Pivovary na Litvínovsku II.

V druhé části povídání o pivovarech na Litvínovsku poznáte historii dvou pivovarů fungujících v minulých dobách na území dnešního města Litvínov a vypravíte za pivovary do blízkých Krušných hor.

Pivovar v Dolním Litvínově
Jiný starý pivovar stál kdysi v Dolním Litvínově, který během XVI. století až do roku 1589, kdy jej Jan Václav z Lobkovic přikoupil k Hornímu Litvínovu, byl samostatným manským statkem, který držela pravděpodobně od samého počátku šestnáctého věku rodina Šénů ze Šénu.“ Jeden z nich také určitě dal zřídit zdejší pivovar, i když nevíme přesně, který z nich to byl. V archivních pramenech o něm shledáváme nejstarší zmínku v roce 1579, kdy Salomena Senová z Vřesovic jménem sirotků po Kryštofovi Senoví (zemřel 1572) prodala statek Dolní Litvínov se vším příslušenstvím pro dluhy Mikuláši Hyzrlovi z Chodú.

Zdejší pivovar se pak připomíná znovu v roce 1586, kdy Hyzrle prodal Dolní Litvínov Jiříkovi Kamarýtovi Kaplířovi ze Sulevic seděním na Milešově, a v roce 1589, kdy Sulevic jej opět prodal Janu Václavovi z Lobkovic, majiteli statku jiřetínského, který jej spojil s Horním Litvínovem, zakoupeným v téže době. Roku 1617 propustil císař Matyáš, statek Dolní Litvínov i s pivovarem z manství a zapsal jej Václavu Vilémovi z Lobkovic dědičně do zemských desek jako zpupný a svobodný. Poslední zmínka o dolnolitvínovském pivovaru pochází z roku 1618, kdy společně se statky hornolitvínovským a jiřetínským byl dán do zástavy Šebestiánovi Zďárskému. Od té doby sdílel zřejmě stejný osud, jako pivovar dolnojiřetínský.

Pivovar v Horním Litvínově

Zakladateli zdejšího pivovaru byli vladykové z Jónu, kteří drželi hornolitvínovský statek od neznámé doby do roku 1505 a pak znovu asi od roku 1539. První zmínka o něm se však vyskytuje až v roce 1589, kdy Jáchym z Jónu prodal Horní Litvínov se vším příslušenstvím Janu Václavovi z Lobkovic na Jiřetíně.-‚ V roce 1617 propustil císař Matyáš hornolitvínovský statek z manství, ale hned následujícího roku jej dal jeho majitel Václav Vilém z Lobkovic do zástavy zmíněnému již Šebestiánovi Žďárskému ze Žďáru na dobu jednoho roku.

Ve starých matrikách jmenuje se často jako „dvorní“ sládek zdejšího pivovaru v letech 1648-1652 Jan Schauer, berní rula z roku 1654 pak uvádí v Horním Litvínově mezi poddanými 2 sládky, chalupníky Martina Rochlitzera a Martina Richtera. První z nich je v matrikách v roce 1654 uváděn titulem „dvorní sládek“ a v tomtéž postavení uvádí se ještě i v roce 1662. V tomto roce vyskytuje se zde i „mladší“ sládek, Kašpar Loster.

V dalších matričních zápisech jmenují se r. 1665 Oldřich Reiner z Českých Budějovic, t. č. vrchní sládek v Horním Litvínově,1667 Matyáš Resch z Českého Krumlova, t. č. vrchní sládek v Horním Litvínově, 1670 Eliáš Schauer (asi syn Jana Schauera, dvorního sládka z let 1648-1652, vrchní sládek a 1679-1682 sládek Matyáš Wagner. Martin Rochlitzer, dříve sládek, je uváděn v matrikách v letech 1665-1682 jako rychtář v Horním Litvínově. Berní rula z roku 1654 též zaznamenává, že hornolitvínovský pivovar tehdy vařil 18 čtyřvěderních sudů, takže byl v oné době největším pivovarem v širokém okolí.

Je to ovšem jen rozsah jedné várky, a předpokládáme-li, že během roku se uskutečnilo 50-60 várek, znamená to, že při obsahu vědra zhruba 64 litrů mohl pivovar vydat za rok nejvýše kolem 2750 hektolitrů piva.
Během času se ovšem jisté měnila i kapacita podniku. Horní Litvínov, do roku 1715 malá vesnička asi o dvaceti staveních, byl povýšen na městečko, neboť tam byla rok předtím zřízena významná továrna na sukna. Počet obyvatelstva od té doby rychle stoupal a rozsah výroby se musel jistě přizpůsobovat zvýšeným potřebám. Podle katastru panského majetku z roku 1757 vyráběl hornolitvínovský pivovar sice jen 1078 sudů piva ročně, tedy zhruba stejné množství, jaké předpokládáme v roce 1654. Avšak již Sommerová topografie z roku 1835 uvádí rozsah jedné várky zdejšího pivovaru počtem 35 sudů, což množství téměř dvojnásobné, i když nepočítáme s pravděpodobným zvýšením ročního počtu várek.

