Minipivovar Medlešice

   fotogalerie

   etikety

   tácky

adresa: Medlešice 2, 538 31 Medlešice

www.medlesice.cz

e-mail: pivovar.medlesice@seznam.cz

Na čepu a v prodeji bylo:

• V srpnu 2023 na čepu světlý a tmavý ležák 12.
• Na konci roku 2021 na čepu Medlešické pivo /tankové 12/ nefiltrovaný nepasterovaný ležák Světlý a Tmavý.
• Dne 13.9.2013 na čepu Medlešické pivo 12° nefiltrovaný ležák – světlý (0,5 l za 17 Kč) a tmavý (0,5 l za 19 Kč).

Starší info:
Provoz měl být zahájen v roce 2001, březnu 2001 však ještě nevyráběl. Od května 2001 vařil sedmasedmdesátiletý Adolf Zeman v zchátralém pivovaru v Medlešicích na Pardubicku podle staré rodinné receptury dvanáctistupňový ležák. Byl zároveň sládkem, ředitelem i jediným dělníkem pivovaru, který zdědil v restituci po rodičích. Absolvent pražské vyšší pivovarnické školy a nynější americký penzista vařil pivo celý život a na různých kontinentech. Založil možná nejsevernější pivovar světa na Aljašce, působil v pivovarech v Mnichově a Teheránu, odkud se v padesátých letech dostal do Argentiny a poté do USA. Na stará kolena se rozhodl postavit tuzemským pivovarnickým gigantům a prosadit se se svým pivem na českém trhu. Pivovar vlastnila rodina Zemanů od roku 1921, ale pivo se v Medlešicích vařilo již od roku 1673. Adolf Zeman chtěl nyní navázat na rodinnou tradici, nakupoval slad, chmel a kvasnice, aby ušetřil, sám si vyráběl některá zařízení. „V Chrudimi jsem si svařoval trubky, kterými jsem propojil varné zařízení. Zatím jsem navařil dvě várky piva a rozvezl jsem ho některým restauracím na ochutnání. Věřím, že o něj bude zájem,“ mínil v srpnu 2001. Obavy o budoucí odbyt však pivovarník přece jen měl. „Konkurence je v ČR obrovská. Nemůžeme dodávat do restaurací ubrusy, sklenice nebo slunečníky jako velké pivovary. Snažíme se jim ale konkurovat především kvalitou a také cenou,“ řekl Adolf Zeman. Nebyl si jist ani tím, jak čeští pivaři přijmou jeho zakalené pivo. „Naše pivo není filtrované, čímž ale dostává mnohem plnější chuť,“ tvrdil. Celkem má medlešická várna kapacitu asi 10 hl. „Kdyby byl odbyt, mohu časem vařit až 40 hl piva týdně,“ řekl. V létě 2001 ale nebyl čilý důchodce na práci v pivovaře sám. V rodině Zemanů není totiž Adolf Zeman jediným pivovarníkem. Jeho bratr Vladislav, který vlastnil malý pivovar v městečku El Chaltén v Argentině, za ním zavítal do Čech. „V Čechách je zakládání minipivovaru větším a složitějším problémem než jinde ve světě. Například malé pivovary v Argentině mají velkou výhodu, neplatí totiž téměř žádné daně. Přestože je ale jejich pivo víc než desetkrát dražší než pivo z velkých pivovarů, a v Argentině je výrazně nižší spotřeba piva, prosperují. Žijí totiž více méně z cestovního ruchu,“ vysvětlil Vladislav Zeman. Evropským a americkým turistům totiž podle Zemana chutnalo daleko více pivo právě z malých pivovarů, jako je El Chaltén. Kromě kvality svého piva se chlubil i jednou raritou. „Brácha říká, že založil nejsevernější pivovar, ten můj je zase druhý nejjižnější,“ tvrdil. Přestože oba bratři strávili celý život u piva, sami zlatavému nápoji příliš neholdovali. „Když jdu do hospody, dám si ho jen zřídka. Spíše piji víno. Sládci ale většinou takoví nejsou. Za svého pobytu v Mnichově jsem potkal jednoho, který vypil v práci padesát piv, a když večer odcházel, tak si ještě bral čtyři na doma. Opilý ale nikdy nebyl, vzpomínal Adolf.
Součástí historicky prvních rybářských závodů, které byly 21.července 2001 zahájeny na téměř dvouhektarovém rybníku v Medlešicích, byla především propagace unikátního kvasnicového piva Medlešický ležák. Uvedl to majitel pivovaru Adolf Zeman s tím, že pro vítěze byly kromě rybářského náčiní připraveny také soudky s tímto hnědavým mokem. Soukromá vodní plocha byla podle Zemana zaplněna kapry, amury a líny, takže rybáři neměli o záběry během závodů nouzi. „Kdo chytí kapra delšího 40cm, může si ho navíc odnést domů,“ dodal majitel pivovaru.
Pivo bylo možné na počátku roku 2002 zakoupit v prodejně přímo v pivovaru. Prodávalo se v KEG sudech (i 15 l) a PET lahvích. V minipivovaru byly ležácké tanky na 1 000 l, což byla i měsíční produkce. V létě 2002 byla otevřena pivovarská restaurace. Zatím bylo pivo vozeno do několika hospod v Pardubicích a Chrudimi.

