení si stěžovalo i na soutěže při slavnostech. Neuspělo.
Pivovar Velké Březno s pivem Březňák opět bodoval. Tentokrát na 15. předávání výročních cen Sdružení přátel piva v Humpolci v listopadu 2006. Hlasování se zúčastnilo 804 členů sdružení. Hlas dostalo 143 piv napříč kategoriemi. „Náš 14-stupňový speciál Březňák získal stříbrnou medaili, světlé výčepní pivo skončilo 3. ve své kategorii. Pivovar se pak v soutěži Pivovar roku umístil na 3. místě,“ řekl mluvčí společnosti DU Josef Vejlupek. Březňák patřil mezi nejvíce oceňovaná piva DU. „Úspěchu v tak prestižní soutěži si ceníme. Potvrzuje, že Březňák vaříme poctivě z těch nejlepších ingrediencí,“ řekl ředitel pivovaru Jaroslav Rottenborn. Nešlo podle něj o náhodu. Březňák v posledních deseti letech přivezl ze soutěží po celé ČR na 100 ocenění. Důležitější než ceny ale pro ředitele bylo, aby lidem pivo chutnalo. Zájem o Březňáka rostl. „Ačkoli významná část jeho produkce směřuje na náročný trh v Německu, zaznamenáváme stále větší spotřebu i na domácím trhu,“ dodal ředitel.
Pivovar Velké Březno připravil svým zákazníkům již čtvrtým rokem Vánoční speciál. Tento ležák se vařil pouze jednou ročně jako polotmavé pivo. Várka roku 2006 se vešla do 400 tisíc lahví.
Zlatopramen 11° se pro rok 2007 stal nejoblíbenějším pivem v kategorii jedenáctistupňových piv. Rozhodli o tom čtenáři v tradiční anketě magazínu Pivní kurýr. Vyhlášení výsledků se uskutečnilo 14.12.2006 v Pivní Galerii v pražských Holešovicích. Zlatopramen zvítězil v konkurenci deseti piv ve své kategorii. „Celkovým vítězem se stal Budvar 12°,“ uvedl šéfredaktor časopisu Richard Crha. „Zlatopramen si dlouhodobě udržuje postavení na předních pozicích anket v jedenáctkovém segmentu piv, i přesto, že konkurence se neustále přiostřuje,“ komentoval výsledky předseda představenstva DU Milan Hagan. Prodej piva vařeného v Ústí nad Labem měla podpořit i nová etiketa, kterou společnost představila v prosinci 2006. „Etiketa se již objevila na pivních lahvích, které před Vánocemi distribuujeme na trh,“ řekl technický ředitel Daniel Váša. Nová etiketa má podle něj posílit postavení tohoto piva jako lídra mezi ostatními jedenáctkami. „Chceme svou pozici udržet a posílit, proto jsme na nové etiketě zdůraznili hodnoty, které jsou pro Zlatopramen 11° charakteristické,“ dodal Milan Hagan. Na etiketě byla tak více posíleny symboly tradičních surovin, jako je chmel. „To má zdůraznit, že si jako jediní pro výrobu svého piva pěstujeme vlastní chmel,“ uvedl předseda představenstva.
Skupina DU v roce 2006 zvýšila export piva o více než šest procent na téměř čtvrt milionu hektolitrů. „Loňský růst exportu všech našich značek na celkových 245 tisíc hektolitrů nás přiblížil na dosah k hranici čtvrt milionu hektolitrů,“ řekl manažer exportu DU Adrian Šaroch. Největším exportním teritoriem bylo i v Německo. Největší nárůst zájmu o značky piv ze skupiny byl v Estonsku a Švédsku, kde vzrostly prodeje téměř o tři čtvrtiny. „V obou těchto zemích jsme uspěli s naší vlajkovou lodí Zlatopramen,“ podotkl Šaroch. Zhruba o třetinu vzrostl vývoz do Španělska. V roce 2006 také DU začal poprvé v historii vyvážet do středoafrického Beninu a do Izraele. „V obou těchto zemích šlo také o vývoz značky Zlatopramen, přičemž v Beninu byl prodej podpořen rozsáhlou reklamní kampaní. Pro letošní rok očekáváme další rozvoj na těchto trzích,“ dodal manažer exportu. Celkový výstav skupiny dosáhl 902 tisíce hektolitrů piva, což bylo meziročně přibližně o dvě procenta méně. „Na mírném snížení výstavu se podepsalo především dlouhotrvající chladné počasí na jaře a také ve druhé polovině léta. Příznivější podzim již tento trend nestačil zvrátit,“ řekl manažer domácího prodeje Jiří Čulík.
Skupina DU v roce 2006 vykázala hrubý zisk přes 89 miliónů Kč, což byl nejlepší výsledek v její historii.
Nové logo a etiketu piva Březňáku představil 9.ledna 2007 pivovar Velké Březno. Slavnostní příležitosti využila firma DU, jíž pivovar patřil, k uzavření smlouvy s Ústeckým krajem. Podepsal ji hejtman Jiří Šulc a předseda představenstva Milan Hagan.
Pivovar Velké Březno s jeho historií a postavou Victora Cibicha se dne 21.ledna 2007 objevily v pořadu ČT Toulavá kamera. Natáčení, které vedle historie pivovaru a postavy Victora Cibicha zahrnulo i prohlídkovou trasu, se uskutečnilo v listopadu 2006. Natáčení se za společnost DU, které pivovar patřil, zúčastnili ředitel pivovaru a vrchní sládek Jaroslav Rottenborn a historik Petr Žižkovský.
Manažer exportu DU v březnu 2007 řekl Adrian W. Šaroch:
* V loňském roce se zvýšil váš export piva o více než šest procent, na téměř čtvrt miliónu hektolitrů, což je jistě úspěch. Kde vidíte příčinu?
Za tímto nárůstem stojí personální stabilizace a posílení našeho týmu. Zejména v druhém pololetí se nám tak podařilo u našich největších exportních trhů maximálně vytěžit současnou distribuci, rozšířit ji a v některých teritoriích také úspěšně zavést nové výrobky. Rovněž jsme se systematicky zaměřili na nová teritoria, z nichž některá potvrdila nebo dokonce předčila odhadovaný potenciál. Meziroční nárůst jsme zajistili u všech rozhodujících trhů, u některých o padesát i více procent. Výsledek naší skupiny vnímám v rámcích růstu vývozu českého piva obecně a také nechci, aby tým, jak se říká, usnul na vavřínech. Jsem přesvědčen, že pro letošní rok je potenciál našeho růstu ještě větší.
* Největším exportním teritoriem je pro vás Německo. Bylo tomu tak i loni?
Německo je pro naši skupinu nejvýznamnějším exportním teritoriem již řadu let. Jsme velmi úspěšní zejména v bývalých východních zemích, kde především značka Březňák skutečně představuje mezi českými pivy na tamních trzích významný pojem. Jsme například zalistovaní ve všech tamních obchodních řetězcích a specializovaných prodejnách. Kromě tvrdé a systematické práce týmu naší dceřiné společnosti Drinks Union Deutschland, vynikající kvality a skvělé chuti našeho piva, které vaříme tradiční cestou, přispěla k současnému úspěchu i bohatá historie našeho pivovaru a výhodná geografická poloha při hranicích s Německem.
* Na jakých dalších trzích vzrostl zájem o vaše značky?
Kromě Německa jsme zaznamenali rostoucí zájem spotřebitelů ve Švédsku a Dánsku. Oblibu v našich značkách také ve větší míře nacházeli spotřebitelé v pobaltských zemích a v neposlední řadě i v Izraeli. Růst objemu prodejů je jedna věc, velmi příjemné jsou ale i rostoucí ohlasy přímo od spotřebitelů, které přicházejí například až z Japonska.
* S vývozem jste se prý uchytili i v některých exotických teritoriích v Africe. O co šlo?
Konkrétně se jedná o obchodní aktivity ve středoafrickém Beninu. Musím konstatovat, že odezva tamních spotřebitelů nás velmi mile překvapila a překonala i poměrně ambiciózní plány. Ve spolupráci s naším obchodním partnerem a za přispění reklamy v celostátní televizi se nám podařilo velmi úspěšně vstoupit na trh se Zlatopramenem. Záhy jsme v reakci na pozitivní ohlas trhu začali cíleněji budovat distribuční síť. Velký úspěch jsme docílili zejména s tmavou variantou Zlatopramene. Sledujeme a analyzujeme výstupní data z tohoto trhu a snažíme se nastavit naši distribuční síť tak, aby naše výrobky byly dostupné všem konečným spotřebitelům všude, kde si je chtějí vychutnat. Myslím, že stojíme na slibném začátku. Benin sice nepatří k velkým státům Afriky co do počtu obyvatel, přesto jeho relativně klidná politická situace a vhodná lokace umožňuje další rozvoj. Bedlivě sledujeme vývoj a očekávání spotřebitelů i v sousedních zemích. Dalším novým teritoriem byl loni Izrael, kde se nám také podařilo úspěšně vstoupit do distribuce. Nejprve s plechovkovým pivem Zlatopramen se slabším obsahem alkoholu. Před koncem roku jsme již připravili nabídku i na lahvový Zlatopramen s různým obsahem alkoholu a také v tmavé i polotmavé variantě. V plechovkách jsme posílili o variantu s vyšším obsahem alkoholu. První zásilka rozšířené nabídky již do Izraele dorazila.
* Před časem jste začali působit na ruském trhu. Jak si tam aktuálně stojíte?
