|
Starší info:
Vůbec nejstarší zmínka o pivu a Jihlavě je z 3. května 1348, kdy král Karel IV. oznamuje jihlavskému rychtáři a celé obci, že zakazuje vaření piva na vesnicích. Ve středověku bylo registrováno 123 právovárečných domů. Z roku 1465 je známa listina o prodeji jihlavského domu Bavorčíků s pivovarem a sladovnou a z roku 1526 o dalším pivovaru Jiřího a Barbory Reyschových. Zajímavý obsah má listina císaře Ferdinanda III. z roku 1648 zakazující šenkování piva a vína vojákům. Dodejme jen, že do 19. století se počet zdejších pivovarů snížil na čtyři a posléze v roce 1860 převzal výrobu jihlavského piva zdejší, následně jediný pivovar.
Nejznámější chmelnice v okolí Jihlavy byly u Rančířova, kde se sklízel chmel ještě do poloviny 18. století, což dokazuje katastrální plán této vsi z roku 1785. Chmelnice se rokládaly kousek od farního kostela sv. Petra a Pavla na svahu otočeném k jihozápadu. Uvedený pomístní název Bey Hopfen Garten, Na chmelnicích, to bezpečně dokládá. V Brtnici byly ještě na přelomu 18. století známy dvě tratě, U chmelnice pod rybníkem a Chmelnice vedle nivy panské. V obci byly totiž registrovány od 16. století dva pivovary a později, po požáru roku 1803, byl postaven Collalty nový pivovar pod zámkem. Na Telečsku, ve Studené, se vařilo nejen výtečné pivo, ale kolem roku 1682 se zde úspěšně pěstoval chmel, který připomíná název nádvoří bývalého velkostatku či zámku – Chmelnice a také listina Jana Jáchyma Slavaty o zdejší robotě, dodávat do pivovaru dříví a chmel a zdejší chmelnice řádně přihnojovat a pečovat o ně. Totéž pak nařizoval ostatním poddaným na celém svém panství. Není bez zajímavosti, že velké chmelnice se dříve nacházely přímo u Telče a největšího rozkvětu dosáhly v průběhu 16. až 18. století. Pak na celém panství postupně zanikají. Podle pomístního názvu „Chmelnice“ můžeme je ještě na začátku tohoto století vystopovat v obcích Klátovci, Horním Poli a Radkově.
Chmel se pěstoval i na opačném konci dnešního jihlavského okresu. V Registrech panství Rudoleckého z roku 1585 a 1616 se uvádí pivovar a sladovna v Černé, kde se pivo vařilo až dvakrát týdně a ještě navíc k panské ruce pivo bílé. Celkem zde byly tři chmelnice a to u Měřína a Mezeříčka, kde byly už od 16. století a jedna z místních tratí se nazývala Chmelnice ještě počátkem tohoto století: V Černé pak byl jeden z rybníků pojmenován Za chmelnicí. Poddaní ze Zhoře, Jamného, Rybného a Nadějova robotovali často tím, že vozili pšenici k panskému pivovaru až od Třebíče. Měřínští a poddaní z Černé zase „chmel štikali či sekali“. Bez zajímavosti není ani zmínka o několika právovárečných domech v Měříně, kde z každého vyšenkovaného sudu se vrchnosti platily 4 bílé groše.
Trhy postupně zaplavovalo jihlavské pivo. To však neznamená, že se nedováželo pivo odjinud. Důkazem může být povrchový sběr středověkých střepů na polích v okolí Rounku, kde byly mimo jiné nalezeny i porcelánové pivní uzávěry z přelomu tohoto století a to z Jaroměřic, ze Znojma, ale i dalších míst.
V roce 1859 se usnesl jihlavský Mälzerschaft (sladovníci) zrušit poslední 4 pivovárky i domácí sladovničky a postavit společný moderní pivovar Iglauer Mälzerschaft Brauerei. Majitelé právovárečných domů upsali celkem 541 podílů, čímž byl získán kapitál 54 100 zlatých. Výkopové práce byly započaty ještě v roce 1859 a 4.dubna 1861 byl pivovar s velkou parádou slavnostně otevřen. Právovátečníci obdrželi soudek moku z nového pivovaru. A že již tehdy sládek Jelínek pivo vařit uměl, o tom svědčí skutečnost, že se slavnost notně protáhla. Jelikož byl pivovar od svého založení převážně německým majetkem, po válce propadl konfiskaci a byla na něj uvalena národní správa. Vzhledem k uzavírání malých pivovarů v okolí výroba stoupala, až dosáhla v roce 1962 rekordních 200 000 hl. Kuriozitou té doby bylo, že chladící pivovarské kompresory drahnou dobu chladily ledovou plochu Horáckého zimního stadionu.
Po znárodnění byl pivovar součástí podniků:
1948-1959 Horácké pivovary n.p.
1960-1990 Jihomoravské pivovary n.p.
V roce 1995 dosáhl v privatizovaném pivovaru majority doyen rakousko-českého pivovarnického rodu původem z Třebíčska Karl Schwarz (společnost Brauerei Zwettl Karl Schwarz Ges.m.b.H..), jenž postupně získal až 61 000 akcií. To v té době činilo 80 % firmy se základním kapitálem 88 milionů a s vlastním kapitálem 140 mil. Kč. Karl Schwarz investoval v Jihlavě do rekonstrukce zchátralých budov i zastaralé technologie během několika měsíců po svém majetkovém vstupu 270 milionů korun. „Chceme v Jihlavě staleté tradice pivovarnictví obnovit, a to na nejvyšší soudobé úrovni,“ tehdy řekl. Při té příležitosti také v rozhovoru uvedl, že jeho rodinná firma je nepřítelem jednotné a unifikované chuti piva prosazované největšími americkými a evropskými pivovary. „Každý region by měl mít své specifické nezaměnitelné pivo a Vysočina – ať již českomoravská či rakouská – není výjimkou,“ vysvětlil tehdy pivovarník. Z tohoto důvodu hodlal K. Schwarz obnovit na Českomoravské vysočině dokonce pěstitelství chmele, k čemuž také svého času získal garanci odborných agrárních rakouských fakult. Smělé plány rakouského podnikatele však narazily na českou realitu. Nevymahatelné pohledávky dosáhly koncem roku 1997 celých 22 mil. Kč. Podle slov ředitele pivovaru Jana Kylbergera rakouský podnikatel dával všanc nejen rodovou tradici majitelů pivovaru v Zwettlu, ale i svůj čestný titul zemského komerčního rady. „Podnikatel jeho formátu a pověsti si totiž v sousedním Rakousku nemůže dovolit být současně majitelem firmy, která má – byť nezaviněně – milionové dluhy,“ řekl J. Kylberger. Titul komerčního rady podle něho Karl Schwarz považoval za natolik zavazující, že byl kvůli jeho neposkvrněnosti ochoten obětovat i několik set milionů korun investovaných do pivovaru v minulých třech letech. „Díky nečestné platební morálce českých partnerů, nedokonalému právnímu prostředí a nedostatečné vůli českého státu čelit tuzemským nezákonným monopolním praktikám ztratil postupně Karl Schwarz zcela důvěru v podnikání u nás. Navíc se v souvislosti s druhotnou platební neschopností pivovaru stále více obával případného narušení své podnikatelské prestiže,“ doplnil Kylberger. Proto se Schwarz závěrem roku 1997, po několikaměsíční marné snaze prodat majoritní podíl seriosnímu zahraničnímu zájemci, rozhodl své akcie převést na management pivovaru. Současně s tím projevil přání, aby na nadcházející březnové valné hromadě byla jména všech příslušníků rodiny Schwarzů z orgánů akciové společnosti definitivně odstraněna. „Nabídka pana Schwarze byla mimořádně seriosní,“ podotkl Kylberger. Dodal, že pivovar tak dostal možná poslední šanci pokusit se v tvrdé domácí konkurenci přežít. Roční lhůtu odkladu splácení dluhů navíc po dohodě firmě poskytly i rakouské finanční ústavy. Pivovar se totiž odchodem Karla Schwarze zařadil mezi daňově zvýhodněné malé pivovary, což zvyšovalo naděje na odstranění druhotné platební neschopnosti. „Neúspěch Zwettleru byl překvapením, zřejmě nedůsledně restrukturalizovali společnost a neodhadli své síly a situaci na českém trhu,“ domníval se analytik Petr Bodeček ze společnosti Cyrrus. Podle něho si rakouský pivovar neuvědomil omezení, která přináší právě vysoká spotřeba piva v ČR. „Objem trhu totiž nemůže výrazně růst, pivo se již nestane populárnější,“ upozornil.
Od poloviny června 1998 si mohli milovníci piva a místní patrioti z Telče a okolí pochutnat na nové pivní značce. Jednalo se o světlou dvanáctku, která nesl název Telčský Zachariáš. „Myšlenka vznikla v roce 1997 a podle upravených receptur z městského archivu vyrábí jihlavský pivovar naše telčské pivo,“ řekl starosta Telče Václav Jehlička. Slavnostní křest si Telčský Zachariáš odbyl na domácí půdě v rámci Svátku hudby. V roce 1998 ztráta společnosti činila 25,7 mil.Kč.
Studniční vodu pro výrobu svého piva začal opět po desetiletích zkoušet pivovar na počátku roku 1999. K tomuto účelu již před čtyřmi měsíci v pivovaru otevřeli desítky let nepoužívaný vrt. Jednalo se o studni hlubokou zhruba 70 metrů, lokalizovanou přímo pod objektem pivovaru v centru Jihlavy. „Zatím vodu ze zmíněného vrtu používáme pouze k užitkovým účelům,“ upozornil v únoru 1999 ředitel. Dodal, že donedávna opuštěnou studni je prý totiž třeba nejdříve takříkajíc propláchnout. Podle Kylbergera se ovšem jednalo o kvalitní vodu, která by mohla při výrobě piva nahradit dosud používanou vodu z veřejné vodovodní sítě. „Změnu však nelze uskutečnit naráz – přechod na klasickou vodu při výrobě piva musí být postupný,“ upřesnil ředitel Kylberger.
Společnost, které hrozilo ukončení výroby z důvodu nedostatku finančních prostředků, se na počátku roku 1999 dohodla s jihlavským finančním úřadem na odkladu splátek svých závazků ve výši 5 mil.Kč. V květnu 1999 byl vážně ohrožen důležitý pokus vedení firmy o záchranu. Přestože v té době žádný věřitel uvržením pivovaru do konkursu nehrozil, byla situace podniku velice vážná. O poskytnutí půjčky pivovaru jednalo dne 12.5.1999 jihlavské městské zastupitelstvo. Poté, co ředitel pivovaru přednesl důvody žádosti, se však ze sedmatřicetičlenného zastupitelského sboru zvedly pouze tři ruce pro uvolnění peněz a situace podniku se vážně zdramatizovala. Předlužený podnik se pokusil odvrátit hrozící bankrot za pomoci pětimilionové půjčky, o kterou požádal město. Peníze měly zaplatit část dlužných splátek finančnímu úřadu a dodavatelům. Celkem pivovar v květnu 1999 dlužil zhruba patnáct milionů. Peníze z půjčky by podniku pomohly k odlehčení břemene starých dluhů, které táhly pivovar k zemi. Na peníze od města byla vázána další půjčka od banky. Jihlavský starosta Vratislav Výborný prohlásil: „experti finanční komise usoudili, že půjčka by s největší pravděpodobností znamenala vyhození peněz. Jako jihlavského patriota mě velice mrzí, že je ohrožena budoucnost významného symbolu města, ale na to, abychom dělali nějaká gesta, je pět milionů přece jen dost peněz“ . Podle starosty navíc město tyto peníze nemělo a muselo by buď komplikovaně přesouvat peníze mezi položkami rozpočtu, nebo si je někde půjčit. Pro podporu pivovaru hlasoval komunistický zastupitel Pavel Šlechtický. „Myslím, že hlasování o půjčce bylo především hlasování o důvěře v management firmy. Kromě toho, že věřím v další budoucnost pivovaru, pro mě byla rozhodující hrozba zániku firmy a s tím spojené problémy s prázdným podnikem v centru města,“ upřesnil. Do finančních potíží se pivovar dostal v roce 1997. Poté, co byl nucen vynaložit deset milionů korun na výměnu lahví, se dostal do druhotné platební neschopnosti a nebyl s to platit svým dodavatelům. V roce 1998 se podařilo zastavit propad firmy a nové vedení si získalo důvěru banky, která financovala rekonstrukci. Podniku však zůstaly dluhy za dodávky z roku 1997. Od začátku roku 1999 již firma vykazovala zisk a dluhy se dařily zmenšovat, oproti patnácti milionům dluhů měl pivovar osmnáct milionů obtížně vymahatelných pohledávek. Největší akcionáři v roce 1999: Jan Kylberger 52 % , Pivovar Zwetler 19 %. Počet zaměstnanců v roce 1999 byl 65. Sázka na lokální patriotismus vyšla představitelům a zaměstnancům pivovaru, kteří se na začátku léta 1999 v zoufalém pokusu o záchranu obrátili na obyvatele Jihlavska s neobvyklou peticí. V emotivní kampani žádali konzumenty, aby větším nákupem jihlavského piva pomohli předlužené firmě z hospodářských potíží. Lidé si vzali záchranu pivovaru za svou a během posledních tří měsíců se zvýšil výstav v porovnání s rokem 1998 o více než 5 %. Díky tomu mohli jihlavští uhradit několikamilionový dluh finančnímu úřadu, který byl pro firmu velmi nebezpečný. Kromě vyhlídek záchrany si za svůj originální počin pivovarští vysloužili i pochvalu prezidenta Hospodářské komory Zdenka Somra. „Myslím si, že je to důkaz, že lokální patriotismus je v podnikání dobrý, a do budoucna je důležitou pomocí při budování úspěšných firem,“ uvedl Somr.