Přímo u pivovaru fungovala od července 2003 pivnice. Otvírací doba: po-zavřeno; út-čt 14-21.30, pá,so: 14-23 hod, ne 14-21.30.
Ceny piva v srpnu, září 2003, srpnu 2004: 12 sv. za 12,- Kč a 12 tm. za 14,- Kč
Minipivovar v únoru 2005 ve své útulné hospůdce nabízel stále světlý a tmavý nefiltrovaný ležák.
V červnu 2005 zde měli nachystány skleněné láhve na plnění s nálepkou, uchem a keramickým uzávěrem o objemu asi 1 l. Světlý ležák byl za 12,- Kč a tmavý za 14,- Kč. Na soutoči byl i desítkový gambrinus.
Pro Adolfa Zemana se stalo pivo, stejně jako pro mnoho jiných lidí, celoživotní vášní. V létě 2005 už čtyři roky vyráběl v rodném pivovaru v Medlešicích kvasnicovou dvanáctku. Celý svůj život ale strávil v cizině. Pivo vařil na čtyřech kontinentech. „Po roce 1948 jsem utekl do Německa a odtud odešel za bratrem do Íránu,“ vyprávěl v červenci 2005 osmdesátiletý sládek. V íránském Teheránu vařil pivo osm let. „V Teheránu byly tehdy tři pivovary. Ke konci mého pobytu jsme denně vyrobili sedmdesát tisíc lahví piva, všechny končily v íránském hlavním městě. Přestože je to muslimská země, tehdy se tam pivo pilo běžně,“ řekl Zeman. Z Íránu potom odešel do Argentiny, kde strávil dalších osm let. „Také jsem se tam oženil a měl dvě dcery a syna. Z Jižní Ameriky jsem nakonec odešel do Spojených států a na Aljašce založil vlastní pivovar. Ten už dnes sice nefunguje, můj syn ale na Aljašce žije a živí se jako právník,“ řekl světoběžník, který se v roce 1991 vrátil zpět do Československa. V medlešickém pivovaru, který před válkou vlastnil jeho otec, obnovil výrobu tradičního medlešického piva. Ročně uvaří kolem čtyř set hektolitrů a pivo točí jen v přilehlé hospodě a v chrudimském muzeu. „Je to nefiltrované a nepasterované pivo a tím má plnější až hutnější chuť. Nechutná každému, ale za těch několik let se vytvořila skupina lidí, která ho vyhledává. Pivovarská hospoda v Medlešicích otvírá každý den a nouzí o hosty netrpí. Chodí sem jak místní, tak i lidé z okolí. Často se tu například zastaví skupina cyklistů nebo sem lidé přijedou pro soudek, když něco slaví,“ řekl zkušený sládek. „Teď už to dělám spíš ze setrvačnosti a samozřejmě hlavně proto, že to mám rád,“ přiznal absolvent vyšší pivovarnické školy v Praze a vrací se zpět k várnicím.
Technologie minipivovaru v dubnu 2006 produkovala stálý tandem Medlešický ležák světlý 12° a Medlešický ležák černý 12° . Obě varianty byly nefiltrované a nepasterované. Na velikonoční svátky roku 2006 zdejší sládek pan Zeman žádné speciální pivo nepřipravil.
Podle původního receptu vařil v roce 2006 více než osmdesátiletý Adolf Zeman kolem čtyř set hektolitrů světlého piva ročně. „Je to nefiltrované a nepasterované pivo. Proto má plnější, až hutnější chuť. Každému nechutná, ale za těch několik let, co ho tu dělám, si už našlo skupinu lidí, která ho vyhledává,“ řekl Zeman. Zemanův medlešický ležák se v červnu 2006 točil pouze v medlešické pivovarské hospodě a v restauraci v chrudimském Muzeu.
