Zbraslavský pivovar

Zbraslavské pivovarnictví se může chlubit tradicí vskutku letitou. Vždyť vznik původního pivovaru lze bezpochyby klást již do prvního období zdejšího cisterciáckého kláštera, tedy na sklonek 13. století. První známý písemný doklad o zbraslavském pivovaru se nachází v listě opata Ant. Flaminga, adresovaném císaři Rudolfu II. z 22. 6. 1593.

Nové budovy zbraslavského pivovaru byly postaveny v těsném sousedství areálu zbraslavského kláštera v roce 1764 za opata Desideria Duchoslava Andrese (opatem 1757 – 1770) a v hrubých rysech se dochovaly do dnešních dnů. Jednopatrová budova hlavního traktu, kde se nacházel hvozd, humna, skladiště a jiné provozní prostory a rovněž byt sládka a podstaršího, je první základní frontou později vzniklého čtvercového náměstí (většina domů na náměstí byla postavena v osmdesátých letech 18. století). K hlavnímu traktu bylo ze západu připojeno křídlo, kde se od počátku až do poloviny devadesátých let 18. století nacházela varna. Na severní straně tohoto křídla byla zvenčí umístěna pec s velkým ohništěm, ve které se topilo pod varní kotel dřevem. Na východní straně přiléhal vyšší přístavek pro vodní nádrž, do kterého přitékala voda starým klášterním potrubím z pramenů na Královně (Belveder) a odkud byla rozváděna borovými rourami po pivovaře. Pod varnou se nacházel rozlehlý sklep a lednice (sklad ledu).

Vydržoval sládka nebo mistra sladovnického, podstaršího, několik sladovníků a bednáře. Administrativní záležitosti obstarával převor. Po uhrazení vlastní spotřeby, která v posledních letech kláštera činila 300 sudů ročně, bylo pivo prodáváno v hospodách a šenkovních domech panství. V té době byly na Zbraslavi tři hospody: Velká hospoda, Nová hospoda, hospoda v čísle 25 a jeden menší šenk v čísle 84. Zámecká hospoda U Kotvy, dříve zvaná Traktér, vznikla později, až po zrušení kláštera.

Ročně se vařívalo okolo 50 várek po 34 sudech. V roce 1785, kdy byl klášter zrušen, převzal správu pivovaru náboženský fond. V květnu 1825 získal ve veřejné dražbě za 286.050 zl. ve stříbře zbraslavské panství včetně pivovaru kníže Bedřich z významného bavorského rodu Öttingen-Wallersteinů. Sládkem pivovaru byl Jan Köller, který v roce 1826 začal vařit vedle světlého i tmavé pivo. Již od počátku množství tmavého piva převyšovalo várky piva světlého, např. v roce 1826 bylo uvařeno 1938 sudů piva tmavého a 680 sudů piva světlého. V té době bylo také započato se stáčením piva do láhví. První skleněné láhve (6000 kusů) o obsahu jednoho mázu dodala sklářská huť v Těchobuzech. Zbraslavské lahvové pivo se také prodávalo v Praze, které v bednách po 10 neb 20 láhvích bylo možné zakoupit ve skladech: A. W. Tuskany a Comp. na Příkopě, v obchodě Biedermann a Kunerle v Celetné ulici a u pana Buchla v domě Karmelitánů na Malé Straně.

K zajištění vyšší kvality piva pak byla v roce 1834 opět snížena na 30 sudů. Jedna várka o 30 sudech trvala přibližně 13 hodin. Do roku 1837 byl zbraslavský pivovar provozován ve vlastní správě majitelů. Jelikož nedosahoval v odbytu piva předpokládaných úspěchů, byl v tomto roce pronajat sládku Václavu Baumanovi. První nájemní smlouva byla uzavřena na 4 roky a nájemné splatné ve čtyřech dílech činilo 4.000 zl. ročně. Později byly uzavřeny další nájemní smlouvy (až do roku 1863) a nájemné bylo nejprve zvýšeno na 5.000 zl. ročně a později, s ohledem na nedobré časy pivovaru, sníženo až na 2.000 zl. ročně. V letech 1834 až 1842 se průměrně vařilo 85 várek po 30 sudech. Již v první polovině 19. století bylo Zbraslavské pivo známo v širém okolí, jak v Praze, tak v oblasti povltavské. Jeho roční výroba se zvyšovala a zvyšoval se i objem jednotlivých várek. F. J. Konečný, vycházeje z archivních zápisů, uvádí: „V panském archivu je uchován zápis o tom, že v roce 1831 bylo zbraslavské pivo podáváno při dvorní tabuli na hradě pražském, za císařské návštěvy v Čechách. O jeho jakosti se tehdy velmi pochvalně vyslovil host císařského domu, italský vévoda z Luccy. V roce 1836 bylo vyhlášené zbraslavské pivo dodáváno dvornímu traktéru do Vídně a v roce 1840 bylo stolováno při prvním českém plese v Praze.“ Z jiných historických pramenů se však dovídáme, že kvalita zbraslavského piva nebyla vždy dobrá, pivo kyslo a muselo být zpracováno na ocet.

