Stravování ve středověkém hostinci

Jídelníček se ve středověkých pohostinských zařízeních lišil podle toho, jakým zákazníkům byl podnik určen, tedy zda hostinec navštěvovala chudší nebo bohatší klientela. I tak ale můžeme najít společné znaky.

V období, které historici nazývají středověkem, se pěstovala velmi odolná pšenice, ječmen, žito, vzácněji pohanka, proso. Z obilí se dělaly sladké i slané kaše a placky, které se pekly v peci nebo na rozpálených kamenech. Toto byla nejběžnější jídla, která si „poručili“ hosté krčem obyčejnějších.

Středověká strava neznala brambory. Ke kaším a plackám se hojně jedla zelenina. Nejrozšířenější bylo pěstování pastynáku, mrkve, petržele, ale i dnes druhy téměř neznámé – rapontika, sevlák (potočnice). Důležitou potravou byly jedlé řepy – tuřín a vodnice.

Do sladkých kaší se dávalo ovoce. Nejrozšířenějšími ovocnými stromy u nás byly už v polovině 10. století jabloně, hrušně a překvapivě i broskvoně. Ovoce se jedlo syrové, popř. se konzervovalo sušením nebo se z něj vařila povidla.

Chudší návštěvníci středověkých hostinců rovněž jedli luštěniny. Nejběžnější luštěnina byl hrách, méně se u nás dařilo čočce. Například hrách se jedl se slaninou nebo s rozinkami, medem a mandlemi anebo naklíčený a opražený.

Ke slazení se používalo nejčastěji ovoce nebo med.

Bohatší pocestní si v hostincích mohli dopřát i maso. Nejvíce se jedla drůbež – slepice a husy. Mnohem častěji než dnes se jedlo maso jehněčí. Chytaly se také různé druhy divokého ptactva, lovila se drobná zvířata: raci, žáby, sysli, veverky či ježci. Častým masem na stole byly ryby, které bylo možné volně lovit v řekách a kupovat od majitelů rybníků – hlavně klášterní statky byly proslulé chovem ryb. Mořské ryby se k nám také hojně dovážely ve formě slanečků a byly dostupné i chudším vrstvám.

Maso se často upravovalo s medem nebo ovocem; hodně se při vaření využíval morek a zvířecí krev. K ochucení jídel hostinský používal koření z domácích bylinek. Šlo zejména o chmel, šalvěj, petržel, máta, mateřídouška, kmín, šafrán, anýz, tymián, majoránka, saturejka, libeček a kopr.

Důležitou složkou jídelníčku bylo mléko a výrobky z něj. Používalo se mléko kravské, ovčí, kozí, ale i koňské.

Nejčastějším nápojem ve středověkých krčmách bylo pivo. Podle toho se též nazývalo „tekutý chléb“. Pily ho všechny vrstvy i jako náhražku vody, neboť to byl jeden z mála způsobů, jak zahnat žízeň a nevystavovat se přitom střevním onemocněním (Pivo nahrazovalo pitnou vodu téměř až do konce 19. století. Kromě dospělých pily pivo běžně ve středověku i děti). Chudí pili v hostincích řídké a méně kvalitní, bohatí si mohli dovolit „husté“, lepší, pivo. Na rozdíl od dnešních piv byla tehdejší piva mnohem hutnější a i na vzduchu (ve džbánku) vydržela dlouho čerstvá (nevětrala).
Víno si v hospodách dopřávala většinou jen šlechta, ovšem záleželo na regionu. Víno, které dopravou ztratilo kvalitu, bylo upravováno medem a kořením. Lidovými nápoji byly nekvašené šťávy z mízy stromů (javor, bříza) a různé mošty.

Většinu lihových nápojů nahrazovala medovina. Pila se pro chuť i pro radost. Postupem času se rozmohla velkovýroba a vyrábělo se několik druhů – světlá, tmavá, nahořklá. Prodej medoviny se soustředil do zvláštních krčem. Jeho obliba však klesala a nahrazovalo ji pivo a víno. Podobným nápojem byl i hypokras, neboli medové víno.
Destilaci a výrobu alkoholu objevují Arabové v 9. století, do Evropy se rozšiřuje jeho výroba teprve ve 13. a 14. století. Základem bylo víno, které se přepálilo s přísadou soli; poživatelný nápoj vznikal, až po dvoj- nebo vícenásobném pálení a čištění.

Základním jídelním nástrojem byl tehdy prostý, po jedné straně broušený, jídelní nůž, sloužící ke krájení chleba a masa. Jídlo se jedlo rukou, bez ohledu na sociální postavení a příležitost. Polévky a kaše se jedly lžící, většinou dřevěnou, která byla výrazně kratší než dnes. Bylo zvykem si mýt ruce pouze po každém masitém chodu – na mytí rukou při jídle sloužily mísy s vodou tzv. medenice.

Nádobí bylo většinou ze dřeva nebo keramiky, mísy pak někdy také pletené – proutěné, slaměné apod. Ze stolních nádob se používalo množství různých mís, misek, džbánů, a dřevěných či kovových pohárů, číší aj.