Příběhy znovuzrozených pivovarů – Uhříněves

Doba konce 16.století je spojena s prvními písemně doloženými zprávami o vaření piva v Uhříněvsi.
Snad každý ze zakladatelů pivovarů, ať pocházeli z řad měšťanstva, šlechty, církve nebo novodobých podnikatelů 19.století, věřil, že jeho podnik bude fungovat navěky, že nastálo budou plnit příjmy z výroby piva pokladnu. O tom, že tomu tak nebude, zapříčinily tlak konkurence, hospodářské a válečné krize, snaha o centralizaci výroby.

Věřím, že jak vlastníkům, tak sládkům či pivovarské chase bylo smutno, když varny pivovaru definitivně vychladly.

Kdo ví, jak by se tvářili, kdyby se dozvěděli, že jednou, v budoucnosti, se do objektu opět vaření chmelového moku vrátí.

Nejstarší záznamy o Uhříněvsi pocházejí z roku 1227, kdy je zapsána ve vlastnictví kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Obec se zámkem vlastnilo mnoho majitelů – templáři, maltézští rytíři, od 1579 Smiřičtí a naposledy od 1622 Lichtenštejnové, kteří ji spravovali do roku 1918.

Kolem čtvrtiny 19. stol. byla přes obec vybudována císařská silnice z Prahy do Kutné Hory a roku 1871 železnice z Prahy do Vídně, což významně ovlivnilo hospodářský rozvoj Uhříněvsi, která získala pozici nejdůležitějšího průmyslového centra Říčanska.

Z vesnice se roku 1866 stává městys, v roce 1913 je Uhříněves povýšena na město. Od 1. července 1974 se stala součástí Prahy 10.

Doba konce 16.století je spojena s prvními písemně doloženými zprávami o vaření piva v Uhříněvsi. Jaroslav Smiřický se v závěti z roku 1594 vyjadřuje k právu šenku v okolních vesnicích pouze z „pivovara Ouřinoveskýho“. Tento pivovar nestál na současném místě, ale zřejmě někde mezi zámeckými budovami.

Pivovar se roku 1705 přestěhoval z blízkosti šlechtického sídla do stávajících prostor, kde dál fungoval až do svého úředního uzavření v roce 1949. Roku 1715 je pivovar popsán již jako čtvercový prstenec budov s nádvořím a jihozápadní branou.

Ve 40. letech 19. století pivovar tvořily sladovna, rampa pro vystavování piva, topeniště, varna a spilka, 2 lednice chlazené ledem z rybníka Vodice, 2 předsklepí, 4 skladiště, požehovárna sudů, konírny a obytné budovy. Na nádvoří stávala kašna a před pivovarem studna.

Výstav činil v roce 1874 téměř 9 000 hl.

V roce 1877 se otevřela nová etapa uhříněveského pivovaru. Novým nájemcem se stal Alois Tichý, uznávaný člen Spolku pro pivovarský průmysl v království Českém. Roku 1884 dokonce podnik od Jana II. z Liechensteina koupil do svého vlastnictví.

Změna nájemce a majitele přinesla nebývalý rozvoj pivovaru. V roce 1890 prošla úpravou varna a přistavěna byla parní kotelna a nová lednice. Roku 1896 byly rozšířeny skladovací prostory pivovaru, lednice i ležácké sklepy. Na přelomu století byl pivovar elektrifikován a přibyla nová strojovna. Roku 1904 byla přistavěna nová bednárna a šalanda. Období Aloise Tichého patřilo mezi zlaté časy uhříněveského pivovaru, po přechodu na parostrojní výrobu činil roční výstav 20 000 hl piva.

V hospodářském roce 1910/1911 dosáhla výroba rekordních 23 000 hl piva.

Úspěšnou éru pivovaru přerušila první světová válka. Snížený odbyt i nedostatek surovin byly v Uhříněvsi z části nahrazeny výrobou sodových vod a limonád.

V roce 1921 se stal společníkem pivovaru bývalý ředitel Akciového pivovaru v Pardubicích Eduard Zeman. Společně s Jaroslavem Tichým zapsali roku 1921 do obchodního rejstříku veřejnou obchodní společnost „Firma Tichý a Zeman, pivovar a sladovna v Uhříněvsi“. Do výroby bylo zavedeno světlé desetistupňové pivo, Uhříněveský granát (černá desítka), ležák dvanáctka a proslulý Uhříněveský zdravotní Porter. Objem výroby již nebyl obnoven v předválečném rozsahu, ale pohyboval se ročně mezi 9 000 až 12 000 hl. Důležitým artiklem byl v této době také slad.