Celkový roční rozsah výroby dovídáme se však znovu až ze statistických záznamů z roku 1861, které u hornolitvínovského pivovaru uvádějí roční výrobu 8640 rakouských věder piva v ceně 25 920 zlatých rakouské měny. Pivovar měl kromě toho ještě výnos 600 zlatých ročně z vedlejších produktů a platil 63 zlatých výdělkové daně, 216,13 zlatých daně důchodové a 8659,83 zlatých daně potravní. Jelikož rakouské vědro mělo podle tehdejší naší míry obsah 56,59 litru, znamenalo to roční výrobu zhruba 4889 hektolitrů piva. Zdá se tedy, že oproti roku 1833 výroba opět poněkud poklesla, a snad to bylo následkem těch okolností, které později vedly k uzavření pivovaru.

Během této doby se ovšem měnil i vnější vzhled pivovaru, jak to ukazují nejstarší obrazy města, uložené v Městském muzeu v Litvínově. Na obrazech z let 1715 a 1728 jeví se zdejší pivovar v podobě dvou přízemních budov nestejné velikosti, zřejmě asi dřevěných. Naproti němu přes ulici stojí o něco větší a bytelnější sladovna. Na obraze z roku 1734 má dřívější podobu jen sladovna. Na místě původních budov pivovaru stoji nyní vyšší, očividně již zděná budova. Na obrazech z let 1863 a 1881 má pak pivovar opět novou podobu. Původní budova sladovny již zmizela a na místě staré budovy pivovaru stojí nyní dva dvoupatrové objekty, z nichž zadní má věžovitý střed. Avšak změnil se nejen jeho zevnějšek, ale i jeho vedení. Pivovar zůstal totiž ve správě vrchnosti jen do začátku XIX. století, potom jej však Valdštejnové pronajali. Prvním známým nájemcem byl H. Hain, jenž se připomíná v roce 1818.

Přes zmíněné již přestavby již pivovar nevyhovoval moderním požadavkům, a proto v něm byla roku 1884 výroba zastavena. Stará budova pak byla stržena a na jejím místě postavena v roce 1888 nová, vybavená nejmodernějším zařízením. První várka, která měla rozsah 52 hektolitrů, vyšla z nového podniku 1. května 1891 a byla prý velmi dobré kvality. Provoz vyráběl značku Waldstein-Wartenburg.

Hornolitvínovský pivovar pracoval až do 20. září 1929, kdy tehdejším provozovatelům vypršela nájemní smlouva. Potom jej koupil Měšťanský pivovar v Mostě, který zde však již pivo nevařil, nýbrž jen skladoval, čímž pivovar prakticky zanikl. Budova pivovaru byla zbořena až v 70. letech 20. stol., na jejím místě vzniklo obchodní středisko a panelový dům.

V roce 2003 proběhla oprava silnice ve Studentské ulici v Litvínově, která se v roce 2002 částečně propadla. Pod silnicí se nacházely rozsáhlé sklepy bývalého pivovaru. Dutiny byly zaplněny popílko-cementovou směsí pomocí vrtů.

Zelený důl
Pivovary na Litvínovsku nebyly jen v krajině pod horami, ale i v horách, a to jednak v Zeleném Dole, jednak v Hoře Svaté Kateřiny. Starší z nich byl zřejmě pivovar v Zeleném Dole, pro nějž snad právo svobodně vařit a prodávat pivo bylo vystaveno již počátkem druhé poloviny XVI. století. V roce 1594, kdy bylo panství Červený Hrádek, k němuž Zelený Dvůr náležel, zabaveno jeho majiteli Jiřímu z Lobkovic, již zdejší pivovar existoval a vařil ročně 40 várek piva. V roce 1604 jej měl v nájmu pan Mořic Horn, správce chomutovského panství, který během prvního pololetí tohoto roku vyrobil pouze 8 várek, za něž zaplatil 24 kop grošů várečného. Také berní rula uvádí u Zeleného Dolu pivovar, který patřil ke zdejšímu svobodnému statku, jehož majitelem byl tehdy Adam Šroll.

Pivovar vařil v oné době na 4 sudy čtyřvěderní, po přepočtení na naši nynější míru činil výstav zhruba 10 hektolitru na jednu várku, a počítáme-li, že si i v této době pivovar podržel ideální počet 40 várek za rok, dojdeme k výsledku, že ročně pivovar vyrobil maximálně 400 hektolitrů piva. Zmínka v berní rule je však poslední známou zmínkou o pivovaru v Zeleném Dole vůbec. Kdy zanikl, nevíme, ale stalo se tak pravděpodobně brzy po roce 1659, kdy byl svobodný statek Zelený Důl připojen k panství Červený Hrádek, čímž pominuly důvody k jeho další existenci, neboť na tomto panství bylo více větších pivovarů a sousední obec Brandov byla například povinna odebírat pivo z Jirkova. Zelený Důl byl sice v roce 1715 na žádost rytíře Jana Adama ze Schrouenbergu oddělen od červenohrádeckého panství a stal se opět samostatným statkem, avšak pivovar zde již zřejmě obnoven nebyl. Aspoň dominikální katastr z roku 1757 již v Zeleném Dole žádný pivovar ani jinou dominikální budovu neuvádí.