V polovině roku 2004 podepsala naše společnost licenční smlouvu s moskevskou afilací turecké pivovarské skupiny EFES. Zkušenost našich sládků velmi brzy potvrdila, že pivo Zlatopramen uvařené v tomto pivovaru v přípravné fázi projektu se kvalitou i chutí vyrovnalo českému originálu. Již v roce 2005 jsme dosáhli vynikajících výsledků přes 100 tisíc hektolitrů prodeje. Ruský pivní trh je však velmi odlišný od evropského. Nabídka českých piv je tam velmi silná. Konkurenti tak od počátku na náš vstup reagovali velmi agresivně z pohledu podpory svých produktů i ceny.Přesto se v roce 2006 podařilo dosáhnout bezmála desetiprocentní meziroční nárůst prodejů. Abychom naši pozici v tak silné konkurenci udrželi a dále posílili, stojí před námi pořádný kus práce. Pro letošní rok jsme právě s tímto cílem se skupinou EFES připravili několik zásadních a strategických projektů.“
Speciální velikonoční pivo Březňák uzrálo v ležáckých sklepích pivovaru ve Velkém Březně. „Již tradičně připravujeme pro naše příznivce na Velikonoce speciální čtrnáctistupňové pivo Březňák, které vaříme klasickým způsobem. Pivo se vyznačuje lahodnou hořkostí,“ řekl ředitel pivovaru Velké Březno Jaroslav Rottenborn. Speciální Březňák začali v pivovaru vařit již v listopadu 2006. „Piva vyrábíme klasickým dvourmutovým způsobem, kdy po uvaření a sespílání várky probíhá 14 dní hlavní kvašení v otevřené spilce. Pak musí pivo několik měsíců uzrát v ležáckých sklepích. Čím je pivo silnější, tím déle musí zrát,“ vysvětlil Rottenborn. V ležáckých sklepích tak speciální „čtrnáctka“ leží již od prosince 2006 a v době „naražení“ bude mít za sebou 110 dnů ležení. Velikonoční pivo připravuje pivovar Velké Březno již čtvrtým rokem. „Chceme, aby se na pultech obchodů objevilo těsně před Velikonocemi, proto jej již v tomto týdnu stáčíme do lahví,“ uvedl ředitel pivovaru. Várka roku 2007 byla v objemu 100 hl, což představovalo 20 000 pivních lahví.
Zlatopramen 11° se na jaře 2007 oblékl do zcela nového kabátu. Vlajková loď pivovarnické skupiny DU dostala zcela novou láhev. „Zlatopramen 11° tak po změně etikety na konci loňského roku dovršil významnou modernizaci své image a nadále tak patří mezi špičková domácí piva nejen svou lahodnou chutí a kvalitou, ale také designem,“ řekl v dubnu 2007 manažer značky Zlatopramen Boris Rajdl. Nová láhev pro pivo Zlatopramen odpovídala podle Rajdla současným spotřebitelským trendům v pivních obalech. „Základním znakem je zúžené hrdlo doplněné o výraznou krčkovou etiketu, která jej celé obepíná. Změnil se také tvar etikety, který již není kulatý, ale má oválný tvar, což zvýrazňuje originalitu naší značky,“ doplnil Rajdl. Vývoj nové láhve byl během na dlouhou trať. „Ve spolupráci s naším dodavatelem lahví, dubským závodem společnosti Owens-Illinois jsme postupně design upravovali až do dnešní podoby. Celý vývoj a zavedení nové láhve pro Zlatopramen trval přibližně rok,“ řekl výrobní ředitel DU Daniel Váša.
Trojí důvod k oslavě měli ve velkobřezenském pivovaru. Prvním byla nová lahev piva Březňák, druhým nový multipack a třetím a nejdůležitějším nová filtrace. Od počátku května 2007 začal ze stáčecí linky pivovaru ve Velkém Březně sjíždět Březňáky už jen v nové lahvi, navržené podle současných trendů pivních obalů. „Ta má moderní design. Rovné hrdlo a větší tělo lahve umožní nalepování větších etiket a nového tvaru etiket krčkových,“ uvedl manažer značky Jan Sedláček. S přechodem na novou lahev souvisela i úprava pivních etiket. „Od začátku roku používáme nový design loga i etikety Březňáku, která ještě více podpořila tradiční symbol našeho piva, tváře Victora Cibicha. Pro novou lahev jsme upravili tvar nové etikety, která je vyrobena z alu materiálu, jenž je kvalitnější, barevně výraznější a atraktivnější, než původně používaný papír,“ vysvětlil Sedláček. Nová filtrační jednotka byla podle Daniela Váši krokem do 21. prvního století. „Stará ve sklepech je již zakonzervovaná. Ta nová je tichá a velmi čistá. Pivu se v ní líbí.“ Zařízení mělo podle generálního ředitele společnosti DU Milana Schramma zlepšit chuťovou stabilitu značky Březňák. „Stála nás asi 10 milionů, budovat jsme ji začali už v roce 2004, technologie jsme instalovali loni.“ DU také představila nový multipack, což bylo balení dvanácti lahví Březňáku s plastovým uchem.
Na českém nápojářském trhu se na jaře 2007 chystala velká operace. Společnosti ÚP, Drinks Union, PaSB a Pivovar Kutná Hora se rozhodly sloučit do jednoho subjektu. Nástupcem firem byla společnost ÚP. O fúzi rozhodli akcionáři ÚP. Podle člena představenstva Milana Hagana bylo důvodem fúze konsolidace majetkových vztahů. Společnosti se ovládaly navzájem, k čemuž již podle něj nebyl důvod. Po zapsání do obchodního rejstříku byla jediným vlastníkem firma ÚP. Společnost ÚP patřila mezi sedm největších producentů piva v Česku. Spadaly pod ni pivovary v Krásném Březně a Velkém Březně na Ústecku, v Lounech a Kutné Hoře. Základní jmění společnosti ÚP bylo po sloučení skoro 101 milionů korun. Valná hromada také rozhodla, že sníží hodnotu současných tisícikorunových akcií na osm korun na kus.
Pivo skoro tak silné jako víno dozrávalo na jaře 2007 ve sklepě velkobřezenského pivovaru. Společnost DU hodlala poslat na německý předvánoční trh své doposud nejsilnější pivo, speciální jednadvacetistupňový Březňák. O pět set hektolitrů „pivního likéru“ si řekli přímo němečtí obchodníci. I když velká část Němců nakupuje pivo ve velkých baleních v supermarketech, část z nich stále výrazněji požaduje originální nebo neobvyklý mok. „Obsahuje deset procent alkoholu, má barvu tmavého jantaru a zákazník si jej má hlavně vychutnat. Jsme jediní z velké sedmičky domácích pivovarů, kteří tak silné pivo uvařili,“ popisoval nejnovější počin ústeckých pivovarníků výrobně technický ředitel Daniel Váša. Kvůli vysokému obsahu alkoholu skutečně nešlo o pivo k hašení žízně. Vypití půl litru takového piva je tak prakticky totéž jako vypití půl litru vína. Němečtí obchodníci prodávající pivo ústecké nápojářské skupiny dělali dobré obchody. Pokud šlo o tmavá piva, byli dokonce na celém německém trhu jedničkou mezi dovozci z celého světa. Nejnovější Březňák, který měl zatím pracovní německý název Doppelbock, doplnil například úspěšnou velkobřezenskou vánoční čtrnáctku. „Z pohledu českého konzumenta jde o drahé pivo. Zatímco běžné pivo leží na spilce sedm až deset dnů, tento speciál tam je už pět měsíců a ještě dva tam bude. Výroba je náročná, protože vysoký obsah alkoholu kvasinky těžce snášejí,“ prozrazuje Váša. Kvůli této komplikaci je nutné během zrání pivo „oživovat“ a přečerpávat do jiného tanku. Předpokládaná cena jedné lahve v Německu je 4 až 5 euro. Na český trh se ale běžně nedostalo, neboť etiketa byla německá a takto označené zboží ve zdejší maloobchodní síti nešlo prodávat. Řadu speciálních piv chtěl DU doplnit také třinácti stupňovým tmavým mokem staro českého typu. „Půjde o husté pivo, až malvaz, zatím měl pracovní název Maruščino pivo. S jeho přípravou se totiž pojila rodinná historka. Moje babička pochází také z pivovarské rodiny. Když můj děda žádal o její ruku, budoucí tchán si stanovil podmínku, že děda měl uvařit dobré pivo. To se mu evidentně povedlo, receptura zůstala v rodině a máme ji k dispozici,“ vzpomínal Váša. Tři generace jeho předků vařily pivo v Poličce.
Speciální pivo Březňák 14%, které vařil pivovar Velké Březno, zrálo na podzim 2007 v nových tancích. „Jde zatím o tři menší tanky o objemu 10 hektolitrů, které jsme umístili do ležáckých sklepů. Připravujeme ale ještě další. Menší tanky jsou mnohem operativnější pro rostoucí zájem o tento lahodný speciál v některých našich restauracích, jejichž návštěvníci si na toto silnější pivo již zvykli,“ řekl v říjnu 2007 výrobně-technický ředitel DU Daniel Váša. Vedle nových tanků dostal Březňák 14% speciál také novou láhev s novou etiketou. „Nová etiketa vychází ze změn, kterou prošly i ostatní druhy piv značky Březňák – světlé výčepní, světlý ležák a tmavé výčepní. Etiketě vedle pana Cibicha dominuje také velké označení 14% charakterizující vyšší stupňovitost tohoto piva opravdových znalců,“ doplnil marketingový manažer značky Jan Sedláček. Rostoucí zájem o Březňák 14% nebyl náhodný a dokládal ho i nedávný úspěch z degustační soutěže na jubilejní 50. Žatecké dočesné. „Březňák 14% chutnal degustační komisi a vyhrál ve své kategorii. To jen potvrzuje, že tento speciál vaříme poctivě. Používáme nejen vybrané suroviny, ale také klasický způsob vaření známý již po staletí,“ doplnil ředitel pivovaru Jaroslav Rottenborn. Změnami prošel v nedávné době také samotný pivovar ve Velkém Březně. „Vybudovali jsme zcela novou laboratoř, která nám umožní ještě lépe sledovat kvalitu piva vyráběného v tomto pivovaře. Je skutečně na co se dívat,“ uvedl Daniel Váša. V říjnu 2007 pak čekala pivovar úprava etiketovačky, která přišla zhruba na 1,5 milionu korun.
Nejsilnější pivo, speciální Březňák 21°, uvařila ve svých pivovarech skupina DU. „Speciální pivo s deseti procenty alkoholu jsme již začali stáčet do lahví se speciální etiketou. Název piva určeného primárně pro německý předvánoční trh je Doppel-Doppel Bock, což znamená Dvojitý – dvojitý kozel,“ řekl výrobně technický ředitel DU Daniel Váša. Pivo mělo barvu tmavého jantaru a šlo o jakýsi pivní likér určený především pro vychutnání. „Jsme jediní z velké sedmičky domácích pivovarů, kteří tak silné pivo vyrobili,“ dodal Váša. Protože šlo o velmi neobvyklou zakázku, která vzešla z požadavku dceřiné společnosti DU v Německu, museli se na přípravě tohoto piva podílet prakticky všechny pivovary. Na přípravě receptu se podíleli sládci ze čtyř pivovarů. Pivo se kvůli technologii muselo vyrobit v pivovaru Kutná Hora a kvůli speciálním požadavkům na obaly se stáčelo v pivovaru Louny. „V jednání je také možný export tohoto piva do USA,“ doplnil manažer exportu DU Adrian Šaroch. Speciální Březňák sládci DU uvařili na přelomu let 2006-2007. „Doba ležení v ležáckých sklepích byla více než půl roku. Bylo nutné, aby se sladila chuť a hořkost piva a aby se chuťově schoval také alkohol,“ vysvětlil Váša. Pivovar vyrobil 500 hl tohoto speciálního piva. Pivovary skupiny DU ve své historii nevařily silnější pivo, než byl připravený speciál Březňák.
