Pivovarnictví na Bruntálsku

Od staršího středověku se pivo v našich zemích stávalo nejrozšířenějším nápojem. Zprvu měli právo vařit všichni obyvatelé města, ale postupně docházelo k omezování pouze pro plnoprávné měšťany, vlastníky domů. Města dostávala tzv. mílové právo, tj. v tomto okruhu vařit a prodávat pivo. Vařilo se pšeničné, ječné a míchané.

S rozvojem šlechtického hospodaření se měšťanům omezuje vaření piva a ve 2.pol. 16.století si již šlechta plně vybojovala právo zřizovat pivovary vlastní. Prodej poddanského piva byl většinou omezen jen na šenkování ve městě, v ostatních obcích panství byli krčmáři povinni odebírat jen pivo vrchnostenské.
Právo vařit pivo proto patřilo k významným výsadám obyvatel nově zakládaných měst. V Bruntále, v městě s nejstarší zakládací listinou v českých zemích, mělo toto právo na sklonku 13.století 109 domů. Počet právovárečných domů se v průběhu dalších století již příliš nezměnil – v roce 1627 bylo ve městě 112 domů s tímto privilegiem. Záhy začala vařit pivo na svých statcích i šlechta, pro kterou se stalo pivovarnictví významným zdrojem příjmů. Panský pivovar zřídil v Bruntále v letech 1556-1557 Jan starší z Vrbna.

Když v Bruntále začal budovat pivovar Jan starší z Vrbna, povstali proti němu v r. 1556 měšťané i se svými čtyřmi vesnicemi (Mezinou, Obornou, Novou a Přední Véskou), které patřily do mílového práva bruntálského fojtsví. Byli si na svého pána stěžovat v Opavě, ale tam vyslance měšťanů uvrhli do vězení. Některým se podařilo utéci a vyvolali ozbrojené povstání a oblehli zámek, kde byla s dětmi manželka vrbenského pána, který v té době dlel v Opavě. Když na Bruntálské vytáhl s ozbrojenou mocí, aby je potrestal, utekli z města i ze zmíněných čtyř vesnic a protože to bylo v době senoseče a žní, listina uvádí, že pánovi vznikla veliká škoda.

Další zmínka o pivovaru ve městě pochází z roku 1568, kdy Bernard mladší z Vrbna přenechal pivovar městu za čtyři vsi. Nový panský pivovar byl v Bruntále postaven roku 1653 „Řádem německých rytířů“.
Unikátním záznamem v bruntálských urbářích je přehled, kolik se toho vypilo a snědlo v bruntálském zámku v roce 1656. Stravovalo se zde 27 osob, z toho 5 u panské tabule, 13 u vedlejšího stolu a 9 u stolu čeledi. U panského stolu sedávali: místodržitel, domácí komtur, sekretář, purkrabí a lesní pojezdný. Ti za rok vypili 5 110 litrů piva, tj. na jednoho 1 022 l, což na den vychází 2,8 litru, tedy více než pět půllitrů a k tomu 2 302 litrů vína, na jednoho 460,5 l za rok a za den 1,3 litru !
Pivovarnictví samo prošlo zásadní změnou, když se proces vaření piva změnil z výroby řemeslné v průmyslovou. Modernizace předpokládala značné investice, které si město nemohlo dovolit. Starý měšťanský pivovar (dnešní sladovna) byl proto roku 1864 pronajat a posléze roku 1870 prodán Nathanu Hamburgerovi.

Výroba piva byla však i nadále ztrátová a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení. Nový majitel se zaměřil na výrobu sladu a dalších sladovnických výrobků. Od roku 1910, kdy Hamburger zřídil lihovar a drožďárnu, bylo hlavním výrobním produktem firmy droždí. Po 2.světové válce se podnik zaměřil opět především na výrobu produktů ze sladu. Ve stejném objektu dnes podnik Sladovna vyrábí unikátní pivo v prášku.
Pivovary, lihovary a likérky vznikaly od 19.století i v dalších místech bývalého okresu Bruntál. V Mnichově od roku 1848 pracoval pivovar a palírna velkostatku Javorník (zanikly po r. 1900). Pivovar byl také součástí dvora patřícího k velkostatku Velké Heraltice a další fungoval ve Starých Heřminovech . V Rázové zřídili roku 1888 pivovar se sladovnou bratři Bitmannové (pivovar zrušen r. 1928, sladovna r. 1939), od roku 1893 byl pivovar v Sosnové (zanikl po 2.světové válce) a v Horním Benešově provozoval pivovar se sladovnou od roku 1902 J. Machold. V Lichnově je k roku 1908 doložena stáčírna piva.
Modernizaci svého pivovaru řešil radikálně velmistr „Řádu německých rytířů“ Evžen Habsburský, který v letech 1911-1912 vybudoval nový pivovar, lihovar a likérku na bruntálském Nisském předměstí (dnešní Seliko).

Pivovar patřil mezi nejmodernější ve Slezsku. V roce 1939 byl tento komplex zabaven nacisty, v roce 1945 přešel pod národní správu. Ani tento pivovar s lihovarem a likérkou se nevyhnul po 2.světové válce slučování s jinými podniky. V roce 1946 byl začleněn do národního podniku „Bruntálský lihovarský a nápojový průmysl“, r. 1948 do n.p. „Slezské lihovary a drožďárny Opava“, r. 1958 do n.p. „Hanácké lihovary a drožďárny Olomouc“, r. 1960 do podniku „Severomoravské lihovary a konzervárny, n.p. Seliko“. V roce 1948 byla v podniku zřízena palírna, ale v roce 1950 byla zrušena likérka a roku 1955 byl zrušen pivovar (poslední výstav piva se uskutečnil 12.února 1955). Po roce 1960 se hlavním výrobním programem závodu stala výroba limonádových sirupů a ovocných vín.

Pivovar Řádu německých rytířů
Majitelé:
1653-1938 Řád německých rytířů
Výstav piva v hl:
1870 9 190
1871 10 886
1880 5 760
1884/85 10 155
Sládci:
1879-1882 Jan Schwarz
1882-1883 Josef Fatka
1884-1886 Václav Kocík
1887- ? Arnošt Král
1892-1910 Jan Schwarz

Hamburgerův pivovar
Majitelé:
? – 1877 právovárečné měšťanstvo
1877-1907 Nathan Hamburger
Výstav piva v hl:
1880 8 694

Sládci:
1884-1886 Antonín Hronek
1886- ? Julius Schinko
1895-1897 Jan Malý
1897-1898 Jan Schulz
1898-1900 František Ernst
1900-1901 Adolf Woitsch ml.