Hora sv.Kateřiny
Všechny dosud zde uvedené pivovary byly pivovary vrchnostenské, poslední pivovar však, který byl v Hoře Svaté Kateřiny, byl po celou dobu své existence pivovarem obecním. Právo vařit pivo obdrželi kateřinohorští již 2. února 1528, kdy byla jejich obec povýšena na městečko, a toto právo znovu městečku propůjčil i Jan z Veitmile pri vilegiem z roku 1554. Zda kateřinohorští tohoto práva skutečně použili, není známo, ale stalo-li se tak, pak zajisté vařili zprvu pivo po domácku, neboť 7. července 1584 Bohuslav Jáchym z Lobkovic, majitel Červeného Hrádku, k němuž Hora Svaté Kateřiny patřila, vydal městečku povolení ke zřízení pivovaru, při čemž si vymínil, aby měšťané z každého vytočeného sudu piva mu odváděli 2 stříbrné groše pivní daně. Zdá se však, že město ani tohoto povolení ihned nepoužilo, neboť v daňových knihách pro chomutovské panství z let 1594-1605 ještě není žádná zmínka ani o pivovaru, ani o dani z piva. Nejstarší doklad, svědčící o existenci tamního pivovaru, který se podařilo najít, je zápis v horní knize kateřinské, pocházející až z roku 1622, jímž hormistr Jiří Sattler propůjčil Michalu Leisterovi naleziště kovů na Městském vrchu v zahradě pivovaru.

Podrobnější zprávu o zdejším pivovaru však přináší až berní rula z roku 1654, která uvádí u Hory Svaté Kateřiny obecní pivovar, který v oné době vařil 8 čtyřvěderních sudů. Rozsah jeho várky byl tedy dvojnásobný ve srovnání s pivovarem v Zeleném Dole, tj. cca 20 hektolitru. Možno také říci, že počet várek se asi příliš nelišil od počtu várek pivovaru v Zeleném Dole, takže můžeme předpokládat, že se v městě uvařilo 800-1000 hektolitrů piva za rok. Avšak již brzo se stal kateřinský pivovar pověstným pro špatnou kvalitu svého piva. Již po roce 1700 se začínají objevovat stále četnější a četnější stížnosti na jeho jakost, která se stále zhoršovala, takže jej posléze téměř nikdo nechtěl pít. To bezpochyby plně vysvětluje skutečnost, že tereziánský katastr z roku 1748 uvádí u Hory Svaté Kateřiny roční výrobu piva jen 227 hektolitrů. Celkový výnos z tohoto množství uvádí se částkou 186 zlatých.

Dominikální katastr z roku 1757 zaznamenává množství ještě o něco nižší – 89 sudu, ale výnos je naopak vyšší – 359 zlatých a 20 krejcarů. Přesto však se zdá, že později odbyt piva zase stoupl, neboť byl zvýšen obsah várky, jak je zřejmo ze zprávy Sommerovy z roku 1846, která uvádí, že kateřinohorský pivovar vyváří 12 sudů, tedy o polovinu více než v roce 1654. O celkovém ročním rozsahu výroby nás zpravují až statistické záznamy z roku 1861, které uvádějí, že pivovar pravovárečného měšťanstva v Hoře Svaté Kateřiny tehdy vyvářel 1208 rakouských věder piva ročně, tedy přepočítáno na nynější míru zhruba 582 hektolitrů.

Výnos z tohoto množství činil 4 832,66 zlatých rakouské měny, z vedlejších produktů pak 165 zlatých, tedy celkem 4 997 zlatých. V téže době platil pivovar ročně 10 zlatých 50 krejcarů daně výdělkové, 15 zl, 25 kr daně důchodové a 1311 zl 46 kr daně potravní. Přesto však, že výroba se později ještě zvýšila, nemělo zdejší pivo nikdy dobrou pověst, takže se posléze nenašel nikdo, kdo by byl ochoten pivovar vést, a proto byl v roce 1887 definitivně zrušen. V poslední době své existence vyráběl prý ročně 800 hektolitrů piva při obsahu jedné várky 18 hl.

Zánikem dvou pivovarů na Litvínovsku, které se udržely nejdéle, tedy pivovaru v Hoře Svaté Kateřiny a v Horním Litvínově, vymizelo pivovarnictví v této oblasti úplně a dodávku piva ovládl měšťanský pivovar v Mostě, který neměl nyní na celém území mosteckého okresu žádné konkurence.

zdroj: ]an Doležal ,O starých pivovarech na Litvínovsku,Regionální studie
Čerpáno v roce 2008 ze stránek věnovaných historii Litvínovska litvinov.sator.eu