DU, která sdružovala čtyři pivovary a likérku Granette, v roce 2007 zvýšila tržby za prodej piva a lihovin o více než šest procent na 1,29 miliardy korun. „Na růstu tržeb se podílel kromě prodeje piva i zvýšený prodej lihovin, za které utržila společnost o 18 % více,“ uvedl generální ředitel firmy Milan Schramm. Export piva se na celkových prodejích podílel přibližně třetinou. Většinu firma vyvážela do Německa. „Objevily se ale i nové zajímavé destinace. V oce 2007 jsme například začali výrazněji vyvážet do středoafrického Beninu. Na konci roku pak putovala první dodávka Zlatopramene také do Vietnamu,“ dodal Schramm. K dalším exotickým zemím, kam DU dováželo pivo, patřilo Švédsko, Austrálie, Benin, Japonsko, Španělsko nebo Izrael. Prodej piva společnosti, tedy značek Zlatopramen, Březňák, Louny a Dačický, se pohyboval přibližně na úrovni roku 2006. Celkový prodej dosáhl zhruba 900 tisíc hektolitrů. „Při započítání licenční výroby Zlatopramene v Rusku se dostáváme na úroveň milionu hektolitrů piva v roce 2007,“ doplnil Schramm. Podle člena představenstva DU Milana Hagana došlo ke vzniku Granette hlavně kvůli tomu, že firma od sebe chtěla oddělit produkci piva a lihovin, čímž se zpřehlednilo hospodaření společnosti. Do společnosti Granette přešla nejen likérka KB Likér, ale například i společnost Drinks Union Slovakia, která se zabývala distribucí lihovin na Slovensku. Nejznámějšími lihovinami jsou Stará myslivecká a Klášterní tajemství. Firma se zatím nevyjádřila k tomu, zda převedení výroby lihovin do Granette může souviset se spekulacemi o prodeji úspěšných pivovarů některému ze zahraničních zájemců. V listopadu MF DNES přinesla informace, že vedení společnosti Drinks Union jedná o prodeji pivovarů skupině Heineken.
Novým ředitelem pivovaru Zlatopramen, který byl součástí nápojářské skupiny DU, se stal v lednu 2008 Libor Čech (33). Od března 2007 do konce roku 2007 dohlížel na kvalitu výroby této značky jako vrchní sládek.
Dva cenné kovy si přivezla značka Březňák ze Slavností piva v Táboře v lednu 2008. Podle odborné komise byl světlý ležák Březňák nejlepším pivem v této kategorii. Navíc obsadil Březňák stříbrnou pozici v kategorii tmavých výčepních piv.
Kartáč, voda, soda – tak zní univerzální návod každého sládka na dobré pivo. „Tak to je. Čistota v provozu je základ, pak spokojenost zaměstnanců, kteří tím pádem dělají dobře svou práci. Výsledkem je dobré pivo pro zákazníky v hospodách,“ řekl nový šéf pivovaru Zlatopramen Libor Čech. Třiatřicetiletý Čech, který měl od ledna 2008 pod palcem výrobu ústeckého piva, patřil k nové generaci sládků. Stejně jako v ostatních pivovarech skupiny DU byl ředitel zároveň sládkem. Zhruba 65 lidem v krásnobřezenském pivovaru šéfoval muž, který svou kariéru začínal tím, že lepil etikety na sudy v lounském pivovaru. Své první pivo uvařil už ve svých šestnácti letech v nedalekém Velkém Březně. „Svou první várku jsem předával sládkovi Jaroslavu Rottenbornovi v roce 1991. Povedla se, bylo to čisté, chutné pivo. Ale také jsem hned dostal vynadáno, protože jsem ho udělal silné a muselo se ředit vodou. Netrefil jsem várku tak, aby měla požadovanou stupňovitost. Čím více jí vaříte, tím se odpaří víc vody a pivo je silnější,“ popsal Čech své začátky. Vlastně by tak svým prvním zákazníkům dopřál silnější mok než je obvyklé. „Jenže to nejde, to by bylo porušení daňových zákonů,“ dodal k tomu. Čech získával coby učeň zkušenosti od skutečných severočeských osobností ve svém oboru – velkobřezenské sládkové Jany Rostové, Jiřího Rottenborna z Krásného Března a Františka Procházky z Loun. „Každý z nich byl nějak výjimečný a naučil mě něčemu svému. Princip vaření piva je sice v zásadě stejný, všude je ale trochu rozdílná technologie. Všichni sládkové a podsládkové mají ale jedno společné, často chodí do pivovaru ráno jako první a často jako poslední odcházejí,“ řekl Čech. Hned v prvním měsíci Čechova dohledu nad Zlatopramenem skončila dvanáctka této značky čtvrtá ze čtyřiatřiceti účastníků v prestižní odborné degustaci Česká pivní pečeť v Táboře. „Stačilo málo a byli jsme na bedně,“ komentoval to sportovní terminologií Čech.
Heineken, který kupoval na jaře 2008 nápojovou firmu Drinks Union, měl zaplatit jejím majitelům přibližně dvě miliardy korun. Poradcem DU při transakci byla společnost UniCredit CAIB. Největší pivovarnická skupina na světě Heineken si koupí uskupení DU upevnila třetí příčku mezi pivovary v Česku. DU produkuvala pivo ve čtyčech pivovarech v Krásném a Velkém Březně, v Lounech a Kutné Hoře. Součástí nákupu by mělo být také deset hektarů chmelnic, které ústecká skupina jako jediný z tuzemských pivovarů na Žatecku vlastnil. Potvrdili to zástupci obou firem. „V následujících týdnech bude probíhat posuzování celé transakce úřady pro ochranu hospodářské soutěže v Česku, Německu, Slovensku a Španělsku, vzhledem k tržnímu postavení DU. Předpokládáme, že transakce bude ukončena do 30. června 2008,“ uvedl dříve manažer pro komunikaci DU Josef Vejlupek. Podle předsedy představenstva a majoritního vlastníka DU Milana Hagana uskupení splnilo poslání. „Získali jsme výhodnou tržní pozici a přivedli jsme strategického partnera, který firmu bude nadále rozvíjet,“ řekl.
Jen pár týdnů mohli štamgasti ochutnat speciální kvasnicové ležáky, které pro ně připravili mladí sládci v pivovarech skupiny DU. „Ve všech našich pivovarech jsou nyní mladí sládci kolem 30 let, kteří chtěli ukázat, že umějí uvařit výjimečná piva. Rozhodli jsme se proto, že pro jarní měsíce připravíme pro naše restaurace speciální kvasnicová piva,“ informoval Milan Schramm, generální ředitel DU, která vařila značky Zlatopramen, Březňák, Louny a Dačický. Postupně se tak od dubna 2008 ve vybraných restauracích objevovaly kvasnicové ležáky jednotlivých značek.
Lieven Van der Borght, který na jaře 2008 řídil veškeré aktivity tří pivovarnických skupin patřících v Česku pod křídla nizozemského Heinekenu v dubnu 2008 řekl:
„* Proč jste koupili právě pivovary skupiny Drinks Union?
Rozhodli jsme se pro ně, protože mají velmi silnou pozici v regionech, kde jsme zatím s našimi značkami tak silní nebyli. Starobrno a Hostan mají dobrou pozici na Moravě, především na jižní, Krušovice jsou zase silné v Praze a okolí a bílými místy na mapě pro nás byly hlavně severní a východní Čechy. Díky značkám Drinks Union jsme právě tyto oblasti pokryli. Navíc můžeme rozvíjet prodeje Krušovic tam, kde se dosud prodávaly pouze značky skupiny Drinks Union, protože můžeme využít jejich obchodní sítě.
* Kterou ze značek Drinks Union budete nejvíce podporovat?
Myslím si, že Zlatopramen je dobrá značka s celonárodním pokrytím, takže je jasné, že ji budeme i nadále rozvíjet. Také Březňák je velmi zajímavá značka s celonárodním potenciálem. Takže i jemu dáme dostatečnou podporu, aby byl úspěšný i mimo svůj region.“
Japonsko, Bolívie, Kalifornie, Austrálie nebo Jižní Afrika – to je jen malý výčet zemí, ze kterých lidé přijeli na prohlídku klasické výroby českého piva Březňák do pivovaru ve Velkém Březně. „Lidé se stále více zajímali o to, jak se vlastně český národní nápoj vyrábí. Hlavním lákadlem bylo nejen možnost vychutnat si Březňáka přímo z pivovarského sklepa či klasický způsob výroby, ale také příběh Victora Cibicha, který je symbolem pivovaru již od roku 1906,“ řekl ředitel a vrchní sládek pivovaru Pavel Rottenborn. V roce 2007 prošlo branami přibližně 2700 návštěvníků, což bylo zhruba o třetinu více než v předchozím roce. „Přibližně čtvrtinu z tohoto počtu tvořili cizinci,“ připomínal správce exkurzní trasy a kastelán nedalekého Státního zámku Velké Březno Miloš Musil. Návštěvníci z ciziny po sobě podle Musila zanechávali i zajímavé stopy. „Mezi největší kuriozity patří například zápis v knize hostů napsaný v mandarínské čínštině,“ dodal. Pivovar ve Velkém Březně měl oproti těm ostatním něco navíc. „Je to příběh Victora Cibicha, který shlíží z etiket piva Březňák již přes 100 let. Žijící osobností, která zdobí každou láhev piva, se nemůže pochlubit žádný současný domácí pivovar,“ řekl historik pivovarnictví Petr Žižkovský.
Dne 28.4.2008 prodej společnosti Heinekenu posvětil antimonopolní úřad. „Tržní podíl subjektu vzniklého spojením ani v jednom případě nepřesáhne 15procentní hranici a zůstane tedy hluboko pod 25procentní úrovní, pod níž se má za to, že fúze nebude mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže,“ uvedl šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina.