Od 1. března 1863 je pivovar veden opět ve vlastní správě knížecí rodiny. Již dospělý dědic kníže Karel Öttingen-Wallerstein povolal do pivovaru zkušeného odborníka Josefa Knoblocha dříve působivšího v nuselském pivovaru, který převzal funkce správce a sládka. Bylo započato s rozsáhlou rekonstrukcí pivovaru, v rámci které byl postaven nový hvozd, zřízena rozsáhlá humna, dvě lednice pro 600 for ledu, sklepy a veškeré zařízení pro roční výrobu 30.000 věder piva (7.500 sudů čtyřvědrových). Rovněž bylo vyměněno staré potrubí od pramenů na Královně za moderní kameninové. Přestože se přítok vody do pivovaru výrazně zvýšil, nestačil v suchém létě pokrýt jeho spotřebu, a tak se po dohodě s majitelem cukrovaru Ant. Richterem odebírala voda i z žabovřeských pramenů. V roce 1865 zhotovila pro pivovar firma Ringhoffer novou měděnou varní pánev. Pod vedením sládka Knoblocha došlo též k podstatné změně technologické – svrchní kvašení bylo nahrazeno kvašením spodním. Přes tyto rozsáhlé investice i navýšení provozního kapitálu nedosahoval pivovar očekávaných výnosů a byl proto opět pronajat. Od 1. listopadu 1868 se nájemci stali Jan a František Marešovi (otec a syn).

V druhé polovině 19. století se zbraslavský pivovar (stále ještě ruční) řadí k těm větším. Historické prameny uvádějí výstav piva v roce 1873 27.270 věder (přibližně 15.400 hl), což výrazně převyšuje průměrnou výrobu piva na jeden pivovar ve výši 5.700 hl/rok (v tomto roce bylo v Čechách v provozu 948 pivovarů s roční produkcí 5,4 mil. hl piva). Poznamenejme, že daň za vystavené pivo tehdy činila 29.601 zlatých. Drobná zpráva v Pivovarských Listech z roku 1891 praví: „Největší pivovar na práci ruční jest pivovar knížete Oettingena na Zbraslavi. Zařízen jest na var 80 hl a se zřetelem ku velkému tomuto varu jest tudíž největší pivovar v Čechách, kde ve várně dosud není stroje rmutovacícho. Jak se nám sděluje, bude i tento závod v brzku zařízen na práci strojnou. Nájemcem tohoto závodu jest po dlouhá léta pan Frant. Mareš, majitel velkostatku Suchomasty.“ Nájem zbraslavského pivovaru Fr. Marešem skončil v roce 1895. Poté byl pivovar opět provozován ve vlastní správě Öttingen-Walersteinů. V roce 1895 byl přeměněn na parostrojní závod a vybaven byl novou varnou od firmy Ringhoffer. Koncem 19. století překročil roční výstav pivovaru již hranici 25.000 hl.

Poslední soukromý majitel zbraslavského pivovaru, Cyril Bartoň rytíř z Dobenína, koupil zbraslavské panství od knížete Karla Öttin gen-wallersteina mladšího (vnuka knížete Bedřicha) v roce 1910. Pivovar držel ve vlastnictví až do jeho znárodnění v červenci 1948. Do roku 1924 byl pivovar veden ve vlastní správě majitelů. Později byl dán do nájmu manželům Škvorovým, kteří jej provozovali až do roku 1948. Dobenínové ponechali ve funkci sládka, osvědčeného Jana Jiráska (působil v pivovaře od roku 1878, jako sládek od roku 1895), a dobře udělali. Vařil opravdu skvělé pivo, odbyt stoupal a před 1. světovou válkou překročil hranici 35 tis. hl. Dalšími sládky, kteří se nejvíce zasloužili o kvalitu Zbraslavského piva a hlavním dílem vytvářeli jeho věhlas, byli: Otto Schrotz (1921 – 1924), Josef Škvor (1924 – 1932), Ladislav Kučera (1932 – 1937), Václav Mucha (1938 – 1942) a František Škvor (1942 – 1948). Jako první sládek pivovaru působil v letech 1938 až 1945 inženýr Jaroslav Haase.

V letech 1936 – 1937 byla prováděna rozsáhlá modernizace pivovaru, v rámci které se uskutečnila přestavba celého středního bloku a byly připraveny nové prostory pro spilku a ležácké sklepy. V roce 1936 byl přímo v areálu zámeckého parku (na místě původního pivovaru) odkryt nový zdroj velmi kvalitní vody. Studna byla opatřena elektrickým čerpadlem ovládaným přímo ze strojovny pivovaru. Ve studni je vsazena mramorová deska s nápisem: CYRIL BARTOŇ DOBENÍN • A NÁJEM. PIVOVARU • JOSEF A MARIE ŠKVOROVI • ZBUDOVALI R. 1936.

Roku 1948 byl vyhláškou ministryně výživy č. 1476/48 zbraslavský pivovar i s pivovarskou hospodou „Kotva“ znárodněn. Po znárodnění byl začleněn do Pražských pivovarů n.p. Praha, ale již v lednu 1949 převeden pod Středočeské pivovary n.p. Velké Popovice. V roce 1950 bylo rozhodnuto. Výměrem ministra výživy č.j. 82439/50-III/7 z 19. prosince byl ve zbraslavském pivovaru trvale zastaven provoz, zařízení pivovaru bylo rozebráno a převezeno do pivovaru ve Velkých Popovicích a objekt byl přidělen firmě Biogena.

zdroj: ZN, článek Jindřicha Leitnera