Pivovar v Třebeli

Vesnička Třebel je známa nejen jako dějiště jedné z velkých bitev třicetileté války a bývalou existencí rozlehlého hradu, ale i místem, kde se pro široké okolí vařilo dobré pivo.
V centru vsi dosud stojí budova bývalého zámeckého pivovaru, který byl založen v roce 1745 příslušníky rodu Sinzendorfů, tehdejšími majiteli panství, které získali po Švambercích. Od roku 1793 se v držení statku s pivovarem vystřídala řada šlechtických majitelů, až jej v roce 1895 koupil i s okolním panstvím rytíř Vilém Kubinský, který byl majitelem pivovaru a dalších statků až do roku 1938, kdy mu byl v rámci záboru Sudet zkonfiskován. Vilém Kubinský byl sám pak ve třicátých letech 1. místopředsedou Svazu mladých a středních pivovarů v Čechách. V letech 1938 – 1945 vyl statek s pivovarem jakožto židovský majetek podřízen vnucené německé správě a rytíř Vilém Kubinský sám pak zahynul v koncentračním táboře.

Po roku 1922 se jako sládek pivovaru uvádí Jan Hrubý, kterého v letech 1925 – 1945 vystřídal Antonín Bayer. Počátkem 30. let zaměstnával pivovar 9 dělníků. V roce 1919 vystavil 2 042 hl piva. Pak výroba plynule stoupala na 7 331 hl koncem 20. let. 13. července 1928 pivovar včetně sousedních objektů vyhořel. V krátké době byl obnoven a modernizován. Jeho výrobní kapacita se zvětšila a byl schopen vyrobit 16 tis. hl piva. V roce 1934 činil výstav 7 319 hl.

Zámecký pivovar Třebel (Schloßräu am Wolfsberg) se v této době označoval také jako „pivovar na Vlčí hoře“ a vařila se tu světlá a černá desítka a dvanáctka (Wolfsberg Bier 10 o dunkel, 10o hell, 12o dunkel, 12o černé Vlkovar). V pivovaru se vyráběla i výborná limonáda, která se uváděla na trh jako Wolfbergperle. Výroba pokračovala i ve válce, ale v roce 1945 se uvařilo jen 3 947 hl.
Na statek i pivovar byla uvalena národní správa. Od roku 1946 byl národním správcem František Mašín. Správcem a zároveň sládkem byl od téhož roku pan Bohuslav Pivoňka. V roce 1947 poklesla výroba pod hranici rentability na pouhých 2402 hl.

Verdikt nad proslulým pivovarem v Třebeli padl výměrem Ministerstva výživy 23. března 1948. Podnik byl uzavřen. Inventář byl odvezen do pivovaru v Chodové Plané. Podle slov pamětníků byla k vaření piva používána voda vyvěrající ze sopečného podloží blízké Vlčí Hory (704 m n.m.), která údajně dávala pivu mimořádnou chuť.

Dle zpráv z roku 1965, jsme mohli v Třebeli nalézt nejen pivovar a k němu patřící pivnici, ale i šafářský dvůr a lidovou školu. Pivnice patřila kdysi manželům Berthanovým, později manželskému páru Schickermanovým z Černošína. A černošínští také patřili vždy mezi nedělní hosty. Vždy zde nalezli nejen dobré pivo, ale i jídlo. Zpívalo se zde, hrálo a tančilo vždy dlouho do noci.

Vaření piva existovalo na našem území odedávna pro potřebu vlastní rodiny, čeledě a nejbližších osob. Bývalo samozřejmé jako pečení chleba a výroba dalších položek potravy, neboť na rozdíl od nynějška nebylo jen nápojem, ale sloužilo jako nezbytná surovina k přípravě řady jídel ve středověké kuchyni (polévky ap.).

V privilegovanou živnost se výroba piva změnila patrně v době vzniku královských měst a stala se zdrojem příjmů nově vzniklé společenské vrstvy – měšťanstva. Mílové právo zajišťovalo obyvatelům královských měst zisk z výroby i odbytu piva. Důsledkem příjmů pak rostlo bohatství jednotlivých měšťanů i měst jako celků.

Zlom v možnostech podnikání ve výrobě piva znamenal rok 1517. Tzv. Svatováclavskou smlouvou tehdy padl pivovarský monopol královských měst a šlechta začala na svých panstvích budovat vlastní pivovary, jakožto zdroje příštích zisků. Vrchnostenské pivovary se postupně staly rovnocenným partnerem na trhu s pivem.

Nejstarší dochovaná zpráva o vrchnostenském souhlasu s vařením piva na Plánsku pochází z roku 1522 a týká se Svatého Kříže (dnes Chodský Újezd). Na Bezdružicku to bylo pro Lestkov v roce 1547, kdy císař Ferdinand I. potvrdil městečku právo vaření piva. Plánské měšťany obdařil právem vařit bílé pivo vlastník panství Mořic Šlik v roce 1573. Údajně v roce 1647 byl založen pivovar v Třebeli, tehdy v držení rodu Švamberků.

Mezi roky 1710 – 1713 byly všechny panské pivovary v Bezdružicích, Cebivi, Chodové Plané, Plané, Švamberku a Třebeli a plánský měšťanský pivovar na základě 15-20 sudů na várku řazeny mezi velké. Produkce byla tehdy poměřována počtem sudů na várku a ročním výstavem, přičemž jeden tzv. čtyřvěderní sud měl obsah 24,80 litrů. V ročním výstavu jednoznačně vedl pivovar plánských měšťanů s průměrným počtem 1600 sudů. Plánským se podařilo obstát vysoké konkurenci panských pivovarů. Nejvýkonnější panský pivovar byl v Třebeli a vařil necelých 1000 sudů.

Od počátku 20. století se nepříznivé společenské události podepsaly na úpadku a zániků pivovarů. V roce 1905 zrušili Nostitz-Rieneckové svůj hraběcí pivovar v Plané. V průběhu 2. světové války byl zavřen po 370leté existenci plánský měšťanský pivovar. V roce 1947 zanikl pivovar v Krasíkově (Švamberku).

publikace Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku, Tachovsku a Stříbrsku
publikace Spolku pro záchranu hradu Volfštejn
Jiří Hájek

Zdroj: webová prezentace obce Černošín (www.cernosin.cz)