„Jen ceny dvou hlavních surovin používaných na výrobu piva, chmele a ječmene, za poslední rok vzrostly o desítky procent. To výrazně prodražuje produkci piva. Promítnout tento růst do cen piva si však kvůli konkurenci nemůžeme dovolit,“ řekl na jaře 2008 generální ředitel DU Milan Schramm. Ještě před rokem například pivovary jedné z předních pivovarnických skupin v zemi nakupovali tunu žateckého chmele zhruba za 170 tisíc korun. „Dnes již cena stejného chmele dosahuje více než dvojnásobku za tunu. To je výrazný rozdíl,“ podotkl generální ředitel skupiny. Podobný je přitom vývoj u ječmene a sladu. Ječmen se například v dubnu loňského roku prodával za necelé čtyři tisíce korun za tunu. „Letos se tržní ceny pohybují na úrovni sedmi tisíc korun,“ dodal Schramm.
Pivo, které se vaří ve Velkém Březně, se v roce 2007 stalo nejprodávanějším zahraničním pivem v Německu. Vyplynulo to z porovnání prodejů importovaného piva, které zveřejnil německý odborný časopis Inside. Březňák předstihl i takové značky jako Budvar, Pilsner Urquel nebo Carlsberg. Společnost DU v roce 2007 vyvezla do Německa 195 tisíc hl tohoto piva, což je o 32 tisíc hl více než v roce 2006. „Myslím, že u Březňáka rozhoduje specifická chuť a taky etiketa. Úspěch lze přičítat především tamním prodejcům, pivo je dnes ale v Německu tak oblíbené, že se prodává téměř samo,“ řekl Miroslav Picek z exportního oddělení DU.
Nealko variantu piva Zlatopramen začala vyrábět na jaře 2008 skupina DU. Nealkoholická piva představují nejrychleji rostoucí komoditu v pivním segmentu, pivovar tak reagoval na aktuální situaci na trhu piv. Nealko Zlatopramen se v roce 2008 mělo vyrobit 10 000 hl, v dalších letech by mělo tvořit zhruba pět procent celkové výroby piva DU. Kvůli nové výrobě upravil DU i část výrobní linky, ještě v roce 2008 by se mělo nealkoholické pivo dodávat do restaurací i v sudech. V maloobchodech se mělo nealko prodávat za 12 korun za půllitr. „Nejvyšší poptávku očekává DU od věrných konzumentů značky, především ve svých restauracích, kam dosud nemohl tento druh piva dodávat,“ uvedl Vejlupek.
Miliardová transakce byla u konce. Holandský Heineken převzal ústeckou nápojářskou společnost. Ta už měla po valné hromadě dne 27.6.2008 také nové představenstvo a dozorčí radu. Celá transakce byla podle mluvčí DU Lucie Kaspříkové ukončena 1.července 2008. Dodala, že na valné hromadě bylo většinou akcionářů zvoleno nové představenstvo ve složení: Lieven van der Borght, Erik Jan G. Hamel a Jiří Daněk. Do dozorčí rady pak byli jmenováni Xavier William Fernand Belison, Gerrit Keen a Jaroslav Rottenborn, který zastupoval zaměstnance. Podle některých informací převedl Heinekenu bývalý předseda představenstva a majoritní akcionář Milan Hagan svůj podíl za zhruba dvě miliardy korun. Svatbu ústeckého DU s holandským Heinekenem posvětil i český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Martin Pecina, předseda antimonopolního úřadu, před časem řekl, že spojení pivovarských společností Královský pivovar Krušovice a Drinks Union nebude mít za následe k narušení hospodářské soutěže.
První celostátní reklamní kampaň spustil i dosud regionální Pivovar Březňák. Od začátku července 2008 začala vysílat spot na televizích Nova a Prima. „Tato značka má silný prodejní potenciál, který zatím uplatňuje pouze v Ústeckém kraji,“ zdůvodnil zintenzivnění komunikace Josef Danihelík, marketingový ředitel DU. Březňák zahájil inzerci v tisku a outdooru a kromě televizního spotu spustil i rádiové spoty.
Na svém historickém motocyklu značky Jawa 250 – zvaném též pérák – přivezl „správce“ pivovaru do velkobřezenské restaurace Tivoli soudek s třináctistupňovým červeným pivem, které pivovar ve Velkém Březně uvedl na trh jako svůj vánoční speciál roku 2008. Tam ho slavnostně předal panu Cibichovi, jehož tvář je vyobrazena na všech etiketách velkobřezenských piv. Role správce a řidiče motocyklu se ujal novinář a milovník historie Martin Krsek, pana Cibicha ztvárnil ústecký herec František Sysel.
Společnost DU v roce 2008 prohloubila ztrátu na 286 milionů korun. V předchozím účetním období, které trvalo od 1. října 2006 do 31. prosince 2007, ztráta činila 63,6 milionu korun. Společnost v roce 2008 také snížila výnosy na 1,386 miliardy korun, což oproti předchozímu účetnímu období představovalo pokles o 29,7 %. Tehdy činily výnosy 1,971 miliardy korun.
Pivovar Březňák přestal od 1.2.2009 vyrábět svůj vlastní slad, který společně s chmelem a vodou z pivovarské studně tvořily základní součást tohoto piva. Ctitelé značky to na chuti neměli poznat a pivovar měl dál vyrábět. Vedení také uvedlo, že se nejedná o krok k rušení zdejší výroby piva. „Většina sladu používaného v našich pivovarech bude pocházet od domácích dodavatelů. Jsou při jeho výrobě efektivnější než naše společnost. Z těchto důvodů bude provoz sladovny ve Velkém Březně ukončen 1. února,“ potvrdila záměr Kateřina Eliášová, mluvčí společnosti Heineken Česká republika, která velkobřezenský pivovar vlastnila. Po jak dlouhé době sladovna ve Velkém Březně skončila, nebylo možné s jistotou určit. Na etiketě světlé i tmavé desítky a dvanáctky je rok 1753. Pivovar, který ročně vystaví čtvrt milionu hektolitrů piva, dokázal vyrobit jen něco přes polovinu množství sladu, které potřeboval. Zbytek nakupoval. V nedalekém Zlatopramenu se tak dělo už od roku 1990. Vlastník pivovaru, holandský Heineken, si od nakupovaného sladu sliboval stálou kvalitu piva. „Pro malou sladovnu je obtížné garantovat vyváženou kvalitu sladu. Zkvalitnění sladovny ve Velkém Březně by vyžadovalo značné investice, které však raději vložíme do naší hlavní činnosti, kterou je vaření piva,“ řekla Eliášová. Zároveň ujistila, že všem lidem z tohoto provozu se podařilo najít jiné pracovní uplatnění v rámci pivovaru. Heineken, který koupil pivovarskou skupinu Drinsk Union v červenci roku 2008, v roce 2009 uzavřel pivovar Hostan ve Znojmě. Něco podobného ale prý Březňáku nehrozí. „Ukončení provozu sladovny nemá žádnou souvislost s jakýmikoli plány na omezení výroby. Takové plány nemáme, společnost je si plně vědoma potenciálu značky Březňák a jejího významu nejen pro domácí konzumenty, ale také pro exportní trhy,“ uvedla také Eliášová.
Dvě stříbrné medaile přivezli do Velkého Března zdejší pivovarníci z soutěže v Táboře v únoru 2009. Obhájili právo označit své pivo Březňák Pivní pečetí. Druhá místa získal čtrnáctistupňový Březňák v kategorii speciálů a poté i v závěrečném vyhodnocení mezi všemi přihlášenými vzorky. „Na závěr znalci hodnotí dohromady všechna piva, která byla do třetího místa v jednotlivých kategoriích,“ popsal Josef Vejlupek z marketingu společnosti DU. Bronzovou Pivní pečetí bylo velkobřezenské pivo dekorováno v kategorii tmavých výčepních piv. V soutěži se představilo 300 vzorků od 68 českých a slovenských pivovarů.
Jako statný otec rodiny vedle školou povinného synka vypadala na jaře 2009 zbrusu nová „petka“ piva Zlatopramen v porovnání s běžnou půllitrovou pivní lahví. Ústečtí pivovarníci chtěli na jaře a v létě ulehčit svým zákazníkům domácí skladování své jedenáctky. Pivo z plastu prý mělo chutnat stejně jako ze skla. Jedenapůllitrová zelená PET lahev měla podle představ marketingových odborníků vyhovovat tam, kde se vypije najednou více než jeden půllitr piva. „Předpokládáme, že nové balení bude využíváno také během venkovních aktivit, jako je grilování, rybaření, zahrádkaření nebo pobyt na chatě. Navíc vycházíme konzumentům vstříc balením po šesti,“ řekl v dubnu 2009 Jiří Imrýšek, marketingový ředitel skupiny Heineken Česká republika, které ústecký pivovar patřil. „Nový obal nabízí spotřebitelům větší komfort. Objem piva je třikrát větší než u běžné lahve, balení se snadno nese, lahev je lehká a nerozbitná. Je to více než klasická pivní lahev a méně než soudek,“ dodal Imrýšek.
Na ruský výrobní trh proniklo další severočeské pivo – velkobřezenský Březňák. Licenčně ho zde začala vařit firma Moscow Brewing Company, licenci jí poskytla společnost DU. Na doladění výroby dohlíželi čeští sládkové. „Pro výrobu Březňáka jsme dodrželi náš postup výroby prakticky beze změny, včetně použití žateckého chmele pro chmelení obou piv a čtyř druhů sladů pro tmavé pivo,“ řekl v červnu 2009 hlavní technolog ústecké firmy Ondřej Koucký. Kvůli jinému výrobnímu zařízení se lišil proces kvašení. „Myslím ale, že se nám podařilo docílit velice podobné chuťové charakteristiky piva,“ dodal Koucký. Moscow Brewing Company vyráběla celou řadu nápojů. V pivovaru nedaleko Moskvy, který prý patří mezi nejmodernější v Evropě, se vyrábí šest milionů hektolitrů piva. Na trh dodávala dvě vlastní značky, čtyři licenční a zhruba deset značek dovážela. Ruský Březňák se vyráběl jako světlé a tmavé pivo. „Tmavý Březňák je vůbec prvním tmavým pivem vyráběným touto ruskou společností,“ uvedla Kateřina Eliášová, mluvčí skupiny Heineken ČR, do které Drinks Union patří.V Rusku už se od roku 2005 licenčně vyráběla další ústecké pivo značky Zlatopramen.