Každý rok se v pivovárku uvařilo jen asi 300 hl světlého a černého ležáku. Pivo bez filtrace získává přítomností ušlechtilých kvasnic typické jemné zakalení. Co na tom, že tenhle nápoj nenaleznete na každém rohu. Věrní štamgasti už dobře vědí, že na originálním a lahodném nápoji si mohou co hrdlo ráčí pochutnat jen v Pivovarské hospodě v Medlešicích a pak také v Měšťanské restauraci v budově chrudimského Muzea. „Nikdy jsme do velké sítě restaurací nedodávali. Vždy se jednalo maximálně o čtyři provozovny,“ vysvětlil v dubnu 2008 vedoucí pivovarské restaurace Drahomír Chalupa. Medlešiští pivovarníci říkají, že své tři stovky hektolitrů tak jako tak za rok bez problémů udají. Není divu. Vždyť vysoká kvalita a osobitá chuť jejich nápoje vytváří ve spojení s lidovou cenou za dvanáctistupňový ležák takřka neodolatelnou kombinaci.
„Každý si musí najít své pivo. To naše pijí lidi rádi proto, že je zdravé a jakési jiné. Většina ostatních piv je filtrovaná a pasterizovaná, těch zdravých látek, jako jsou vitaminy a bílkoviny, v nich není tolik,“ uvedla v květnu 2008 Milena Chalupová z pivovaru.
V prosinci 2008 zemřel Adolf Zeman.
Podle Drahomíra Chalupy z pivovaru se během roku 2009 pilo určitě méně, protože lidé více přemýšleli, kolik korun za pivo vydají. „Navíc léto není tak teplé,“ dodal.
V listopadu 2009 bylo v Medlešicích nabízena světlá a tmavá dvanáctka 17 Kč.
Minipivovary jsou zpravidla rodinnou záležitostí a často zároveň provozují restauraci, která je hlavním odbytištěm. Stejně je tomu v Medlešicích, kde pivovar funguje od roku 2001, o dva roky později přibyla pivnice, kde se točí světlý a tmavý nefiltrovaný ležák. „Pivovar zaměstnává jen jednoho člověka, víc lidí by neuživil,“ řekla v lednu 2010 Milena Chalupová z pivnice a pivovaru, který ročně vyprodukuje okolo 300 až 400 hektolitrů piva.
Minipivovar v březnu 2010 nabízel: Medlešický ležák 12° světlý za 16 Kč, Medlešický ležák 12° tmavý za 18 Kč.
V Medlešicích jsou kovové kotle schované v samostatných místnostech. Pivo pak kvasí a zraje ve speciálních tancích ve sklepích. Medlešický ležák byl v létě 2010 k dostání i v chrudimské restauraci Muzeum.
Minipivovar v listopadu 2010 nabízel Medlešický ležák světlý za 16 Kč a tmavý za 18 Kč.
Minipivovar v dubnu 2011 nabízel Medlešický ležák 12° světlý (16 Kč) a tmavý (18 Kč).
V prosinci 2011 minipivovar nabízel Medlešický ležák 12° světlé (16 Kč) a tmavé (18 Kč).
Na počátku března 2012 se v restauraci nabízelo: 12° ležák světlý (0,5 l za 17 Kč) a tmavý (0,5 l za 19 Kč).
Dne 25.4.2012 byly na čepu 12° nefiltrovaný ležák světlý (0,5 l za 17 Kč), tmavý (0,5 l za 19 Kč).
V Pivovarské hospodě se dne 24.8.2012 točil Medlešický ležák 12° světlé (17 Kč), tmavé (19 Kč).

Výstav piva:
rok 2004: 366 hl
rok 2005: 420 hl