Tržby pivovar a sodovkárny činily v roce 1999 přibližně 135 mil.Kč. Pokles tržeb představovalo 10 % proti roku 1998, kdy společnost utržila 150 mil.Kč. „Výpadek tržeb zapříčinila krize odbytu na ruském trhu, kam jsme nedodali ani jeden hektolitr piva z plánovaných dvaceti tisíc,“ řekl ředitel Kylberger. Společnost vystavila v roce 1999 celkem 86 000 hl piva, což bylo o 15 tisíc hl piva méně než v roce 1998. Výstav nealkoholických nápojů vzrostl proti roku 1998 o 23 % na 29 000 hl. Po třech letech hlubokých ztrát dosáhla firma v roce 1999 kladného hospodářského výsledku ve výši 765 tisíc Kč a v závěru roku 1999 dokonce zaznamenala růst výstavu. „Provedli jsme rozsáhlá úsporná opatření a omezili jsme nákladovost výroby až o 20 %. Zastavili jsme také úbytek produkce,“ konstatoval generální ředitel a nový majitel pivovaru Jan Kylberger s tím, že významnou roli při snižování nákladů sehrál především pronájem sladovny v Náměšti na Hané. „Jsme schopni vyrobit slad levněji, než kdybychom ho nakupovali,“ doplnil. Pivovar také výrazně přitvrdil svou obchodní politiku a začal dodávat pouze odběratelům s dobrou platební morálkou.
O poznání lepší náladu, než po finančně nevydařené sezóně 1999 začínali mít v únoru 2000 někteří zemědělci z Jihlavska a jeho okolí. Naději na lepší rok mezi zbědované rolníky přinesla nabídka spolupráce od soukromého podniku. „Pro naši sladovnu v Náměšti na Hané chceme od producentů z Vysočiny nakoupit na tři a půl tisíce tun sladovnického ječmene. V roce 1999, kdy jsme měli sladovnu pronajatou prvním rokem jsme ještě spolupráci se zdejšími zemědělci nestihli navázat, ale pro příští sezóny s nimi počítáme,“ objasnil ředitel pivovaru Jan Kylberger a doplnil, že již vyrobili slad ze sedmi set tun ječmene z sklizně 1999 producentů z Jihlavska a Pelhřimovska. Za významnou podporu zemědělců považoval nabídku pivovaru Vladimír Štolba z jihlavské Agrární komory, podle něhož se na okrese vyprodukovali zhruba čtyři tisíce tun sladovnického ječmene. „Každá nabídka a odbyt jsou vítané. Přestože se sladovnický ječmen dá pěstovat pouze v níže položených částech okresu a vyžaduje větší péči, je to za předpokladu dobrého roku jedna z mála plodin, na které se neprodělává,“ uvedl. S nabídkou pivovaru byl spokojen i předseda Asociace soukromého zemědělství Jihlavska Arnošt Jakubec. „Pro náš region je to určitě významné množství a vzhledem k tomu, že se sladovnický ječmen vykupuje za vyšší ceny než ječmen krmný, bude jistě o dodávky pivovaru řada soukromých rolníků usilovat,“ řekl. K vlastní výrobě sladu vedla, podle ředitele Kylbergera, především snaha o zlepšení kvality piva. „Je vyzkoumáno, že se pro výrobu tradičního českého piva mnohem více hodí slad z klasických humnových sladoven, než produkt velkovýroben do českého pivovarnictví zavedený až v šedesátých letech. Pro nás je navíc důležité, že si můžeme výrobu jedné z nejdůležitějších surovin hlídat sami,“ vysvětlil Kylberger a dodal, že jsou s kvalitou ječmene z Vysočiny spokojeni a spoluprací s místními producenty chtějí podpořit region, ve kterém pivovar naopak nacházel odbyt pro podstatnou část své produkce. „Chceme, aby Vysočina držela pohromadě a když máme možnost nakoupit suroviny zde, není důvod se obracet jinam.
Pět cisteren s prvními čtrnácti tisíci hektolitry piva Ježek se vydalo 13.3.2000 z pivovaru přes Belgii za svými anglickými konzumenty. „Se zakázkou na 4 500 hl jedenáctky se na nás obrátila přímo anglická strana. Jedenáctistupňové pivo bude stáčeno do speciálních lahví v belgickém pivovaru Martens a v Anglii se bude prodávat od 1. 4. 2000 pod značkou České pivo z pivovaru Jihlava,“ uvedl ředitel pivovaru Jan Kylberger. Kylberger dále upřesnil, že pokud se na anglickém trhu produkt uchytí, předpokládají Jihlavští další dodávky dvou tisíc hektolitrů měsíčně. „Je to pro nás velmi významná zakázka a věřím, že budou mít zájem o další spolupráci,“ doufal Kylberger. Pivovar prošel v minulých letech rekonstrukcí technologie, později podnik opustil rakouský investor a nový český management se potýkal s hospodářskými potížemi. Pivovar vystavil za první dva měsíce roku 2000 celkem 16 805 hl piva, což bylo o 8 100 hl více než za stejné období v roce 1999. Ve společnosti, jejíž základní kapitál činil 86,3 mil. Kč, pracovalo v roce 2000 celkem 70 zaměstnanců. Vývoj hospodaření pivovaru v prvním čtvrtletí roku 2000 sliboval překonání rekordů v novodobé historii společnosti. Prodej piva vzrostl o 25 %. Ambiciózní firemní plány se opíraly jednak o odeznívající cenovou válku a jednak o perspektivní trh s nealkoholickými nápoji. „V květnu 2000 zdražila řada velkých pivovarů, čímž se otevřel prostor pro regionální firmy. Průzkumy trhu také ukazaly, že český konzument je již nasycen levnými pivy a i přes vyšší cenu se vrací ke kvalitním produktům,“ poznamenal Kylberger. Koupěschopnost tuzemských spotřebitelů byla podle něho sice stále na nízké úrovni, ale pivovary tento faktor již zakalkulovaly do ceny. Pivovar vykázal od ledna do dubna 2000 meziroční nárůst tržeb o 75 % na 59,8 mil. Kč. Pivovar vystavil téměř 44 000 hl piva, což byl téměř dvojnásobek oproti stejnému období v roce 1999. V limonádách se podařilo firmě zvýšit výrobu na více než deset tisíc hektolitrů. „Konzument začal rozlišovat piva produkovaná sériově a piva z menších regionálních pivovarů, které vyrábějí piva z tradičních kvalitních surovin,“ řekl k výsledkům Jan Kylberger. Pivovaru se také dařilo exportovat, především do Británie a Rakouska. Vývoz roku 2000 již v dubnu přesáhl pět tisíc hektolitrů. Od srpna 2000 vlastnila 19 % akcií firmy belgická distribuční společnost Bockhold N.V.. Ředitel Jan Kylberger vlastnil 60,3 % akcií. Více než 100 000 hl vystavil pivovar od ledna do září 2000. Jednalo se o meziroční nárůst 84 % a již byl překonán celkový výstav roku 1999. Podle vedení bylo zvýšení výroby dáno vyšší kvalitou piva. Tu společnost docílila přechodem na používání vlastního sladu. Sázka na patriotismus spotřebitelů znamenala pro pivovar záchranu. V roce 2000 jihlavští uvařili o polovinu více piva, než v roce 1999 a dařilo se i vyvážet. „Pro nás i pro malé pivovary obecně, byl rok 2000 příznivý,“ uvedl Jan Kylberger. „V našem případě lidé poznali, že vaříme poctivé české pivo a znovu se k němu vrátili,“ objasnil Kylberger jednoduchý recept ke znovuzískání přízně spotřebitelů. Při výrobě se snažili co možná nejvíce využít místních surovin. „Na vesnicích se například setkává s příznivým ohlasem to, že k výrobě sladu, který si pro zajištění lepší kvality piva vyrábíme sami v Náměšti na Hané, používáme výhradně ječmen od zemědělců z Vysočiny,“ uvedl.
Pivovar začal již před zhruba patnácti lety jako první vařit sváteční speciál a tuto tradici neporušil ani v prosinci 2000. Tradiční sváteční čtrnáctku vařili dvakrát do roka, vždy před Vánocemi a Velikonocemi, a snažili se tak navázat na staročeskou tradici, kdy tato silná piva lidem pomáhala v postním čase doplňovat energii.
Pivovar vystavil v roce 2000 asi 130 000 hl piva, což znamenalo meziroční nárůst o více než 50 %. U nealkoholických nápojů pak společnost zaznamenala nárůst výroby o třetinu na 37 500 hl. „Dochází k ozdravění výrobního portfólia pivovaru,“ poznamenal Kylberger s tím, že klesal podíl výčepních piv na celkové výrobě. To podle něj souviselo s trendy u regionálních pivovarů, které by měly konzumentům spíše nabízet speciální piva, odlišná od řadově vyráběných. Společnost v roce 2000 začala také distribuovat i další alkoholické nápoje, za které utržila okolo patnácti milionů korun. „Chceme nabídnout kompletní servis nápojů, a odezva je zatím pozitivní,“ dodal ředitel. Celkové tržby za rok 2000 se více než zdvojnásobily na 198 mil. Kč a zisk se pohyboval okolo dvou miliónů korun. Ve společnosti, jejíž základní kapitál činil 88,71 mil. Kč, pracovalo v roce 2000 včetně 11 lidí ze sladovny v Náměšti na Hané 79 zaměstnanců. Největšími vlastníky byli s 60,3 % akcií Jan Kylberger, který zastupoval zájmy managementu pivovaru, a od srpna 2000 belgická společnost Bockhold N.V., která vlastnila přes 19 % akcií. V roce 2000 se pivovaru podařilo vyvézt na 7 000 hl piva do Rakouska a Velké Británie. „Měníme naše výrobkové portfolio ve prospěch ležáků a specialit, které se pohybují ve vyšších cenových kategoriích. Postupně opouštíme výrobu levných piv,“ doplnil generální ředitel.