Skupina Heineken se chystala investovat během roku 2009 o a příštího roku v pivovaru Velké Březno přes 25 milionů korun. Peníze směrovaly především do zvýšení kvality výroby a stáčení piva, ale i zvýšení kapacity. Pivovar také vylepšil místní prohlídkovou trasu. „Chceme ve Velkém Březně vybudovat klasický pivovar, který bude ale zároveň splňovat nejvyšší kvalitativní a ekonomické standardy,“ řekl nový vrchní sládek známého pivovaru Velké Březno Petr Hauskrecht. V roce 2009 již skupina Heineken investovala do pivovaru přibližně osm milionů korun do stáčecí linky. „Díky tomu jsme zdvojnásobili její kapacitu oproti období, kdy ještě pivovar nepatřil do skupiny Heineken. Generální opravou například prošly plnička a myčka lahví. Investovali jsme také do úprav etiketovačky,“ vypočítal Petr Hauskrecht. Zvýšila se i bezpečnost provozu pivovaru díky opravám kotelen a energobloků.
V lahvích směřovala v roce 2009 do Německa zhruba 95 % piv značky Březňák, zbylá část byla vyvážena v sudech do restaurací. Březňák patřil v Německu do střední cenové hladiny, značka nabízela ležák i tmavé a dietní pivo. „Zlatopramen prožívá na německém trhu renesanci díky Maxilahvi, v níž jsme ho v létě 2009 začali vyvážet. Prvních 540 hl se prodalo za neuvěřitelných 1,5 dne,“ uvedla Beuteová.
Na začátku října 2009 vstoupila značka Březňák na švédský trh, a to s ležákem v unikátním balení 0,33 l. Završil se tak téměř dvouletý projekt, na jehož začátku stálo vítězství tohoto piva v chuťovém tendru. Ten opakovaně vyhlašuje švédská státní instituce Systembolaget, která reguluje tamější trh s alkoholickými nápoji s obsahem vyšším než 3,5% alkoholu. Právě vítězství v odborné soutěži dalo poměrně vysoké šance na úspěch Březňáka ležáku a očekával se prodej až 8 tisíc hektolitrů tohoto lahvového piva ročně. „Pro švédský trh jsme vyvinuli zcela nové balení, protože na ostatních trzích, kam se Březňák exportuje, je vždy v balení 0,5 litru. Řešil se celý labeling, sekundární balení i systém stáčení tak, abychom nabídli na tomto trhu tu nejvyšší kvalitu,“ řekla Lenka Honajzerová, Export Area Sales Manager skupiny Heineken ČR, zodpovědná za Švédsko. Březňák ležák byl tedy nově stáčen do lahví s obsahem 0,33 litru a do Švédska putoval v nových kartonech po 24 lahvích. Ač Švédsko nepatřilo k významným producentům piva, jeho oblíbenost je tam velmi vysoká. „Švédové pivu rozumí často více než konzumenti v jiných zemích, podobné je to i s whisky, ačkoli to není tradiční země výroby těchto alkoholických nápojů. Švédští spotřebitelé si potrpí na kvalitní a chutná piva a jejich velmi širokou nabídku. Právě proto má u nich Březňák vysokou šanci uspět, protože může nabídnout výbornou vůni a typicky českou, plnou chuť,“ dodala Lenka Honajzerová.
Sdružení přátel piva, které vyhlašuje nejlepší piva a pivovary roku, 11.11.2009 ocenilo pěnivý mok z Velkého Března. Získal medaili hned ve třech kategoriích. Březňák – světlý ležák stříbro v kategorii Dvanáctka roku. Březňák – světlé výčepní a Březňák – světlý ležák speciál 14% třetí místa v kategorii Desítka roku a Speciál roku. „Myslím si, že je to hlavně tím, že naše pivo lidem chutná. Důraz klademe na tradici a užíváme suroviny z domácího prostředí. Neměníme a neplánujeme měnit osvědčené technologické postupy,“ řekl k ocenění vrchní sládek pivovarů Petr Hauskrecht.
Pivovar uvedl před Vánoci 2009 na trh speciální vánoční edici čtrnáctistupňového piva Březňák. Ve speciálních sklenicích jej hostům výčepní začali čepovat 7. prosince. „Na vánoční lahůdky značky Březňák budou návštěvníky restaurací, v nichž se Vánoční Březňák bude točit, upozorňovat speciální plakáty a stojánky na stoly,“ uvedla mluvčí skupiny Kateřina Eliášová. Pro výrobu speciálního piva se použily výhradně české suroviny. Chmel byl ze Žatecka, dlouze odleželý slad byl vyroben z polabského ječmene a voda pocházela přímo z pivovarských studní. „Březňák 14° se uvařil tradičním způsobem na dva rmuty, pak kvasil 12 dní ve spilce a nakonec zrál v ležáckém sklepě na neobvyklých 75 dní,“ popsala výrobu Eliášová.
Od poloviny listopadu 2009 měli příznivci piva Březňák další důvod k radosti. Na trh totiž přišla světlá výčepní desítka s tváří pana Cibicha v novém velkém balení s dvoulitrovým obsahem.To bylo na českém trhu úplnou novinkou. „Velký Březňák“ tak ve svém názvu spojil jméno své i místa původu piva tohoto piva, kterým bylo Velké Březno. Do speciálního plastového obalu s povrchovou úpravu lahve se systémem „AMASORB“, který zabraňuje přibližně čtyřikrát úniku CO2 z lahve a naopak pronikání kyslíku z venkovního prostředí, byla první várka piva Březňák stočena v listopadu 2009. Představení dvoulitrové lahve Březňáku na český trh bylo vzhledem k času uvedení spojeno s blížícími se Vánocemi. „Po staletí na štědrovečerní stůl patří nejen vánoční kapr, ale tradičně také dobré pivo. Velký Březňák by tak pro letošek určitě neměl chybět na sváteční tabuli,“ řekla Daniela Klančíková ze společnosti Heineken Česká republika, které byl pivovar Velké Březno součástí. Uvedení Velkého Březňáka na trh bylo spojeno s rozsáhlou podporou prodeje. Spotřebitelé se tak mohli těšit na spotřebitelské soutěže i odměnu za nákup v podobě vánočního kapra na vybraných místech. Celý prosinec pak také bude probíhala soutěž o dárky, například o hlavní cenu – LCD televizor.
Od 27.11.2009 byla v pivovaru Velké Březno stáčená i značka Louny.
Zatímco v roce 1998 se v Německu prodalo necelých 7 tisíc hektolitrů piva Březňák a Zlatopramen, v roce 2009 už přes 240 tisíc hektolitrů a Březňák tam patřil k nejprodávanějším zahraničním pivům. Export značek ústecké firmy DU zajišťovala společnost Drinks Union Deutschland.
Zdražení piva od ledna 2010 se dotklo všech, tradiční pivovary Zlatopramen a Březňák nevyjímaje. „Zvýšení daní se musí odrazit na ceně piva, takže naše úprava ceníku v průměru kopíruje zvýšení spotřební daně – tedy o zhruba 4,6 %,“ informovala Kateřina Eliášová, mluvčí skupiny Heineken. Konečnou cenu však nespecifikovala. „Tvorbu ceny vůči koncovému konzumentovi má v rukou zákazník. Tedy odběratel piva, ať už maloobchodník nebo provozovatel restauračního zařízení,“ zněla neurčitá odpověď. Na otázku, jestli bylo nutné ceny zvednout, když se firmě daří, Eliášová odpověděla: „Zvýšení cen je jedinou cestou, jak se mohou pivovary s daňovou úpravou v současné nelehké ekonomické situaci vyrovnat.“
Zlatopramen nealko bylo vyráběno od roku 2008 do jara 2010, kdy byla značka nahrazena pivem Fríí v rámci skupiny Heineken.
Na počátku roku 2010 byl uzavřen pivovar v Lounech a jeho značky pivo začal Heineken vyrábět v pivovaru ve Velkém Březně. Vedení Heinekenu po svém kroku doufalo, že své zákazníky na Lounsku udrží. „Mezi značkami, které vyrábíme, je samozřejmě rozdíl. Zlatopramen je celostátně úspěšné pivo, zatímco Louny jsou značka regionální. Nicméně na Lounsku je pro nás klíčová a chceme ji udržet,“ zdůraznila mluvčí Heinekenu Kateřina Eliášová. „Náš sládek kvalitu ohlídá. Pivovar ve Velkém Březně a jeho zařízení bude zárukou, že si pivo udrží stálou kvalitu,“ uvedla Eliášová. Soustředění výroby piv na Ústecku mělo zaručit vyšší kvalitu i pro lounské pivo také díky Petru Hauskrechtovi. Sládek už dohlížel na výrobu ve Velkém i Krásném Březně, neboť oba pivovary spolu úzce spolupracovaly. „Sládek, pan Hauskrecht, je natolik dobrý a zkušený, aby si Louny pohlídal.“ Argumentem pro budoucnost velkobřezenského pivovaru byla investice. Nová linka za 8 milionů umožnila stáčet dvojnásobné množství piva. A rozšíření spilek, sklepů a tanků za 12 milionů dovolí zvýšit výrobu piva o čtvrtinu. Podle mluvčí Heinekenu mělo kritizované uzavření několika pivovarů v Česku právě investiční důvody, nikoliv potlačování tradičního českého piva.
O titul Pivo České republiky 2010 usilovalo na 14. ročníku Slavností piva 51 pivovarů z Čech a Slovenska. Odborníci ochutnali 243 vzorků piva ve 14 kategoriích. Hlavním kritériem hodnocení byly chuť a její vyváženost, říz, barva, pěna, ale i celkový dojem po napití a pitelnost, kterou se vyznačují tradičně vařená piva. V kategorii Světlý ležák Premium vybrali porotci Březňák ležák světlý.
