Pivovary Točník a Žebrák

Pivovary Točník a Žebrák bývají často lidmi zaměňovány. Tedy na úvod pro upřesnění.

Bývalý Měšťanský pivovar v Žebráku, jeho přestavěné budovy, dosud stojí v Pivovarské ulici ve městě Žebrák, ležícím asi 15 km jihozápadně od Berouna.
Vrchnostenský pivovar Točník vařil chmelový mok sice pod hradem jménem Žebrák, ale v obci Točník (asi 2 km severně od města).

Historie obou pivovarů však byla v dávných časech propojena.

Čtěte také:  Měšťanský pivovar Svitavy

Ve 13. století byla na obchodní stezce, která spojovala Prahu s Plzní a pokračovala dále do Bavor, založena osada. Později dostala jméno po nedalekém strážním hradu.

Panství patřilo královské koruně, král Václav IV. povýšil Žebrák 7. ledna 1396 na město.

Obec byla pravidelně zastavována, v 16. století, kdy zde vládli Lobkovicové, získává Žebrák řadu městských privilegií. Právem vařit pivo se mohli měšťané chlubit od roku 1571. Již v roce 1572 je zaznamenán první právovárečný pivovar.

Tehdy už pravděpodobně vrchnost začala vařit pivo přímo v sídle panství, v nedaleké obci Točník. První zmínka o panském pivovaru pod zříceninou Žebráku je z roku 1590.

Hrad Žebrák byl založen ve 2. polovině 13. století na konci skalního žebra jako strážním tvrz na křižovatce cest ke Křivoklátu a Zbirohu. Roku 1336 jej získal král Jan Lucemburský a od té doby se Žebrák stal významnou panovnickou rezidencí. Václav IV. na konci čtrnáctého století přesídlil na nedaleký nový hrad Točník.

Čtěte také:  Který pivovar měl ve znaku rozesmátého trpaslíka s červenou čepicí

Od 2. poloviny 13. století postupně vznikala pod hradem Žebrákem nová osada. Panovník umožnil rozmach vznikající vesnice, později pojmenované po novém hradu.
Původně gotické domy v podhradí Žebráku byly časem přestavovány a pravděpodobně takovou přestavbou vznikl i zdejší pivovar.

Hrad Žebrák po požáru v roce 1532 už nebyl obnoven a změnil se ve zříceninu.

Třicetiletá válka zase dokončila zkázu hradu Točník a tak správa panství, pod kterou spadaly okolní obce, byla přesunuta na hrad Zbiroh.

V 18. století byl pivovar barokně přestavěn, snad počátkem následujícího věku byla hlavní budova postupně rozdělena na pět objektů. Tehdy byl pivovar výrobou největší na panství.

V 19. století však podniku uškodila změna majitele, kdy zbirožsko-točnické majetky koupil podnikatel Herry Stroussberg Bethel. Se svými železářskými plány však neuspěl a velkostatek s pivovarem se dostal do vlastnictví rodu Colloredo-Mansfeld. Knížata však spíše investovala do jiných pivovarů.

Navzdory tomu točnický pivovar přivítal 20. století jako parostrojní. Jeho výroba se pohybovala kolem 8 000 hektolitrů za rok.

V prakticky nezměněné podobě s ruční výrobou žebrácký podnik přežil do 19. století. V roce 1888 si jej pronajal František Josef Nejedlý. Byl to člověk jistě cílevědomý. Od měšťanů odkoupil jejich várečná práva a stal se jediným majitelem pivovaru.

Zároveň začal budovat nedaleko stávajícího zcela nový provoz, parostrojní se sladovnou.

Zajímavostí je, že vyrostl téměř na břehu Stroupinského potoka, jež následně protéká městem a zamíří k Točníku, ve kterém míjí i budovu tamního pivovaru.

Ve svahu za potokem potom měl žebrácký pivovar sklepy, patrné dodnes.

V letech nově vzniklého Československa proběhl neúspěšný projekt spojení všech Colloredo-Mansfeldských pivovarů v kraji (Dobříš, Švabín a Točník) pod akciovou společnost Pivovarský průmysl Dobříš.

Ještě za první republiky se prý na točnické pivo do Hostince „U Václava IV.“ (Kocanda) scházeli lidé z okolí a podle pověsti i místní hastrman. Výstav podniku však rychle klesal.

Čtěte také:  Pivo a pivovarnictví v Úštěku

Vrchnostenský pivovar v Točníku neustál konkurenční tlak jednak modernějšího provozu z několik kilometrů vzdáleného města, jednak piva hořovického a berounského. V roce 1926 varny pod zříceninou Žebráku definitivně vychladly.
Část přestavěných budov stojí doposud podél silnice.

Do dnešních dnů se ve své barokní podobě nejlépe dochovaly dvě budovy na východní straně (nejlépe čp.1, sídlo Obecního úřadu Točník). U dalších částí bývalého pivovaru je již přestavba značná a domky mají novodobý vzhled. Zcela zmizela budova sladovny.

Pivovar v Žebráku na počátku 20. století útočil na hranici 10 000 uvařených hektolitrů ročně, s první světovou válkou výroba klesla a v období nového Československa odbyt piva už nerostl a pohyboval se kolem 3 000 hl.

Poslední majitelky Marie Mašková a Milada Šolcová provoz uzavřely v roce 1936.

Za zmínku stojí, že v žebráckém pivovaru se odehrává děj Erbenovy divadelní hry Sládci.

V roce 2022 v budově žebráckého sídlila výrobna módního dámského spodního prádla.


Zdroje:
Jan Tomášek
Jákl, P. 2005: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska. I. díl, Praha.
Z. Likovský. Pivovary československého území 1900-1948, Praha 2006