Již druhý zahraniční investor se v krátké době v pivovaru chystal v roce 2001 získat většinový podíl. Po neúspěšném působení rakouské firmy Braurei Zwettl, která zanechala podnik v hlubokých ztrátách a dluzích, se majoritním akcionářem po navýšení základního jmění (o 133,07 mil. Kč) stala belgická společnost Bockhold. „Pro pivovar je to zásadní obrat. K navýšení jmění dojde kapitalizací pohledávek ve výši 130 mil.Kč, které tak přejdou do vlastního jmění,“ vysvětlil v březnu 2001 generální ředitel Jan Kylberger. Ke změně vlastnických poměrů mělo dojít do června 2001. Bockhold vlastnil téměř 20 % akcií, které v roce 2000 koupil právě od rakouské Braurei Zwettl. Belgická obchodní společnost měla ve svém portfoliu pivovary v Rumunsku a také v domácí Belgii. „Jejich zájmem je vyvážet jihlavské pivo na západní trhy prostřednictvím vlastní distribuční sítě. S Bockholdem jsme začali spolupracovat již na firemním rozpočtu a cílech,“ konstatoval Kylberger. Koncem roku 1997 to vypadalo, že pivovar skončí, tradiční značka definitivně zmizí z trhu a několik desítek zaměstnanců přijde o práci. A to přesto, že rodina vlastnící pivovar ve Zwetlu investovala do modernizace 300 mil. Kč. Jenže peníze nejsou všechno, noví vlastníci nepochopili českou mentalitu, nedovedli jednat s lidmi. A dávat najevo, že sem přišli zachránit jihlavské pivo, také nebyl nejšťastnější tah. Skončilo to návrhem na likvidaci firmy. Ostatně jihlavský pivovar by nebyl první a zřejmě ani poslední, který by v tvrdé konkurenci musel zavřít své brány. „Nakonec jsme se dohodli, že své podíly převedou na tři osoby z managementu. Schwarzovi tu ztratili hodně peněz a myslím, že můžeme děkovat starému pánovi, který je pivovarský tělem i duší, že jsme dostali šanci pivovar zachránit. Bez jeho pochopení by to nebylo možné,“ řekl v dubnu 2001 ředitel firmy Jan Kylberger a dodal, že kdyby nebylo zaměstnanců, kteří se přes hrozící katastrofu neohlíželi po jiných místech a zůstali, nikdy by se to nepodařilo. V šéfovském křesle prožil devětatřicetiletý ředitel ještě jeden zlomový okamžik, i když víc než o peníze šlo o něco jiného. Před dvěma roky pivovar požádal jihlavskou radnici o pětimilionovou půjčku na splacení závazků vůči státu. Zastupitelé, třebaže hokejisty Dukly podpořili podstatně větší sumou, žádost pivovaru, který má ve městě mnohem delší tradici než hokejový oddíl, odmítli. „Nepochopil jsem to, vždyť šlo i o zachování pracovních míst a koneckonců z každého fungujícího podniku má město nemalé příjmy. Obávali jsme se, že některý z věřitelů se obrátí na soud s žádostí o prohlášení konkurzu na pivovar. Tehdy jsme se s našimi zaměstnanci obrátili přímo na Jihlaváky. Petice ve stylu – když nepomohli politici, pomozte, občané – zabrala. Lidé se začali vracet k našemu pivu, rostl výstav a v posledních dvou letech už máme vyrovnané hospodaření. Boj s tou černou duchnou špatné pověsti se nám podařilo vyhrát. Mnozí o našem pivu mluvili špatně, a přitom ho třeba už několik let ani neochutnali. To je bohudík za námi,“ vysvětlil Jan Kylberger. On sám Jihlavan není. Narodil se v Plzni. Z kádrových důvodů nemohl jít na střední školu, a tak se nejprve vyučil sladovníkem. Při zaměstnání vystudoval průmyslovku a jako dělnický kádr, byl přijat na Vysokou školu chemicko-technologickou. Několik let byl technologem v Prazdroji. Pak jako kdysi vandrovníci vyrazil do světa; našel si práci ve Švýcarsku. „V Bernu jsem zůstal téměř šest let. V tom krásném městě, které připomíná Prahu, se mi líbilo a práce také byla zajímavá. Poznal jsem trochu jinou technologii a hlavně jiný vztah k práci. Ti lidé – od skladového dělníka až třeba po ekonoma – jsou profesionálové v tom nejlepším slova smyslu. Byl jsem na vážkách, jestli ve Švýcarsku nemám zůstat. Ale najednou jsem začal pociťovat stesk. Zkušení emigranti říkají, že v tomhle směru jsou pátý a šestý rok rozhodující. Kdo je přečká, většinou se už domů nevrátí. Náhodou jsem v německém odborném časopise našel inzerát pana Schwarze, který hledal pracovníky do jihlavského pivovaru,“ vzpomínal Jan Kylberger. Po oslnivém rozjezdu, kdy chátrající pivovar získal nejen moderní technologii, ale i úplně nový kabát a novou restauraci, přišla už zmiňovaná hrozba likvidace a každý v pivovaru se musel rozhodnout, jestli pomůže při pokusu o záchranu. Šance na úspěch byla tehdy sotva padesátiprocentní. A nebýt úlevy pro malé pivovary ve spotřební dani, kterou se přes odpor řady politiků podařilo prosadit v polovině devadesátých let, Ježek by se zcela jistě v Jihlavě už nevařil. Na rozdíl od pivovaru Bernard, který své pivo prodával prakticky po celé republice, jihlavská strategie byla jiná. Ředitel Kylberger o ní řekl: „Chceme být dobrým domácím pivem. Aby region měl vztah k nám a my k regionu. Aby Jihlaváci říkali – to je naše pivo. K malým pivovarům neodmyslitelně patří i speciality. Proto jsme připravili nové pivo – osmnáctku Jihlavský Grand. Poprvé se vařilo v právovárečných domech přesně před sto čtyřiceti lety. V našem oboru člověk nemůže dělat žádné velké prognózy, protože cenu piva určují především velké pivovary, ale myslím, že krizi jsme – snad – díky zaměstnancům a hlavně Jihlavákům definitivně překonali.“
O pětinu, na 35 tisíc hl piva klesl výstav pivovaru od ledna do dubna 2001. Pivovar podle ředitele Jana Kylbergera snížil prodej nejlevnějšího, výčepního piva, které firma prodávala v roce 2001 podstatně dráž než v roce 2000. Pivovar hospodařil od ledna do června 2001 se ziskem, a to i přes pokles výstavu oproti stejnému období roku 2000. Podnik vystavil 50 000 hl piva, jeho tržby činily 89 milionů Kč a zisk 135 tisíc Kč. V roce 2000 za stejné období pivovar vytočil 73 000 hl piva při tržbách 100 milionů Kč a ztrátě 530 tisíc Kč. Pokles výroby se týkal nejlevnějšího výčepního piva, ostatní druhy naopak trochu rostly. Právě nejlevnější pivo pod značkou Pivoj meziročně zaznamenalo pokles výstavu z 37 000 na 18 000 hl. „Pokles, cenově řízený, je v souladu s naším plánem omezit výrobu těchto piv a zaměřit se na speciály,“ poznamenal Kylberger. K zisku pivovaru pomohlo květnové zvýšení cen o 5 – 10 %, když jihlavská firma podobně jako ostatní následovala plzeňský Prazdroj. Za prvních šest měsíců pivovar zvýšil o pětinu na 22 000 hl prodej nealkoholických nápojů, které buď sám vyráběl nebo dál prodával cizí značky. Pivovar se zaměřoval na region Jihlavska a kraje Vysočina, kde umistil asi 80 % produkce. Nejvzdálenější hospodou, jež čepovala Ježka byla údajně obec Jedlová v Lužických horách
Nová technologie pro filtraci sudového piva byla uvedena do provozu v pivovaru v listopadu 2001. Podle ředitele Jana Kylbergera již veškeré sudové pivo procházelo ve studeném stavu ultrafiltrem, kde se mechanicky filtruje přes bavlněný filtr s jemnými póry. Nová metoda nahradila doposud používanou tepelnou pasterizaci a podle Kylbergera se Ježek stal pivem s přírodní chutí. Filtrace se týkala celého sortimentu sudového piva. Nová technologie zaručovala trvanlivost v délce čtyř měsíců. Lahvové pivo i nadále procházelo tepelnou pasterizací.
Jako každý rok, tak i v roce 2001 pivovar vyrobil a právě před vánočními svátky distribuoval speciální světlý ležák 14° Ježek. Jelikož tuto specialitu nastáčel ještě v době velikonočních svátků, na etiketách používal standardní motiv.
Pokles výstavu o pětinu, mírně pod 100 tisíc hl, to byl výsledek pivovaru za rok 2001.. „Do výstavu se tak promítlo plánované snížení neziskové výroby nejlevnějšího piva o 25 tisíc hl,“ řekl ředitel Jan Kylberger. „Na nejlevnější piva, která se pohybují pod hranicí šest korun za půllitr, pivovar dlouhodobě doplácel. Snažíme se zvyšovat výrobu kvalitnějších piv a speciálů, po kterých posledním rokem stoupá i poptávka,“ uvedl Kylberger. Společnost očekávala za rok 2001 vyrovnané hospodaření a tržby kolem 200 milionů korun jako v předchozím roce. Prodej piva se na tržbách firmy podílel 120 miliony Kč, zbylých 80 milionů Kč přinesla výroba a prodej nealkoholických nápojů a obchod s nápoji včetně alkoholických. Pivovar včetně pronajaté sladovny v Náměšti na Hané v roce 2001 zaměstnával 79 pracovníků. Základní kapitál činil 221,8 milionu korun. Majoritním vlastníkem byl stále Kylberger, ale po emisi nových akcií se jím měla stát belgická společnost Bockhold N.V., která zatím vlastnila 19 % akcií. Od listopadu 2001 je sudové pivo nepasterované.
„Předpokládáme, že budeme kopírovat zdražení velkých pivovarů, nejvýše však o 0,50 Kč na půllitr,“ řekl v lednu 2002 ředitel Jan Kylberger. Cena jihlavského piva se naposled zvýšila v květnu 2001, a to o 50 haléřů. Půllitr světlé desítky v lednu 2002 stál 6,40 Kč a dvanáctky 8,50 Kč
Společnost snížila za první čtvrtletí 2002 výstav piva o desetinu na 23 000 hl proti stejnému období roku 2001. „Tržby meziročně stagnovaly na 38 milionech Kč,“ řekl Jan Kylberger s tím, že pokles výstavu byl důsledkem plánovaného snižování výroby levného piva. „Zákazníci odstupují od superlevných piv, to je šance pro střední pivovary uplatnit kvalitu,“ řekl Kylberger. Pivovar zaznamenal rostoucí poptávku u speciálů a prémiových piv. V prvním čtvrtletí se naopak zvýšil prodej nealkoholických nápojů, a to o 14 % na 4 000 hl. Výroba a prodej nealkoholických nápojů a obchod s nápoji včetně alkoholických se na tržbách podniku podílely více než jednou třetinou.
Společnost zvýšila cenu piva od května 2002 v průměru o 5 %. Společnost v roce 2002 zprovoznila investice za 34 milionů korun. Do nových skladovacích hal firma vložila 16 milionů Kč a za 18 milionů se pořídila linka na etiketování lahví, řekl v květnu 2002 generální ředitel Jan Kylberger. “ Dříve jsme zboží skladovali v nevyhovujících prostorech na více místech, “ dodal Kylberger. Nová linka na etiketování lahví označuje i třetinkové pivní lahve, určené na export. Podnik zatím vyvážel zhruba 5 % produkce piva a další posílení exportu plánoval.
Dne 24.5.2002 přivítal sládek Jan Barák ve dvoře pivovaru návštěvu ze zahraničí. Do krajského města zavítalo 17 novinářů z Anglie, Irska, Ruska, Indie, Kanady, Holandska a čtyřčlenný ruský televizní štáb. “ Jsme poctěni jejich návštěvou a jsme rádi, že náš pivovar budou prezentovat ve své rodné zemi, “ sdělil sládek Jan Barák, který jim na úvod představil pivovar, kde se vaří pivo už od roku 1860, se vším všudy. Všichni cizinci, jako správní novináři s blokem a tužkou, nenechali sládka vydechnout a pokládali mu vyčerpávající otázky týkající se pivovaru, kterého v žádném případě nemohli zaskočit, neboť v pivovaru pracuje už devětačtyřicátým rokem. Dvanáct stupňů v chodbě v dolních prostorách pivovaru mezi potrubím a turbínami, kde se stáčí pivo, cizince dorazilo, a tak po ochutnávací akci velmi studeného Ježka, které mimochodem novinářům velice chutnalo, nejvíce však tmavovlasé Indce, se těšili na teplé typicky české jídlo v Pivovarské restauraci.
Již dlouhá léta jezdil povoz s koňmi pro jihlavský pivovar. Kočí Miroslav Stránský z Velkého Beranova s kobylkami Lindou a Zorkou pravidelně objíždějí městské restaurace a rozvážejí pivo. Tuto práci převzal po svém tchánovi, který ji vykonával jedenáct let, a od roku 2000 ji dělá sám.
Pivo Ježek a uzené koleno – takovou tabulí zakončila vláda dne 12.června 2002 své jednání v Jihlavě a své působení před volbami. V Pivovarské restauraci ve dvoře pivovaru se loučil i premiér Miloš Zeman, který se v oblíbeném kraji na Vysočině hodlal usadit i v politickém důchodu.