Inspiraci pro červené Svatojánské pivo, které mohli milovníci chmelového moku ochutnat 24.června 2010, sládek pivovarů ve Velkém a Krásném Březně Petr Hauskrecht hledal u Keltů. „V den rovnodennosti 21. června musely ženy Keltům vařit bylinné pivo, aby měli sílu a zplodili zdravé potomky. A vařit ho musely polonahé vnadné ženy,“ popsal inspiraci Hauskrecht. Rubínové pivo roku 2010 sice polonahé ženy nevařily, přesto požadavky Keltů splňovalo. Typickou vůni a rubínovou barvu mu dalo několik bylin, které ovšem sládek bedlivě střežil. Kromě čarovné chuti bylo prý pivo výjimečné i tím, že díky bylinkám mělo vysoký obsah antioxidantů, které likvidují některé karcinogenní látky. „Antioxidantů má pivo více než červené víno,“ tvrdil Hauskrecht. Speciální várka Svatojánského piva se vařila 7. dubna a do sudů se stáčela 15. května.
Značka Březňák přišla s další novinkou. Oblíbený Březňák světlý ležák speciál 14° mířil od začátku června 2010 do restaurací, hostinců a dalších gastronomických provozoven, nově se totiž začal stáčet do výčepních sudů. „Oblíbený speciál Březňák 14° mohli spotřebitelé ochutnat v provozovnách v nejbližším okolí našeho pivovaru Velké Březno v podobě nefiltrovaného piva, nebo si jej v maloobchodní síti koupit v půllitrových lahvích. Právě úspěch lahvového speciálu a jeho sukces ve variantě Vánočního speciálu v restauracích nás přesvědčil k dalšímu kroku, tedy nabídnout trvale Březňáka 14° ve výčepní variantě i v restauracích, a to od začátku června. Naším cílem je přinést tento speciál do konce letošního roku alespoň ve dvou stovkách restaurací, výčepů a dalších gastronomických zařízeních,“ upřesnil Miroslav Harašta. Březňák světlý ležák byl charakteristický nejen vyšší stupňovitostí, ale také bohatou pěnou, plnou chutí, typickou hořkostí a sytě zlatavou barvou. Právě úspěch lahvového speciálu v maloobchodní síti stál za myšlenkou rozšířit distribuční kanály i o restaurace a gastronomické provozovny. „Vycházíme tak vstříc zákazníkům, kteří si chtějí vychutnat Březňák 14° i točený v restauracích. O novince je budeme informovat přímo v místě prodeje různými propagačními materiály – například papírovými stojánky a plakáty,“ dodal Miroslav Harašta. Speciální ležák se začal stáčet do 30 litrových sudů a měl mít trvanlivost obvyklou pro sudová piva, tedy 3 měsíce.
Ocenění nejlepší evropské sezónní pivo v kategorii ležák – Best Europe´s Seasonal Beer získal v srpnu 2010 Březňák Bernstein na světové prestižní soutěži pro piva z celého světa. Odborné setkání zorganizoval ve Velké Británii sdružení Tastingbeers.com a jeho hodnocení patřilo každoročně k nejprestižnějším pivním oceněním na světě. „Uvědomujeme si, jak prestižní je soutěž a kolik konkurenčních značek a piv v ní bojuje, proto nás výsledek velmi potěšil,“ řekl Daniel de Jonge, exportní manažer společnosti Heineken Česká republika, v jejímž portfoliu Březňák Bernstein byl. Polotmavý ležák Bernstein byl určen téměř výhradně k exportu. Nejúspěšnější byl na německém trhu, kde se řadilo mezi českými vývozními pivy k absolutní špičce. Březňák Bernstein se vařil z různých druhů sladu, což zaručuje sytou, zlatavou barvu a výrazný chuťový profil. Na specifickou barvu odkazovalo i jeho jméno, které v překladu znamená jantar.
Na svátek svatého Václava uvedl Heineken ČR pod názvem Svatováclavský Doppelbock, dosud nejsilnější pivo ve svém portfoliu. 28. září tak pivní fajnšmekři dostali příležitost ochutnat jedinečné 21 % pivo vrchního sládka Petra Hauskrechta z pivovaru Velké Březno. Jednalo se o spodně kvašené 21 % pivo s výraznou, ale jemnou hořkostí dosaženou použitím českých aromatických a hořkých odrůd chmelu, jehož obsah alkoholu byl 9,5 %. V ležáckých sklepech zrálo více než 100 dní. Díky zbytkovému neprokvašenému extraktu bylo toto sytě zlato-hnědé pivo charakteristické velmi vysokou plností a nasládlým dozníváním s alkoholovými tóny. Svatováclavský Doppelbock, kterého bylo pro jediný den v roce uvařeno 470 hl, se prodával ve vybraných více jak 950 provozovnách po celé ČR. V omezené sérii byly pro jeho podávání vyrobeny také sváteční sklenice. Na uvedení speciálu již nyní upozorňují plakáty, stojánky na stolech a samolepky na dveřích vybraných podniků.
Za pouhý rok po vstupu na švédský trh se Březňák zařadil mezi deset nejprodávanějších ležáků. „Silnou pozici jsme tak získali nejen v maloobchodním prodeji s Březňákem v lahvi o obsahu 0,33 litru, ale také v restauracích, kam se Březňák dodával ve 30litrových výčepních sudech. K nejúspěšnějším restauracím, které čepovali Březňák, patřil Liseberg v zábavním parku v Goteborgu, který ročně navštíví více než tři miliony lidí,“ řekla Lenka Honajzerová, Export Business Development Manager společnosti Heineken, zodpovědná za švédský trh. Podle ní se podařilo jen za prvních sedm měsíců roku 2010 prodat celkem zhruba pět tisíc hektolitrů březeňského ležáku. „Uvedení Březňáku ležák na švédský trh byl téměř dvouletý proces, na jehož počátku stálo vítězství tohoto piva v chuťovém tendru, vyhlašovaném pravidelně státní institucí Systembolaget, která reguluje švédský trh s alkoholickými nápoji s obsahem vyšším než 3,5 % alkoholu,“ dodává Lenka Honajzerová. Za její působnosti bylo pro švédský trh totiž vyvinuto zcela nové balení s obsahem 0,33 litru, na ostatních exportních trzích se Březňák dlouhodobě prodával v půllitrových lahvích nebo ve výčepních sudech. Měnil se proto celý labeling, balení i systém stáčení a do Švédska se dovážel v kartonech po 24 lahvích.
Další ocenění získal v roce 2010 desetistupňový Březňák světlý výčepní. Tuzemští spotřebitelé jej ocenili jako „Desítku roku“. Jedinečnou anketu o nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti pořádal již od roku 1990 Sdružení přátel piva (SPP) a v posledních letech jsou Ceny SPP jedinou takto specializovanou spotřebitelskou soutěží v ČR. „Ocenění světlého výčepního Březňáku Sdružením přátel piva je pro nás velmi cenné, protože tato každoroční anketa má dlouhou tradici a vybudovala si velký respekt odborníků z řad pivovarů, znalců zlatavého moku i široké veřejnosti,“ řekl Petr Hauskrecht, vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně.
S dalším pivním speciálem pod názvem Regenerátor přišla společnost Heineken na konci roku 2010. Regenerátor se vařil v pivovaru Velké Březno pod dohledem zkušeného sládka Petra Hauskrechta. Po osmdesáti letech tak došlo k obnovení unikátní receptury piva, které mohli pivní fajnšmekři ochutnat naposledy kolem roku 1930, a to právě u příležitosti blížících se vánoc. Pivní speciál byl uvařen již v první polovině srpna a až do začátku prosince zrál v klasickém ležáckém sklepě. Poté se stočila várka zhruba dvou tisíc hektolitrů do 30ti a 50ti litrových sudů a rozvezla se do téměř 2 300 restaurací po celé ČR. Začal se čepovat přímo na Mikuláše. Regenerátor bylo 15° pivo, které se vařilo klasickým dekokčním způsobem na dva rmuty. K výrobě byly použity výhradně tuzemské ingredience. Měl sametovou pěnu, zlatavou barvu a skvělý říz s výraznou chmelovou chutí. U příležitosti uvedení speciálu byl spuštěn i web www.pivoregenerator.cz, kde zájemci našli jak detailní informace o historii piva a způsobu jeho výroby, tak i seznam restaurací a výčepů, kde se od 6. prosince Regenerátor čepoval. V restauracích na speciální pivo upozorňovaly speciální plakety na pípu, plakáty, stojánky na stoly a také samolepky na vchodové dveře.
Pivní značka Zlatopramen posílila svoji pozici na maloobchodním trhu, v kategorii piva baleného v maxilahvích zabrala v roce 2010 v tomto segmentu 52procentní podíl. Ze všech plastových lahví s pivem, které si spotřebitelé v obchodech v roce 2010 koupili domů, tak byla více než polovina značky Zlatopramen. To současně představuje zvýšení prodeje Maxilahve Zlatopramen oproti roku 2009 téměř dvojnásobně. „Naše průzkumy ukázaly, že spotřebitelé oceňují zejména praktičnost obalu. Maxilahev je nerozbitná, dá se znova zavřít a uložit v chladničce. Konzumenti oceňují také fakt, že inovativní obal Maxilahve zaručuje dlouhodobou vysokou kvalitu a stabilitu piva,“ uvedl brand manažer značky Zlatopramen Boris Rajdl. Zlatopramen v kategorii jedenáctistupňových piv na maloobchodním trhu vede, v roce 2010 tato značka získala 37procentní podíl na maloobchodním prodeji. „Celkově je Zlatopramen pátá nejprodávanější pivní značka v maloobchodní síti,“ shrnul Rajdl.
Pivovar Velké Březno zíkal v únoru 2011 na prestižních Slavnostech piva Tábor 2011 v kategorii Tmavé výčepní pivo se svým Březňákem.
Nové speciální pivo společnosti Heineken se jmenovalo Pepřové a pocházelo z pivovaru Velké Březno. U příležitosti masopustu pivo se svými spolupracovníky ho navařil vrchní sládek Petr Hauskrecht. Dvanátistupňový nefiltrovaný světlý ležák byl v restauračních zařízeních k dostání od 14.února 2011. Pepřové pivo byl ležák vařený tradiční klasickou technologií na dva rmuty ze sladu, žateckého chmele a vody z artézských vrtů Pivo kvasilo v otevřených kádích a dozrávalo v ležackých tancíc při teplotě 2 stupňů Celsia. Díky tomu má hustou smetanovou pěnu a skvělý říz. „Svoji neobvyklou chuť získlao pivo díky extraktu ze zeleného pepře, který napomáhá dobrému trávení při bujarém masopustním hodování. Chceme tímto pivem přispět k dobré náladě. Prožijte si s našim „Pepříkem“ naplno masopustní slavnosti a opepřte si dny svého života,“ lákal štamgasty na pivo Petr Hauskrecht. Celkem ve Velkém Březně vyrobili 1500 hl Pepřového piva, do Čech a na Moravu putovalo rovným dílem po 750 hektolitrech. Pepřové se stáčelo do sudů prodávalo se pouze v restauracích, nikoli v maloobchodní síti. Hospody, které pepřové pivo kupovaly, označili jejich majitelé (provozovatel) samolepkou na dveřích. „Na existenci Pepřového v konkrétních provozovnách upozornily plakáty, stojánky na stolech. Pivo se bude točit do originálních sklenic,“ dodal zástupce společnosti Heineken ČR.
