Od starověku se chmel využíval jako rostlina léčivá, a to zevně i vnitřně k léčbě nejrůznějších chorob, ale jeho hlavní využití bylo ve výrobě piva, kterému dodává vůni, hořkost a prodlužuje jeho trvanlivost. Takto ho prvně pravděpodobně užili právě Slované. U nás je pěstování chmele doloženo od 11.století, a to zejména v klášterech. Chmel se v této době dostal do kultur – chmelnic, a aby lépe rostl a vynášel, začal být od „veden“ na tyčích. Vynikající kvality českého chmele si uvědomil již Karel IV, když zakázal vývoz české chmelové sádě do zahraničí dokonce pod trestem smrti a řez chmele povolil pouze lidem zvláště tomu vyučeným. Chmel se nejprve pěstoval roztroušeně po celém území, ale v průběhu let se pěstování soustředilo v Čechách do území mezi řekami Ohří, Labem, Berounkou a Vltavou a na Moravě na Tršicku.