Úspěchem skončil v srpnu 2002 45. ročník Žateckých slavností chmele pro pivovar z Vysočiny. V segmentu specialních piv zvítězil osmnáctistupňový Jihlavský Grand. Jako nejlepší značka byla odborníky ve své kategorii také vyhodnocena tmavá desítka Ježek. Dosažených výsledků si zástupci pivovaru cenili. „Je to odraz toho, že naše pivo jde nahoru a kvalitu si drží již několik let. Ocenění využijeme i k propagaci naší produkce,“ řekl vedoucí obchodního oddělení Marek Simbártl, kterého navíc potěšilo, že jihlavské produkty za sebou nechaly mimo jiné i pivo z Černé Hory, Chodovar a Zlatovar.
Nepříliš povedené léto nepotěšilo pivovary. Obchodní ředitel pivovaru Marek Simbartl zhodnotil v září 2002 prázdniny z pohledu prodeje piva a limonád.
* Jak jste spokojeni s odbytem piva o letních prázdninách?
Léto nedopadlo zcela podle našich přesných plánů. Ve výsledcích se odrazily povodně. S nižším prodejem musíme počítat u prodeje lahvového piva. Méně piva odebírají v pražských Delvitách a obchodech v záplavami postižených jižních Čechách. U sudového piva registrujeme návrat konzumentů k regionálním značkám a zaznamenali jsme nárůst prodeje.
* Prodávaly se lépe alespoň nealkoholické nápoje?
V této oblasti bylo léto pro naši společnost rekordní. Fungujeme jako velkoobchod nealkoholickými nápoji. Klasické jihlavské limonády si necháváme vyrábět v sodovkárně Příbram dle naší receptury. Mimoto se ukazuje, že celosvětový trend přechodu spotřebitelů od piva spíše k energetickým a nealkoholickým nápojům přichází i na Vysočinu. Tento jev naznačilo i letošní mistrovství světa ve fotbale. Piva se prodalo méně, než se očekávalo.
* Říkáte, že spotřebitelé se mění. Co ovlivňuje rozhodující měrou jejich chování?
Lidé jsou ovlivněni reklamou. Na trhu získávají výrobci s dostatkem financí, ovšem důležitým faktorem je i kvalita. vyráběného piva. Proto malé regionální pivovary, které vyrábějí klasické české pivo, získávají pomalu zpět podíly na trhu se sudovým pivem.
* Jakou pozornost věnujete pivnicím s ohledem na podporu prodeje svých výrobků?
Finančně hospody nepodporujeme. Bez materiální pomoci to dnes již ale nejde. Pivo je nutné nabízet v příjemném prostředí, značkovém skle, dobře vychlazené a ošetřené. Věnujeme zvýšenou pozornost servisu všech našich pivnic, který spočívá v dodávkách skla, podtácků, ubrusů, slunečníků, účtenek, chlazení a výčepního zařízení a zejména vlastní servisní technici v pravidelných intervalech čistí pivní rozvody ve všech pivnicích, kde se točí jihlavské pivo. To vše bezplatně. Tímto se pivovar snaží, aby konečný konzument dostal ve skle pivo řádně ošetřené, stejné chuti, jako když opouští pivovar.
* Velký boj vedou pivovary i o supermarkety. Jaká je pozice Vaší společnosti na tomto poli?
Je to boj o každou prodanou bednu. Existuje určitá skupina pivovarů, která v supermarketech musí být. Nadnárodní značky zaberou až sto metrů čtverečních prodejní plochy, malé pivovary se prosazují těžko. V celorepublikovém měřítku je to zejména z důvodů omezených prostředků na propagaci a podporu prodeje téměř nemožné.
* Nakolik trápí Váš pivovar export, který zřejmě s posilováním koruny sílí?
Situace není tak zlá. Český spotřebitel je konzervativní a tuzemské pivo obecně za slovenské nebo americké nevymění. Naší výhodou je i skutečnost, že nadnárodní piva se přizpůsobují stále více světovému trhu a jsou sladší. Regionální pivovary k produkci „europiv“nezklouzávají. Tradiční pivo je hořké. To bohužel nadnárodní pivovary trochu šidí. Slovenská piva mají k charakteru českého piva blízko. Takže, když se nějaké značky dováží, pak hlavně slovenské. Přesto považuji objem importu za zanedbatelný.
* Českou republiku netrápí v řadě odvětví jen dovozy. Přišly povodně. Podnikli jste humanitární akce ve prospěch postižených území?
Spontánně se rozhodlo několik zaměstnanců pivovaru a ihned po povodních o víkendu 17. a 18. srpna odjelo fyzicky pomáhat do postižených jižních Čech. V souvislosti s Dnem Ježka, který letos připadá na 14. září, připravujeme finanční sbírku. Také část výtěžku z akce věnujeme konkrétnímu městu nebo obci, která to bude potřebovat.
Již počtvrté se 14.9.2002 konal tradiční Den Ježka spolu s dětskou show s vojáky. Na celý den od osmi hodin ráno do půlnoci byl připraven pestrý kulturní program v areálu letního kina. Nechyběly pivní soutěže družstev z hospod a pivnic jihlavského regionu, pro děti malý kolotoč, nafukovací hrad, skákání v pytlích, poníci a další zajímavé atrakce. Zájemci si mohli prohlédnout provoz pivovaru. Měli také možnost vyhrát zájezd na pivní festival Oktoberfest v Mnichově. Organizátoři si připravili výjimečné vstupné. Vstupné činilo 50 korun, avšak kdo donesl nejméně 864 gramů korunkových uzávěrů produktů pivovaru měl lístek zadarmo. Ručička na váze s nejtěžším úlovkem zátek ukázala 31,2 kilogramů. Přišlo na dva tisíce platících návštěvníků plus dalších 445 lidí, kteří vstupenku místo penězi zaplatili korunkovými uzávěry produktů pivovaru. K tomu jsou třeba ještě připočíst stovky dětí, které měly vstup zdarma. Celkově se tak spolu s pořadateli akce účastnilo více jak 5000 návštěvníků. Dospělí zase vypili na deset tisíc piv. „S akcí jsme velmi spokojeni, žádné problémy se nevyskytly, informoval obchodní ředitel Marek Simbartl a pokračoval: „Lidé věnovali na charitu částku 6000 Kč. K tomu přidáme my a vojenská posádka Jihlava každý po dvou tisících a celou částku věnujeme jedné konkrétní rodině v postižené záplavami v jihočeské obci Větřní.“
Téměř výhradně se o kupující z kraje Vysočina se opíral pivovar v roce 2002. „My jsme regionální pivovar. Operujeme, jak se říká, okolo komína. 95 % našeho odbytu jde na Vysočinu,“ řekl v říjnu 2002 ředitel Jan Kylberger. Situace na trhu s pivem byla v zemi podle Kylbergera stále stejná. Silní výrobci si mohli dovolit předcházet si odběratele různými výhodami, například finančními půjčkami či investicemi do restaurací. „Na ty malé pivovary pak zbývají jen drobky,“ uvedl Kylberger, který se těšil na vstup ČR do EU. Důvodem jeho radostného očekávání byla šance, že po vstupu by malé výrobny získaly pevnější pozici vůči pivovarským gigantům. „Například antimonopolní úřad EU nedávno řekl, že v Belgii a Holandsku pivovary, které ovládají více jak 50 % trhu a více jak 30 % trhu nesmějí uzavírat smlouvy o výhradních dodávkách do hospod. V těch zemích to postihlo Heineken a Tuborg, což tam pomůže drobným výrobcům,“ vysvětlil Kylberger, podle něhož byla legislativa v Česku zatím: „Buďto úplatná nebo bezzubá.“
„Výroba a prodej nealkoholického piva je jakousi specialitou, kterou převážně nabízí mamutí firmy. My sami pivo bez alkoholu nevyrábíme, protože je o něj minimální zájem,“ tvrdil v říjnu 2002 Libor Číž, vedoucí výroby v pivovaru. Pivovar vyráběl pouze pivo s nižším obsahem alkoholu, takzvanou osmičku.
Tržby pivovaru se přes mírný pokles prodeje lahvového piva do září zvýšily o 13,5 milionu na 115 milionů korun. Odrazil se v nich prodej nealkoholických nápojů, který se meziročně zvýšil o 60 % na 55 milionů. Tržby za pivo se ve stejném období snížily o desetinu na 60 milionů korun,“uvedl generální ředitel Jan Kylberger. Hospodářský výsledek do září činil zhruba 250 000 Kč proti ztrátě ve výši 1,8 miliónu v roce 2001. Pivovar za tři čtvrtletí vystavil 70 000 hl piva, což je 98 % produkce v tomto období roku 2001.
Pivovar v roce 2002 přes pokles prodeje piva zvýšil tržby o desetinu na 195 milionů korun. Odrazil se v nich prodej nealkoholických nápojů, který meziročně vzrostl o polovinu. Výstav piva naopak klesl o 8 % na 85 000 hl. “ Pivovar utlumil výrobu nerentabilních levných piv,“ uvedl generální ředitel Jan Kylberger. Pivovar a sodovkárna v roce 2002 přes pokles prodeje piva zvýšil tržby o desetinu na 195 milionů korun. Odrazil se v nich prodej nealkoholických nápojů, který meziročně vzrostl o polovinu. Výstav piva loni naopak klesl o 8 % na 85 000 hl. “ Pivovar utlumuje výrobu nerentabilních levných piv,“ uvedl generální ředitel Jan Kylberger.
Na to, jak to bude s růstem ceny piva řekl v lednu 2003 ředitel Jan Kylberger: „Naší tradicí je zvyšovat cenu piva od prvního května, proto po dobu následujících pěti měsíců ke zdražení nedojde, a po této době bude záležet na situaci na trhu. Předpokládané zdražení by nemělo překročit pěti procentní hranici.
Na potravinářském veletrhu Alimenta v Udine na severovýchodě Itálie se v březnu 2003 představilo 15 výrobců z ČR, z toho dva pivovary. Vedle třeboňského Regentu mohou Italové ochutnat i jihlavské pivo Ježek.
Na kvalitu českého piva Jan Kylberger v březnu 2003 poznamenal: „Ve velkých výrobních podnicích utrpěla kvalita českého piva již před vstupem, ale v malých regionálních pivovarech se stále vaří velice kvalitní pivo, vyráběné pouze z tradičních surovin humnového sladu z ječmenů českého šlechtitelského původu, chmelových produktů s použitím českých chmelů a pramenité vody.“
Členství v EU a její konkurence se nebál v březnu 2003 ani Jan Kylberger, ředitel pivovaru: „Náš podnik je zcela modernizován a vyhovuje standardům EU, takže neočekáváme žádné problémy.“
Mírný růst prodeje do jara 2003 zaznamenal pivovar u sudového piva. Od druhého pololetí 2003 pivo z Jihlavy mírně podražilo.
Na pódiu pivovarského dvora se 6. září 2003 uskutečnil Den ježka a přátel jihlavského piva. Vše odstartoval ve 13 hodin moderátor Petr Palovčík. Ve 14 hodin byla zahájena celoodpolední výstava Hasičská historická technika, nechyběly ani ukázky hašení. Den ježka slavnostně zahájil ředitel pivovaru Jan Kylberger a také byla zahájena soutěž o Pohár ředitele pivovaru v překážkovém běhu žen a mužů na 100 metrů, následoval pestrý kulturní program. Od léta 2003 pivovar upravil své etikety.
Pivovar zahájil export lahvového piva do Německa. V říjnu 2003 tamním obchodníkům dodal 2 000 hl a s vývozem je počítáno i v dalších měsících. „Prodej do ciziny po vstupu do Evropské unie, kdy padnou celní bariéry, ještě navýšíme,“ navíc sliboval v listopadu 2003 generální ředitel Jan Kylberger. „Předpokládáme, že díky vývozu do Německa letos mírně zvýšíme výstav,“ dodal. Pivovar již několik let vyváží i do Rakouska. Vývoz se na roční produkci 85 000 hl podílel asi třemi procenty. Podle ředitele má české pivo šanci prosadit se v zemích EU cenou i kvalitou; z toho by měly profitovat i malé pivovary, které nyní těžko konkurují velkoproducentům. Pivovar v posledních měsících zaznamenal větší zájem evropských obchodníků, kteří by chtěli odebírat vícestupňová piva. „Další oživení exportu by se mělo projevit příští rok,“ uvedl. Jihlavský podnik nebude mít potíže s přísnějšími hygienickými normami unie. „Pivovary byly vždycky v lepším stavu než jiné potravinářské provozy,“vysvětlil. Společnost Pivovar a sodovkárna do konce letošního září uvařila 66 000 hl piva, přibližně stejně jako loni. Pokles prodeje piva v lahvích vyvážily vyšší dodávky sudového piva do gastronomických podniků. Naopak zhruba třináctiprocentní propad byl v prodeji nealkoholických nápojů.