Unikántní pivo neobvyklé červené barvy už podruhé k oslavě slunovratu navařil vrchní sládek pivovaru ve Velkém Březně Petr Hauskrecht se svými spolupracovníky. A jak bylo v případě jeho speciálů zvykem, receptura byla přísně střežena. Pípy se Svatojánským pivem se roztočily na jediný den v roce 24.června 2011. Specifickou chuť a neobvyklou barvu pivo zíkalo z extraktu několika druhů bylin. „Inspirace pochází pohanských oslav letního slunovratu. Toto období prý bylinám dodává magickou sílu. Lidé tehdy Svatojánskou noc z 23. na 24. června oslavovali jako plnou lásky a kouzel. Pova?ovali ji za magickou, plnou záraků tajemna a nadpřirozených úkazů. Speciální pivo muselo obsahovat nejen ty správné byliny. Aby získalo skutečně kouzelnou moc, musely je vařit vnadné ženy,“ vysvětlil poutavě svou inspiraci Petr Hauskrecht. Svatojánské pivo mělo ružovou barvu, plnou sametovou chuti se středně silným řízem. Kromě vyvážené chuti bylo ale i zdravé Svatojanské pivo obsahuje byliny s vysokým obsahem antioxidantů. Ty jsou známé pozitivním vlivem na organismus, proto?e likvidují volné radikály, považované za potenciální karcinogeny,“ řekl Petr Hauskrecht. Svatojánské pivo se vařilo klasickým způsobem na dva rmuty. Hlavní kvašení proběhlo v otevřených kádích a trvalo osm dnů. Dále pivo dozrávalo v ležáckých sklepích při teplotě 2 stupně Celsia po šedesát dnů. Celkem v roce 2011 ve Velkém Březně vyrobili 3 000 hl Svatojánského piva, které se v sudech rozvezlo do 2500 hospod.
Po důkladném zhodnocení stavu svých provozů v Krásném a Velkém Březně provedla společnost Heineken ČR integraci těchto pivovarů. Uvedla to v tiskové zprávě dne 21. září 2011. Integrovaný provoz ve Velkém Březně bude vyrábět pivní značky Zlatopramen a Březňák. V souvislosti s tímto rozhodnutím společnost plánovala investovat 100 milionů Kč do modernizace a rozříření pivovaru Velké Březno. Provedené hodnocení se zaměřilo na stav obou pivovarů a ukázalo, že z důvodu optimalizace efektivity, budou výroba piva, zaměstnanci a vybavení pivovaru Krásné Březno (Ústí nad Labem – Krásné Březno; Drážďanská 80; 401 73) muset být začleněny do pivovaru Velké Březno. Integrace se netýkala pouze výroby a zařízení, ale také týmu obou pivovarů Společnost Heineken v září 2011 zaměstnávala v Krásném a Velkém Březně 119 zaměstnanců z toho 54 v prvním a 65 v druhém pivovaru. Po integraci by v pivovaru Velké Březno mělo pracovat 83 zaměstnanců Všem 36 zaměstnancům, pro něž se nenašlo uplatnění v integrovaném týmu, bylo nabídnuto jiné pracovní místo v provozech spolešnosti Heineken v ČR. Pan Etienne Strijp, generální ředitel společnosti Heineken ČR, toho rozhodnutí komentoval následovně: „Provozování dvou pivovarů, které jsou od sebe vzdáleny jen několik málo kilometrů není nadále udržitelné. Jsme přesvědčeni, že jejich integrací dosáhneme značného přínosu v oblasti kvality, efektivity a u držitelnosti. Našim cílem je redukovat negativní dopady procesu integrace na absolutní minimum. Nabídka alternativního uplatnění všem lidem opouštějící svou původní pozice je v tomto ohledu nedílnou součástí našich snah. Společnost Heineken ČR nadále vyráběla jak Zlatopramen (původní značka Krásného Března), tak Březňák (původní pivo z Velkého Března), přičemž tyto značky si uchovaly i své vlastní receptury a ingredience. Obě značky nadále těžily z obchodní a marketingové podpory společnosti Heineken ČR (tisková zpráva pivovaru)
Velkobřezenský pivovar zvedl výstav o 100 000 na 260 000 hl piva ročně. Pomohlo mu k tomu převzetí produkce sesterského pivovaru v Krásném Březně, kterého se mateřský koncern Heineken rozhodl uzavřít. Heineken do pivovaru ve Velkém Březně investoval během dvou let asi 100 milionů korun. Při rozhodování Heinekenu o tom, který z pivovarů poblíž Ústí nad Labem zachovat, hrály roli používaná technologie i poloha budov. „Rozhodli jsme se zachovat a rozvíjet vyjimečnou technologii klasické fermentace ve Velkém Březně,“ řekl Schramm s tím, že se bude pokračovat ve výrobě značek Březňá, Zlatopramen a speciálů. Stavu pivovaru v Útecké městské části Krásné Březno príliš nepomohly ani povodně v roce 2002, pivovar ve Velké Březno byl lépe situovaný i z hlediska povodňové ochrany. „Dva pivovary v těsném sousedství není možné podporovat ani z hlediska byznysu,“ dodal velkobřezenský sládek Petr Hauskrecht. Do pivovaru ve Velké Březno se přestěhovala plnicí linka na sudy z pivovaru v Krásném Březně, který ležel jen několik kilometrů proti proudu Labe. To si vyžádalo v roce 2011 investici 9,8 milionu korun a dalších 1,9 milionu v roce 2012. První sudy naplnil v pivovaru ve Velké Březně dne 1.listopadu 2011. Pivo Březňák z Velkého Března se ke stáčení do sudů dosud vozilo do Krásného Března. Další investice si vyžádalo zvýšení kapacity pivovaru, ve varně z roku 1933 přibyla další nádoba, zvýšila se kapacita spilky i sklepa. Vylepšení vzhledu pivovaru, administrativní budovy a dodržování přísnýchh předpisů vyšlo na 50 milionů korun. „Chceme inovovat i venkovní vzhled pivovaru tak, abychom si připomněli staré dobré časy,“ dodal Schramm. Na receptuře a ingrediencích stávajícího Zlatopramenu se nic nezmění ujišťovalo vedení firmy.
Opepřete si i svůj masopust a zapijte tento svátek hojnosti poctivým dvanáctistupňovým speciálním pivem s výjimečnou chutí, kterou mu dodal extrakt ze zeleného pepře! Tento vzkaz spolu s 5 000 třicetilitrovými sudy poslal v únoru 2012 všem milovníkům dobrého jídla a pití do jejich oblíbených hospod v celé ČR Petr Hauskrecht, specialista na speciály a vrchní sládek pivovaru Velké Březno. Prodávat se začal v období vrcholícího masopustu: 13. února. Na stolech se objevily stojánky, na dveřích plakáty, na pípě plaketa…Tuto situaci znali všichni štamgasti důvěrně a zažívali ji několikrát ročně. Petr Hauskrecht se svými spolupracovníky v roce 2012 dvanáctistupňový nefiltrovaný ležák s jemně pikantní chutí uvařil podruhé v řadě. Stejně jako v minulém roce jím chtěl uctít masopust, jak sám říkal „svátek hojnosti, radosti, dobrého jídla, pití i zábavy, což jsou věci, které by neměly být cizí žádnému člověku“. Pepřové masopustní pivo ve Velkém Březně vyrobili tradiční klasickou technologií na dva rmuty z českého sladu, žateckého chmele a vody z artézských vrtů. Speciální pivo dále kvasilo v otevřených kádích a dozrávalo v ležáckých tancích při teplotě 2° C. „Pepřové pivo tak skvěle pomáhá dobrému trávení po bujarém hodování, které přece k masopustu patří. Tímto jedinečným pivem chceme přispět k dobré náladě a dát lidem alespoň na chvíli zapomenout na všední starosti,“ konstatoval Petr Hauskrecht. (tisková zpráva pivovaru)
Čtrnáctistupňový Březňák byl zlatý! O vítězství v kategorii speciální pivo světlé rozhodli degustátoři na XXII. Reprezentačních slavnostech piva, které proběhly na počátku února 2012 v Táboře. Vítězové všech 21 kategorií si při slavnostním ceremoniálu převzali hlavní ceny: Zlaté pivní pečeti. Ocenění výrobci piva tak získali právo užívat titul a známku Zlatá pivní pečeť 2012. Čtrnáctistupňové vítězné pivo Březňák byl světlý speciál s vyšším obsahem alkoholu. Měl plnou chuť a hořkost a sytou zlatou barvu. Ocenění Březňák světlý ležák nezískal poprvé, naposledy ve své kategorii vyhrál v červnu předešlého roku na jiné důležité degustační soutěži Pivo České republiky v Českých Budějovicích. Vedle odborníků toto pivo oceňují také štamgasti. „Dosažených výsledků z této degustační soutěže si velice vážíme, protože na ni dohlížejí odborní garanti renomované kontrolní a certifikační společnosti a Státní zemědělská a potravinářská inspekce České republiky,“ konstatoval manažer kvality společnosti Heineken ČR Ondřej Koucký. Úroveň soutěže dokazoval i rostoucí zájem pivovarníků z Čech i ze zahraničí, který rok od roku stoupal. (tisková zpráva pivovaru)
Zlatopramen Radler citrón a Zlatopramen Radler pomeranč se zázvorem. To byly dva nové produkty, které pro nadcházející sezónu poslala na český pivní trh značka Zlatopramen 11°. Zavedením pravého, chuťově vyváženého a z přírodních surovin vznikajícího Radleru tak vyšel vstříc spotřebitelům, kteří si v posledních letech ochucená piva velmi oblíbili. Citrón zůstal u pivních mixů nejžádanější příchutí, pomeranč se zázvorem nabízel originální, lehce pikantní a lahodnou novinkovou kombinaci chutí vyžádanou přímo konzumenty. Novinkové nízkoalkoholické nápoje Zlatopramen Radler citrón a Zlatopramen Radler pomeranč se zázvorem vznikly kombinací piva Zlatopramen 11° se šťávou z přírodního ovoce. Receptura byla originální a česká. Nápoj neobsahoval žádné konzervanty. Výsledkem byla chmelově nahořklá a zároveň ovocná chuť. Přípravy na uvedení novinek Zlatopramen Radler citrón a Zlatopramen Radler pomeranč se zázvorem zabraly celý rok 2011. Kromě výběru vhodné značky piva bylo ve spotřebitelském průzkumu potřeba zjistit, jaké příchutě oslovení respondenti preferují. Zlatopramen Radler citrón a Zlatopramen Radler pomeranč se zázvorem měly í nižší obsah alkoholu (2%), osvěžující ovocně-nahořklou chuť a skvělou pitelnost. Prodávat se začaly v půllitrových skleněných lahvích a půllitrových plechovkách. Zlatopramen Radler citrón dále přišel na trh i v 1,5 litrové Maxilahvi, která se hodila pro různé outdoorové aktivity s přáteli. (zdroj: tisková zpráva)
Zlatopramen Radler Zimní ve dvou příchutích – poslala na podzim 2012 na český pivní značka Zlatopramen. Byl určen k ohřátí, nicméně studený chutná rovněž skvěle. Zlatopramen Radler ve dvou příchutích hruška se skořicí a višeň s čokoládou se na trhu objevila v listopadu 2012. Uvedení novinky se sloganem Zahřeje studený i horký provázela i televizní kampaň, ochutnávky a další reklamní akce. Zlatopramen Radler Zimní byl unikátní kombinací silného polotmavého piva se šťávou z přírodního ovoce a vánočního koření nebo čokolády. Stejně jako ostatní tři Zlatopramen Radlery neobsahoval žádné konzervanty. Oproti „letním“ Radlerům měl vyšší obsah alkoholu (do 5%). „Zlatopramen Radler Zimní je ideální nápoj pro chladné období, protože je to první Radler určený k ohřátí. Právě proto s ním přicházíme právě na podzim. Důvodem jeho uvedení na trh je pochopitelně narůstající obliba pivních mixů, které se zatím prodávaly nejvíc v létě. My ale chceme spotřebitelům nabídnout také zimní variantu ve výjimečných příchutích hruška se skořicí a višeň s čokoládou,“ uvedla k očekávanému uvedení inovace na trh za značku Zlatopramen Kristina Benkovičová ze společnosti Heineken. Zlatopramen Radler Zimní ve dvou příchutích byl v pořadím čtvrtým a pátým ochuceným pivem, které už v roce 2012 značka Zlatopramen představila.