Pivovar vybavil uhříněveský zájezdní hostinec, stojící u hlavní silnice, vlastním nábytkem a dodával do něj výhradně své pivo. V roce 1931 odkoupil pivovar hostinec po několika licitacích s Ringhoferovým pivovarem ve Velkých Popovicích a zažehnal tak nebezpečí, že se „pod komínem“ bude prodávat cizí pivo. Současně byl hostinec přejmenován na dnešní „Pivovarskou restauraci“.

Za války roku 1942 došlo k úřednímu zastavení výroby piva, i díky Ringhofferům, vlastníkům pivovaru ve Velkých Popovicích, pro který zde bylo následně stáčeno pivo. Po válce se majitelům podařilo opět zahájit výrobu a první výstav byl datován k 1. 6. 1946. Nastupující režim komunistické strany však nejprve uvalil na podnik i na veškerý majetek firmy národní správu a výrobu piva posléze zcela zrušil. Pivovarské stroje utichly 15. února 1949.

V následujících letech celý areál chátral, zřítily se stropy lednic, byly zavaleny některé sklepy. Objekt byl vyžíván jako sklad bez základní údržby. Většina pivovarských strojů byla odvezena, z původního strojního vybavení se zachovaly pouze parostrojní varna, šrotovna a transmise. Na místě strojovny byly postaveny garáže.

V roce 1991 byl devastovaný objekt vrácen v rámci majetkových restitucí potomkům původních majitelů, kteří začali s jeho záchranou. Do roku 2014 se podařilo opravit všechny důležité budovy natolik, že mohlo padnout rozhodnutí znovuobnovit výrobu piva.

Nová technologie našla místo v prostoru bývalé stáčírny pod chladícím štokem. Zde byla vestavěna varna, ležácký sklep, spilka, stáčírna lahví, myčka sudů a sklad pro sudy a lahve. Se stavebními úpravami se začalo v červnu 2015 a již koncem roku byla uvařena zkušební várka.

Za rozjezdem pivovaru po stránce kvality piva stál zkušený sládek Ladislav Veselý, který vařil pivo v Japonsku, v Africe, na Balkáně. Po 12 úspěšných letech U Medvídků přešel do Uhříněvsi. Tým sládků doplnil Rudolf Lach.

Nejprve začali s produkcí klasických spodně kvašených piv 11, 13 a 14, poté obnovili i meziválečnou tradici uhříněveského Portera, jehož původní logo zachovali i na etiketách lahví.

Vlajkovou lodí Pivovaru Uhříněves se stal světlý ležák Alois 11, nazvaný podle legendy místního pivovaru Aloise Tichého.

V běžném provozu byl pivovar od konce března 2016.

Na počátku dubna 2016 v Pivovarské restauraci měli na čepu Alois světlý ležák 11, Alois 13 polotmavý speciál, Alois 14 světlý speciál, Porter 16 spodně kvašeny speciál, Blonde-Golden Ale.

První várka piva Bitter byla v prodeji na konci července 2017. Šlo o pivo s příjemnou hořkostí a jemně sladovou chutí. Ve vůni se mísily sladové tóny s travnatou zemitostí anglického chmele, doznívání bylo suché a čistě hořké. Pivo mělo menší říz a nižší pěnivost tak, jak je v anglických „pubech“ zvykem. Stupňovitost: 12 %. Obsah alkoholu: 4,8 % obj. Složení: slady Pale Ale a Crystal, chmel Challenger, East Kent Goldings a Fuggles, anglické kvasinky svrchního typu.

Pivovar na konci listopadu 2017 stočil do lahví a nabízel ke koupi v nové Pivovarské prodejně sezónní speciál – Kaštanové pivo. Šlo o spodně kvašenou polotmavou 17° uvařenou s použitím jemně namletých kaštanů (kaštanová mouka). Alkohol: 7,0 %.

Na podzim roku 2018 šla v Uhříněvsi ochutnat i polotmavá švestková třináctka.

V roce 2019 uvařili speciální jedenáctku na svátek Aloise. Od zdejší klasické jedenáctky se lišila výraznější chutí a sytější, tmavší barvou. Jednou ze součástí speciální receptury byla přísada čokoládového sladu.

Dne 31.1.2020 v hostinci v Uhříněvsi na čepu Alois 11 světlé, 13 polotmavé, 14 světlý speciál, Blondie-Golden ale 13. Kaštan polotmavý speciál 18 a Porter.

V roce 2021 Uhříněveský Porter oslavil 100 let od svého vzniku.

Prameny: oficiální web pivovaru