Správu spotřební daně od ledna 2004 převzaly od finančních úřadů celní správy. A právě na nich záleželo, jak si pravidla výběru vyloží. „Celní ředitelství v Brně vyhovělo naší žádosti. Pokud bychom šli do důsledků, znamenalo by to pro nás dvanáct milionů korun,“uvedl ekonomický ředitel pivovaru Jaroslav Vlach. Tato výsada ovšem platila pouze v roce 2004. „O prominutí na příští rok budeme muset opět žádat a znovu absolvovat náročnou proceduru,“dodal Vlach.
Pivovaru v květnu 2004 klesl díky chladnému počasí prodej sudového piva také asi o desetinu. „Jindy se v květnu plní kempy i předzahrádky, to letos ještě moc není,“ konstatoval obchodní ředitel Marek Simbartl. Naopak spotřeba piva v restauracích rostla během hokejového mistrovství a podle Simbartla se podobně projevil i evropský fotbalový šampionát.
Za prvních šest měsíců roku 2004 pivovar vystavil 51 526 hl piva.
Na interiéru jihlavské Pivovarské restaurace naávštěvníky zaujali barevné malby evokující atmosféru hospody 19.století. V červenci 2004 jste zde ochutnáli světlou a tmavou desítku za 14,50 Kč, výtečnou světlou kvasnicovou jedenáctku za 15,50 Kč. Světlý ležák Ježek byl zde čepován za 17,50 Kč a silný Jihlavský Grand za 25,50 Kč.
Výstav piva jde trochu nahoru. Pokles na tuzemském trhu oproti loňsku zaznamenáváme, ale výstav nám zvyšuje export. Ve srovnání s předešlým rokem stáčíme prakticky stejně,“hodnotil v červenci 2004 ředitel Jan Kylberger. Z Jihlavy šlo do Německa a Rakouska na vývoz přibližně 20 % produkce pivovaru. Mimo pěnivého moku pivovar distribuoval také limonády či minerální vody. Podle Kylbergera se u odbytu nealkoholických nápojů projevuje vliv počasí v daleko větší míře, než je tomu u piva. „Za posledních čtrnáct dní se prodej těchto nápojů zvýšil asi o 15 %,“uvedl.
Pivovar za první pololetí 2004 uvařil 51 700 hl piva, to bylo o čtvrtinu více než ve stejném období předchozího roku. Tuzemský prodej sice jako u většiny ostatních českých pivovarů doplatil na chladnější počasí, pivovaru však pomohl export. „Němečtí obchodníci odebrali do června 11 000 hl lahvového piva,“ řekl v srpnu 2004 generální ředitel Jan Kylberger. Export do Německa začal na podzim 2003. Významnou roli v uzavření obchodu hrál tamní nový zákon o obalech, který zpoplatnil pivní plechovky. Proto stoupla poptávka po pivu ve vratných skleněných lahvích. „Kapacita německých pivovarů nestačila a české pivovary měly šanci se uchytit,“ vysvětlil Kylberger. Export byl podle Kylbergera jedinou šancí českých středních pivovarů k zlepšení hospodářských výsledků. Pivovar především díky němu do června 2004 meziročně zvedl tržby o 30 % bezmála na 60 milionů korun a vytvořil hrubý zisk kolem 15 milionů. Vývoz měl pokračovat, a podnik proto v roce 2004 očekával navýšení ročního výstavu o čtvrtinu na 110 000 hl. Přesto podle Kylbergera zůstal rozhodující jistější tuzemský trh. Pro příznivce každým rokem pořádal pivovar i den otevřených dveří. V roce 2004 se Den Ježka bude konal 4. září. Provázel ho i rockový minifestival a zábavné pořady.
Mezi zákazníky pivovaru zvítězila v roce 2004 jedenáctka Ježek. čísla hovořILA o 120 tisících hL celoroční produkce. Pivaři vypili doma 85 % výstavu. Zbytek putoval za hranice. Pivo na domácí trhy v jedenácti a dvanácti stupních stáčel pivovar v 45 % do sudů, zbytek do lahví. „Na rok 2005 máme připravenou obchodní strategii, ale zatím je to interní záležitost ,“doplnil ředitel Jan Kylberger. Speciální piva zabíraly v segmentu produkce pivovaru jen 1,5 %.
Pivovar v roce 2004 vyvezl 34 000 hl piva do Německa a Rakouska. Výstav se díky tomu meziročně zvedl téměř o polovinu na 128 000 hl. „Přineslo nám to zlepšení hospodářské situace,“řekl generální ředitel Jan Kylberger. Podnik očekával hrubý zisk mezi 20 až 30 miliony korun, zatímco v předchozích letech se pohyboval jen mírně v černých číslech. „Předpokládáme, že export v roce 2005 zůstane ve stejné výši, nebo se mírně zvedne,“uvedl Kylberger. Pivovar dále hledal zákazníky také na Slovensku nebo ve Švédsku. Prodej na domácím trhu se výrazně neměnil. Pivovar začal vyvážet na sklonku roku 2003. Cestu do Německa mu pomohl otevřít tamní nový zákon o obalech, který zpoplatnil plechovky.
V roce 2004 pivovar v kraji Vysočina prodal 45 700 hl piva.
Pivovar zvedl za prvních šest měsíců roku 2005 výstav piva meziročně o dvě třetiny na více než 86 400 hl. Z toho 50 tisíc hektolitrů odebrali zahraniční zákazníci, především v Belgii, Německu a Rakousku. „Množství piva, které pivovar vyvezl do konce června, již o 16 000 hl převýšilo objem exportu za celý loňský rok,“ řekl v červenci 2005 Jan Kylberger, generální ředitel. Díky vývozu byly kapacity podniku zcela vytíženy, což se podle Kylbergera kladně projevilo v rentabilitě a v ziskovosti výroby. Odbyt v zahraničí stále rostl. Spolupráci s belgickými obchodníky pivovaru pomohl navázat majoritní akcionář, ale stále více piva mířilo i do Německa a Rakouska. Do zahraničí se vozilo především dvanáctistupňové pivo, v lahvích i v sudech. První hektolitry piva v roce 2005 podnik odeslal i do Maďarska a na Slovensko. „Odběratelé tlačí na cenu i na kvalitu. Doufáme, že v obou parametrech vyhovíme,“ podotkl Kylberger. Tržby Pivovaru a sodovkárny Jihlava za první pololetí činily 85 milionů korun, proti stejnému období roku 2004 o dva miliony více. Generální ředitel firmy řekl, že růst tržeb nebyl tak výrazný, protože podnik omezil prodej nealkoholických nápojů od jiného výrobce. „Ukončili jsme spolupráci, protože stoupl prodej našich výrobků.“
„Zatím žádné zdražení neplánujeme, do konce tohoto roku zůstane cena rozhodně stejná. Počkáme si ale na reakci velkých pivovarů, jako je třeba plzeňský,“reagoval v říjnu 2005 na spekulace okolo zvyšování cen piva ředitel pivovaru Jan Kylberger. Drtivá většina provozovatelů pivnic a restaurací v Jihlavě potvrdila, že v současnosti ceny piva také zvedat nebudou. „Pokud cenu piva nezvedne pivovar, nemám potřebu ji nijak upravovat ani já,“prohlásil provozovatel pivnice Plechovka v Jihlavě. Zdražení mělo přijít na jaře Přesto většina z hostinských i ředitel pivovaru počítali s tím, že současná cenová hladina příliš dlouho nevydrží. „Máme zprávy, že na jaře příštího roku se určité zvednutí cen chystá, o kolik to ale bude, nedokážu v tuto chvíli říct,“ přiznal Kylberger s tím, že nevidí nic špatného na tom, pokud se soukromí provozovatelé rozhodnou podražit kvůli zvýšeným cenám energií. „Svou logiku to má, mají na to plné právo, ale záleží také na konkurenci,“ myslel si Kylberger, který nepředpokládal nějak razantní nárůst cen piva. Většina hospodských je prý se současnou cenou pěnivého alkoholického moku spokojená, ovšem vyšším cenám by se dle jejich vyjádření rozhodně nebránili.
Podle Jana Kylbergera, ředitele pivovaru, byla nízká cena jedinou šancí na úspěch v boji s velkými koncerny. Především díky nízké ceně zvýšil pivovar export za deset měsíců roku 2005 o více než 200 %. „Ať ti velcí zkusí omezit výdaje na reklamu a drahý management a potom jim třeba vyjde i nižší cena jako zisková,“ mínil Kylberger. V říjnu 2005 pivovar vystavil 21 000 hl piva, z toho byl export 14 000 hl.
Mrazy v lednu 2006 brzdily rozvoz piva z pivovarů na Vysočině. „Při teplotách méně než 10 stupňů pod nulou už u limonád a nízkostupňových piv může dojít při jízdě na delší vzdálenost k zamrznutí,“ zdůvodnil Jan Kylberger, generální ředitel pivovaru. Proto si dopravci pomáhají polystyrenovými deskami nebo izolačními dekami.
Podle ředitele pivovaru Jana Kylbergera bylo zavádění nových druhů lahví vedeno hlavně snahou velkých pivovarů dusit drobnější konkurenci. „Zákon zná jen dva druhy lahví a pokud někdo uvede na trh jinou, měl by ostatním uhradit s tím spojené náklady,“ řekl v březnu 2006 ředitel podniku. Doplnil, že v Jihlavě museli kvůli třídění zaměstnat dva další lidi. „Pokud by byla výkupní cena nestandardních lahví vyšší, pak by to tyto naše zvýšené náklady částečně kompenzovalo,“ dodal Kylberger.
Nejvíce piva v regionu Vysočiny vyrobil v roce 2005 právě jihlavský pivovar. „Rádi bychom se na těchto číslech udrželi, ve srovnání s rokem 2004 jsme loni zaznamenali mírný nárůst, v něm bychom chtěli pokračovat,“ řekl v dubnu 2006 ředitel pivovaru Jan Kylberger. V Jihlavě v roce 2006 vyráběli šest druhů piva, od desítky po osmnáctku, novinky v sortimentu pro sezónu 2006 pivovar nechystal.
Hasiči dne 9.října 2006 jeli ke kurióznímu zásahu. V pivovaru museli odčerpat zlatavý mok z výtahové šachty. „Příčinou nehody byla kombinace technické závady a lidského selhání. Do šachty uniklo 500 hektolitrů piva,“ přiblížil Jaromír Kalina, pracovník pivovaru. Pivo začalo vytékat těsně po půl čtvrté ráno. „Přivolali jsme hasiče a posléze vše oznámili na odbor životního prostředí Magistrátu Jihlava a Českou inspekci životního prostředí,“ potvrdil. Pivovar nehodu označil vzhledem k finanční ztrátě jako střední škodu.
„Pro Brewer dodáváme pivo asi rok, je to náš významný a dá se říci i spolehlivý zákazník,“ uvedl v únoru 2007 ředitel pivovaru Jan Kylberger. Z celkového množství 280 tisíc hektolitrů piva ročně, které pivovar vyrobil, kupovala ostravská firma Brewer 30 tisíc.
Na prohlídku mohli v roce 2007 stoupenci jihlavského pivovaru, ale byla nutná předchozí domluva. „Nebráníme se tomu, ale že bychom ze sebe chtěli dělat skanzen, to nechceme,“ řekl v květnu 2007 generální ředitel Jan Kylberger.
Pivovar přistoupil ke zvýšení cen již na začátku roku 2007. Za půllitr piva jeho zákazníci v průměru zaplatili více o 0,50 až 0,60 Kč. Generální ředitel Jan Kylberger to zdůvodnil rostoucími náklady na energie i na sladovnický ječmen a chmel. Na jaře 2007 pivovar další růst cen nechystal. „Ale bude záležet na tom, jak dopadne nová úroda sladovnického ječmene a chmele,“ podotkl v červnu 2007 Kylberger. Podle něj byl nedostatek sladu a chmele i za hranicemi.