Pivo Březňák našlo svou novou tvář pro limitovanou edici roku 2013. Ve Velkém Březně proběhlo finále soutěže Hledá se pivní znalec, kterého se zúčastnilo celkem sedm semifinalistů z celé České republiky. Mezi finalisty se probojovaly i tři ženy, které svedly svůj souboj se čtyřmi muži. Do Velkého Března přijeli změřit své síly a pivní znalosti úspěšní semifinalisté vybraní vrchním sládkem Petrem Hauskrechtem. Porota si na ně připravila dvoukolové finále namíchané z vědomostního kvízu a degustace piv produkce společnosti Heineken. Porotci složení z odborníků i laiků tak měli možnost posoudit a rozhodnout na základě objektivních i subjektivních kritérií o skutečném znalci piva. O první a druhé místo tak svedli vyrovnaný boj dva další semifinalisté – muži, kteří dosahovali konstantních – vysokých znalostí jak v teoretické, tak i praktické zkoušce. Vyhrála zkušenost, a tak se stal absolutním vítězem starší z nich, rodilý Ústečan pan Jiří Puc.
Portfolio značky Zlatopramen se opět na počátku roku 2013 rozrostlo – na trh přišel nováček Zlatopramen N•A. Zlatopramen tak vyšel vstříc nejen řidičům, manažerům a sportovcům, ale obecně všem, kteří si chtějí vychutnat lahodnou a osvěžující chuť piva a přitom se plně soustředit na výkon. Název produktu N◦A je ve světě nejčastěji používanou zkratkou pro nealkoholické pivo – a značka Zlatopramen se tak chtěla stát pochopitelnější pro cílovou skupinu spotřebitelů a udávat nový trend v nealkoholických pivech. „Chceme se odlišit od konkurence a naše spotřebitele pobavit. Ukážeme, že si člověk může užívat i s nealkoholickým pivem a představíme ho jinak, než by lidé čekali. Produkty uvádíme v moderním a progresivním designu,“ uvedla k nové značce manažerka Lenka Kroupová ze společnosti Heineken, která měla Zlatopramen na starosti. Zlatopramen N◦A se vyráběl podle originální receptury z nejkvalitnějších surovin a byl charakteristický lahodnou a jemně nahořklou chutí opravdového piva. Prodávat se začal v plechovkách, třetinkových skleněných lahvích, v restauracích pak čepovaný ze sudu.
Novou vizuální identitu svých plechovek postupně představila v roce 2013 značka piv Zlatopramen. „V případě designu plechovek jsme se rozhodli, že jako první na trhu zvolíme velmi progresivní cestu. Obliba tohoto typu balení totiž rapidně vzrůstá u konzumentů ve věku od 18 do 29 let, kdy téměř každý druhý označuje plechovku jako nejvíce atraktivní obal. Věříme, že atraktivním obalem oslovíme více potenciálních spotřebitelů,“ komentovala důvody změn manažerka značky Zlatopramen Lenka Kroupová. Jako první se v únoru 2013 představily plechovky nového produktu, nealkoholického piva Zlatopramen NA. V květnu přišla na trh další novinka v plechu, Zlatopramen Radler NA Grapefruit. V červenci 2013 se mohli spotřebitelé těšit na již známé produkty také v novém obalu: Zlatopramen Radler Citrón, Zlatopramen Radler Pomeranč se zázvorem a Zlatopramen 11°. Řadu designových plechovek v srpnu 2013 doplnil poslední z nich, Zlatopramen Radler Grapefruit. Na všech druzích plechovek bylo logo Zlatopramen umístěno v jejich dolní třetině, což umocnilo sjednocený vzhled nových obalů. Ve spodní části pod logem spotřebitel našel popis produktu – v případě Zlatopramen Radlerů název příchuti, u Zlatopramenu NA označení nealko světlé a u Zlatopramenu 11° podpis Petra Hauskrechta, vrchního sládka pivovaru ve Velkém Březně. Vlastní název produktu byl na všech plechovkách umístěn vertikálně. Celkově byl design plechovek barevně velmi výrazný, u ochucených piv graficky znázornilo příslušné ovoce, u ostatních piv chmelové šišky.
Ideální osvěžení pro každého – to byl nealkoholický Radler, který už v první polovině května 2013 obohatil český pivní trh. Zlatopramen představil nový Radler NA Grep. Rodina značky Zlatopramen je opět bohatší – zavedením nového produktu do svého portfolia tak reaguje i na oblibu pivních mixů v uplynulých dvou letech. „Produkt nabízí o stupeň lepší chuť přírodního grepu, tentokrát s benefitem nového nealkoholického piva Zlatopramen NA. Příchuť grepu jsme zvolili, protože ji podle průzkumů agentury AC Nielsen spotřebitelé u pivních mixů preferují. Produkt je opět slazen výhradně přírodními cukry – fruktózou,“ řekl junior brand manažerka Kristina Benkovičová.
Blížící se svátek patrona českých zemí svatého Václava připomněl v roce 2013 pivovar ve Velkém Březně jednadvacetistupňovým speciálem. Šlo o limitovanou edici, v pivovaru se vařila už čtvrtým rokem. Velkobřezenské jedenadvacítky se sytě zlatou barvou a mimořádně silnou chutí se v roce 2013 uvařilo 650 hl, na výrobu speciálu dohlíželi sládek Michal Rouč.. „Březňák Svatováclavský speciál je jednoznačně nejsilnější pivo z našeho portfolia. Jeho výroba byla ve Velkém Březně dlouholetou tradicí, kterou jsme před čtyřmi lety slavnostně obnovili a od té doby vždy na tento nejvýznamnější český svátek vyrábíme limitovanou edici,“ řekl velkobřezenský vrchní sládek Petr Hauskrecht. Protože šlo o limitovanou edici, Svatováclavský speciál se točil jen následujících čtrnáct dní ve vybraných hospodách napříč Českem. (zdroj: usti.idnes.cz)
Rok Výstav pivovaru Krásné Březno Výstav pivovaru Velké Březno Tržby HV
1994 / 290 000 hl / 170 000 hl / Zisk 23 mil.Kč
1995 / 320 000 hl / 180 000 hl / 278 mil.Kč / Zisk 19 mil.Kč
1996 / 276 mil.Kč / Ztráta 6 mil.Kč
1997 / 286 314 hl / 236 658 hl / 319 mil.Kč / Ztráta 28 mil.Kč
1998 / 276 611 hl / 220 127 hl / 315 mil.Kč / Ztráta 112 mil.Kč
1999 / 272 331 hl / 210 405 hl / 377 mil.Kč / Ztráta 34 mil.Kč
2000 / 267 700 hl / 226 712 hl / Zisk 2,4 mil.Kč
2001 / 246 000 hl / 246 000 hl
2002 / 248 266 hl / 249 300 hl
2003 / 294 204 hl / 175 854 hl
2004 / 293 565 hl / 245 833 hl
DU v roce 2002:
výstav piva: 800 000 hl
tržby: 800 miliónů korun
DU v roce 2003:
výstav piva: 708 000 hl (export: 180 000 hl)
DU v roce 2004: výstav 935 887 hl (export: 235 000 hl)
DU v roce 2005: výstav 921 298 hl (export: 231 170 hl)
Zisk před zdaněním téměř 83 milionů korun, tržby na úrovni 1,2 miliardy Kč
DU v roce 2006: výstav 901 484 hl (export: 245 000 hl)
hrubý zisk přes 89 miliónů Kč
DU v roce 2007: výstav 900 000 hl
tržby za prodej piva a lihovin: 1,29 miliardy Kč |
fotogalerie
etikety
Opava je již od svého vzniku spjata s výrobou piva. První písemná zmínka o Opavě v listině vydané českým králem… 