„Zdražujeme od listopadu. Dvanáctka“ Ježek podraží o 50 haléřů. Bude tedy stát 10,90,“ přiblížil ředitel pivovaru Jan Kylberger a dodal: „Jsem zvědavý, jak zareaguje trh. Zdražení totiž nepokryje vyšší náklady, které způsobilo zdražení surovin.“
Jednadevadesát tisíc hektolitrů piva uvařil pivovar v roce 2007. O rok dříve přitom brány závodu v centru krajského města opustilo rekordních dvě stě osmdesát tisíc hektolitrů. Výrazný meziroční pokles výroby způsobilo ukončení dodávek do Belgie, kde měl pivovar svého majoritního vlastníka. Podíl Belgičanů v jihlavském pivovaru nedávno koupila česká společnost K Brewery group. „Ta chce podpořit hlavně prodej piva v Česku, který byl zahraničním majitelem v posledním desetiletí přehlížen,“ řekl v únoru 2008 generální ředitel Pivovaru a sodovkárny Jihlava Jan Kylberger. Bývalý akcionář přestal odebírat pivo z Jihlavy, protože si v Belgii dostavěl vlastní výrobní kapacity. K zastavení dodávek podle Kylbergera přispěla také sílící česká koruna. „Za ty ceny jsme nebyli schopni tam dál dodávat,“ konstatoval. Kylberger dodal, že nevýhodný kurz ztěžovala i současná jednání s novými zahraničními zákazníky. Ekonomiku podniku v roce 2007 kromě zastavení exportu poznamenalo také zdražování vstupních surovin, hlavně chmele a sladovnického ječmene, jehož cena se ve druhém pololetí minulého roku zvýšila zhruba na dvojnásobek. Pivovar tento růst nemohl promítnout do cen, protože s obchodními řetězci měl uzavřeny roční smlouvy. „Museli jsme plnit dodávky za nevýhodné ceny,“ uvedl generální ředitel Kylberger. Tržby akciové společnosti Pivovar a sodovkárna Jihlava podle výsledků před auditem v roce 2007 činily 130 milionů korun, zatímco v roce 2006 to bylo 210 milionů korun. Podnik za minulý rok očekával ztrátu kolem 24 milionů korun. Kylberger věřil, že v roce 2008 podaří se hospodaření stabilizovat. K Brewery group v roce 2008 vlastnil tři čtvrtiny jeho akcií, zbývající podíl držel management a drobní akcionáři. Firma K Brewery Group vstupovala od roku 2007 majetkově do malých a středních nezávislých pivovarů v tuzemsku.
Chuť piva Ježek, jednoho ze symbolů Jihlavy, se v roce 2008 změnila. Vracela se k receptuře z osmdesátých let, kdy se Ježkem oslavovaly mistrovské tituly hokejistů Dukly. Noví majitelé na konci srpna 2008 představili zásadní změny v pivovaru. „Změnil se výrobní proces a přístup k regionálnímu trhu. Chceme se vrátit na bývalá odbytiště. Jde o výraznou změnu k lepšímu. Doufáme, že pivo bude mít úspěch,“ oznámil ředitel pivovaru Jan Kylberger. Cena se ale neměla v dohledné době zvyšovat. Staronový Ježek měl podle něj lepší hořkost a plnější chuť. A lišil se výrazně od takzvaných europiv. „Hořkost podněcuje k dalšímu napití, tudíž je velmi důležitá pro klasické české pivo,“ vysvětlil Kylberger. Firma chtěla stavět hlavně na výrobě své jedenáctky. S její výrobou začala jako jedna z prvních v bývalém Československu. „U desítky jsou ve hře další názvy. Každopádně zůstanou speciály Telčský Zachariáš a Jihlavský Grand,“ dodal ředitel. Někteří hospodští již staronového Ježka čepovali. „Je dobrý, lepší je i pěna,“ popsala Marie Pavlíková z jihlavské restaurace Na Hliništi. Hosté restaurace v Přímělkově na Jihlavsku už také novinku ochutnávali. Podle vedení společnosti již degustovaly novinku stovky hospodských a štamgastů. „Všichni přivítali změnu s povděkem. Chceme vrátit pivo Ježek tam, kde bylo před desetiletím. Peníze vydělané v regionu zůstanou v regionu. To nebylo prioritou minulých vlastníků,“ poznamenal Miloš Vostrý, obchodní ředitel pivovaru. Proměnu čekalo i logo a etikety na lahvích. Tradičního jihlavského výrobce vlastnili do roku 2007 Belgičané. V létě 2008 byla majitelem česká společnost K Brewery group. Vedení pivovaru se odchýlilo od exportních aktivit a zaměřilo pozornost na novou prioritu – tuzemský a hlavně regionální trh. Pivovar nebyl na sklonku roku 2007 v lehké situaci. „Strategie bývalých vlastníků, zaměřující se na levná exportní piva primárně do řetězců, byla velice riskantní a úplně jim nevycházela,“ popsal Zdeněk Radil ze společnosti K Brewery Group. Jihlavské pivo mělo podle něj velký potenciál. Majitel měl zájem na lepší kvalitě Ježka i přes zvýšené výrobní náklady. „Naše záměry jsou dlouhodobé. Nemáme potřebu investované peníze rychle stahovat,“ ujistil Radil. Podle představ vlastníka by se měl Ježek stát dominantním pivem v okruhu třiceti až padesáti kilometrů kolem krajského města.
V roce 2008 již pivovar nevyráběl pivo Pivo (světlé výčepní; alk.: 3,7 %; plněno do 0,5 lahví; Vyráběno pro maloobchodní síť Delvita).
Hokejová Dukla Jihlava našla generálního sponzora v pivovaru Ježek, partnerství prvoligovému klubu přinese v příštích pěti letech milionové částky a štědré bonusy v případě sportovních úspěchů. Jméno pivovaru bylo dosud spojováno s druholigovými fotbalisty FC Vysočina Jihlava, kde je menšinovým majitelem.
Pivovar dne 5.9.2008 pořádně ožil. Konal se Den Ježka. O atmosféru se staraly dvě známé tváře z televizní obrazovky – Michal Suchánek a Richard Genzer. A hned od začátku oba baviči rozjeli seriál vtipných poznámek. „Pane řediteli, to máte s sebou trumpetu?“ ptal se Genzer šéfa pivovaru Jana Kylbergera, když šel narážet sud s novou jedenáctkou ježka.
O vývoji podniku v posledních měsících hovořil na tiskové konferenci 18.prosince 2008 v areálu pivovaru obchodní zástupce pivovaru Miloš Vostrý. „Za půlrok jsme změnili logo, které teď i z části využívá městský znak,“ započal hodnocení Vostrý. „Také jsme podepsali střednědobý kontrakt s hokejovou Duklou, domnívám se, že oboustranně úspěšně a výhodně,“ pokračoval Vostrý. „Za těch pár měsíců jsme mile překvapeni obratem ve vnímání značky lidmi, ale i partnery pivovaru. Otočilo se o stoosmdesát stupňů,“ nešetřil chválou obchodní ředitel. „Spolupracujeme s gastronomickými podniky na jihlavsku, připravili jsem různé akce, aby když my dokážeme vyrobit kvalitní pivo, jej hostinský stejným způsobem dokázal podat zákazníkovi,“ řekl Vostrý. Oproti stejnému období loňského roku se v tuzemsku podle slov Vostrého prodalo o 26% více jihlavského piva.
Na pivovarské zahradě v Jihlavě pracoval v dubnu 2009 bagr. Dětské průlezky zmizely. Kluci a holky ale nemuseli plakat. Brzy si budou moci otestovat nové dětské hřiště. Aby tátové šli na pivo a děti se mezitím vydováděly na prolézačkách, to není na Vysočině v pivovarech obvyklé. Oslovení rodiče záměr jihlavského pivovaru vesměs chválili. „Můžu si sednout na zahrádku na kávu, zatímco si děti hrají. A je to za plotem, takže hřiště snad nemůžou vandalové zničit,“ řekla například jedenatřicetiletá maminka Lenka Mikletičová. Přístup na hřiště bude možný pouze přes novou zahrádku, vchod na hřiště z ulice bude trvale uzavřený. Důvodem je především bezpečnost dětí v blízkosti poměrně frekventované Vrchlického ulice. Slavnostní otevření celého areálu včetně zrekonstruované restaurace bylo plánováno na 19.června při příležitosti Dne Ježka a jihlavského Havíření.
Pivovar na jaře 2009 prožíval jedno z nejlepších období své historie. Hospod, které čepovali zdejší pivo Ježek, přibývalo jako máku. Pivovar během půlroku dvakrát zvýšil objem vyrobeného lahvového i sudového piva. „Jihlavskému pivovaru nastala velice úspěšná doba,“ pochvaloval si ředitel a sládek pivovaru Jaromír Kalina. Ani pivní fajnšmekři nešetřili uznáním. „Za posledních několik měsíců se z Ježka stalo opravdu poctivé, dobře udělané, chutné a výrazné pivo, schopné konkurovat i daleko známějším značkám, více podporovaným reklamou,“ mínil Zdeněk Kousal z jihlavského Svazu pivních turistů. Pivovar v roce2008 vyrobil 23,5 tisíce hektolitrů sudového piva, v roce 2009 plánoval vyrobit 55 tisíc hektolitrů – dvaapůlkrát více. „První tři měsíce zatím takový vývoj potvrzují,“ řekl Kalina. Pivovar otevřel v kraji tři nové tankovny – jednu v Třebíči a dvě v Jihlavě. Pro provozovatele to znamenalo úbytek starostí se sudy, pivo se točí z velkého tanku. Jednou z nich bylo třebíčské Pohostinství U Boba. „Ježka točíme dlouhodobě, ale po změnách v technologii výroby je jeho kvalita opět někde jinde, je to pivo na úrovni,“ řekl provozovatel hospody Drahomír Bobek. V lednu 2009 zde vyrobili o 30 % více než v lednu 2008, v únoru o šestnáct procent více, v březnu dokonce o 106 % více. „Vzhledem k tomu, že celé pivovarnictví je za první tři měsíce roku na 80 % výroby, je to velký úspěch,“ těšil se Kalinu. „Jihlavské pivo se dlouho chuťově hledalo, až se teď takříkajíc našlo – má výraznou chmelovou chuť. Dnes už nehledě na to, že jsem jihlavský patriot, je to mé opravdu oblíbené pivo,“ řekl pivař Kousal. Změny v technologii pivovar prezentoval jako „návrat k tradici“. Jednou z nich bylo, že se pivo ve výsledné stupňovitosti už vařil, jeho chuť a barvu dotvářelo přidávání karamelového sladu, a na konci „chmelovaru“ se do piva ještě přidává chmel, který posílil jeho hořkost a vůni. Od listopadu 2008 pivo také získalo nové etikety.
V roce 2009 již pivovar nevařil piva Ježek Výčepní tmavé (tmavé výčepní; alk.: 4,2 %; láhev; plněno do 0,5 l lahví a sudů), Ježek Ležák světlý (světlý ležák; alk.: 5,1 %; láhev; plněno do 0,5 l lahví a sudů), Ježek Speciál světlý (speciální světlý ležák; alk.: 6,0 %; plněno do 0,5 l lahví), Ježek Výčepní světlé (světlé výčepní; alk.: 3,4 %; plněno do 0,5 l lahví), Jaso (světlé výčepní; alk.: 3,3 %; plněno do 0,5 l lahví; Vyráběno na zakázku pro velkoobchodní firmu),
Od srdce zasmát řečem o poklesu výstavu se mohl v létě 2009 management jihlavského pivovaru. Zatímco v prvním pololetí 2008 pivovar uvařil necelých 48 tisíc hektolitrů, v roce 2009 to bylo hodně přes 71 tisíc. „Potvrzuje to trend nárůstu, který začal už loni v září,“ pochvaloval si obchodní ředitel Miloš Vostrý. Ježek za tu dobu zvedl výstav tankového a sudového piva až o 180 %, počet odběratelů stoupl na dvojnásobek.
V roce 2009 pivovar pro maloobchodní sítě na zakázku firmy Brewer s.r.o. vyráběl piva Brewer Pils a Brewer Premium.
Pivovar zahájil v říjnu 2009 distribuci zbrusu nového piva Lobkowicz Premium, který začal vyrábět pivovar v Protivíně, který stejně jako Jihlava patřil do šestice malých českých pivovarů skupiny K Brewery. „Nové pivo Lobkowicz je už k dostání například v pivovarské restauraci v našem areálu a začínáme s jeho distribucí našim odběratelům na Jihlavsku. K dispozici je točené i lahvové pivo, včetně nového skla, tácků a dalších marketingových předmětů. Půjde o vlajkovou loď celé skupiny,“ uvedla mluvčí pivovaru Eva Vařejčková. Dvanáctistupňový ležák Lobkowicz měl na Vysočině konkurovat hlavně plzeňskému Prazdroji. Podobná byla také cena, která se podle mluvčí pivovaru měla pohybovat mezi 25 a 30 korunami. Zatímco český pivní trh za prvních sedm měsíců roku podle statistik klesl o téměř osm procent, prodeje šestice pivovarů K Brewery ve srovnání s rokem předchozím vzrostly o 4,4 %, tržby pak o 8,8 %. Nejúspěšnějším pivovarem ze skupiny K Brewery byl právě pivovar Ježek.
Pivovar v roce 2009 používal technologii HGB na dolaďování desetinek a to u výhradně lahvového piva. Jednalo se hlavně o exportní infusní piva a dále pro piva economy segmentu. Tato skutečnost se netýkala výroby piva Ježek. Jedna z mnoha důležitých změn ve výrobě piva Ježek byla jednoznačně vyloučit použití HGB. Od jara 2009 bylo v pivovaru vyráběna i značka DEEP pro maloobchodní síť Lidl. V první fázi to byla přátelská výpomoc pro pivovar Platan v době realizace nemalé investice do lahvové linky. Po jednoduchém propočtu nákladů na dopravu, došlo k rozdělení regionu na Čechy a Moravu, jihlavský pivovar tedy zásoboval Moravu. Šlo o piva s odlišnou recepturou sypání a chmelení než byl standardní Ježek. Vlajkovou lodí pivovaru byla Jihlavská jedenáctka, tedy Ježek 11,3 světlý ležák s obsahem alkoholu 4,9 %. Pivovar v roce 2009 zaměstnával 71 lidí. Z toho 45 z nich pracovalo přímo ve výrobě.
I když v roce 2009 klesla spotřeba piva kvůli hospodářské krizi řádově o deset procent, jihlavský pivovar si mnul ruce. Jako snad jediný v republice se může pochlubit razantním nárůstem výroby a prodeje pivního moku. „V roce 2009 jsme ve výrobě dosáhli na 140 500 hl. Jedná se o nárůst z 90 tisíc hektolitrů,“ uvedl výrobní ředitel pivovaru Jaromír Kalina. „Rok 2009 hodnotíme jako velmi úspěšný, po několika desetiletích je to nejúspěšnější rok, jaký vůbec kdy byl,“ konstatoval Miloš Vostrý, obchodní ředitel pivovaru. „Zaznamenali jsme nárůst sudového piva o 100 %, lahví o 52 %. Je vidět, že cesta, kterou jsme se před rokem a půl vydali, nese své první ovoce,“ dodal Vostrý. Nejoblíbenějším pivem značky Ježek byl u štamgastů jednoznačně jedenáctistupňový ležák, který tvořil pětaosmdesát procent celé produkce.
Pivovar od ledna 2010 zdražil své pivo v průměru o pět procent. Obchodní ředitel pivovaru Miloš Vostrý zdůvodnil změnu cen zvýšením spotřební daně a daně z přidané hodnoty. „S cenami jsme nic nedělali od února 2008,“ uvedl Vostrý. V Jihlavě činil v předešlém roce výstav 140 500 hl piva, zatímco v předcházejících dvou letech se jeho roční produkce pohybovala kolem 90 000 hl. O více než polovinu na 70 000 hl se zvýšila i produkce lahvového piva, řekl ředitel pivovaru Jaromír Kalina. „Meziroční nárůst výroby je nejvyšší mezi českými pivovary,“ uvedl Kalina. Odbyt se výrazně zlepšil hlavně v regionu, kde se jihlavské pivo prodává pod značkou Ježek. Podle obchodního ředitele Miloše Vostrého bylo příčinou úspěchu jednoznačně příklon k regionálním produktům. „Jsem přesvědčen, že zákazníkům nabízíme kvalitu za rozumnou cenu,“ uvedl Vostrý. Ze sklepení se na povrch přestěhovala také stáčecí linka na sudové pivo. „Sudů přibývá, teď je nutné je vozit výtahem do sklepa a zase zpět, a to je hodně pracné,“ podotkl Vostrý.
Pivovar připravil pro všechny vyznavače nápoje z chmelu k oslavám Dnů Ježka přednostně nabídku osmi produktů pivovarské skupiny K Brewery a taky notnou dávku muziky. „Všechna piva se budou podávat točená. Návštěvníci červnových Dnů Ježka mohou ochutnat tři druhy Ježka – desítku šenkovní, jedenáctku a Ježka nefiltrovaného. Z produkce jihlavského pivovaru se ještě bude čepovat osmnáctistupňový Grand a také čtrnáctistupňový Telčský Zachariáš. Bude se podávat i dvanáctka Lobkowicz Prémium, Lobkowicz nealko a černé pivo z Černé Hory, odkud bude i limo Grena,“ vypočítávala Eva Vařejčková z obchodního oddělení pivovaru.
Jihlavské pivo bylo od října 2010 dražší o 4,5 %. Ke zdražení přistupuje pivovar po lednovém zvýšení spotřební daně letos už podruhé. Podle obchodního ředitele pivovaru Miloše Vostrého by koncová cena mohla podražit zhruba o padesátník u desetistupňového a o korunu u jedenáctistupňového jihlavského piva. Jedním z důvodů říjnového zdražení byla slabá úroda sladového ječmene. Podle Vostrého došlo k navýšení ceny sladového ječmene z původních 3 100 korun za tunu na čtyři a půl tisíce korun za stejné množství. To představovalo na jednom pivu navýšení výrobní ceny asi o třicet haléřů. „Jihlavské pivo Ježek i po zdražení zůstane jedním z nejlevnějších na trhu,“ dodal obchodní ředitel Vostrý. Pivovar vyrobil za prvních osm měsíců roku 2010 více než 41 tisíc hektolitrů čepovaného piva, což meziročně představoval nárůst o 53 %. K dalšímu zkvalitnění produkce přispěla nová stáčecí linka v ceně přibližně 20 milionů korun, která byla v září 2010 uvedena do provozu. Moderní plnicí blok měl výkon téměř 24 tisíc lahví za hodinu, což bylo téměř dvakrát víc než původní linka. Čistotu lahví kontroluje kamerový systém, který automaticky vyřazuje lahve poškozené, nečisté nebo se zbytkem mycího roztoku.
Přestože pivovar prvního října 2010 podražil, pivaři i nadále zdejšímu zlatavému moku zachovávali svou stálou přízeň. I přes říjnové zvýšení cen jihlavské pivo pořád patří mezi nejlevnější značky čepované na Vysočině. „Poměr mezi cenou a kvalitou je pro nás prokazatelně velmi příznivý, hlavně v porovnání s ostatními konkurenčními značkami,“ uvedl obchodní ředitel pivovaru Miloš Vostrý. Zájem o jihlavské pivo zatím neklesl a prodejci i spotřebitelé si tuto značku velice oblíbili. „Jihlavský pivo se dost zlepšilo. A za fakt dobrý pivo si člověk rád připlatí. Navíc ježek není žádný europivo,“ řekla Jana Kodysová z Hodic. I proto pivovar stále vykazoval vzrůstající tendenci prodeje a spotřeby v řádech desítek procent oproti předchozímu roku. Aby lépe uspěl na českém trhu, přichystal pivovar na prosinec 2010 překvapení. Na Mikuláše mohli hosté vybraných restaurací po celé republice ochutnat Čertovský 16procentní speciál. Pivo ale nbylo a nebude ve standardní nabídce pivovaru.
Pivovar udržel výrobu piva na úrovni 140 tisíc hektolitrů. „Vzhledem k propadu českého pivního trhu v řádu o deset procent Jihlava svoji pozici posílila,“ uvedl obchodní ředitel Miloš Vostrý. Podnik patřil asi tři roky do pivovarnické skupiny K Brewery. Od té doby se podle Vostrého podařilo zastavit ztrátový export levných piv, který se dřív na výrobě podílel i sedmdesáti procenty. Projevilo se to podstatným zlepšením ekonomiky. „Tržby i zisk jsou jinde, než byly,“ řekl.
Pivovar připravil v roce 2011 pro milovníky chmelového moku velikonoční dárek. Uvařil 800 hl zeleného a červeného piva. Čepovalo se jako dvoubarevný Velikonoční Krasličák ve více než 400 restauracích. „Distribuce tohoto speciálního piva začne týden před svátky,“ řekl ředitel pivovaru Jaromír Kalina. Výroba speciálních piv v Jihlavě stoupala. Za první tři měsíce roku 2011 jich bylo uvařeno 2700 hl, zatímco za celý rok 2010 to bylo kolem 4000 hl. Celkový výstav pivovaru za první čtvrtletí 2011 podle Kaliny převýšil 30 tisíc hektolitrů piva. Rychleji stoupal prodej piva v sudech. „Výstav sudového piva je za poslední tři roky víc než trojnásobný,“ doplnil ředitel. Velikonoční Krasličák se skládal z červeného desetistupňového piva s ovocnou příchutí. Druhý díl ve sklenici tvoří zelený mok s víc než šestnácti stupni alkoholu. K dosažení dvoubarevného efektu bylo podle Kaliny nezbytné dodržovat několik zásad. Obě piva musejí být řádně vychlazena, čepují se pozvolna do studené a mokré sklenice.
Pivovar dodával od konce roku 2010 pivo i na Ukrajinu. Zlatavý mok uvařený v Jihlavě mohli ochutnat zákazníci v řadě dalších zemí, přibližně rok směřovaly zásilky v kontejnerech i na Tchaj-wan, řekl ředitel Jaromír Kalina. „Otevírají se nám zajímavé exporty,“ uvedl Kalina. Doplnil, že vzhledem k poklesu domácího pivního trhu je pro české pivovary prodej v zahraničí důležitou cestou ke zvýšení výstavu. Za hranicemi měl odběratele například i na Slovensku, v Itálii, Rakousku, Německu, Švédsku, v Litvě a Lotyšsku.
Během prvního čtvrtletí 2011 prodal na domácím trhu pivovar o osm procent více svých značek než za stejné období předchozího roku. Tím navázal na dobré obchodní výsledky z roku 2009 a také z roku 2010, kdy se tuzemský prodej jihlavských piv zvýšil celkem více než dvakrát. „Nejoblíbenější je i nadále jedenáctka Ježek, hodně pivařů si ale nachází cestu také k nefiltrovanému ježkovi, kterého vyrábíme stejně jako klasického ježka, ale v závěru jej nefiltrujeme, a tak si uchová mnoho pivovarských kvasnic a řadu vitamínů,“ popsal pivo obchodní ředitel Miloš Vostrý. Zároveň dodal, že nadprůměrně vzrostly prodeje desítky Šenkovní, druhé nejoblíbenější jihlavské značky, a hlavně odbyt speciálních piv Telčský Zachariáš a Jihlavský Grand. „Nárůsty prodejů našich speciálů se pohybují v řádech stonásobků, což je pro mě důkazem, že spotřebitelé vedle klasiky, to je výčepních piv a ležáků, zkoušejí stále více i tento typ piv,“ dodal Vostrý.
S horkou letní novinkou přišli v roce 2011 sládci z pivovaru. Pro všechny milovníky letního grilování uvedli na přelomu června a července na trh zcela nové lahvové pivo Gril. Hit léta se prodával pouze v kartonech po deseti lahvích o objemu 0,5 litru. „Kvůli ručnímu balení piva do kartonů musíme přibírat víc brigádníků. V létě je totiž větší provoz i spotřeba piva, takže bychom balení vlastními silami nestíhali,“ konstatovala mluvčí pivovaru Barbora Burešová. Nové pivo Gril bylo vybráno pěti sládky z regionálních pivovarů. U rozpáleného grilu ochutnávali různé vzorky piv a po dlouhých debatách se všichni shodli na tom, že ke šťavnatému steaku se nejlépe hodí pivo z jihlavského pivovaru. Novinka obsahovala čtyři procenta alkoholu a vynikala svou zlatavou barvou a vyváženou chutí. (zdroj: jihlavsky.denik.cz)
Pivovar na konci roku 2011 nabízel i limitovanou várku
Čertovského speciálu, což bylo šestnáctistupňové pivo charakteristické temně červenou barvou. A to díky čistě přírodnímu výtažku z červených hroznů. Speciální čertovsky dobré pivo čepovali ho hospodští v 70 hospodách ve východních Čechách.
Obchodní jednotka pivovarnické skupiny K Brewery, sdružující sedm regionálních pivovarů v Čechách a na Moravě, změnila název. Místo K Brewery Trade, a.s. používá od 1. února. 2012 název Pivovary Lobkowicz, a.s. . Společnost přitom o změně názvu uvažovala již delší dobu. „Jako ryze česká společnost, za níž stojí pouze český kapitál a která se zabývá prodejem piva vyrobeným výhradně v ČR, chceme nést i český název, který lépe vystihne předmět našeho podnikání,“ uvedl Zdeněk Radil, jeden z akcionářů skupiny a zároveň její generální ředitel. Společnost zvolila název podle své vlajkové lodi – ležáku Lobkowicz Premium, který nesl jméno jednoho z historicky nejvýznamnějších českých šlechtických rodů, jenž mimo jiné dříve vlastnil také jeden z pivovarů skupiny. Společnost si zachovala slogan „Návrat k tradici“, nezměněn zůstal i název mateřské organizace K Brewery Group, a.s.
V Jihlavě se nadále mělo vařit pivo Ježek, světlé speciály i další osvědčené značky. „Jihlavský pivovar Ježek bude nadále vyrábět pivo pod svými zavedenými značkami a ve stejném sortimentu jako doposud,“ zdůraznila marketingová pracovnice pivovaru Eva Vařejčková. V Jihlavě se v současnosti vyrábělo 10° šenkovní, 11° ležák, 18° Jihlavský Grand světlý speciál, 14° Telčský Zachariáš světlý speciál, Pivoj a Linie světlé výčepní. Stejná piva zůstala na trhu i po změně názvu pivovarnické skupiny.
Pivovar si našel nové odbytiště v Japonsku. Po Jižní Koreji to byla druhá asijská země, kam exportoval „desítku“ a také osmnáctistupňové pivo. Grafici vytvořili rovněž etikety v japonštině. „Exportujeme do Tokia. Odběratelem je tradiční importér piva z Evropy. Naši desítku a osmnáctku distribuuje do sítě restaurací,“ řekl v březnu 2012 sládek pivovaru Jaromír Kalina. Do Japonska směřovalo sudové pivo. „Kromě toho máme obě značky stočené i do třetinek. Z restaurace si zákazník bude moci odnést třetinku jako malý dárek,“ doplnil Kalina. Pivovar doplnil servis i dodávkou sklenic, pivních tácků a dalšího materiálu. (zdroj: jihlava.idnes.cz)
Sládci jihlavského pivovaru připravili v dubnu 2012 speciální várku piva k příležitosti 20letého výročí Diecézní charity Brno. Pivo neslo název Charitní dvacítka a jednalo se o světlé speciální pivo s obsahem alkoholu 8 % obj. Stočeno bylo pouze 3 600 lahví. Pivní speciál šel zakoupit v sídle Diecézní charity Brno za 30,- Kč/ks, tř. Kpt. Jaroše 9 v suterénu v prostorách Čajovny u svíce. Koupí pivního speciálu jste podpořili služby Diecézní charity Brno po lidi v nouzi. (tisková zpráva pivovaru)
V Pivovarské restauraci v Jihlavě šlo v květnu 2012 ochutnat kvasnicový pivo Ježek 11° (0,5 l za 24 Kč ).
Sládci jihlavského pivovaru připravili sváteční várku Svatomartinského speciálu – svrchně kvašeného 13° piva s přídavkem pšeničného sladu, obdobného, jaké se na Vysočině vařilo již v 16. století. Pivní labužníci jej budou moci ochutnat u příležitosti svátku sv. Martina, od pátku 9. listopadu 2012 jej bude až do vyprodání zásob čepovat na tisíc hospod v Čechách i na Moravě. Stejně jako v minulosti je Svatomartinský speciál svrchně kvašené pivo, vařené jen na jeden rmut v měděném kotli s přímým ohřevem. Vyrábí se nejen z ječného, ale také z pšeničného sladu, který pivu dodává lehce ovocnou a hřebíčkovou vůni. Použit byl výhradně chmel českých odrůd – hořký Premiant a aromatický Žatecký poloraný červeňák. Byl uvařen na stupňovitost 13,2 %, obsah alkoholu činí 4,7 %. Ačkoliv se tohoto svátku v uplynulých letech chytili i vinaři, přeci jen jsme národ spíše pivní, a proto jihlavští sládci k tomuto svátku nachystali zajímavou pivní lahůdku – Svatomartinský speciál. „Lidé se mne často ptali, jak chutnalo pivo o několik století dříve. Tak jsme se s kolegy rozhodli takové pivo uvařit. Výsledkem je Alt Bier v podobě, v jaké se u nás na Vysočině v 16. století prokazatelně vařil pro měšťany a na export,“ uvedl sládek pivovaru v Jihlavě Jaromír Kalina.
Jihlavské pivo Ježek 11 je nejlepší jedenáctkou na našem trhu. Rozhodlo o tom Sdružení přátel piva, které pivu ocenění Jedenáctka roku udělilo 1.11. v poledne v Litoměřickém pivovárku Koliba. Ježek tak úspěšně obhájil vítězství, kterého dosáhl již v minulém roce. „Podle mě je Ježek jedno z nejlepších piv u nás. Konečně je to znát i ve výsledcích degustačních soutěží, letos bodoval například také na Žatecké dočesné. Nejdůležitější ale je, že chutná pivařům. Nejen těm na Vysočině, kteří Ježka již znají, ale také těm, kteří jej po letech znovu ochutnávají a zjišťují, že návratem k původní receptuře v roce 2008 se kvalita tohoto piva zcela posunula a předsudky, které kolem něj panují, jsou neopodstatněné,“ uvedl potěšeně Jaromír Kalina, sládek jihlavského pivovaru, který v Litoměřicích ocenění osobně přebral. Sdružení přátel piva udílí své ceny pro nejlepší piva, pivovary a pivovarské osobnosti bez přestávky již od roku 1990, a tak se jedná o nejstarší novodobou soutěž u nás. Degustace probíhá ve dvou kolech, kdy nejprve jednotlivá piva do klání nominují členové Sdružení přátel piva a následně tři nejoblíbenější piva v každé kategorii formou anonymní ochutnávky, na jejíž průběh dohlíží nezávislí pivovarští odborníci, hodnotí Pivní sněm a předsednictvo Sdružení přátel piva.
Společnost Pivovary Lobkowicz zdražila od začátku prosince 2012 lahvové i sudové pivo v průměru o čtyři procenta. U nejprodávanějších značek to znamenalo zvýšení ceny zhruba o 60 haléřů za půllitr.“Po důkladné analýze vstupních cen, především sladovnického ječmene, který je základní surovinou pro výrobu piva, ale i cen energií a pohonných hmot jsme se rozhodli přistoupit k úpravě cen většiny našich výrobků,“ uvedla Kameníková.
Na konec roku byl připraven Čertovský speciál 16° nefiltrovaný 4-pack (z pivovaru Ježek Jihlava). Světlý ochucený speciál byl charakteristický temně červenou barvou. Měl bohatou, jemně narůžovělou pěnu a vyváženou hořkost a plnost. Obsah alkoholu: 7,0 %. Nevratná papírová krabice obsahovala 4 ks lahví 0,5 l.
Pivovar se při vaření speciálních piv vracel ke starým recepturám, které používali pivovarníci ve městě v minulých staletích. Novinkou roku 2012 bylo pivo Jihlavský Alt Bier v podobě, v jaké se v kraji vařilo pro měšťany a na export v 16. století. Jihlavský Alt Bier bylo svrchně kvašené pivo uvařené v měděném kotli. „Snažili jsme se maximálním způsobem přiblížit výrobním postupům a podmínkám, které v 16. století mohly být,“ uvedl Kalina. Při sestavování receptury sládek vycházel z cechovních zpráv. „Kde se skutečně dá z bilance uvařených dávek a spotřebovaných surovin identifikovat a vyvodit složení,“ řekl. Slavnou dobu dolování stříbra v Jihlavě připomínal další speciál pivovaru – Jihlavský Grand. Je to silné pivo s osmi procenty alkoholu. Pivovar celoročně vařil asi deset druhů piv, navíc připravoval čtyři speciály. Obliba speciálních piv podle sládka stoupala. Piva Jihlavský Grand se ročně uvařilo asi 5 000 hl. (zdroj: www.denik.cz)
Šestnáctistupňový Čertovský speciál z Pivovaru Jihlava má červenou barvu a jeho obliba roste. „Začínali jsme na 300 hl, dnes už jsme na 800 hektolitrech,“ řekl v prosinci 2013 obchodní ředitel pivovaru Zdeněk Křivský.
V lednu 2014 pvovar připravil pro milovníky piva v Jihlavě a okolí speciální akci. V každém označeném multipacku piva Ježek byla připravena poukázka na konzumaci dvou čepovaných piv Ježek zdarma.
V rámci akce Cesta pivních znalců Pivovarů Lobkowicz ve dnech 8. – 10. 11. se čepoval Svatomartinský speciál bylo svrchně kvašené pivo, vařené jen na jeden rmut v měděném kotli s přímým ohřevem. Vyrobili ho v Pivovaru Jihlava nejen z ječného, ale také z pšeničného sladu, který pivu dodal lehce ovocnou a hřebíčkovou vůni. Použit byl výhradně chmel českých odrůd – hořký Premiant a aromatický Žatecký poloraný červeňák. Byl uvařen na stupňovitost 13,2 %, obsah alkoholu činí 4,7 %.
V roce 2015 již pošesté se ve stovkách českých a moravských hospod během svátků jara čepoval zelený a červený Velikonoční Krasličák. Od 6. února zrál v ležáckých sklepích jihlavského pivovaru. „Lidé mají šanci ochutnat buď každé pivo zvlášť, nebo jako dvoubarevný zeleno-červený Krasličák. Zelený Krasličák je 14 % zelené speciální pivo, které vyniká výraznou plností podpořenou mírně nasládlou chutí a zakončenou jemnou hořkostí. Červený Krasličák je 10% středně prokvašené světlé výčepní pivo s výraznou hořkostí a chmelovou vůní,“ přibližil Richard Procházka, sládek pivovaru. Sládek vysvětlil, že dvoubarevného efektu lze dosáhnout řádným vychlazením obou piv a jejich správným načepováním. „Lidem toto pivo zachutnalo, proto každým rokem navyšujeme jeho výrobu. Letos se ho chystáme vyrobit zhruba pět tisíc sudů. O stáčení do lahví však neuvažujeme,“ pokračoval Procházka. (zdroj: www.lidovky.cz)
Výkaz zisků a ztrát (tis.Kč)
1994/1995/1996/1997/1998/1999
Provozní HV 8 081/ – 21 925/ – 24 991/ – 26 957/ – 18 532/ – 15 074
HV z fin.operací – 5 869/ – 3 361/ – 5 529/ – 5 234/ – 7 582/ – 4 992
HV za běžnou činnost 2 212/ – 25 286/ – 30 520/ – 32 191/- 26 114/- 20 066
Mimoř. HV – 752/546/371/660/400/20 831
HV za úč.období 1 460/- 24 740/- 30 149/- 31 531/- 25 714/765
Rozvaha (tis. Kč)
1994/1995/1996/1997/1998/1999
Aktiva 187 873/256 813/240 300/214 473/202 411
Stálá aktiva 148 209/214 273/196 567/176 896/160 645
Oběžná aktiva 39 387/42 208/36 747/37 301/41 156
Ostatní aktiva 277/332/6 986/276/610
Pasiva 187 873/256 813/240 300/214 473/202 411
Vlastní jmění 140 088/119 736/96 132/63 679/66 827
Cizí zdroje 45 939/126 399/143 714/146 965/134 916
Ostatní pasiva 1 846/10 678/454/3 829/668
Rok Tržby Výstav piva Výstav nealko
1997 / 160 mil.Kč / 111 927 hl / 26 000 hl
1998 / 168 mil.Kč / 107 645 hl /23 000 hl
1999 / 150 mil.Kč /86 000 hl /29 000 hl
2000 /165 mil.Kč /130 000 hl (export 5 100 hl) / 7 500 hl
2001 / 200 mil.Kč / pod 100 000 hl
2002 85 850 hl
2003 87 426 hl
2004 109 706 hl
2005 250 mil.Kč/ 231 700 hl (export: 158 100 hl)
2006 210 mil. Kč / 73 250 hl (export: hl)
2007 130 mil. Kč / 91 000 hl (export: hl)
2008 130 mil. Kč / 90 000 hl (export: hl)
2009 130 mil. Kč / 140 500 hl (export: hl)
2010 140 000 hl (export: hl)
2015 140 000 hl (export: hl) |
fotogalerie
etikety
Doba konce 16.století je spojena s prvními písemně doloženými zprávami o vaření piva v Uhříněvsi. Snad každý ze zakladatelů pivovarů,… 
